Rubriky
Haftarot

Haftarat Vajišlach

Ovadja (Abdijáš) 1:1-21

Haftara (oddíl čtení z Proroků) ke stejnojmenné parašat ha-šavua (týdennímu oddílu čtení z Tóry) z Berešit (1. Mojžíšovy) 32:3-36:43 (v Českém ekumenickém překladu 32:4[3]-36:43). Název „Vajišlach“, jenž je překládán jako „(A) vyslal“,1 je zároveň slovem, které se nachází v hebrejském zápise paraši jako 1. v pořadí.

Výše uvedená haftara se čte proto, že obsahuje proroctví Ovadji, jenž ač byl Edomitou a tedy potomkem Esava (Ezaua), nejen že přijal a vyznával židovskou víru, ale ve svém proroctví předpověděl pád Edomu a jeho zničení za to, že se podílel na pronásledování Izraele.2

1:1 „Ovadjova vize: …“ Židovskými učenci je prorok Ovadja (doslova „Služebník ha-Šem“, Abdijáš) ztotožňován s osobou vysokého královského úředníka jménem Ovadjahu (Obadjáš). Toho „kniha Královská3 představuje jako bohabojného muže, který za cenu vlastního ohrožení skrýval v době pronásledování na sto Božích proroků“,4 přičemž on sám byl žákem proroka Elijahu (Elijáše) a jeho následníka v prorockém úřadu Eliši (Elíši). Podle moudrých Eliša později vystupuje jako obránce Ovadjahovy ovdovělé manželky.5

„… Tak pravil Hospodin, Bůh, o Edomu, …“ „Tato týdenní haftara nám poodhaluje skutečnou povahu Edomitů, potomků Esava, a zobrazuje jeho dvě tváře. Učí nás poznat Edomovu věčnou nenávist k židovskému národu a nikdy nevěří v existenci nějakého možného přátelství. Ačkoli můžeme sem tam vypozorovat momenty, kdy Edom jako by vystupoval přátelsky, musíme vždy být opatrní, protože tyto situace mají vždy své ale …“6 Židovští vykladači vnímají Edomity, a to zvlášť ve spojitosti se slovy proroka Ovadji, hned v několika rovinách – jako tělesné potomky Esava (Ezaua), kteří coby národ měli hlavní sídlo v pohoří Seir (Seír), jako římskou světovou velmoc, která zpustošila Druhý chrám, a jako křesťanské náboženství, která je pokračovatelkou pustošící římské moci.7

„… zvěst jsme od Hospodina slyšeli a posel byl s poselstvím k národům vyslán: „Zvedněte se a povstaňte k válce proti němu!“ Saadja Gaon vysvětluje, že oním poslem je míněn Jachaziel (Jachzíel), na něhož za krále Jehošafata (Jóšafata) „sestoupil uprostřed shromáždění duch Hospodinův“.8 Bylo to v době, kdy proti Judejcům a obyvatelům Jerušalajim (Jeruzaléma) vojensky vytáhli obyvatelé pohoří Seir, tedy potomci Esava, společně s Amonci a Moabci.9 Poselství k národům směřovalo ke zdánlivým spojencům Esava, tedy k Amoncům a Moabcům. Výzva: „Zvedněte se“, se týkala zpěváků, aby se postavili do čela Judejců a před ha-Šem (doslova „tím Jménem“, Hospodinem) provolávali: „Chválu vzdejte Hospodinu, jeho milosrdenství je věčné.“10

1:7 „… podvedli tě a zmohli tě ti, na jejichž pomoc jsi spoléhal, …“ Tato a předchozí prorokova slova„odkazují na historický moment, kdy spojenci obklopující Edom předstírají, že se připravují na pomoc ve válce proti silnému sousedovi. Spojenci doprovázeli Edom celou cestu až na hranice a potom jej opustili v době, kdy celá země nebyla chráněná. Pak se vrátili do nitra země, napadli celý Edom. Prorok upoutává naši pozornost k této specifické epizodě proto, aby demonstroval jedinečný znak Edomova bratrství, který vůbec stojí za zmínku. Z historického hlediska se Edom vždy jeví politicky jako spojenec značně problematický, i když někdy jeho nabídka vypadala docela opravdově. Avšak tento postoj byl povrchní, vždy bylo otázkou času, kdy zanechá svoji loajalitu a své přátele. Tentokrát vlastní spojenci se k Edomu zachovali jeho typickým způsobem jednání. Po zapojení Edomu do války dokázali jen drancovat jeho zemi. Příběh zde zaznamenaný je předzvěstí neblahých zkušeností židovského národa s Římskou říší, velkou měrou složenou právě z potomků Esava.“6

1:11 „… a byl jsi jako jeden z nich.“ Prorok zde popisuje postoj Edomitů v době zničení Druhého chrámu. „Vpravdě válka proti Jeruzalému byla akcí Říma, ale Edomity (tedy historické – rozumějme Idumejce) nemůžeme z toho vyjmout. Už jen proto, že se podíleli na boření chrámových zdí. Naší moudří připomínají, že tito potomci Edomitů byli ve skutečnosti konvertité k židovství, kteří prošli gijurem11 během vlády Heroda Velikého. Zpočátku tito Edomité budili dojem, že se upřímně připojili k Národu, a vřele byli uvítáni židovským obyvatelstvem. Ale, jak bylo skrze proroka předpovězeno, Edom nemohl být důvěryhodný a když židé byli v tíživé pozici, tak využili situace a brojili proti svým vlastním židovským bratřím a aktivně pomáhali v jejich likvidaci.“6

