Brit šalom hlouběji

Brit šalom hlouběji je náš stručný komentář ke knize Brit šalom.

Níže naleznete podrobnější vysvětlení k vybraným halachot z knihy Brit Šalom. Vysvětlení jsou volným zpracováním z pravidelných setkání noachidů pod vedením rabína Chajima Goldberga. V hranatých závorkách jsou pak vysvětlení, která nepocházejí z těchto setkání, ale přišla nám zajímavá. Kde jsme zaslechli komentář přímo z úst rabího Šerkiho,¹ důsledně jeho komentáře uvozujeme jeho jménem (nejedná se však o doslovné zpracování, jde nám jen o zachycení hlavních myšlenek). Zápisky neprošly schválením. Nejedná se tedy o závazný výklad!

Článek stále rozšiřujeme.
Naposledy změněno: 17. 2. 2025

Krátké seznámení s knihou Brit šalom

Plným jménem: Brit šalom – Noachidská přikázání pro běžný život – rabi Uri Šerki

Rabi Uri Šerki (jeho život a dílo)

Hebrejský název „Brit šalom“ se dá do češtiny přeložit jako „Smlouva míru“. Kniha s tímto názvem si získala uznání jak v Izraeli, tak ve světě, a velmi brzy po svém vydání se začala těšit takové oblibě, že se ji začalo říkat „šulchan aruch pro noachidy“.

Noachidé jsou nežidé, kteří žijí v souladu s učením judaismu pod vedením tradičních rabínů, přičemž jedna z nejznámějších sbírek praktické halachy určená židům, jež vznikla v 16. století, je známá pod označením „Šulchan aruch“ nebo-li „Prostřený stůl“.

Halacha znamená „chození“ a myslí se tím tradiční židovský způsob života v souladu s psanou i ústní Tórou.

Tóra je učení, které přijal Moše (Mojžíš) spolu s židovským národem na hoře Sinaj od Svatého, budiž požehnán.

Připravili jsme pro Vás krátké video, ve kterém si můžete prohlédnout, jak kniha Brit šalom vypadá v tištěné podobě:

Komentář

Úvod

Připravili jsme pro Vás krátké video, ve kterém se společně zamyslíme nad tím, co se nás rabi Šerki snaží naučit v úvodu své knihy:

Na světě je dnes více než sedm miliard duší, což je počet, jaký v dějinách lidstva nemá obdoby. Tvořivé síly, jaké skýtá tento obrovský počet lidí, jsou nesmírně mocné, ale stejně tak mocné mohou být i v něm ukryté ničivé síly. Budoucnost je proto zahalena nejistotou. Vše se totiž bude odvíjet od toho, jak si lidé budou počínat – zda svou sílu vynaloží k tomu, aby tvořivě budovali, což přináší opravdové uspokojení, anebo ke zkáze, jaká se rodí z klamného pocitu štěstí.

Rabi Šerki: Dnes² už bych psal spíše o osmi miliardách duší!

Dnešní doba se rovněž vyznačuje tím, že se v ní vede významná bitva o výslednou odpověď na tuto otázku: „Jaké životní hodnoty hodláme zastávat?“ V podstatě se dá říci, že jsme svědky střetu různých civilizací. Převážně je to však zápas vedený mezi tzv. západním světem v jeho nejrůznějších obměnách a tím muslimským. Nicméně ani mnohé další společenské vlivy rozhodně nezůstávají stát opodál – například vzestup kultury Dálného východu nebo příliv tzv. kultury New Age (Nového věku).

Rabi Šerki: Současný boj se tedy významně liší od předchozích dob. Nejde už ani tak o to, kdo bude vykořisťovat druhé, ale spíše, zda ve světě převládnou hodnoty západní liberální demokracie, islámu nebo např. východní spirituality. Názorů je mnoho a každý se snaží prosadit si svůj úhel pohledu.

Změny, kterými si lidstvo prošlo během několika posledních století, zanechávají hořko-sladkou pachuť na jazyku: na jednu stranu velmi výrazně přispěly k celosvětovému pokroku, ale s podobnou razancí také zasely silné pocity zmatení a prázdnoty. Všechny ty krvavé války plné lidského utrpení, které byly v průběhu tohoto krátkého období rozpoutány, jen zvýraznily zažívaný pocit beznaděje a obavy o smysluplnou budoucnost lidstva.

Rabi Šerki: Ačkoliv to tak může vyznívat, rozhodně se zde nesnažím malovat čerta na zeď! Ve skutečnosti se pokouším nabídnout jisté východisko:

Během těchto nelehkých a nikdy nekončících bojů o nadvládu a smysl života se Židům podařilo vrátit do své země a dosáhnout politické nezávislosti. Návrat na Sijón je událost, která má na zemi nezměrný význam pro každého přemýšlivého člověka, jenž vyhlíží světlejší zítřky. Židé totiž zaujímají výjimečné postavení ve světě nejstarších pravzorů, které se kdy vtiskly do těch nejvlivnějších kultur a symbolů a zanechaly tak po sobě nesmazatelnou stopu ve společném všelidském nevědomí.

Rabi Šerki: Jinými slovy to, jak židovský národ dospěl ke své nezávislosti, je na hony vzdáleno způsobům, jak se ke své nezávislosti dopracovaly jiné národy či národnostní skupiny. Začíná být totiž zřejmé, že se v tomto novodobém světě opět odehrává významná kapitola z Bible. Taková věc nemůže nechat svět lhostejným.

Pro mnohé představuje založení Státu Izrael složitou teologickou hádanku, přinejmenším je to však nová výzva, aby přehodnotili svá dosavadní stanoviska a znovu promysleli, jak do těchto dějinných souvislostí zapadá tento „národ knihy“. Tím, že si Židé znovu vybudovali svůj národnostní stát s vlastní samosprávou, se také oni sami musejí nevyhnutelně vypořádat s otázkou, která v souvislosti s ostatními národy opět vyplula na povrch a která zní: „Jak se k tomu postavíme my sami?“

Rabi Šerki: Jinými slovy, jestliže jsme se znovu vrátili na jeviště světa, pak to znamená, že židovský národ musí mít poselství, jež se týká celého lidstva, a my Židé máme povinnost na tuto otázku odpovědět.

