Rubriky
Nezařazené

Brit Šalom hlouběji

Níže naleznete podrobnější vysvětlení k vybraným halachot z knihy Brit Šalom. Vysvětlení jsou volným zpracováním z pravidelných setkání noachidů pod vedením rabína Chajima Goldberga. V hranatých závorkách jsou pak vysvětlení, která nepocházejí z těchto setkání, ale přišla nám zajímavá. Zápisky zatím neprošly schválením. Nejedná se tedy o závazný výklad!

Kdo jsou noachidé?

Stvořitel celého vesmíru si ze všech stvořených bytostí vybral právě lidský druh k tomu, aby byl jedinečný, a proto je v Tóře napsáno, že Adam byl stvořen „k obrazu Božímu“.

Brit Šalom, Kdo jsou noachidé?, halacha 1

Člověku byla dána svobodná vůle, tudíž je zodpovědný za své činy.

Židovská tradice učí, že Stvořitel uzavřel s lidstvem smlouvu, jejíž předmětem je především sedm přikázání známých jako „noachidské zákony“.

Brit Šalom, Kdo jsou noachidé?, halacha 2

Slovo „především“ je klíčové. Sedm noachidských přikázání jsou pouze vstupní branou k tomu, abychom se mohli začít podílet na celkové nápravě světa (tikun olam) a přebývání Boží přítomnosti ve světě. Hovoříme zde o naprostých základech, na kterých je dále nutno stavět, a to ve všech oblastech našeho života.

Všichni lidé tak mají povinnost přijmout závaznou platnost těchto sedmi přikázání, které byly určeny potomkům Noeho. Kromě přijetí platnosti těchto zákonů je navíc všichni musejí také skutečně dodržovat.

Brit Šalom, Kdo jsou noachidé?, halacha 3-4

Podobně v parašat Mišpatim čteme, jak během darování Tóry na hoře Sinaj synové Izraele odpověděli „naase ve-nišma“, tedy „učiníme a vyslechneme“.1 Mezi pouhým přijetím a každodenním uplatňováním je totiž podstatný rozdíl.

Rozdíl mezi přijetím a dodržováním těchto zákonů spočívá v tom, že přijmout znamená upřímně souhlasit s tím, že máme povinnost je zachovávat, přičemž si plně uvědomujeme, že budeme souzeni podle toho, zda jsme se zákony řídili či nikoliv, kdežto dodržovat znamená vědomě tyto zákony uplatňovat v běžném životě.

Výkladová poznámka k Brit Šalom, Kdo jsou noachidé?, halacha 4

Ten, kdo noachidské zákony nepřijímá a nedodržuje, je v rabínských spisech nejčastěji označován jako „goj“ nebo „cizinec“. Ten, kdo tyto zákony přijímá a dodržuje, je nazýván „potomkem Noeho“ neboli noachidou. Ten, kdo tyto zákony přijme před rabínským soudem, v němž zasednou tři rabíni, je dále nazýván jako „ger tošav“ (usedlý přistěhovalec) a smí se usídlit v Zemi Izrael.

Brit Šalom, Kdo jsou noachidé?, halacha 5-7

Sice zde rozlišujeme mezi cizincem, noachidou a usedlým přistěhovalcem, nikoliv však na základě barvy pleti apod. Jediným měřítkem je zvolený způsob života daného jedince. Noachidům je za jistých podmínek dokonce dovoleno trvale se usídlit v Zemi Izrael, a to v podstatě jen na základě přijetí noachidských přikázání a jejich uplatňování v každodenním životě. V současnosti je však těm, kdo nejsou občany Státu Izrael, dovoleno pobývat na území Izraele pouze s platnými vízy (jsou-li vyžadovány) a splněním všech zákonných náležitostí, které cizincům ukládá Stát Izrael.

