Rubriky
Haftarot

Haftarat Berešit

Ješajahu (Izajáš) 42:5-43:10

Haftara (oddíl čtení z Proroků) ke stejnojmenné parašat ha-šavua („týdennímu oddílu“ čtení z Tóry) z Berešit (1. Mojžíšovy) 1:1-6:8. Název „Berešit“, jenž je překládán slovem „První“,1 je zároveň slovem, které se nachází v hebrejském zápise paraši jako 1. v pořadí. Názvu „Berešit“ je rovněž používáno k označení celé První knihy Mojžíšovy.

Výše uvedená haftara se čte proto, že obsahuje vybídku k oslavě Boha, který stvořil nebe a zemi.2

42:5 „Tak pravil Bůh, Hospodin, jenž tvoří nebesa a … zemi …“ Prorok tímto oznámením otevřeně vystupuje proti scestným názorům, které se v té době šířily mezi lidmi. Podle jednoho takového názoru svět vznikl sám od sebe, a tedy žádný Bůh stvořitel není.3 Podle jiného scestného názoru svět sice byl stvořen Bohem, ale onen Bůh se o osud nebe a země přestal zajímat. Stvořitel údajně nechal svět v rukou mocností, které určil k tomu, aby vládly místo něj. Tímto názorem mnozí ospravedlňovali modlářství.4

42:6 „Já, Hospodin, jsem tě po právu povolal …“ Ha-Šem (doslova „to Jméno“, Hospodin) skrze proroka připomíná Jisraeli (Izraeli), že jej povolal VE-CEDEK („po právu“ či „spravedlností“), tedy ne na základě nějakého svého svévolného rozhodnutí neboli rozmaru. Jednu z podmínek měřítka ve-cedek totiž am Jisrael (izraelský lid) splňoval od samého svého zrodu už tím, že na rozdíl od ostatních národů znal a zastával pravdu o původu nebes a země. Tu nejpodstatnější podmínku však lid Jisrael naplnil tím, že jako jediný národ na zemi byl ochoten přijmout všechna micvot (přikázání) Tóry. Midraš to vysvětluje takto: „Když se Všudypřítomný zjevil, aby dal Tóru Izraeli, nezjevil se pouze jemu, nýbrž všem národům. Nejprve se obrátil k synům Ezauovým a řekl jim: Přijmete Tóru? Zeptali se, co je v ní psáno. Bůh jim odpověděl: Nezabiješ. A oni řekli: Pane světa! Krveprolití bylo samou přirozeností našeho předka, neboť je řečeno: ‚Ruce jsou Ezauovy‘ (Gn 27, 22), a proto mu jeho otec požehnal: ‚Bude tě živit meč‘ (tamtéž 40). Nato se obrátil k synům Amónu a Moábu a řekl jim: Přijmete Tóru? Zeptali se, co je v ní psáno. Odpověděl: Nesesmilníš. Řekli mu: Pane světa! Samo bytí tohoto národa povstalo z činu necudnosti. Šel a nalezl syny Izmaelovy a řekl jim: Přijmete Tóru? Zeptali se, co je v ní psáno. Odpověděl: Nebudeš krást. Řekli mu: Pane světa! Sám život našeho předka závisel na loupení, neboť je řečeno: ‚Bude to člověk nezkrotný, jeho ruka bude proti všem‘ (tamtéž 16, 12). Nebylo jediného národa, k němuž by nešel a Tóru mu nenabídl, neboť se praví: ‚Všichni králové země ti vzdají chválu, neboť vyslechli slova tvých úst‘ (Ž 138, 4). Ba ani sedm přikázání, která přijali, nebyli Noemovi synové schopni dodržet, nýbrž je odvrhli a dali je Izraeli“. Smysl midraše je shrnut takto: „Kdyby se nenašel národ, který by zjevení přijal, záměr stvoření by se zhatil a veškeré obyvatelstvo světa by bylo vyhlazeno, neboť smyslem jeho existence je jedině Tóra.“5

„… a za ruku tě budu držet a ochráním tě a dám tě za světlo národů jako lid smlouvy.“ Ha-Šem zde ubezpečuje, že am Jisrael má všechny předpoklady k tomu, aby se stal světlem národům, a slibuje, že se postará o to, aby Jisrael světlem opravdu byl. Navíc rabíni z toho, že Tóra byla dána Izraeli na volném prostranství pouště, vyvozují, že Tóra ve skutečnosti náleží všem lidem a má jim sloužit k tomu, aby je přivedla k věčnému životu. Ostatně proto je Tóra rovněž přirovnávána ke stromu života, který byl v ráji připraven taktéž pro všechny lidi.6 

42:8 „Já jsem Hospodin, to je mé jméno, …“ Už v osobním Božím jménu, jež židé z úcty nevyslovují, je vyjádřena skutečnost, že ha-Šem patří svět a že se o něj zajímá. Hebrejsky je ono osobní jméno zapisováno čtyřmi souhláskami a z jeho jednotlivých písmen je možné složit slova „haja“ („byl“), „hove“ („je“) a „jihje“ („bude“), což jsou časové tvary téhož slovesa, jež označuje existenci.