Izraelská společnost zatím vždy odkládala většinu duchovních otázek na pozdější dobu. Až doteď se totiž soustředila výhradně na boj o holé přežití a s ním spojené úsilí o hospodářský růst. Nikoho tedy příliš nepřekvapuje, že se Židé těmito otázkami, kdykoliv v průběhu dějin vyvstaly, zpravidla zabývali spíše jen uvnitř svého vlastního národa a nikoliv v souvislosti se zbytkem lidstva. Ovšem právě nyní dozrál ten správný čas, kdy je židovství konečně připraveno objasnit i zbytku světa poselství a přikázání, která má judaismus připravena pro celý svět a která jsou šitá na míru této nové době.

Rabi Šerki: Jinými slovy, až doteď jsme rokovali o těchto otázkách spíše jen mezi sebou, aniž bychom do svých rozprav zapojili i ostatní národy. A to je současně i důvod, který mě přiměl, abych napsal tuto knihu.

Pozvání k obnově starodávného rozhovoru mezi Izraelem a národy je tedy to, co následuje. Záměrem knihy totiž je, aby byla nežidovskému čtenáři předložena ucelená příručka halachy neboli toraického práva pro každodenní život. Čtenář však musí mít neustále na paměti, že halacha je jen jednou z mnoha větví judaismu jako takového, jež vyrůstá z rozlehlé a spletité duchovní a mravní složitosti lidstva. Lidstvo se skládá z mnoha různých národů a proto není možné, abychom se obešli bez rozpravy mezi jednotlivými zástupci nejrůznějších kultur a společností, která by zabrousila do dostatečné hloubky. Společná rozmluva bude zapotřebí obzvláště v otázkách, jak uvést do vzájemného souladu bohaté lidské a duchovní dědictví každého jednotlivého národa ze všech „národů na zemi“ s halachickým obsahem této knihy, a jak jednotlivé halachot nejlépe uplatňovat v běžném životě tak, aby byly požehnáním pro všechny národy světa.

Rabi Šerki: Rád bych zdůraznil, že pokud jde o halachu, je zcela nemožné napsat příručku, která by dokonale odpovídala potřebám všech lidí na světě. Z tohoto důvodu tedy raději hovořím o pozvání k obnově starodávného rozhovoru mezi Izraelem a národy, jelikož bez účasti a přispění zástupců jednotlivých národů to nepůjde. Co by mohlo být předmětem našich rozhovorů:

Jednou ze sporných otázek, které rozdělují dnešní svět, je místo, jaké zaujímá Bůh ve vztahu k lidským bytostem. Západní kultura zdědila po vzoru řecké filosofie stanovisko, podle něhož je člověk středobodem vesmíru, kdežto Bůh, pokud existuje, se nachází někde na jeho okraji. Podle západního uvažování je nejlepším způsobem vládnutí demokracie a zvláště pak její umírněnější podoby, které lidem zajišťují úplnou rovnoprávnost. Přímým důsledkem takového státního zřízení je pak lidská svoboda, která se ovšem může zvrhnout ve svobodu, která nemá vůbec žádné hranice. Muslimský svět se na tutéž věc dívá zcela opačným pohledem. Trvá totiž na svém tradičním postoji, že úplným středobodem všeho je naopak Bůh. Lidé jsou ti, kteří stojí na okraji. Od každého jednotlivce se proto vyžaduje naprostá podřízenost Bohu. Na jakýkoliv pokrok je nahlíženo podezřívavě a mnohdy je i zcela odmítnut z obav před onou přílišnou svobodou, s níž jde často západní pokrok ruku v ruce. V tom všem tkví hlavní příčina, proč jsou demokratická státní zřízení obvykle považována za přímé ohrožení muslimské všezahrnující tradiční zbožnosti.

Rabi Šerki: V očích islámu je morální úpadek západu vnímán jako jasný důkaz toho, že západní úhel pohledu má až příliš nebezpečné trhliny.

Doplňující zdroje:
Otevřený dopis Islámu – Rabi Uri Šerki

Na první pohled by se mohlo zdát, že na tomto bojišti, kde se jeden protichůdný názor střetává s druhým, nelze nalézt společnou řeč. Ve skutečnosti by však k jistému smíření oněch dvou světů mohlo dojít, kdyby se oba zdánlivě nesmiřitelné tábory společně zaposlouchaly, jak se na celou věc dívá judaismus. V židovské tradici není za středobod vesmíru považován ani Bůh, ani lidé, ale naopak právě rozhovor mezi nimi, kdy lidé jsou ve vztahu k Bohu spíše v postavení společníků, kteří pak ve vzájemné shodě zdokonalují celé Boží stvoření. Tímto je tedy ze světa možné odstranit ono bolavé nepřátelství, které jsme si doteď popisovali. Rovněž je na tomto základě možné budovat vzájemnou náklonnost, ať už hovoříme o vztahu mezi Bohem a celým stvořením, o vztahu mezi jednotlivci či o vztahu mezi různými společenstvími. Onen společný rozhovor mezi lidmi a Bohem se již projevil například tím, že se židovský národ vrátil na Sijón, a bude se nadále prohlubovat, dokud se Boží Přítomnost zcela nenavrátí a neusídlí uprostřed Božího lidu ve Státě Izrael.

Rabi Šerki: Výjimečnost a skutečná síla hebrejského uvažování se tedy projevuje v rozhovoru a spolupráci. V současnosti se spolupráce mezi Bohem a lidmi zřetelně projevuje obzvlášť na půdě návratu Izraele na Sión a obnově Boží přitomnosti v Izraeli.

Další třecí plochou na poli mravnosti, která vnáší neklid do běžného života lidí, je chybějící jednotný žebříček životních hodnot. Zatím se nepodařilo nalézt dokonalé řešení této obtížné úlohy, jak uvést do souladu životní hodnoty, které se zdají být naprosto protikladné. K obzvlášť vyhroceným stavům může dojít, postavíme-li proti sobě prosazování buď milosti, anebo spravedlnosti. Zatímco křesťanství odkázalo světu přesvědčení, že milost, a v podstatě jen a pouze milost, je tou nejdůležitější mravní hodnotou, čehož si lze všimnout obzvláště na žebříčcích morálních hodnot prosazovaných zejména v západním světě, islám naproti tomu důsledně upřednostňuje spravedlnost, kdy ve jménu spravedlnosti je ochoten zajít až do těch nejzazších krajností, jen aby tím naplnil Boží vůli. I zde judaismus přichází lidstvu na pomoc. Biblická i talmudická tradice totiž vede člověka k přeuspořádání svého morálního žebříčku hodnot tím, že za vzor předkládá stav, kdy je „konání dobročinnosti a spravedlnosti“ (1. Mojžíšova 18:19) sloučeno dohromady. Navzdory všem pomlouvačným zprávám, které o Izraeli kolují, se Státu Izrael rozhodně nedá upřít, že se tímto pravidlem snaží řídit nejen při svém válečném počínání, ale také v běžných každodenních záležitostech pokud jde o jednání vůči tamnímu nepřátelsky laděnému menšinovému obyvatelstvu.

