Rubriky
Haftarot

Haftarat Vaješev

Amos (Ámos) 2:6-3:8

Haftara (oddíl čtení z Proroků) ke stejnojmenné parašat ha-šavua (týdennímu oddílu čtení z Tóry) z Berešit (1. Mojžíšovy) 37:1-40:23. Název „Vaješev“, jenž je překládán jako „(A) se usadil“,1 je zároveň slovem, které se nachází v hebrejském zápise paraši jako 1. v pořadí. Pokud čtení této paraši připadne na některý den svátku Chanuka (Zasvěcení), je místo haftarat Vaješev čtena haftara le-Šabat rišon šel Chanuka (haftara pro první chanukový Šabat).

Haftarat Vaješev se čte ke stejnojmenné paraši proto, že počáteční slova o prodeji spravedlivého člověka za peníze vztahují moudří Izraele na událost, již popisuje paraša v souvislosti se syny Jaakova (Jákoba), kteří prodali svého bratra Josefa za 20 stříbrných.2

Richard Feder, svého času v českých zemích vrchní zemský rabín, vnímal proroka Amose jako obzvlášť velikého bojovníka za práva chudých. Ve svém článku „Monoteismus“, který původně vyšel v Židovské ročence, mimo jiné napsal: „Při tomto snění o nádherné budoucnosti lidstva nezapomínali proroci na přítomnou dobu a vedli tuhý boj za sociální spravedlnost. Prorok Ámos byl zvláště náročný.“ 3 A tento boj za práva utiskovaných je také jednou z hlavních myšlenek celé dnešní haftary, jak to beezrat ha-Šem („s Boží pomocí“) vyplyne i z výkladových poznámek níže. Amos žil na konci údobí království deseti kmenů Jisraele (Izraele) a popisuje události, které se ho osobně dotýkaly, o čemž svědčí pro proroky nezvyklý úvod celé knihy: „Slova Ámose, …“4 V celém Tanachu už jsou jen dvě další knihy, které začínají tímto zvláštním způsobem: kniha Kohelet (Kazatel) a Jirmejahu (Jeremjáš).

2:6 „Tak pravil Hospodin: „Za tři zločiny Jisraele, za čtyři mu neodpustím: …“ Saadja Gaon vysvětluje, že tento výrok hovoří o „odkladu trestu po vyslání poselství. Bůh například může poslat k lidem poselství: „Čiňte pokání! Nebudete-li se kát, odplatím vám mečem a sešlu na vás hlad.“ Jestliže budou pokání činit po doručení prvního nebo druhého anebo třetího poselství, hrozící trest bude zrušen. Jestliže tak ale neučiní, výnos o nich je zpečetěn. A i kdyby dokonce činili pokání napočtvrté, neprospěje jim to odvrátit od sebe onen výnos v tomto světě, avšak prospěje jim to zachránit se před trestem ve světě příštím.“5

„… prodávají-li spravedlivého za peníze …“ Prorok zde má na mysli předně úplatné soudce, kteří se za peníze neštítili převracet právo chudých a bezostyšně je olupovali zejména o jejich dědičnou půdu.6

2:8 „… hodovat u kdejakého oltáře a popíjet víno provinilců …“ Slova lze chápat i jako obrazné vyjádření skutečnosti, že tito vládcové v Jisraeli neúnosně zatěžovali lid daněmi a výtěžek poté prohýřili na nejrůznějších pitkách, čímž jen prohlubovali chudobu už tak zbídačelého obyvatelstva.

