Rubriky
Nezařazené

Výňatky z židovských zdrojů

„Výňatky z židovských zdrojů“ představují námi přeložené úryvky z nejrůznějších židovských literárních děl. Seznam průběžně doplňujeme. Jedná se o výbor spisů, na které jsme narazili při našem pravidelném studiu noachidských přikázání. Úryvky překladů děl, jež v češtině již vyšly, vyjma překladu Bible, zde nepřepisujeme, mohou se zde však objevit naše vlastní překlady týchž cizojazyčných zdrojů.

Mišna

Naše překlady vycházejí z anglického překladu Artscroll The Mishnah Elucidated.

Chulin

Jestliže [žid] zařízne zvíře pro nežida [v hebrejštině „nochri“, ale myslí se zde nežid, který uctívá modly,] jedná se o platnou [košer] šchitu. [Tzn. že židům je dovoleno takové zvíře jíst, jelikož dopředu nepředjímáme podezření, že by tento nežid po židovi požadoval zaříznout zvíře za účelem modloslužebné oběti. Pokud by však nežid výslovně uvedl, že se jedná o zvíře k modloslužebným účelům, pak je takové zvíře židům samozřejmě přísně zakázáno.] Rabi Eliezer ovšem říká, že šchita je neplatná [tak jako tak a zvíře je proto židům zakázáno. Rabi Eliezer totiž vychází z předpokladu, že jelikož se jedná o modláře, jistě má tedy v úmyslu zvíře obětovat modlám, a židé tudíž mají zakázáno mít ze zvířete jakýkoliv užitek].

Chulin 2:7

Talmud Bavli

(5. stol.)

Naše překlady vycházejí z anglického překladu The Noé Edition Koren Talmud Bavli.

Sanhedrin

Moudří učili v barajtě: Potomkům Noacha, tzn. celému lidstvu, bylo přikázáno dodržovat sedm micvot: micva ustanovit soudní dvory a zákaz žehnání, ve významu „klnutí“ Božímu Jménu, zákaz modloslužby, zákaz zakázaných sexuálních vztahů a zákaz prolévání krve a zákaz krádeže a zákaz jedení údu z živého zvířete.

Rabi Chananja ben Gamla říká: potomkům Noacha bylo dále přikázáno ohledně zákazu jedení krve z živého zvířete. Rabi Chideka říká: dále jim bylo přikázáno ohledně kastrace, tedy že nesmí kastrovat žádné živé zvíře. Rabi Šimon říká: dále jim bylo přikázáno ohledně zákazu zapojování se do čarodějnictví.

Rabi Josej říká: Potomkům Noacha je zákázáno kterékoliv z druhů čarodějnictví, jak se to uvádí v úryvku o čarodějnictví. Vyvozuje se tak z vět: „Přijdeš-li do země, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh, neuč se dělat ohavnosti jako ti pohané.1 Ať se mezi tebou nenajde, kdo by předával svého syna a dceru ohněm, vrhač losů, vykladač, hadač a čaroděj. A zaklínač a vyvolávač přízraků a vyvolávač duchů a nekromant. Hospodinu je ohavností každý, kdo to dělá, a kvůli těm ohavnostem je také Hospodin, tvůj Bůh, před tebou vyhání.“ (Devarim [5. Mojžíšova] 18:9-12, Sidon) Je tedy zřejmé, že Kenaánci byli za tato přestoupení potrestáni. Bůh by však netrestal, pokud by nejprve nezakázal. Je tedy zřejmé, že tento zákaz musí platit rovněž pro nežidy.

Rabi Elazar říká: Potomkům Noacha bylo rovněž přikázáno ohledně zákazu odlišných druhů. Potomkům Noacha je však dovoleno nosit odlišné druhy, totiž oděvy ze směsi vlny a lnu, a také osévat společně odlišnými druhy, tedy osívat dvojím druhem, mají jen zakázáno křížit rozdílné druhy zvířat či roubovat odlišné druhy stromů.

Gemara se ptá: Odkud se tak vyvozuje ohledně noachidských micvot? Rabi Jochanan říká: Z této věty: „A Hospodin, Bůh, vydal o člověku příkaz, říkaje: „Z každého stromu té zahrady jez! Ale ze stromu poznání dobrého a špatného, z toho nejez, protože téhož dne, kdy bys z něho jedl, musíš zemřít!““ (Berešit [1. Mojžíšova] 2:16-17, Sidon)

Věta se pak homileticky vykládá v tomto smyslu: Co se týče slov: „a … vydal … příkaz“ – řeč je o soudních dvorech, neboť se jinde píše: „A poznal jsem ho, protože přikáže svým synům a své rodině po sobě zachovávat Hospodinovu cestu, zjednávat spravedlnost a právo“ (Berešit [1. Mojžíšova] 18:19, Sidon).

Co se týče slova: „Hospodin“ – řeč je o žehnání Božímu Jménu, neboť se jinde píše: „Ale kdo Hospodinovo jméno prokleje veřejně, musí být usmrcen“ (Vajikra [3. Mojžíšova] 24:16, Sidon). „Bůh“ – řeč je o modloslužbě, neboť se píše: „neměj jiná božstva před mou tváří!“ (Šemot [2. Mojžíšova] 20:3, Sidon), „o člověku“ – řeč je o krveprolití, neboť se píše: „budiž člověkem prolita krev toho, kdo by krev člověka prolil!“ (Berešit [1. Mojžíšova] 9:6)

Co se týče slova: „říkaje“ – řeč je o zakázaných sexuálních vztazích, neboť se píše: „Říkaje, jestliže muž propustí svou ženu a ona od něho odejde a vdá se za jiného … což se tím země neznečistí velice? Avšak ty jsi se jako nevěstka spustila s mnoha milenci“ (Jirmejahu [Jeremjáš] 3:1). „Z každého stromu té zahrady“ – zde je narážka na to, že člověk smí mít užitek jen z věcí, které mu jsou dovoleny, protože mu patří, ale nesmí mít podíl na věcech kradených. „Jez!“ – zde je narážka na to, že člověk smí jíst ovoce, ale ne úd z živého zvířete.