Rabi Šerki: Jedno z mnoha důležitých poselství Izraele pro všechny národy světa tedy zní: spravedlnost a milost je nutno snoubit dohromady. Ač se to mnohým nepozdává, Izrael je toho zářivým dokladem.

Izrael, jakožto nositel proroctví, v rámci celého lidstva vyčnívá zejména tím, že působí jako ten, jehož prostřednictvím je odhalována Boží vůle. Z téhož důvodu židovský národ vešel v obecnou známost jako ten, jehož zvláštním úkolem je, aby působil coby „světlo národům“. Ústřední úloha židovského národa jako toho, skrze koho je předáváno Boží slovo, což je také ze stejného důvodu často přirovnáváno k srdci v lidském těle (Kuzari 2:36), tedy nijak nesouvisí s tím, že by se židovský národ chtěl vypínat nad ostatní, ale jedná se o uvědomění si a přijetí své vlastní zodpovědnosti. Na rozdíl od jiných náboženských tradic, které se rovněž zaštiťují všeobecným posláním ke všem lidem na světě – ovšem velmi často se tam setkáváme také s vnucováním, aby se všichni řídili stejnými obyčeji a zvyklostmi, jak tomu bylo v období imperialismu – judaismus si nepřeje potlačovat bohaté kulturní dědictví žádného národa ani jedince. Právě naopak, židovský národ je spokojen se svým posláním, aby byl pouze světlem ostatním národům, a nikoliv, aby byl tím, kdo je ovládá. V tomtéž duchu vystupují i proroci, kteří líčí zářivou budoucnost, kdy se všem národům bude dostávat mnohostranného Božího vedení prostřednictvím Izraele – ať už stojí na straně příjemce celý národ, nějaké menší uskupení lidí či jednotlivec – každému s přihlédnutím k jeho jedinečné osobitosti: „Mnohé národy půjdou a budou se pobízet: „Pojďte, vystupme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jákobova. Bude nás učit svým cestám a my po jeho stezkách budeme chodit.“ Ze Sijónu vyjde zákon, slovo Hospodinovo z Jeruzaléma.“ (Izajáš 2:3, Český ekumenický překlad)

Rabi Šerki: Nejde tedy o to, abychom byli všichni stejní, ale aby se každému dostávalo Boží vedení, které je šité na míru dané skupině. To totiž v žebříčcích morálních hodnot nejvýznamnějších mocností doposud chybělo. Izrael je Božím nástrojem, jak toho dosáhnout.

Součástí židovské tradice, jak je vyučována v židovských učebnách, je též ucelená oblast zvaná „noachidské právo“, která se mezi Moudrými Izraele předává z pokolení na pokolení. Studium této oblasti až donedávna nenacházelo příliš velké uplatnění mezi běžnými lidmi, nicméně v posledních několika pokoleních vzrostl velmi výrazně především ze strany lidí z národů upřímný zájem o tuto ojedinělou oblast noachidského práva, a to obzvláště v tom, jak mohou jednotlivé halachot neboli toraická přikázání zachovávat v běžném životě. Z tohoto důvodu jsem tedy považoval za nezbytné, abych sepsal tuto sbírku halachot a skrze ní se těmto zájemcům dostalo vedení a mohli tak mít vždy po ruce zkrácený, ale přesto užitečný „Šulchan aruch“ (doslova „Prostřený stůl“, sbírka práva), který se zaměřuje obzvláště na ty zákony, jež se týkají zejména jedinců, kteří se považují za „potomky Noeho“ neboli noachidy. Tato sbírka nazvaná „Brit šalom“ neboli „Smlouva míru“ je tedy příručkou určenou pro každodenní běžný život noachidů a byla zamýšlena jako doplněk k již vydané modlitební knize pro noachidy s názvem „Brit olam“ neboli „Věčná smlouva“, která se zaměřovala na duchovní život noachidů. „A uzavřu s nimi smlouvu míru, jež jim bude smlouvou navěky, …“ (Ezechiel 37:26, Efraim Sidon)

Rabi Šerki: Největší rozdíl v halaše, jak je uplatňována na židovský národ a jak na ostatní národy, spočívá v tom, že v případě židů zpravidla hovoříme o zakázaném a dovoleném jednání, kdežto v případě noachidů budeme naopak mnohem častěji rozlišovat spíše mezi doporučeným a nedoporučeným konáním.

Základní komentář k úvodu je tímto hotový.

Kdo jsou noachidé?

Bůh řekl Noachovi a s ním i jeho synům: „Hleďte, uzavírám s vámi a s vaším semenem po vás svou smlouvu!“

1. Mojžíšova 9:8-9 (Sidon)

[Rabi Šerki téměř každou svou kapitolu začíná slovy z Tanachu.]

Rabi Šerki: Vidíme tedy, že dávno předtím než Stvořitel uzavřel smlouvu s židovským národem, na světě již byla všeobecně platná smlouva mezi Stvořitelem a lidmi. Jinými slovy smlouva s Izraelem ve skutečnosti navazuje na mnohem starší smlouvu uzavřenou s veškerým lidstvem. Co to znamená být ve smlouvě se Stvořitelem a jakým způsobem lze ke Stvořiteli přilnout, je předmětem našeho studia.

Stvořitel celého vesmíru si ze všech stvořených bytostí vybral právě lidský druh k tomu, aby byl jedinečný, a proto je v Tóře napsáno, že Adam byl stvořen „k obrazu Božímu“.

Brit šalom, Kdo jsou noachidé?, 1. halacha

Člověku byla dána svobodná vůle, tudíž je zodpovědný za své činy.

[K obrazu Božímu]
[O lidském intelektu]
[Učiňme člověka]
[Adam]
[Tělo a duše]
[Proč lidé chodí vzpřímeně?]

Rabi Šerki: V porovnání se zvířaty, hvězdami, sluncem, měsícem a čímkoliv jiným ve světě je lidstvo v jedné věci naprosto nezastupitelné: naše jednání a způsoby odrážejí vůli Stvořitele, odtud tedy „k obrazu Božímu“. Je s tím proto spojeno neméně povinností.

Židovská tradice učí, že Stvořitel uzavřel s lidstvem smlouvu, jejíž předmětem je především sedm přikázání známých jako „noachidské zákony“.