3:8 „Lev zařval, kdo by se nebál, a když Hospodin promluvil, kdo by neprorokoval?“ Spis Ceejna ureejna chápe tímto lvem přímo ha-Šem, dále pak dává větu překvapivě do souvislosti s následujícím úryvkem z babylónského Talmudu: „Traduje se, že císař Hadrián řekl r. Chananjovi b. Jehošuovi:7 ,,Přeji si spatřit tvého Boha.“ „To je nemožné,“ odpověděl. Císař naléhal, až jej rabi vyzval, aby pohlédl přímo do slunce. Bylo to v době letního slunovratu. Řekl mu: ,,Pohlédni na ně.“ ,,Nemohu,“ odpověděl. Nato rabi zvolal: ,,Uznáváš, že nemůžeš pohlédnout na slunce, které je pouze jedním ze služebníků Svatého, budiž pochválen. Oč více by pak muselo být nad tvé síly hledět na Boha samého!“ (Chul. 59b ad.).“8

V souvislosti s veršem a výše uvedenou příhodou z Talmudu možná nebude od věci vzpomenout rovněž na jednu zcela zásadní událost, kterou zažil ten největší z Proroků. „Největší,“ neboť v Tóře se o něm píše: „A již nepovstal v Jisraeli prorok jako Moše, jehož by Hospodin znal tváří v tvář.“9 Řeč tedy nebude o nikom jiném než o Moše Rabejnu („Mojžíši, našem učiteli“), který je v židovství z právě uvedeného důvodu považován za otce všech proroků.10 „A když pravil: Já jsem Bůh tvého otce, Bůh Avrahamův, Jicchakův a Bůh Jaakovův, Moše zakryl svou tvář, poněvadž se bál na Boha hledět.“11 Až nyní se tedy lépe vysvětluje, co je míněno slovy „a když Hospodin promluvil, kdo by neprorokoval?“ Proroctví totiž na nikoho nesestupuje,12 dokud si člověk nejprve pracně nevypěstuje opravdovou bázeň k Bohu.13 Když totiž na něj promlouval Bůh,14 Moše už v sobě tuto bázeň zjevně musel mít, jak lze vyvodit z toho, že si okamžitě „zakryl svou tvář“. Přesným opakem jsou pak ale lidé, kteří si říkají: „Uvěřím, až Boha uvidím“, nebo v o něco „zbožnější“ obdobě téhož říkají: „Ve svém životě hlavně potřebuji stále vidět nějaké zázraky.“ Hadrián tentýž postoj vyjádřil slovy: Přeji si spatřit tvého Boha. Tato a podobná přání mohou na první poslech znít nevinně, ba až upřímně, ale opak je pravdou – jedná se totiž o dokonale promyšlená slova onoho příslovečného jecer ha-ra (zlého sklonu), který tam někde hluboko uvnitř nás obratně vede rozhovor s námi samotnými, totiž s tou druhou částí našeho já, která úplně přirozeně zcela tíhne k Bohu! Tato skutečnost se ještě více ozřejmí, známe-li přesné okolnosti důvodů Hadriánových dotazů: „Ve styku s nežidy byli někdy rabíni nuceni prokazovat, že Bůh, kterého uctívají a jenž je neviditelný, je skutečný.“8 Pokud podobné důkazy vyžadujeme i my, pak se jedná o jasnou známku toho, že jsme si v sobě ještě ani zdaleka nedokázali vypěstovat onu bázeň, bez které není možno dosáhnout proroctví; že člověk musí žít před Bohem bez hříchu je jaksi samo sebou a netřeba to zde zmiňovat, protože to je doslovný význam „bázně před Bohem“, kterému každý rozumí. Někdy ovšem člověk, ač se o to pokouší sebevíc, není z různých důvodů schopen tohoto stavu dosáhnout sám jen o své vlastní vůli, a tak mu v tom ha-Šem (doslova „to Jméno“, Hospodin) musí pomoci – tedy za předpokladu, že tento člověk usiluje o skutečné proroctví, a ne jen o nějakou pochybnou duchovní náhražku, kterých je kolem nás víc než dost, protože jak všichni dobře víme, ha-Šem se nerad vnucuje – což Písmo obrazně přirovnává slovy „lev zařval, kdo by se nebál“, a tím poukazuje na nutný předpoklad, aby na nás mohlo sestoupit proroctví. Neměli bychom tudíž být příliš překvapeni, pakliže se někdy v budoucnu ocitneme v opravdové Boží blízkosti, že v tomto okamžiku možná budeme místo jakési předem očekávané „euforie“ zažívat spíše jisté pocity obav či „strachu“. Nicméně ani tímto se ovšem nesmíme nechat zmást, neboť ze strany ha-Šem se právě v takovém případě jedná o zjevnou snahu pomoci nám dosáhnout námi vytyčeného cíle, ve kterém má ha-Šem zalíbení a Moše ho popsal těmito slovy: „Kéž by byl všechen lid Hospodinův [lidem] proroků, …“15

