Rubriky
Rabi Uri Šerki

Otevřený dopis islámu – Rabi Uri Šerki

Rabi Uri Šerki nedávno rozeslal otevřený dopis předním islámským učencům za účelem konečného smíření mezi islámem a judaismem. V deníku Jerusalem Post vyšel zkrácený článek o tomto dopise. Níže uvádíme jeho překlad. Postupně zde přeložíme také jeho původní nezkrácenou podobu.

Článek stále rozšiřujeme.
Naposledy změněno: 15. 2. 2024

Zkrácený dopis uveřejněný v deníku Jerusalem Post

Rabi Uri Šerki – otevřený dopis týkající se islámu – názor
Islám se může vydat cestou smíření s judaismem

Autor: URI ŠERKI
31. ledna 2024, 09:53, Jerusalem Post
anglický originál

Rabi Šerki tvrdí, že útok ze 7. října 2023, který provedlo islámské hnutí ve jménu svého náboženství, sám o sobě vyvolává tuto otázku: Je islám schopen vystoupat na takovou duchovní úroveň, aby se podobná zvěrstva nemohla již opakovat?

7. října 2023 stoupenci Hamásu surovým způsobem zavraždili více než 1 200 mužů, žen a dětí a stovky jich zajali. Skutečnost, že tento útok provedlo islámské hnutí jednající ve jménu svého náboženství, vyvolává otázku: Je islám schopen vystoupat na takovou duchovní úroveň, aby se podobná zvěrstva nemohla již opakovat?

Rozhodl jsem se napsat otevřený dopis, který jsem nedávno zaslal desítkám náboženských vůdců v islámském světě, a v něm jsem nastínil, jak nahlíží judaismu na islám. Dopis je pozváním k rozhovoru, který by hledal možná východiska. Odhaluji v něm, kde vidím určité společné body a prostor pro vzájemnou úctu a ohled. Zároveň se v něm dotýkám mnohých mravních a věroučných obtíží islámu a navrhuji cesty k úpravám některých náhledů.

Někomu se může zdát jako nepatřičné, aby rabín veřejně poukazoval na mravní nedostatky islámu. Jiným zase může být proti srsti to, že se vzhledem k nedávným událostem vůbec pokouším o vyvolání jakékoliv výměny názorů. Ale v době, kdy mají Židé mocný národní stát, nejen, že můžeme, ba dokonce jsme povinni, abychom jasně vyjádřili své postoje k naléhavým otázkám dneška. I když bychom od toho neměli očekávat, že dojde v tomto ohledu k překotným změnám ze dne na den, přesto doufám, že tento dopis by mohl přispět k vzájemnému porozumění a do budoucna snad i k trvalému urovnání vztahů mezi potomky Abrahama – syny Izraele a syny Izmaela. Zde jsou hlavní body mého otevřeného dopisu.

CO JE SPRÁVNĚ v islámu? Islám a judaismus se shodují ve víře v Boží jedinost, v popírání tělesnosti Boha a v odmítání modloslužby. Z tohoto důvodu mohou Židé vstupovat do mešity jako do modlitebny. Podle judaismu má celé lidstvo povinnost, aby dodržovalo sedm základních mravních zákonů, které dal Bůh celému lidstvu a které jsou známé jako Sedm noachidských přikázání. Islám tato přikázání v zásadě přijímá, a to v sobě skrývá možnost, aby judaismus nahlížel na všechny muslimy jako na noachidy bez toho, že by se museli vzdát islámu.

Islám a judaismus mají společné jmenovatele

Judaismus a islám dodržují mnoho podobných zvyklostí, jako jsou požadavky na stravu, skromné oblékání, rodinné hodnoty a další. Navzdory hodnotovému zmatku, který cloumá současným světem, je zde možnost spolupráce, jež by světu mohla přinést velké požehnání a podpořit víru v jednoho Boha a jeho mravní přikázání.

CO JE ŠPATNĚ v islámu? S islámem jsou dnes značné potíže. Především se jedná o jeho snahu ovládnout svět. Používání násilí za účelem šíření víry je však neospravedlnitelné. Související potíž spočívá v tom, že islám sice přijímá základní požadavky mravnosti, které jsou vyjádřeny v zákonech Noacha (Noema), ale dosud tyto požadavky jasně nepotvrdil jako závazné ve vztahu vůči nemuslimům. A právě tato nedůslednost je vadou na kráse islámu v jeho dějinném vývoji, což se znovu projevilo v událostech 7. října.