Brit šalom, Kdo jsou noachidé?, 2. halacha

Slovo „především“ je klíčové. Sedm noachidských přikázání jsou pouze vstupní branou k tomu, abychom se mohli začít podílet na celkové nápravě světa (tikun olam) a přebývání Boží přítomnosti ve světě. Hovoříme zde o naprostých základech, na kterých je dále nutno stavět, a to ve všech oblastech našeho života.

[Smlouva s Noachem]
[Adam a noachidská přikázání]
[Počet noachidským přikázání]
[Pořadí noachidských přikázání]

Všichni lidé tak mají povinnost přijmout závaznou platnost těchto sedmi přikázání, které byly určeny potomkům Noeho. Kromě přijetí platnosti těchto zákonů je navíc všichni musejí také skutečně dodržovat.

Brit šalom, Kdo jsou noachidé?, 3.-4. halacha

Podobně v parašat Mišpatim čteme, jak během darování Tóry na hoře Sinaj synové Izraele odpověděli „naase ve-nišma“, tedy „učiníme a vyslechneme“.³ Mezi pouhým přijetím a každodenním uplatňováním je totiž podstatný rozdíl.

Rabi Šerki: Tak jako každý, kdo se jednou stane občanem nějaké země, tím současně příjímá všechny zákony své země, ať už jsou mu po chuti či nikoliv, stejným způsobem i noachidé přijímají závaznost své smlouvy. Ani zde není vůbec žádnou výjimkou, že závazné přijetí platnosti této ústavy nejčastěji předchází uvědomnělému rozhodnutí dodržovat daná přikázání ve všech ohledech.

Rozdíl mezi přijetím a dodržováním těchto zákonů spočívá v tom, že přijmout znamená upřímně souhlasit s tím, že máme povinnost je zachovávat, přičemž si plně uvědomujeme, že budeme souzeni podle toho, zda jsme se zákony řídili či nikoliv, kdežto dodržovat znamená vědomě tyto zákony uplatňovat v běžném životě.

Výkladová poznámka k Brit šalom, Kdo jsou noachidé?, 4. halacha

[Světlo národům]
[Tři úrovně přijetí noachidských přikázání]

Ten, kdo noachidské zákony nepřijímá a nedodržuje, je v rabínských spisech nejčastěji označován jako „goj“ nebo „cizinec“. Ten, kdo tyto zákony přijímá a dodržuje, je nazýván „potomkem Noeho“ neboli noachidou. Ten, kdo tyto zákony přijme před rabínským soudem, v němž zasednou tři rabíni, je dále nazýván jako „ger tošav“ (usedlý přistěhovalec) a smí se usídlit v Zemi Izrael.

Brit šalom, Kdo jsou noachidé?, 5.-7. halacha

Sice zde rozlišujeme mezi cizincem, noachidou a usedlým přistěhovalcem, nikoliv však na základě barvy pleti apod. Jediným měřítkem je zvolený způsob života daného jedince. Noachidům je za jistých podmínek dokonce dovoleno trvale se usídlit v Zemi Izrael, a to v podstatě jen na základě přijetí noachidských přikázání a jejich uplatňování v každodenním životě. V současnosti je však těm, kdo nejsou občany Státu Izrael, dovoleno pobývat na území Izraele pouze s platnými vízy (jsou-li vyžadovány) a splněním všech zákonných náležitostí, které cizincům ukládá Stát Izrael.

Rovněž je také možno se jako noachida již narodit. Jestliže rodiče přijmou noachidská přikázání před rabínským soudem, řádně je dodržují a své potomky vedou od malička ke stejnému způsobu života, pak již není nezbytně nutné, aby tito potomci stanuli před rabínským soudem jako jejich rodiče v minulosti. Jsou totiž považováni za noachidy již od svého narození. V současnosti, kdy noachidů není mnoho, se však i tak doporučuje, aby tato přikázání byla raději přijata před rabínským soudem. Nicméně v budoucnu se to může změnit (za předpokladu, že např. časem začnou vznikat noachidská města či státy, jejichž osvědčení či osobní prohlášení budou všeobecně uznávána za platná). Prozatím je v této záležitosti vždy nutno poradit se s věrohodným židovským učencem.

Rabi Šerki: Noachidé ovšem mohou svá přikázání přijímat také zcela soukromě – tedy bez nutnosti očitého svědectví – a žít podle nich. K čemu tedy přijetí noachidských přikázání před rabínským soudem (bejt din)? Židé mají mnoho důležitých povinností také ve vztahu k noachidům – např. jednat s nimi vždy upřímně a s láskou. S tím se ovšem pojí i jisté ověřování totožnosti, z tohoto důvodu tedy lze přijmout noachidská přikázání také před bejt din. Ovšem není to jediný důvod: Talmud dále upozorňuje, že ačkoliv sice všichni noachidé původně přijali všech sedm přikázání dávno před darováním Tóry, v průběhu časů se na ně zcela zapomnělo, takže v očích lidí nakonec pozbyla platnosti, dokud nepřišel Moše, který prostřednictvím Tóry světu znovu připomněl jejich platnost. Přijetí těchto přikázání před bejt din tak navíc obnovuje postavení benej Noach do náležitého stavu, jak tomu bylo po potopě.

V dobách jako dnes, kdy se nedodržují předpisy ohledně jovelu (milostivého léta), platí zákon o „usedlém přistěhovalci“ jen částečně. Pro přesné znění a postup při přijímání noachidů před rabínským soudem (tvořeným třemi rabíny) se, prosím, obraťte na bejt din společnosti Brit Olam.

Výkladové poznámky k Brit šalom, Kdo jsou noachidé?, 7. halacha

[Cizinec, goj či akum]
[Benej Noach]
[Ger tošav]
[Jovel]

Ten, kdo tyto zákony přijímá, protože uznal pravdivost Mošeho Tóry, jak byla uchována dětmi Izraele, je nazýván „spravedlivým nežidem“ a má podíl na budoucím světě spolu s židovským národem. Ten, kdo tyto zákony přijímá ne proto, že by uvěřil Tóře, ale pouze jako rozumovou či mravní nutnost, je nazýván „moudrým nežidem“.