Výše uvedené „ocitnutí v Boží blízkosti“ nelze dost dobře pominout bez vysvětlení, jak mnozí Chazal16 rozumějí této obtížné větě: „a budete-li milovat Hospodina, svého Boha, chodit jeho cestami a k němu lnout“17 Říkají: „Je vůbec dost dobře možné v doslovném slova smyslu lnout k Bohu, který je, jak praví samotné Písmo, sžírající oheň? Odtud lze tedy vidět, že Tóra má těmito slovy ve skutečnosti na mysli lnout k učencům Tóry. Přilneme-li k nim a k jejich žákům, ha-Šem nám to bude počítat, jako bychom tím lnuli k němu samotnému!“18

Naposledy změněno: 1. 11. 2022

Poznámky

  1. SIDON, E. Pět knih Mojžíšových včetně haftarot s českým překladem. Praha: Sefer, 2012. ISBN 978-80-85924-67-1. []
  2. PECARIC, S. Chamisza Chumsze Tora. Chumasz Pardes Lauder. Księga Pierwsza Bereszit. Przekład Pięcioksięgu z języka hebrajskiego z uwzględnieniem Tory Ustnej opatrzony wyborem komentarzy Rabinów oraz hebrajski tekst komentarza Rasziego i Haftary z błogosławieństwami. Kraków: Stowarzyszenie Pardes, 2019. ISBN 978-83-923858-5-3 (tomy I-V). Str. 352. []
  3. Šavua tov č. 51/5768, str. 9; http://www.olam.cz/aktuality/sidry/5768/bereshit/lech_lecha.pdf . []
  4. Amos (Ámos) 1:1, Český ekumenický překlad. []
  5. SA‘ADJA GA’ON. Kniha zjevených pravd a rozumových argumentů. Praha: Academia, 2021. ISBN 978-80-200-3225-6. Str. 209. []
  6. Ceejna ureejna: SCHERMAN, N., ZLOTOWITZ, M. The Weekly Midrash. Tze’nah Ur’enah – The Classic Anthology of Torah Lore and Midrashic Commentary. Volume 1. Brooklyn N. Y.: Mesorah Publications, Ltd., 2012. ISBN 10: 0-89906-925-8, ISBN 13: 978-0-89906-925-8. []
  7. V zápisu knihy je ovšem chyba! Zmiňovaný rabín se ve skutečnosti jmenoval Jehošua ben Chananja. []
  8. COHEN, A. Talmud /pro každého/. Historie, struktura a hlavní témata Talmudu. Praha: Sefer, 2006. ISBN 80-85924-49-8. Str. 37. [] []
  9. Devarim (5. Mojžíšova) 34:10, Sidon. []
  10. Viz sedmé ze třinácti článků víry, které složil Rabi Moše ben Maimon: „Věřím zcela upřímně, že proroctví Mojžíše, učitele našeho – pokoj Jemu! – bylo pravdivé, a že on byl otcem všech proroků, kteří byli před ním a kteří přišli po něm.“– znění podle Siduru Sichat Jicchat, str. 134. []
  11. Šemot (1. Mojžíšova) 3:6, Sidon. []
  12. Sestup je zde vyjadřován slovy „Hospodin promluvil“. []
  13. Tj. v tom nejlepším případě přesně takovou, jakou měl Moše, který „se bál na Boha hledět“. []
  14. Tj. „A když pravil: Já jsem Bůh …“ []
  15. Bemidbar (4. Mojžíšova) 11:29, Sidon. []
  16. Chachamim zikaron livracha = moudří, budiž jejich památka požehnána. []
  17. Devarim (5. Mojžíšova) 11:22, Sidon. []
  18. The Complete Jewish Bible with Rashi Commentary []