„… a svůj majestát nedám jinému a svou chválu modlám!“ Těmito slovy Bůh dává najevo, že už déle nehodlá s mírností přihlížet, jak je úcta, která patří jen jemu, prokazována stvořeným věcem. Dlouhou dobu trestal Jisrael za tuto pošetilost pouze tím, že dopouštěl nájezdy a útisk ze strany okolních národů, ale nyní přistupuje k tvrdším trestům – severní Jisreal již je ve vyhnanství a judskému království hrozí nejen podobné vyhoštění ze země, ale i zboření Chrámu.

42:9 „Hle, proroctví o prvních věcech již došla, …“ Ješajahu (Izajáš) těmito slovy poukazuje na to, že se již naplnila proroctví, která pronesl ohledně osudu asyrského krále Sancheriva (Sancheríba).7 Sancheriv vládl od roku 3209 (553/552 př. n. l.) a panoval 7 let z města Ninive.8 Poté, co anděl ha-Šem pobil v jeho táboře 185 tisíc mužů, byl také on zabit svými dvěma syny, když se klaněl v chrámě svého boha Nisrocha (Nisroka).9

„… a to nové oznamuji, uslyšíte je ode mne dříve, než začnou rašit.“ Prorok poukazuje na to, že se schyluje k dalším událostem a že i tyto budoucí věci hodlá oznamovat v předstihu.

42:10 „Zpívejte Hospodinu novou píseň, …“ Výzva je odrazem víry, že ve dnech Mašiacha (Mesiáše) bude celý svět vzdávat chválu ha-Šem.10

42:13 „… své soky přemůže.“ Prorok oznamuje, že ha-Šem přinese záchranu Jisraeli a vykoná pomstu nad svými nepřáteli.

42:15 „Zpražím hory a výšiny a všechen jejich porost, z řek nadělám ostrovy a vysuším rybníky.“ Bůh své nepřátele přirovnává k vysokým horám, zeleni, mocným řekám a tůním.11 A oznamuje, že je v jeho moci, aby zničil jak doslovnou horu, zeleň či jakýkoliv zdroj vody, tím spíše pak může snadno zničit všechny lidi, kteří se vůči Bohu jakkoli a v jakémkoliv počtu nepřátelsky vymezují.

42:18 „Slyšte, hluší, slepí, prohlédněte a vizte!“ Bůh zde vytýká Jisraeli, že se mnozí z nich dělají hluchými a předstírají, že nevidí, protože nechtějí naslouchat prorokům ani vidět pravou skutečnost.11

42:19 Kdo však je slepý, ne-li můj služebník, kdo hluchý, ne-li můj posel, jehož posílám,  Bůh má Jisraeli za zlé i to, že mnozí z nich za slepého a hluchého označují služebníka, kterého k nim poslal, aby je poučil.11

„… není slepějšího, než kdo bez vady býti měl, a nevidomější než Hospodinův služebník.“ Slova vyjadřují povzdech nad Jisraelem, jenž má všechny předpoklady pro to, aby byl bez vady a takto sloužil Bohu, ale jenž místo toho zakouší od Boha trestání za neposlušnost.11 Hebrejský výraz „kimšulam“ se místo „jako bez vady býti měl“ dá přeložit i „jako odplatu dostávající“12 a lze jej tedy chápat jako narážku na odplatu za hřích, kterého se dopouští ten, kdo má možnost být bez vady.

42:21 „Hospodin chce šířit Tóru kvůli své spravedlnosti a aby sebe zvelebil.“ S příchodem Mašiacha se Jisrael vrátí k usilovnému hloubání v Tóře. Bůh jim ve své dobrotě daruje obrovskou moudrost, ačkoli si to nijak nezaslouží.11 Hebrejský výraz „cidko“ se dá přeložit nejen jako „své spravedlnosti“ ve smyslu spravedlnosti ha-Šem, ale i jako „jeho spravedlnosti“ ve smyslu spravedlnosti Jisraele či možná dokonce i spravedlnosti onoho služebníka, o němž je řeč výše. Ale i kdyby měl ha-Šem šířit svou Tóru jen kvůli „své spravedlnosti“, nakonec se nad Jisraelem slituje.