Brit šalom, Kdo jsou noachidé?, 8.-9. halacha

Klíčová je tato část věty: „protože uznal pravdivost Mošeho Tóry, jak byla uchována dětmi Izraele“. K noachidským přikázáním lze dospět i čistě rozumově. Nemusíme být vůbec žádného náboženského vyznání, abychom byli slušnými lidmi, kteří jednají mravně. Ovšem nesmíme zapomínat, že člověk byl stvořen také „k obrazu Božímu“. Smyslem života je tedy žít v blízkosti Stvořitele. Na jiném místě stojí psáno: „Počátkem moudrosti je bázeň před ha-Šem.“⁴ Přesto i ti, kteří nevěří Tóře, ale žijí v souladu s noachidskými přikázáními, jsou nazýváni „moudrými“. Člověk se však musí mít na pozoru, aby se svou „moudrostí“ nenaplnil tak, že by se už v něm nenašlo vůbec žádné místo pro Boha. Jedině moudrost, v níž je místo pro Boha, má totiž naději na dlouhé trvání, jelikož nás nutí, abychom setrvávali ve svém přesvědčení i tehdy, kdy nám to zrovna v daný okamžik nebude připadat jako prospěšnější nebo rozumnější.

[V Tanachu nalezneme celkem sedm míst, kde slovní spojení „bázeň před ha-Šem“ a slovo „moudrost“ stojí hned vedle sebe.⁵]

Rozhodnutí z roku 1991, kdy Spojené státy americké např. uznaly noachidské zákony jako „etické hodnoty a principy, které tvoří základ civilizované společnosti“ lze bezesporu označit za počin „moudrých nežidů“. Nelze však zde ještě hovořit o „spravedlivých nežidech“, jelikož se tak nestalo čistě na základě uznání „pravdivosti Mošeho Tóry, jak byla uchována dětmi Izraele“.

[Chasid umot ha-olam]
[Chacham umot ha-olam]

Rabi Šerki: Někteří naši Moudří si na benej Noach cenili více „moudrosti“, jiní „zbožnosti“. I v tomto spočívá rozdíl mezi tzv. „chachamim“ (moudrými) a „chasidim“ (spravedlivými ve významu zbožnými).

K sedmi noachidským zákonům patří tyto: 1) zákaz modloslužby, 2) zákaz rouhání se Bohu, 3) zákaz vraždy, 4) zákaz sexuální nemravnosti, 5) zákaz loupeže, 6) zákaz jedení údu ze živého zvířete, 7) požadavek zřídit soudnictví.

Brit šalom, Kdo jsou noachidé?, 10. halacha

Vyjma požadavku zřídit soudnictví, lze prvních šest zákonů zobecnit do tří základních skupin: 1) člověk ve vztahu k Bohu, čímž rozumíme zákaz modloslužby a zákaz rouhání se Bohu, 2) člověk ve vztahu k jinému člověku, čemuž odpovídá zákaz vraždy a zákaz loupeže, 3) člověk ve vztahu ke svému vlastnímu já, kam řadíme zákaz sexuální nemravnosti a zákaz jedení údu ze živého zvířete. Požadavek zřídit soudnictví pak v jistém ohledu spojuje všechny tyto zákony dohromady. Lze tedy pozorovat, že sedm noachidských přikázání má svou obecností umožnit každému národu uchovat si vlastní jedinečnost.

[Sanhedrin 56a – 56b]

Rabi Šerki: To, že jsou noachidská přikázání ponejvíce uváděna v podobě prostých zákazů, má za cíl upozornit nás, že tento krátký seznam ve skutečnosti ani zdaleka nepřestavuje vyčerpávající seznam všeho, co se od nás očekává, ale naopak poukazuje jen na základní obecný rámec toho, na co je nutno soustředit se. Jedná se tedy o jakési nezbytné minimum.

Tyto zákony budou dále podrobněji rozebrány. Ačkoliv tyto zákony tvoří základ noachidského práva, spadají zde mnohé další věci nezbytné pro život vyznačující se lnutím ke Stvořiteli, k nimž patří například vzdělávání se, modlitba, dobročinnost, zlepšování svých povahových vlastností atd. Také tyto věci budou dále podrobněji rozebrány. V této sbírce se nalézají pouze zákony týkající se přímo nežidů. Židovské předpisy upravující vztahy mezi židy a nežidy zde nenajdeme.

Brit Šalom, Kdo jsou noachidé?, 11.-13. halacha

Zvýšenou pozornost bychom měli věnovat také tomuto: „spadají zde mnohé další věci nezbytné pro život vyznačující se lnutím ke Stvořiteli“. Obzvlášť důležitým je život ve společenství věřících. Společné studium, modlitby apod. jsou v tomto ohledu nepostradatelné.

[V Talmudu (Makot, 10a) čteme: „Rav Aši říká: „Kdo rád studuje mezi mnohými, ten sklízí.“ To souhlasí se slovy Rabiho Joseho bar Chaniny: „Co znamená (Jr 50,23): ‚Meč na osamělé, ohlupují se‘, meč na krk nepřátel Izraele (to jest na krk ‚učenců Zákona‘, označených takto antifrází), kteří studují Tóru v osamění; a co horšího, ohlupují se. Tady je psáno: ‚Ohlupují se‘ (venoalu) a tam (Nu 12,11): ‚neulož nám přece vinu (za to), že jsme jednali zpozdile‘ (noalnu). A chceš-li, zde je poučení z Izajáše 19,13: ‚Pomátli se sóanští velmožové‘ (noalu). Ravina učil: ‚Kdo rád studuje Tóru mezi mnohými, sklízí.‘ Totéž řekl Rabi: ‚Mnohému z Tóry jsem se naučil od svých učitelů, víc od svých spolupracovníků, nejvíc od svých žáků.‘“⁶]

[Třicet noachidských přikázání]
[Svět před a po zjevení na Sinaji]
[Přikázání před a po zjevení na Sinaji]
[Jak přijmout noachidská příkázání?]

Rabi Šerki: Předložit zde rovněž i veškerá pravidla ohledně vztahů mezi židy a nežidy by vydalo na mnoho knih.

Základní komentář k první kapitole je tímto hotový.

