Pojďme a vystupme je volné pokračování Brit Šalom hlouběji s tím rozdílem, že tento cyklus je navíc rozesílán e-maily všem našim odběratelům formou pravidelného newsletteru. Přihlásit se k odběru můžete níže.
Šalom!
… nyní dozrál ten správný čas, kdy je židovství konečně připraveno objasnit i zbytku světa poselství a přikázání, která má judaismus připravena pro celý svět … Izrael, jakožto nositel proroctví, v rámci celého lidstva vyčnívá zejména tím, že působí jako ten, jehož prostřednictvím je odhalována Boží vůle. … židovský národ je spokojen se svým posláním, aby byl pouze světlem ostatním národům, a nikoliv, aby byl tím, kdo je ovládá. … „Mnohé národy půjdou a budou se pobízet: „Pojďte, vystupme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jákobova. Bude nás učit svým cestám a my po jeho stezkách budeme chodit.“ Ze Sijónu vyjde zákon, slovo Hospodinovo z Jeruzaléma.“ (Izajáš 2:3, Český ekumenický překlad)
Brit šalom, Rabi Uri Šerki, Úvod
Pojďme a vystupme!
Rabi Uri Šerki v knize Brit šalom píše:
Stvořitel celého vesmíru si ze všech stvořených bytostí vybral právě lidský druh k tomu, aby byl jedinečný, a proto je v Tóře napsáno, že Adam byl stvořen k „obrazu Božímu“.
Brit šalom, Kdo jsou noachidé, 1. halacha
V Tóře se píše:
Bůh řekl: Učiňme člověka s naší pečetí jako naši podobu a podmaní mořské ryby, nebeské okřídlence a dobytek a celou zemi a všechny plazy lezoucí po zemi! A stvořiv Bůh toho člověka se svou pečetí jako svou podobu, stvořil je muže a ženu.
Berešit 1:26-27, Sidon
Targum Jonatan překládá „učiňme“ ve smyslu, že Bůh promlouval k andělům, kteří byli stvořeni druhého dne. Ramban učil, že se zde myslí Bůh spolu se zemí, kdy země měla vydat lidské tělo, kdežto dech měl přijít z Božích úst. Podle Gaona z Vilny promlouval Bůh k celému stvoření, kdy každý měl člověku přispět něčím ze sebe. Stejně jako se síla odvozuje od lva, hbitost od orla, mazanost od lišky, schopnost růst z rostlinstva a život jako takový od vyšších tvorů – to vše se pak snoubí a dovršuje v člověku. Ti, kteří však vykládají „učiňme“ ve smyslu Stvořitelova množství, nevědí, že i hebrejština někdy používá tzv. pluralis majestatis či královské množné číslo stejně jako mnohé jiné jazyky. Ze stejného důvodu např. čteme o Balakovi, jak o sobě říká: „snad se mi pak podaří jej pobít“ (Bemidbar [4. Mojžíšova] 22:6, Sidon), ačkoliv v hebrejštině se ve skutečnosti píše: „snad se nám podaří jej pobít“. Nebo když o sobě mluví v množném čísle Daniel: „Toto je sen. Též jeho výklad řekneme králi“. (Daniel 2:36, Český ekumenický překlad) Pravým smyslem užívání královského množného čísla je, aby byla zdůrazněna myšlenka, že panovník nebo významná osoba nemá v úmyslu přikazovat něco pro svůj vlastní prospěch, ale že tak činí s ohledem na dobro všech.1
Naposledy změněno: 13. 1. 2023
Poznámky
- Sefer Bereshis, Artscroll, 1. díl, str. 69. [↩]