Není přijetí jako přijetí. Přijetí noachidských přikázání lze podle Rambama rozdělit hned na tři možné úrovně.
Pojďme a vystupme je volné pokračování Brit Šalom hlouběji s tím rozdílem, že tento cyklus je navíc rozesílán e-maily všem našim odběratelům formou pravidelného newsletteru. Přihlásit se k odběru můžete níže.
Šalom!
… nyní dozrál ten správný čas, kdy je židovství konečně připraveno objasnit i zbytku světa poselství a přikázání, která má judaismus připravena pro celý svět … Izrael, jakožto nositel proroctví, v rámci celého lidstva vyčnívá zejména tím, že působí jako ten, jehož prostřednictvím je odhalována Boží vůle. … židovský národ je spokojen se svým posláním, aby byl pouze světlem ostatním národům, a nikoliv, aby byl tím, kdo je ovládá. … „Mnohé národy půjdou a budou se pobízet: „Pojďte, vystupme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jákobova. Bude nás učit svým cestám a my po jeho stezkách budeme chodit.“ Ze Sijónu vyjde zákon, slovo Hospodinovo z Jeruzaléma.“ (Izajáš 2:3, Český ekumenický překlad)
Brit šalom, Rabi Uri Šerki, Úvod
Pojďme a vystupme!
Rabi Uri Šerki v knize Brit šalom píše:
Kromě přijetí platnosti těchto zákonů je navíc všichni musejí také skutečně dodržovat.
Brit šalom, Kdo jsou noachidé, 4. halacha
Rambam ve své Mišne Tora uvádí:1
Kdo [z nežidů] na sebe přijme dodržování těchto sedmi micvot a je důsledný v jejich zachovávání, ten je považován za jednoho ze „zbožných mezi nežidy“ a zaslouží si mít podíl na budoucím světě. To ovšem platí pouze za předpokladu, že je dotyčný přijímá a dodržuje z toho důvodu, že to tak v Tóře přikázal Svatý, budiž požehnán, a že nám [Bůh] prostřednictvím Mošeho rabejnu oznámil, že to tak bylo přikázáno již Noachovým potomkům. Ovšem činí-li tak jen čistě z rozumového přesvědčení [aniž by je považoval za Boží přikázání], pak to není ani ger tošav (usedlý přistěhovalec), ani „zbožný mezi nežidy“, ale jen moudrý mezi nimi.
Rambam, Mišne Tora, Hilchot melachim, 8:11
Některé rukopisy mají v poslední větě místo: „ale jen moudrý mezi nimi“, znění: „ani moudrý mezi nimi“. Rabi Uri Šerki však upřednostňuje zápis tak, jak jsme to přeložili výše.
Rabi Eliahu Touger v poznámkách svého překladu Mišne Tora dále vysvětluje:2
Vidíme tedy, že Rambam rozlišuje tři úrovně přijetí noachidských přikázání: 1) ger tošav (usedlý přistěhovalec), který se formálně zavázal k jejich dodržování před rabínským soudem; 2) „zbožný mezi národy“, který sice přijal noachidská přikázání s řádnými úmysly i pochopením [stejně jako ger tošav], ale neučinil tak před soudem; 3) nežid, který dodržuje noachidská přikázání čistě z rozumových pohnutek [a nepovažuje je tedy za Boží přikázání].
Ačkoliv noachidská přikázání byla vyjevena dávno před darováním Tóry, tak tím, že Moše obdržel Tóru, byla tato přikázání obnovena. Podobnou věc vidíme i u jiných micvot, například u obřízky: Rambam totiž ve svém komentáří k Mišně3 píše: „Všechna micvot, která my [židé] dodržujeme, mají být dodržována proto, že nám tak přikázal Bůh prostřednictvím Mošeho … Neobřezáváme se proto, že Avraham byl obřezán, ale pouze proto, že nám tak přikázal Bůh prostřednictvím Mošeho.“
Naposledy změněno: 13. 1. 2023