Díla	České překlady	Zahraniční zdroje	Konkrétní výskyty
Tóra	Pět knih Mojžíšových, Sefer, rabi Efraim Sidon	Artscroll, Koren, Metsudah The Complete Tanakh (Tanach) with Rashi’s Commentary	Berešit [1. Mojžíšova] 1:26-27, 9:1-17; Devarim [5. Mojžíšova] 14:21
Mišna	Šest pořádků Mišny, P3K, Jiří Blažek náš pracovní překlad (neúplný)	Artscroll, Koren Mishnayot – Six Orders of the Mishnah (Steinsaltz)	Chulin 2:7
Talmud	náš pracovní překlad (neúplný)	Artscroll, Koren Talmud Bavli (Steinsaltz)	Bavli Avoda zara 64b; Bavli Sanhedrin 56ab; Bavli Makot 9; Komentáře: Ritva
Rabi Jehuda ha-Levi, Kuzari	Kniha argumentů a důkazů ve prospěch opovrhovaného náboženství (Kniha Chazarů), známá jako Kuzari, Academia	The Kuzari, Feldheim, Rabbi Daniel Korobkin Kuzari (sefaria)	3:73
Rambam, Mišne Tóra	náš pracovní překlad (neúplný)	Mishneh Torah, Moznaim, Rabbi Eliyahu Touger The Rambam’s Mishneh Torah (Touger)	Avoda zara 10:6; Isurej bia 14:7-8; Maachalot asurot 11:8; Melachim 8:10-11, 9:1, 9:9, 10:10; Komentáře: Raavad, Kesef mišne
Rambam, More nevuchim	náš pracovní překlad (neúplný)	Rambam: Maimonides‘ Guide for the Perplexed, Avraham Yaakov Finkel Guide for the Perplexed (sefaria)	1:1
Rambam, Igeret rabímu Chisdaj ha-Levi
Maharal, Derech chajim	Cesta života – Derech chajim, Jan Divecký, P3K náš pracovní překlad (neúplný)	Maharal of Prague, Pirkei Avos, Artscroll, Rabbi Tuvia Basser Derekh Chayim (sefaria)	Avot 3:14
Rabi Chajim Vital, Nefeš ha-chajim	náš pracovní překlad (neúplný)	Nefesh Hachaim, Judaica Press, Rabbi Avraham Yaakov Finkel Nefesh HaChayim (sefaria)	1. brána
Rabi Chajim Vital, Šaarej keduša	náš pracovní překlad (neúplný)	Shaarei Kedusha (sefaria)	1. část
Rabi Avraham Jicchak ha-Kohen Kuk, Igrot
Enciklopedja talmudit	náš pracovní překlad (neúplný)	Encyclopedia Talmudica talmudic-encyclopedia.org	heslo „Ben Noach“

Základní pravidla

Všechna ona slova řekl Bůh, říkaje:

2. Mojžíšová 20:1 (Sidon)

Rabi Šerki: Proč je zde zdůrazňováno „všechna ona slova“? Základní pravidla vždy obsahují mnoho zásad a podrobností, na kterých pak stojí ještě větší množství přikázání. I z tohoto důvodu se v židovství stalo dobrým zvykem, že se všichni radí se svým rabínem. Také v případě benej Noach je zcela na místě, aby mezi nimi postupně začala působit vrstva moudrých, kteří budou skvěle obeznámeni se všemi zákoutími noachidského práva, aby se tak na ně dalo obracet jako na duchovní oporu pro ostatní noachidy.

Stvořitelova vůle je lidem odhalována prostřednictvím proroctví. Vrcholem prorockého odhalení je darování Tóry Bohem z nebes. Kdokoliv se prohlásí za proroka poslaného Bohem s pokyny pro lidstvo, musí být nejprve předveden před Moudré Izraele, aby byla ověřena jeho hodnověrnost a zjištěna míra, do jaké jsme povinni se jeho slovy řídit.

Brit šalom, Základní pravidla, 1.-3. halacha

Rabi Šerki: Před i po darování Tóry se čas od času vyskytne někdo, kdo o sobě začne tvrdit, že je „prorok“ poslaný k lidem s určitým poselstvím. Avšak pouze Mošeho Tóra představuje nejvyšší míru prorockého zjevení. Z tohoto důvodu je tedy vždy bezpodmínečně nutné, aby se k těmto tvrzením vyjádřili Moudří Izraele, kteří dokáží posoudit, zda je daný člověk skutečně hoden následování, či nikoliv. Tóra obsahuje pravidla, jak tuto věc spolehlivě rozsoudit. Zde není dovoleno slepě věřit.

Veškerá micvot (Boží přikázání), která jsou ve shodě s tím, co společnost vnímá jako mravné a co je známkou soudnosti nebo dobrého vychování, je pro noachidy závazné.

Brit šalom, Základní pravidla, 4. halacha

Člověk musí být velmi ostražitý, aby se ve svém duchovním růstu neupínal jednostranně jen na prohlubování svého „osobního“ vztahu ke Stvořiteli, aniž by přitom současně pracoval také na svém postoji k druhým. Obojí jde totiž ruku v ruce – není totiž dovoleno přibližovat se ke Stvořiteli na úkor dobrých vztahů s ostatními lidmi. Velmi významným ukazatelem je to, jak moc se nám daří nebo nedaří vycházet s lidmi v našem okolí. Je bezpodmínečně nutné mít se obzvlášť na pozoru např. v případě manželství, kdy jen jeden z manželského páru opustí původní náboženství rodiny (např. křesťanství) a stane se noachidou. Není dovoleno neuváženě rozbíjet rodinu v domnění, že tím budeme zaručeně „lépe“ sloužit Bohu. Velmi často je totiž opak pravdou. Tyto a podobné situace vyžadují požádat nejprve o radu některého z moudrých.

„Zahynulo vše tělesné, co z ptactva a z dobytka a ze zvěře a ze všeho hmyzu hemžícího se po zemi leze po zemi, a všichni lidé.“ (1. Mojžíšova 7:21, Sidon) Chizkuni si u slov „všichni lidé“ pokládá otázku: Jak to, že bylo lidstvo potrestáno, přestože jim Bůh předtím nikdy nic výslovně nepřikázal? To svědčí o tom, že jsou nepsaná pravidla, kterými se musejí lidé řídit, aniž by se jim muselo cokoliv přikazovat.⁷

„Bůh řekl Noachovi: „Dostavil se přede mne konec všeho tělesného. Jejich bezpráví naplnilo zemi, takže je zničím i s tou zemí!“ (1. Mojžíšova 6:13, Sidon) Ramban ke slovu „bezpráví“ poznamenává: Řeč je o loupežích a podvodech. Důvodem, proč právě „bezpráví“ bylo nakonec tím, co zpečetilo jejich osudy, je to, že se jedná o porušování zákona, kterému každý rozumí. Kvůli těmto věcem netřeba lidem posílat proroka.⁸

Rabi Šerki: Např. úcta k rodičům, moudrým a starším, ačkoliv není nikde výslovně zmíněna v seznamu sedmi noachidských přikázání, je přesto neméně závazná také pro noachidy, stejně jako mnoho dalších věcí, které řadíme do tzv. „přirozené morálky“. V židovství tato zásada vešla ve známost jako: derech erec kadema la-Tora (דֶּרֶךְ אֶרֶץ קָדְמָה לַתּוֹרָה, „Správné vychování a zdokonalení povahových vlastností musí předcházet [studiu] Tóry“).