43:2 Budeš-li vodami procházet, s tebou jsem, řekami půjdeš-li, neutoneš v nich, …“ Jako se Sancheriv pokusil zničit Jisrael svým početným vojskem, jež bylo možné připodobnit k mocným vodám, a neuspěl, tak dopadnou všichni, kdo se budou chtít pokoušet o totéž v budoucnu. K neúspěchu nepřátel, kteří chtějí Jisrael zničit, dochází proto, že ha-Šem je s Jisraelem vždy a všude.11 „Všechno co Svatý-budiž-požehnán hodlá učinit v budoucím věku, to již [lidem] ukázal v tomto věku. … Že provede vodou po souši, [jak je psáno] půjdeš-li přes vody, budu s tebou, to již prokázal prostřednictví Mojžíše, když synové Izraele šli po souši prostředkem moře. [A prorok pokračuje] … půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud. To již prokázal prostřednictvím Jozuovým, neboť je řečeno Izrael přešel tento Jordán po souši. [A prorok pokračuje slovy] … půjdeš-li ohněm, nespálíš se. To již prokázal prostřednictvím Chananjáše, Mišaele a Azarjáše. [A slova] … plamen tě nespálí již prokázal takovým způsobem, že [jejich pláště] ani nebyly cítit ohněm.“13

43:9 Ať se všechny ty národy a národnosti shromáždí, který z nich může něco takového vyprávět a o počátečních věcech vykládat, …“ Prorok upozorňuje na neschopnost okolních národů cokoliv předpovědět. Všechna jejich očekávání ohledně Sancheriva vyšla naprázdno, kdežto Ješajahu mluvil celou dobu pravdu. Jisrael tedy nemá sebemenší důvod pochybovat o tom, že se vyplní i všechno ostatní, co Ješajahu prorokuje o blížících se dnech Mašiacha. Ostatní národy jsou vybízeny k tomu, aby předložily důkazy o pravosti slov svých proroků. Ješajahu totiž ví, že je to zhola nemožné, aby něco takového předložili. Sami se totiž stali nechtěnými svědky toho, jak se jejich proroci zmýlili v záležitosti Sancheriva.11

Naposledy změněno: 9. 10. 2023

Poznámky

  1. SIDON, E. Pět knih Mojžíšových včetně haftarot s českým překladem. Praha: Sefer, 2012. ISBN 978-80-85924-67-1 []
  2. PECARIC, S. Chamisza Chumsze Tora. Chumasz Pardes Lauder. Księga Pierwsza Bereszit. Przekład Pięcioksięgu z języka hebrajskiego z uwzględnieniem Tory Ustnej opatrzony wyborem komentarzy Rabinów oraz hebrajski tekst komentarza Rasziego i Haftary z błogosławieństwami. Kraków: Stowarzyszenie Pardes, 2019. ISBN 978-83-923858-5-3 (tomy I-V). Str. 328. []
  3. Ceejna ureejna: SCHERMAN, N., ZLOTOWITZ, M. The Weekly Midrash. Tze’nah Ur’enah – The Classic Anthology of Torah Lore and Midrashic Commentary. Volume 1. Brooklyn N. Y.: Mesorah Publications, Ltd., 2012. ISBN 10: 0-89906-925-8, ISBN 13: 978-0-89906-925-8. Srovnej s Tehilim (Žalmy) 53:2 []
  4. Rambam []
  5. COHEN, A. Talmud /pro každého/. Historie, struktura a hlavní témata Talmudu. Praha: Sefer, 2006. ISBN 80-85924-49-8. Str. 100. []
  6. MUNK, E. Svět modliteb. Praha: Garamond, 2019. ISBN 978-80-7407-459-2. Str. 66. []
  7. Ceejna ureejna, srovnej s Ješajahu (Izajáš) 37:21-35 []
  8. GANS, D. Ratolest Davidova. Praha: Academia, 2016. ISBN 978-80-200-2535-7. Str. 305 []
  9. Melachim Bejt (2. Královská) 19:35-37 []
  10. Ceejna ureejna; tatáž výzva k prozpěvování nové písně se ozývá v Tehilim (Žalmech) 96:1, 98:1 a 149:1 []
  11. Ceejna ureejna [] [] [] [] [] [] []
  12. Pavlíkův studijní překlad []
  13. Vajikra raba 27:4, české znění podle: SLÁMA, P. Tanu rabanan. Praha: Vyšehrad, 2010. ISBN 978-80-7021-722-1. Str. 328 []