Rovněž je také možno se jako noachida již narodit. Jestliže rodiče přijmou noachidská přikázání před rabínským soudem, řádně je dodržují a své potomky vedou od malička ke stejnému způsobu života, pak již není nezbytně nutné, aby tito potomci stanuli před rabínským soudem jako jejich rodiče v minulosti. Jsou totiž považováni za noachidy již od svého narození. V současnosti, kdy noachidů není mnoho, se však i tak doporučuje, aby tato přikázání byla raději přijata před rabínským soudem. Nicméně v budoucnu se to může změnit (za předpokladu, že např. časem začnou vznikat noachidská města či státy, jejichž osvědčení či osobní prohlášení budou všeobecně uznávána za platná). Prozatím je v této záležitosti vždy nutno poradit se s věrohodným židovským učencem.

V dobách jako dnes, kdy se nedodržují předpisy ohledně jovelu (milostivého léta), platí zákon o „usedlém přistěhovalci“ jen částečně. Pro přesné znění a postup při přijímání noachidů před rabínským soudem (tvořeným třemi rabíny) se, prosím, obraťte na bejt din společnosti Brit Olam.

Výkladové poznámky k Brit Šalom, Kdo jsou noachidé?, halacha 7

[Další podrobnosti: Jak přijmout noachidská příkázání?]

Ten, kdo tyto zákony přijímá, protože uznal pravdivost Mošeho Tóry, jak byla uchována dětmi Izraele, je nazýván „spravedlivým nežidem“ a má podíl na budoucím světě spolu s židovským národem. Ten, kdo tyto zákony přijímá ne proto, že by uvěřil Tóře, ale pouze jako rozumovou či mravní nutnost, je nazýván „moudrým nežidem“.

Brit Šalom, Kdo jsou noachidé?, halacha 8-9

Klíčová je tato část věty: „protože uznal pravdivost Mošeho Tóry, jak byla uchována dětmi Izraele“. K noachidským přikázáním lze dospět i čistě rozumově. Nemusíme být vůbec žádného náboženského vyznání, abychom byli slušnými lidmi, kteří jednají mravně. Ovšem nesmíme zapomínat, že člověk byl stvořen také „k obrazu Božímu“. Smyslem života je tedy žít v blízkosti Stvořitele. Na jiném místě stojí psáno: „Počátkem moudrosti je bázeň před ha-Šem.“2 Přesto i ti, kteří nevěří Tóře, ale žijí v souladu s noachidskými přikázáními, jsou nazýváni „moudrými“. Člověk se však musí mít na pozoru, aby se svou „moudrostí“ nenaplnil tak, že by se už v něm nenašlo vůbec žádné místo pro Boha. Jedině moudrost, v níž je místo pro Boha, má totiž naději na dlouhé trvání, jelikož nás nutí, abychom setrvávali ve svém přesvědčení i tehdy, kdy nám to zrovna v daný okamžik nebude připadat jako prospěšnější nebo rozumnější.

[V Tanachu nalezneme celkem sedm míst, kde slovní spojení „bázeň před ha-Šem“ a slovo „moudrost“ stojí hned vedle sebe.3]

Rozhodnutí z roku 1991, kdy Spojené státy americké např. uznaly noachidské zákony jako „etické hodnoty a principy, které tvoří základ civilizované společnosti“ lze bezesporu označit za počin „moudrých nežidů“. Nelze však zde ještě hovořit o „spravedlivých nežidech“, jelikož se tak nestalo čistě na základě uznání „pravdivosti Mošeho Tóry, jak byla uchována dětmi Izraele“.

K sedmi noachidským zákonům patří tyto: 1) zákaz modloslužby, 2) zákaz rouhání se Bohu, 3) zákaz vraždy, 4) zákaz sexuální nemravnosti, 5) zákaz loupeže, 6) zákaz jedení údu ze živého zvířete, 7) požadavek zřídit soudnictví.

