Přikázání před a po zjevení na Sinaji, aneb obecná pravidla, jak lze v Tóře rozlišit mezi čistě židovskými přikázaními a těmi, která se vztahují také na noachidy.
Pojďme a vystupme je volné pokračování Brit Šalom hlouběji s tím rozdílem, že tento cyklus je navíc rozesílán e-maily všem našim odběratelům formou pravidelného newsletteru. Přihlásit se k odběru můžete níže.
Šalom!
… nyní dozrál ten správný čas, kdy je židovství konečně připraveno objasnit i zbytku světa poselství a přikázání, která má judaismus připravena pro celý svět … Izrael, jakožto nositel proroctví, v rámci celého lidstva vyčnívá zejména tím, že působí jako ten, jehož prostřednictvím je odhalována Boží vůle. … židovský národ je spokojen se svým posláním, aby byl pouze světlem ostatním národům, a nikoliv, aby byl tím, kdo je ovládá. … „Mnohé národy půjdou a budou se pobízet: „Pojďte, vystupme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jákobova. Bude nás učit svým cestám a my po jeho stezkách budeme chodit.“ Ze Sijónu vyjde zákon, slovo Hospodinovo z Jeruzaléma.“ (Izajáš 2:3, Český ekumenický překlad)
Brit šalom, Rabi Uri Šerki, Úvod
Pojďme a vystupme!
Rabi Uri Šerki v knize Brit šalom píše:
V této sbírce se nalézají pouze zákony týkající se přímo nežidů. Židovské předpisy upravující vztahy mezi židy a nežidy zde nenajdeme.
Brit šalom, Kdo jsou noachidé, 13. halacha
K základním rozdílům v dodržování přikázání mezi židy a noachidy lze obecně podotknout následující:
Sedm přikázání je svou povahou souhrn základních všeobecných pravidel, která v sobě zahrnují mnoho podrobností. … Avšak na rozdíl od židů, noachidům tyto podrobnosti nebyly dány výslovně jako jednotlivé zákazy na úrovni samostatných přikázání.
…
Mezi noachidská přikázání řadíme jen ta, která byla dána s tím, že budou platit věčně. Dočasná přikázání, jako byl například zákaz jedení masa či ovoce ze stromu poznání, která byla dána Adamovi, se nezapočítávají.
[Oproti 613 židovským přikázáním těchto] sedm přikázání obsahuje jak některá zpřísnění, tak [také naopak] některá zmírnění, kterými se noachidé odlišují od židů.
…
Všechny příkazy, které byly dány noachidům a byly rovněž zopakovány na Sinaji, jsou určeny jak pro noachidy, tak pro židy (Sanhedrin 59a). Vyplývá to ze skutečnosti, že o zákazech modloslužby a krvesmilstva (incestu) čteme, že byly zopakovány na Sinaji a zároveň vidíme, že pohané jsou za jejich překračování trestání i po Zjevení. V souvislosti s modloslužbou je psáno: „Ať se mezi tebou nenajde, kdo by předával svého syna a dceru ohněm, … kvůli těm ohavnostem je také Hospodin, tvůj Bůh, před tebou vyhání“ (5. Mojžíšova 18:10-12, rabi Efraim Sidon). A o incestu: „Vždyť všechny ty odpornosti činili lidé země, která je před vámi“ (3. Mojžíšova 18:27, rabi Efraim Sidon). Je tedy zřejmé, že když Svatý, budiž požehnán, dal Izraeli Tóru, tyto předchozí příkazy neodvolal, ale ponechal je nadále v platnosti také pro noachidy (Sanhedrin 59a).
Všechny příkazy, které byly dány noachidům, ale nebyly zopakovány na Sinaji, jsou určeny jen židům, a nikoliv noachidům (Sanhedrin 59a). Přestože až do Zjevení platily jako závazné pro všechny bez rozdílu, jelikož u nich nikde nenalezneme, že by byly zopakovány také na Sinaji, jak tomu bylo výše v případě zákazů modloslužby a krvesmilstva (incestu), Tóra nám tím naznačuje, že odteď mají nově zůstat v platnosti jen pro Izraelity, kteří si získali svaté* postavení, ale na nikoho dalšího už se to nevztahuje. Opačný výklad, že by snad měly zůstávat v platnosti spíše pro noachidy a nikoliv pro židy, nepřipadá v úvahu, jelikož platí obecné pravidlo, že [v Písmu] nenalezneme nic, co by mělo být dovolováno židům a současně zakazováno pohanům (Sanhedrin 59a). Někteří slovům: „jsou určeny jen židům, a nikoliv noachidům,“ rozumějí tak, že vlastně od samého počátku, tedy i před Zjevením, byly zamýšleny čistě jen pro potomky Avrahama, a nikoliv pro potomky Noacha.
* Přijetím Tóry se stal z Izraele tzv. goj kadoš (svatý lid).
Podle názoru rabího Jehudy je „gid ha-naše“ jediným zákazem, který byl dán noachidům a přitom nebyl zopakován na Sinaji (Sanhedrin 59a). V jeho pojetí byl tento zákaz dán Jaakovovým potomkům ještě před Zjevením (Chulin 100b), aniž by byl později zopakován. Je však nanejvýš zřejmé, že i tento zákaz byl dán jedině dětem Jisraele a nikoliv noachidům, jelikož to vyplývá už ze samotného znění: „A kvůli tomu, že se dotkl Jaakovovy kyčle, přeskakujícího nervu, dodnes děti Jisraele nejedí přeskakující nerv na kyčelní kosti.“ (1. Mojžíšova 32:32, rabi Efraim Sidon)
Příkaz, který byl na Sinaji zopakován za tím účelem, aby poukazoval na nějaké dodatečné hledisko (které z předchozího znění nijak nevyplývá), je považován jako by opakován nebyl a tím pádem se rovněž vztahuje jen na Izraelity, a nikoliv na noachidy. Proto, ačkoliv sice obřízka byla přikázána dávno před Zjevením – „Dodržuj mou smlouvu, ty i tvé sémě“ (1. Mojžíšova 17:9, rabi Efraim Sidon) – a byla také zopakována na Sinaji – „A osmého dne bude obřezáno maso jeho předkožky“ (3. Mojžíšova 12:3, rabi Efraim Sidon) – obřízka (mila) je zde opakována jenom proto, abychom se naučili pravidlo, že má přednost před Šabatem, ovšem vztahuje se jen na Jisrael. Stejně je tomu i s příkazem plození.
Enciklopedja talmudit, Ben Noach, 4. díl, str. 362-377
Naposledy změněno: 13. 1. 2023