Nežidé si nesmějí svévolně vytvářet nová micvot náboženské povahy bez souhlasu Moudrých Izraele.

Brit šalom, Základní pravidla, 5. halacha

Hebrejské slovo micva („micvot“ v množném čísle), které nejčastěji překládáme jako „přikázání“ v sobě nese mnohem hlubší význam, než se na první pohled může jevit. Ve skutečnosti se jedná o „spojení“ mezi Bohem a člověkem. Z tohoto důvodu si tedy ani noachidé, stejně jako židé, nesmějí svévolně vytvářet svá vlastní přikázání, jelikož by tam chybělo to jediné podstatné – ono „pojítko“ mezi oběma stranami. Dodržovat micvot znamená táhnout s Bohem za jeden provaz. Aby toto spojení mezi Bohem a člověkem mohlo nastat, musí přijít ze strany Boha. Proto tedy není možno přibližovat se k Bohu prostřednictvím svých vlastních „micvot“, nedochází tam ke spojení.

Rabi Šerki: Všimněme si, že zde nepíši „noachidé si nesmějí vytvářet“, ale „nežidé“! Kdo řádně nepřijal noachidská přikázání před bejt din, neměl by se snažit cokoliv nového přidávat nebo zavádět, jelikož zde hrozí velké nebezpečí, že tím ublíží nejen sobě, ale i ostatním (obzvláště na poli mravnosti a morálky). V případě skutečných noachidů se toho neobáváme, jelikož ti jsou zvyklí radit se s Moudrými Izraele a někteří jim pak některé věci v jistých mezích umožňují.

Rozvoj společnosti, ať už v řemeslech, výrobě, vědě, vzdělání, poznání, mravech nebo v upřímném zájmu o zdraví celého stvoření, je samotnou podstatou světa, jenž se řídí Boží vůlí.

Brit šalom, Základní pravidla, 6. halacha

Bůh dal světu život tím, že se stáhl do sebe, čímž pro nás vytvořil prostor, kde můžeme žít. Bůh je ten, kdo dává život a kdo od samého počátku vytváří podmínky k životu. Toto je stěžejní princip Tóry. Rabi Jonathan Sacks nedávno vydal knihu, která v češtině vyšla pod názvem „Ne v Božím jménu“, kde je vysvětleno proč je zcela nepřijatelné prosazovat svou víru násilným způsobem.

„A Bůh jim požehnal a Bůh jim řekl: „Buďte plodní a množte se, naplňte zemi a opanujte ji, podmaňte mořské ryby a nebeské ptactvo a všechnu zvěř lezoucí po zemi!““ (1. Mojžíšova 1:28, Sidon) Ramban ke slovům „a opanujte ji“ dodává: Bůh jim svěřil moc a vládu nad celou zemí, aby podle svého nejlepšího uvážení nakládali se zvířaty, stavěli budovy, vytrhávali rostliny, těžili měď apod. ⁹

Rabi Šerki: Technologický pokrok i ohleduplnost k přírodě a životnímu prostředí (zdravá ekologie) jednoznačně zapadá do Božích představ o světě. Rozvoj vědy a čehokoliv, co v kladném slova smyslu nějak posouvá lidstvo kupředu, je naprosto zásadní. V židovství tomu říkáme tzv. tikun olam („náprava světa“). I to je ve skutečnosti samo sebou a netřeba k tomu zvláštního přikázání.

Co se týče způsobu zachovávání podrobností v rámci noachidských zákonů, o nichž není nikde v Talmudu ani jiných rabínských spisech jasně stanoveno, jak se jimi mají noachidé řídit, zastávají někteří Moudří Izraele názor, že by měly být zachovávány podle stejných zvyklostí jako v židovském právu. Jiní Moudří pro změnu zase zastávají názor, že je to na zodpovědnosti noachidských moudrých, aby podle svého nejlepšího uvážení stanovili přesné hranice. Převažuje druhý názor.

Brit šalom, Základní pravidla, 7. halacha

Rabi Šerki: Např. v případě zákazu křížení, tedy neroubovat ovoce jednoho stromu na jiný druh stromu, vyvstává otázka: Co přesně odlišuje jeden druh od jiného? V židovském právu máme velmi podrobná pravidla, jak v tomto postupovat. Takový citronovník (limon) a etrog, ačkoliv jsou oba z rodu citrusů, považujeme v židovském právu za dva odlišné druhy a nesmíme je mezi sebou křížit. Co v případě noachidů? Platí pro ně v tomto případě stejný zákaz, anebo by pravidla ohledně odlišování jednoho druhu od jiného měli stanovit noachidští moudří na základě svého uvážení? Na tuto věc nepanuje mezi Moudrými Izraele jednotný názor. Někteří zastávají stanovisko, že bychom se v těchto případech, kdy Talmud ani ostatní halachická literatura nehovoří v souvislosti s noachidy zcela jasně, měli držet stejných pravidel jako v případě židů. Jiní jsou toho názoru, že je to záležitost noachidských moudrých. Převládá druhý názor a proto v tomto případě platí za obecnou halachu. V některých záležitostech je tedy v případě noachidů prostor pro odlišnosti od židovského práva (musejí se však zakládat na rozumové úvaze). Další spornou oblastí jsou v tomto ohledu např. veškeré podrobnosti ohledně toho, co všechno je považováno za krádež (i zde ve skutečnosti mohou v případě noachidů platit jisté odlišnosti od židovského práva).

Nejmenší možné míry, jak je v souvislosti s některými micvot stanovuje halacha (židovské právo), jako např. velikost olivy či vajíčka u pronášení požehnání nad různými druhy jídel, se noachidů netýkají.

Brit šalom, Základní pravidla, 8. halacha

Rabi Šerki: V Tóře se píše: „A když se najíš a nasytíš, žehnej Hospodinu, svému Bohu“.¹⁰ Kdykoliv se člověk nají a nasytí, začíná se na něj vztahovat přikázání zvané birkat ha-mazon (tzv. „požehnání po jídle“). Kdy je ale člověk podle halachy považován za dostatečně sytého? V židovském právu se bavíme o množství jídla alespoň o velikosti tzv. vejce. Abychom tedy hovořili o sytosti v pravém slova smyslu, musíme toho sníst nejméně přesně takové množství. Jak je tomu ale u noachidů? Vztahují se i na ně tyto nejmenší možné míry (tzv. šiurim, שִׁיעוּרִים)? Nikoliv, noachidé nemají povinnost řídit se těmito mírami.

