Rubriky
Pojďme a vystupme

Jovel

Co je to šmita („sabatický rok“) či jovel („50. jubilejní rok“)? Jak to souvisí s noachidy v postavení ger tošav („usedlý přistěhovalec“ či „dočasný host“)?

Pojďme a vystupme je volné pokračování Brit Šalom hlouběji s tím rozdílem, že tento cyklus je navíc rozesílán emaily všem našim odběratelům formou pravidelného newsletteru. Přihlásit se k odběru můžete níže.

Šalom!

… nyní dozrál ten správný čas, kdy je židovství konečně připraveno objasnit i zbytku světa poselství a přikázání, která má judaismus připravena pro celý svět … Izrael, jakožto nositel proroctví, v rámci celého lidstva vyčnívá zejména tím, že působí jako ten, jehož prostřednictvím je odhalována Boží vůle. … židovský národ je spokojen se svým posláním, aby byl pouze světlem ostatním národům, a nikoliv, aby byl tím, kdo je ovládá. … „Mnohé národy půjdou a budou se pobízet: „Pojďte, vystupme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jákobova. Bude nás učit svým cestám a my po jeho stezkách budeme chodit.“ Ze Sijónu vyjde zákon, slovo Hospodinovo z Jeruzaléma.“ (Izajáš 2:3, Český ekumenický překlad)

Brit šalom, Rabi Uri Šerki, Úvod

Pojďme a vystupme!

Rabi Uri Šerki v knize Brit šalom píše:

Ten, kdo tyto zákony přijme před rabínským soudem, v němž zasednou tři rabíni, je dále nazýván jako „ger tošav“ (usedlý přistěhovalec) a smí se usídlit v Zemi Izrael.

Brit šalom, Kdo jsou noachidé, 7. halacha

Rambam v Mišne Tora vysvětluje:

Co znamená pojem ger tošav (usedlý přistěhovalec)? Nežid, který se zavázal, že se nebude dopouštět modloslužby a že bude dodržovat i všech [šest] ostatních všeobecných přikázání, která byla přikázána potomkům Noacha. Ger tošav se [nemusí] dát obřezat, ani se [nemusí] ponořovat. Jeho závazek přijímáme a považujeme ho za jednoho ze zbožných z národů. Proč ho nazýváme přistěhovalcem? Jelikož ho smíme nechat žít mezi námi v erec Jisrael, jak jsem to již zmínil v Hilchot avoda zara.

Ger tošav (usedlého přistěhovalce) přijímáme jen v dobách, kdy se dodržují předpisy ohledně jovelu (milostivého léta). Tudíž v současné době, a to i kdyby na sebe vzal všechna přikázání Tóry vyjma jedné jediné maličkosti, [aniž by tedy plně konvertoval k judaismu,] není možno ho přijmout[, aby se mezi námi usídlil v erec Jisrael].

Mišne Tora, Rambam, Hilchot isurej bia 14:7-8

Rabi Elijahu Touger vysvětluje:1

S Rambamovým názorem se ne všichni židovští učenci plně ztotožňovali. Např. Raavad byl toho názoru, že tento zákaz, tzn. neumožňovat nežidům usídlit se v erec Jisrael, platil jen pro sedm původních kenaánských národů, které Jisrael vydědil. Rambam i Raavad se ale shodují v tom, že smyslem tohoto zákazu bylo pouze to, aby bylo zabráněno nežidům, kteří nežijí podle noachidských přikázání, jakkoliv mravně kazit Zemi Izrael. Kesef Mišne dodává, že i Rambam by jistě souhlasil s tvrzením, že pokud nežid žije uprostřed Jisraele mravním způsobem života, netřeba se obávat toho, že by se stal Izraeli léčkou.

Ať nebydlí v tvé zemi, aby tě nesvedli k hříchu vůči mně a ty bys sloužil jejich božstvům a stalo se ti to pastí!

Šemot (2. Mojžíšova) 23:33, Rabi Efraim Sidon

Rambam dodáva:

Máme-li moc [v erec Jisrael] plně ve svých rukou, pak je zakázáno dovolovat mezi námi usídlovat se [v erec Jisrael] modlářům. Byť jen na přechodnou dobu či za účelem prodeje z jednoho místa na druhé, nikomu by nemělo být dovoleno projít našim územím[, tedy erec Jisrael], dokud nepřijme sedm všeobecných zákonů, které byly přikázány potomkům Noacha, jak je řečeno [v Šemot 23:33]: „nebudou sídlit ve tvé zemi“ – byť jen na přechodnou dobu. Nežid, který přijme těchto sedm micvot, je tzv. ger tošav. Ger tošav ovšem smí být přijímán jen v době, kdy jsou v platnosti předpisy ohledně jovelu (milostivého léta). V době, kdy tyto předpisy dodržovány nejsou, smíme přijímat jen plné konvertity [k judaismu].

Mišne Tora, Hilchot avoda za-ra 10:6

Jovel se dodržuje tehdy, když celý židovský národ sídlí v erec Jisrael. Podle psaného zákona Tóry tedy přestaly být předpisy ohledně jovelu v platnosti již od doby asi 150 let před zničením prvního Chrámu, kdy se kmeny Reuven, Gad a polovina Menaše ocitly ve vyhnanství. Z tohoto důvodu tedy v současné době nelze noachidům udělovat postavení zvané „ger tošav“ v plném rozsahu. Noachidská přikázání však lze i dnes přijímat před rabínským soudem, přičemž se jedná o doporučený postup pro naprostou většinu noachidů. Podle Kesef Mišne se takový noachida smí usídlit v Zemi Izrael dokonce i v dnešní době.2

ŠMITA: sabatický rok, správně šnat ha-šmita. Sedmý rok „propuštění“, kdy země měla ležet úhorem, nezaplacené dluhy měly být promlčeny, věci v zástavě se měly vrátit původnímu majiteli a hebrejští otroci měli být propuštění na svobodu (Dt. 15:1-18). Jiného možného označení šabat šabaton („šabat slavnostního odpočinku“) je použito v Lv. 25:4-5, kde se přikazuje nechat úrodu sedmého roku nesklizenou, i když se smělo sníst vše, co vyrostlo samo od sebe. Všechny zákony šmity se vztahovaly také na 50. rok jubilea (jovel), následujícího po cyklu sedmi sabatických let, který se vyhlašoval zatroubením na beraní roh (šofar) při začátku svátku Jom kipur (Lv. 25:8-55). Další nařízení určovalo, že by se z přírodní úrody šmity měli těšit i chudí a dočasní hosté (Ex. 23:11).

Judaismus od A do Z, Sefer, Jaakov Newman, Gavriel Sivan, Heslo: šmita, str. 212-213

Naposledy změněno: 18. 10. 2022

Poznámky

  1. Mishne Torah, Sefer Kedushah, str. 176. []
  2. Sefer HaMada, Mishne Torah, výkladová poznámka č. 76 na str. 575. []