1:14 „Neměl ses stavět na křižovatce, abys hubil jeho uprchlíky, vydávat nepříteli vyvázlé v den neštěstí.“ „Jalkut Šimoni vysvětluje, že tato pasáž odkazuje na záludnou strategii Edomitů během prvního exilu. Rozmístili své bojovníky na krátkou vzdálenost za babylonskou armádou a nastražili léčku židovským uprchlíkům. Oni si to též odůvodnili. Jestli vyhrají židé, můžeme říct, že jsme byli zde, abychom jim pomohli, a jestliže Babyloňané vyhrají, pomůžeme jim pozabíjet a oloupit prchající židy. Znovu si povšimněme jedinečnosti „bratrství“ Edomitů. Kvůli dvěma tvářím mohli být často pokládáni za upřímné bratry nabízející svoji pomoc židům v dobách válek a krizí. Ale popravdě řečeno tento převlek jim poskytl ideální příležitost k tomu, aby vykořenili jakoukoliv stopu židovského národa v situaci, kdy se židé potřebovali vzchopit. Edomitský vzor „bratrství“ má své stopy ve svém předchůdci, Esavovi. V této týdenní sidře čteme, že se Esav rozběhl k svému bratru Jakovovi a obejmul ho. Ačkoli Esav byl Jakovovým úhlavním nepřítelem již od narození (vlastně ještě dříve), zdá se, že podstoupil upřímnou změnu svého srdce. Jakov poslal cenné dary Esavovi coby gesto nabízeného přátelství; a poprvé za dobu jejich života se zplodilo přátelství a bratrství mezi oběma dvojčaty. Tora líčí reakci na tento dar následovně: „Vajaroc Esav likrato vajchabkehu vajipol al cavarav vajišakehu vajivku.“ A rozběhl se Esav mu v ústrety, padl mu kolem krku a plakali. Berešit/Geneze 33,4. Ať tak nebo onak, Chazal (chachamim zikaron livracha = moudří, budiž jejich památka požehnána) si všímá záhadných šesti teček (prakticky nad každým konsonantem slova), které se objevuje v textu Tory nad slovem „polibek“ a odhaluje, že Esav vůbec původně nezamýšlel políbit svého bratra. Ve skutečnosti se jej pokusil kousnout, ale nebyl úspěšný ve svém záměru. Jeho věčná nenávist byla tak hluboká, že dokonce v tomto pravdivém momentu přátelství, on nedokázal podmanit své niterné pocity. Tohoto vysvětlení se drží Raši, který zase cituje klasický výklad rava Šimona bar Jochaje. Je nutno se držet zásady, že Esav nenávidí Jakova. Toto nás varuje, že nikdy nemáme ztratit z očí Esavovu vnitřní nenávist a dokonce i když upřímně vypadající gesta na první pohled mohou být lákavými, nikdy nesmíme přehlédnout, co leží pod povrchem. Edom, současný Esav, nikdy nebude náš věrný přítel a my musíme vždy být opatrní před jakoukoliv formou spojenectví s nim. Neměli bychom stát příliš těsně vedle něj a mějme v patrnosti jeho opravdový charakter a skutečnou podstatu.“12

Poznámky

  1. SIDON, E. Pět knih Mojžíšových včetně haftarot s českým překladem. Praha: Sefer, 2012. ISBN 978-80-85924-67-1. []
  2. PECARIC, S. Chamisza Chumsze Tora. Chumasz Pardes Lauder. Księga Pierwsza Bereszit. Przekład Pięcioksięgu z języka hebrajskiego z uwzględnieniem Tory Ustnej opatrzony wyborem komentarzy Rabinów oraz hebrajski tekst komentarza Rasziego i Haftary z błogosławieństwami. Kraków: Stowarzyszenie Pardes, 2019. ISBN 978-83-923858-5-3 (tomy I-V). Str. 350. []
  3. Melachim Alef (1. Královská) 18:13. []
  4. DIVECKÝ, J. Králové Izraele. Příběhy biblických hrdinů. Praha: P3K, 2010. ISBN 978-80-87186-07-7. Str. 60, viz též str. 65-66. []
  5. Melachim Bejt (2. Královská) 4:1-7. []
  6. Šavua tov č. 8/5767, str. 9; http://www.olam.cz/aktuality/sidry/5767/beresit/vajischlach.pdf . [] [] []
  7. TROKI, Izák ben Abraham. Chizuk emuna. Posílení víry. Odpověď křesťanským misionářům. Mšeno: Agadah, 2014. ISBN 978-80-87571-03-3. Str. 33 a 37. []
  8. Divrej hajamim Bejt (2. Paralipomenon) 20:14, Český ekumenický překlad. []
  9. SA‘ADJA GA’ON. Kniha zjevených pravd a rozumových argumentů. Praha: Academia, 2021. ISBN 978-80-200-3225-6. Str. 173. []
  10. Divrej hajamim Bejt (2. Paralipomenon) 20:21, Český ekumenický překlad. []
  11. Gijur = obrácení na judaismus, jež je stvrzeno obřízkou. []
  12. Šavua tov č. 8/5767, str. 9-10. []