Brit Šalom, Kdo jsou noachidé?, halacha 10

Vyjma požadavku zřídit soudnictví, lze prvních šest zákonů zobecnit do tří základních skupin: 1) člověk ve vztahu k Bohu, čímž rozumíme zákaz modloslužby a zákaz rouhání se Bohu, 2) člověk ve vztahu k jinému člověku, čemuž odpovídá zákaz vraždy a zákaz loupeže, 3) člověk ve vztahu ke svému vlastnímu já, kam řadíme zákaz sexuální nemravnosti a zákaz jedení údu ze živého zvířete. Požadavek zřídit soudnictví pak v jistém ohledu spojuje všechny tyto zákony dohromady. Lze tedy pozorovat, že sedm noachidských přikázání má svou obecností umožnit každému národu uchovat si vlastní jedinečnost.

Tyto zákony budou dále podrobněji rozebrány. Ačkoliv tyto zákony tvoří základ noachidského práva, spadají zde mnohé další věci nezbytné pro život vyznačující se lnutím ke Stvořiteli, k nimž patří například vzdělávání se, modlitba, dobročinnost, zlepšování svých povahových vlastností atd. Také tyto věci budou dále podrobněji rozebrány. V této sbírce se nalézají pouze zákony týkající se přímo nežidů. Židovské předpisy upravující vztahy mezi židy a nežidy zde nenajdeme.

Brit Šalom, Kdo jsou noachidé?, halacha 11-13

Zvýšenou pozornost bychom měli věnovat také tomuto: „spadají zde mnohé další věci nezbytné pro život vyznačující se lnutím ke Stvořiteli“. Obzvlášť důležitým je život ve společenství věřících. Společné studium, modlitby apod. jsou v tomto ohledu nepostradatelné.

[V Talmudu (Makot, 10a) čteme: „Rav Aši říká: Kdo rád studuje mezi mnohými, ten sklízí.“ To souhlasí se slovy Rabiho Joseho bar Chaniny: „Co znamená (Jr 50,23): Meč na osamělé, ohlupují se‘, meč na krk nepřátel Izraele (to jest na krk ‚učenců Zákona‘, označených takto antifrází), kteří studují Tóru v osamění; a co horšího, ohlupují se. Tady je psáno: ‚Ohlupují se‘ (venoalu) a tam (Nu 12,11): ‚neulož nám přece vinu (za to), že jsme jednali zpozdile‘ (noalnu). A chceš-li, zde je poučení z Izajáše 19,13: ‚Pomátli se sóanští velmožové‘ (noalu). Ravina učil: ‚Kdo rád studuje Tóru mezi mnohými, sklízí.‘ Totéž řekl Rabi: ‚Mnohému z Tóry jsem se naučil od svých učitelů, víc od svých spolupracovníků, nejvíc od svých žáků.‘“4]

Základní pravidla

Veškerá micvot (Boží přikázání), která jsou ve shodě s tím, co společnost vnímá jako mravné a co je známkou soudnosti nebo dobrého vychování, je pro noachidy závazné.

Brit šalom, Základní pravidla, halacha 4

Člověk musí být velmi ostražitý, aby se ve svém duchovním růstu neupínal jednostranně jen na prohlubování svého „osobního“ vztahu ke Stvořiteli, aniž by přitom současně pracoval také na svém postoji k druhým. Obojí jde totiž ruku v ruce, není dovoleno přibližovat se ke Stvořiteli na úkor dobrých vztahů s ostatními lidmi. Velmi významným ukazatelem je to, jak moc se nám daří nebo nedaří vycházet s lidmi v našem okolí. Je bezpodmínečně nutné mít se obzvlášť na pozoru např. v případě manželství, kdy jen jeden z manželského páru opustí původní náboženství rodiny (např. křesťanství) a stane se noachidou. Není dovoleno neuváženě rozbíjet rodinu v domnění, že tím budeme zaručeně „lépe“ sloužit Bohu. Velmi často je totiž opak pravdou. Tyto a podobné situace vyžadují požádat nejprve o radu některého z moudrých.