Ještě podstatnější je zásada, podle níž je zapotřebí napodobovat všechny Mohamedovy činy, dokonce i ty, které jsou v rozporu s vlastním mravním přesvědčením. Tato zásada podřizuje mravnost náboženským požadavkům. Naproti tomu pro judaismus má mravnost naprostou přednost, což ztělesňuje rabínské rčení, že „správné mravní jednání předchází Tóru“.

Islám ohledně judaismu tvrdí, že Mojžíšova Tóra byla Židy zkažena, z čehož je vyvozováno, že je neplatná, a vyzývá Židy, aby přijali islám. Pro judaismus je však Mojžíšova Tóra věčná a zůstává v platnosti, i když Bůh pošle další proroky.

A konečně je zde muslimské tvrzení, že židé jsou náboženstvím, ale ne národem. Během dlouhého vyhnanství byla složka národní totožnosti židovského národa opravdu oslabena a v době, kdy se objevil islám, byli Židé již po několik staletí bez samostatného státu. Islám proto rozlišoval mezi uznávaným biblickým národem neboli starověkými banu Israil, a znevažovanými al-Jahud neboli Židy své doby.

Židé jsou však především národem, který nikdy nezanikl. Byl to židovský národ, který přijal Tóru, s nímž Bůh uzavřel smlouvu o dědictví země Izrael a jemuž splnil svůj slib, že se vrátí do své země a obnoví svůj stát.

KUDY se vydat dál? Věřím, že navzdory výše uvedeným obtížím jsou v islámu připraveny cesty, které by se mohly otevřít k dějinnému usmíření s judaismem, což by bylo podnětné pro celý svět.

Původní směřování islámu je odrazem počáteční činorodosti našeho otce Abrahama, kdy spojoval mravnost s vírou v jediného Boha a získával na svou stranu tisíce následovníků. Jeho potomci byli prostřednictvím Izmaela obdařeni hojností, aby mohli šířit poznání jediného Boha a jeho mravních přikázání mezi nesčetné jednotlivce.

Původní záměr islámu byl abrahámovský

Lze totiž rozlišit učení proroka Mohameda z mekkánského období, které neříká nic o zneplatnění Tóry, ba dokonce se v něm odráží kladný postoj k Židům, od učení z medínského období, které obviňuje Židy ze zneplatnění Písma, a odráží záporný postoj k nim. Je na rozhodnutí islámských učenců, aby bylo za hlavní poselství Koránu považováno poselství z mekkánského období.

Pokud by tak učinili, bylo by možné Mohamedovu změnu v počínání chápat nikoliv jako odmítnutí platnosti Tóry, ale jako úsilí o to, aby si Židé zachovali své náboženství, zatímco islám bude šířit poselství Tóry o mravnosti mezi ostatním lidstvem. Takový pohled ovšem v současném islámu není přijímán. Je však jistě možné číst Korán tak, že uznává judaismus jako náboženství, z něhož islám vznikl.

Jednou z nesnází, jimž islám čelí, je výzva, aby se přizpůsobil novodobému světu a zároveň zůstal věrný své víře.

V judaismu jsou pravidla, jak lze uplatňovat Boží slovo na potřeby doby, aniž by docházelo k odklonu od pravověrnosti. Možná zde by mohli islámští učenci hledat podněty, aby byly znovu otevřeny brány idžtihádu (islámské právní pojmenování pro nezávislé předkládání zdůvodnění při řešení určité otázky), pomoci něhož by mohli razit cestu muslimského světa do současné doby tak, aby zároveň zůstávali věrní svým kořenům.

Konec konců není na tom nic až tak nepředstavitelného, že vznik novodobého státu Izrael je vlastně dějinným návratem banu Israil. Židovský stát by proto neměl být považován za nějaký cizorodý prvek, který se vnucuje muslimskému světu. Naopak, měl by být uznám jako výraz naplnění božského příslibu, že se izraelský národ navrátí do své země, jak se o tom zmiňují i četné islámské prameny.

Žádný z uvedených návrhů není jednoduchý a je nepravděpodobné, že je muslimové přijmou okamžitě, ale věci v této záležitosti se přesto mohou dát do pohybu. Bratrství mezi potomky Abrahama může položit základ pro nové a obohacující období míru a pokroku.

Každopádně muslimský svět i v době, kdy pokračuje válka, která byla rozpoutána ve jménu islámu, musí vědět, že „necach Jisrael lo jišaker“ – židovský národ je věčný!

Naposledy změněno: 15. 2. 2024