Nezletilí noachidé jsou zproštěni odpovědnosti za dodržování noachidských zákonů. Tato věková hranice je určena tím, co za nezletilost považují moudří většinové společnosti, jíž je člověk součástí.

Brit šalom, Základní pravidla, 9. halacha

Rabi Šerki: Podobně židovské právo říká, že člověk začíná být zodpovědný za dodržování přikázání zhruba ve třinácti letech. Tak je tomu zvykem v rámci židovského národa. V případě naochidů je to však čistě dle tělesné a duševní vyspělosti daného dítěte. Dospělost člověka se tak odvíjí od společnosti, ve které člověk vyrůstá.

Kdokoliv je hluchý, němý od narození či duševně zaostalý, je rovněž zproštěn odpovědnosti za dodržování noachidských zákonů.

Brit šalom, Základní pravidla, 10. halacha

Rabi Šerki: Tato halacha ovšem vyžaduje i jisté upřesnění, jelikož od dob Talmudu se stav společnosti v mnohém významně posunul: Hluchoněmí od narození, tedy kdokoli postrádá nezbytné intelektuální schopnosti, jako např. duševně zaostalí nebo malé děti, skutečně zůstávají zproštěni odpovědnosti za přikázání. V dnešní době ovšem i mnozí hluchoněmí mohou být právem považováni za zcela soběstačné osoby. Současný technologický pokrok totiž umožňuje snadnou komunikaci i s neslyšícími lidmi, což kdysi zkrátka nepřipadalo v úvahu.

Noachidé nemají povinnost položit svůj život kvůli dodržování noachidských zákonů, až na zákaz vraždy. Nicméně, kdokoliv se hodlá svého života raději vzdát, než aby porušil některý z těchto zákonů, smí takto učinit a takový čin je posvěcením Božího Jména.

Brit šalom, Základní pravidla, 11. halacha

Rabi Šerki: V případě židů, je-li někdo nucen k modloslužbě, vraždě či některému ze zakázaných vztahů (sexuálních přestoupení), halacha zní jednoznačně, že v těchto případech je lepší položit svůj život (a stát se tak mučedníkem), než se poddat nátlaku nepřítele. Ovšem v případě ostatních přikázání, kdyby volba např. spočívala mezi krádeží a smrtí, pak za běžných okolností platí opačné pravidlo a ve skutečnosti je lepší zachránit si život. V případě noachidů je halacha narozdíl od židů přísná pouze v jediném bodě, a to v zákazu vraždy, tedy pokud by volba spočívala v rozhodnutí „zabij nebo budeš zabit“. V ostatních případech není nutno se obětovat (pro svou víru). Přispěje-li to k posvěcení Božího Jména, pak je dovoleno jít i nad rámec své povinnosti, ale není to vyžadováno.

Halachot přidané Moudrými Izraele, jež jsou známé jako rabínské předpisy, se nevztahují na noachidy.

Brit šalom, Základní pravidla, 12. halacha

Rabi Šerki: Řeč je zde o nutnosti rozlišovat mezi tzv. dinej Tóra (toraickými přikázaními) a dinej sofrim (tzv. rabínskými přikázaními či dodatky), které zavedli Moudří Izraele. Dinej Tóra, které se týkají noachidů, jsou vždy platné v plném rozsahu. V případě dinej sofrim se ovšem ve skutečnosti smějí vyskytovat i poměrně značné odlišnosti mezi židovskými a noachidskými komunitami. Např.: Co se týče sexuální nemorálnosti, jisté vztahy mezi lidmi jsou zákázány jak židům tak noachidům naprosto shodně a přes to zkrátka nejede vlak. Moudří Izraele ovšem stanovili i některá další pravidla, která v rámci židovského národa upravují patřičnou míru uměřenosti a vhodnosti chování ve společnosti. Během modliteb je např. vyžadováno, aby mezi muži a ženami vždy byla tzv. mechica (přepážka), která jednak umožňuje nejvyšší míru soustředění a současně také zabraňuje možnému nepatřičnému chování v souvislosti s opačným pohlavím. U noachidů ovšem v této věci nemusejí nutně platit naprosto stejná pravidla, ale klidně smějí přijít s odlišnými způsoby, jak co nejvhodněji zajistit patřičnou společenskou úroveň v rámci své komunity. Jelikož každý národ má své vlastní odlišnosti, zvyklosti a společenské cítění, musí proto platit také následující halacha:

Noachidští moudří, které jejich vlastní národ přijímá za soudce a rádce v právních otázkách, musejí být odborníky jak na noachidské právo, tak na ustálené zvyklosti a společné rysy národa, jehož jsou součástí.

Brit šalom, Základní pravidla, 13. halacha

Rabi Šerki: To také znamená, že noachidé ve skutečnosti nejsou vůbec nuceni donekonečna projednávat každou jednotlivou záležitost pouze a jen s židovskými rabíny. Naopak je zcela žádoucí, aby postupem času mezi noachidskými komunitami vyrostli i moudří z jejich vlastního středu, kteří budou noachidy a lidmi v dané zemi uznáváni. Je však nutno aby tito lidé byli odborníky jak na noachidské právo tak na zvyklosti a rysy národa, jehož jsou sami součástí. V západních zemích je např. zvykem při setkání podat druhé osobě ruku a potřást jí. V Indii ovšem používají zcela jiné gesto (dlaně sepjaté k sobě). Noachidský moudrý, který by si nebyl vědom těchto a mnohých dalších zásadních odlišností mezi národy, by pak mohl některé věci mylně posoudit a vydat nesprávné rozhodnutí. Proto tedy nestačí být odborníkem jen na noachidské právo.

Kam dál?

Brit šalom – pracovní překlad

Naposledy změněno: 17. 2. 2025

1. Ucelená řada komentářů rabího Šerkiho ke knize Brit šalom: https://noahideworldcenter.org/blogs/lessons-on-the-book-brit-shalom [↩]
2. V roce 2024. [↩]
3. Šemot (2. Mojžíšova) 24:7. [↩]
4. Mišlej (Přísloví) 9:10. [↩]
5. Mishlei, Artscroll Tanach Series, str. 167. [↩]
6. Emmanuel Lévinas: Etika a nekonečno. Praha: ΟΙΚΟΥΜΕΝΗ, 2009. Str. 30-31. [↩]
7. Chizkuni Torah Commentary, Eliyahu Munk, Ktav Publishers, 1. svazek, str. 76. [↩]
8. Ramban, Artscroll, 1. svazek, str. 181. [↩]
9. Ramban, Artscroll, 1. svazek, str. 77. [↩]
10. Devarim 8:10 [↩]