Zahynulo vše tělesné, co z ptactva a z dobytka a ze zvěře a ze všeho hmyzu hemžícího se po zemi leze po zemi, a všichni lidé. (1. Mojžíšova 7:21, Sidonův překlad) Chizkuni si u slov „všichni lidé“ pokládá otázku: Jak to, že bylo lidstvo potrestáno, přestože jim Bůh předtím nikdy nic výslovně nepříkázal? To svědčí o tom, že jsou nepsaná pravidla, kterými se musejí lidé řídit, aniž by se jim muselo cokoliv přikazovat.5

Bůh řekl Noachovi: Dostavil se přede mne konec všeho tělesného. Jejich bezpráví naplnilo zemi, takže je zničím i s tou zemí! (1. Mojžíšova 6:13) Ramban ke slovu „bezpráví“ poznamenává: Řeč je o loupežích a podvodech. Důvodem, proč právě „bezpráví“ bylo nakonec tím, co zpečetilo jejich osudy, je to, že se jedná o porušování zákona, kterému každý rozumí. Netřeba lidem posílat proroka.6

Nežidé si nesmějí svévolně vytvářet nová micvot náboženské povahy bez souhlasu Moudrých Izraele.

Brit šalom, Základní pravidla, halacha 5

Hebrejské slovo micva („micvot“ v množném čísle), které nejčastěji překládáme jako „přikázání“ v sobě nese mnohem hlubší význam, než se na první pohled může jevit. Ve skutečnosti se jedná o „spojení“ mezi Bohem a člověkem. Z tohoto důvodu si tedy ani noachidé, stejně jako židé, nesmějí svévolně vytvářet svá vlastní přikázání, jelikož by tam chybělo to jediné podstatné – ono „pojítko“ mezi oběma stranami. Dodržovat micvot znamená táhnout s Bohem za jeden provaz. Aby toto spojení mezi Bohem a člověkem mohlo nastat, musí přijít ze strany Boha. Proto tedy není možno přibližovat se k Bohu prostřednictvím svých vlastních „micvot“, nedochází tam ke spojení.

Rozvoj společnosti, ať už v řemeslech, výrobě, vědě, vzdělání, poznání, mravech nebo v upřímném zájmu o zdraví celého stvoření, je samotnou podstatou světa, jenž se řídí Boží vůlí.

Brit šalom, Základní pravidla, halacha 6

Bůh dal světu život tím, že se stáhl do sebe, čímž pro nás vytvořil prostor, kde můžeme žít. Bůh je ten, kdo dává život a kdo od samého počátku vytváří podmínky k životu. Toto je ztěžejní princip Tóry. Rabi Jonathan Sacks nedávno vydal knihu, která v češtině vyšla pod názvem „Ne v Božím jménu“, kde je vysvětleno proč je zcela nepřijatelné prosazovat svou víru násilným způsobem.

A Bůh jim požehnal a Bůh jim řekl: „Buďte plodní a množte se, naplňte zemi a opanujte ji, podmaňte mořské ryby a nebeské ptactvo a všechnu zvěř lezoucí po zemi!“ (1. Mojžíšova 1:28, Sidonův překlad) Ramban ke slovům „a opanujte ji“ dodává: Bůh jim svěřil moc a vládu nad celou zemí, aby podle svého nejlepšího uvážení nakládali se zvířaty, stavěli budovy, vytrhávali rostliny, těžili měď apod. 7

Poznámky

  1. 2. Mojžíšova 24:7 []
  2. Přísloví 9:10 []
  3. Mishlei, Artscroll Tanach Series, str. 167 []
  4. Emmanuel Lévinas: Etika a nekonečno. Praha: ΟΙΚΟΥΜΕΝΗ, 2009. str. 30-31 []
  5. Chizkuni Torah Commentary, Eliyahu Munk, Ktav Publishers, 1. svazek, str. 76 []
  6. Ramban, Artscroll, 1. svazek, str. 181 []
  7. Ramban, Artscroll, 1. svazek, str. 77 []