Když Rav Jicchak přišel do erec Jisrael z Babylonie, učil dva z výroků v opačném pořadí: „a … vydal … příkaz“ – řeč je o modloslužbě. „Bůh“ – řeč je o soudních dvorech.

Gemara se ptá: že se „Bůh [Elohim]“ vztahuje na soudní dvory, je vcelku jasné, neboť se píše: „je majitel domu povinen dostavit se k soudu [ha-elohim]“ (Šemot [2. Mojžíšova] 22:7, Sidon). Je tedy zřejmé, že soudcům se v hebrejštině také říká elohim. Ovšem, co se týče „a … vydal … příkaz“, že se tím má na mysli modloslužba, odkud se tak vyvozuje?

Na tuto otázku odpovídá jak rav Chisda, tak rav Jicchak bar Avdimi: Jeden říká, že se tak usuzuje z věty: „Rychle sešli z cesty, již jsem jim přikázal, udělali si litého býčka“ (Šemot [2. Mojžíšova] 32:8, Sidon). Slovo „přikázal“ je zde použito v souvislosti s modloslužbou. A ten druhý říká, že se tak usuzuje odsud: „Efrajim je utlačován, zkrušen spravedlností, protože se ochotně honí za nečistotou [cav]“ (Hošea [Ozeáš] 5:11). Slovo cav, které se v předchozí větě objevuje místo slova „modloslužba“, zní v hebrejštině úplně stejně jako to, které je užito v „a … vydal … příkaz [vajcav]“.

Gemara se ptá: V čem spočívá rozdíl mezi těmito dvěma způsoby odvození? Gemara odpovídá: Praktický rozdíl se projeví až tehdy, když si nežid zhotoví modlu, ale nepokloní se ji, tzn. ještě ji nezačal uctívat. Podle názoru toho, kdo říká: „udělali si litého býčka“, je tento nežid vinen již okamžikem, kdy si modlu vyrobil. Ovšem podle názoru toho, kdo říká: „protože se ochotně honí za nečistotou“, není nežid vinen, dokud nepůjde a nezačne modlu uctívat.

Rava říká: A je někdo takový, kdo by tvrdil, že nežid, který by zhotovil modlu, ale nepoklonil se ji, je vinen? Neučili jsme se v barajtě: Co se týče modloslužby – věci, totiž přestoupení, za která by židovský soud uložil trest smrti nad židem, který se jimi provinil, jsou zakázány potomkům Noacha. Ovšem přestoupení, za která by židovský soud trest smrti neuložil v případě žida, který se jimi provinil, ty potomek Noacha zakázáno nemá. Která přestoupení to tedy vylučuje, totiž, že se tím říká, že se nemají vztahovat na potomky Noacha? Ne snad to, když si nežid zhotovil modlu, ale nepoklonil se ji? Jelikož židé nejsou za toto přestoupení stíhání, nelze v tomto případě stíhat ani nežidy.

Rav Papa říká: Nikoliv, je totiž možné, že to bylo řečeno, abychom vyloučili přestoupení, když někdo objímá a líbá modlu. Ani žid ani nežid, který objímá a líbá modlu, není za toto přestoupení stíhán. Tudíž odsud nelze vyvozovat žádný důkaz v souvislosti s nežidem, který by zhotovil modlu, aniž by ji uctíval.

Gemara se ptá: Když někdo objímá a líbá modlu, ale jakým způsobem? Řekneme-li, že tak udělal v souladu s jejím způsobem uctívání, tedy že objímání a líbání je běžným způsobem, jakým se tato modla uctívá, pak se ve skutečnosti provinil trestem smrti. Tudíž to mohlo být řečeno jen, abychom tím vyloučili případ, když tak nečinil běžným způsobem uctívání této modly.

Gemara se vrací k původnímu seznamu noachidských přikázání: Skutečně bylo potomkům Noacha přikázáno ustanovit soudní dvory? Neučili jsme se v barajtě: Židovskému národu bylo přikázáno zachovávat deset micvot, když byli v Mara: Sedm, které na sebe přijali potomci Noacha, a Bůh k nim dále přidal následující micvot: Soudy a Šabat a úctu k otci a matce.

Micva ohledně soudů byla dána v Mara, jak se v souvislosti s ní píše: „tam mu uložil zákon a právo“ (Šemot [Exodus] 15:25, Sidon). Šabat a úcta k otci a matce byly dány v Mara, jak se o nich píše v desateru: „Zachovávej den odpočinku, abys jej posvěcoval tak, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh!“ (Devarim [5. Mojžíšova] 5:12, Sidon), a obdobně: „Cti svého otce a svou matku, jelikož ti tak přikázal Hospodin, tvůj Bůh“ (Devarim [5. Mojžíšova] 5:16, Sidon). Slova „jak (jelikož) ti (tak) přikázal Hospodin, tvůj Bůh“ totiž v obou případech prozrazují, že jim tato micvot musela být přikázána již předtím. A rav Jehuda zdůrazňuje: „jak TI přikázal Hospodin, tvůj Bůh“ v Mara. Micva ustanovit soudy by tedy neměla spadat mezi sedm noachidských micvot.

Rav Nachman říká, že Raba bar Avuh říká: ustanovit soudy rozhodně je noachidská micva. Tu dodatečnou micvu, která byla dána v Mara, totiž bylo potřeba jen kvůli podrobnostem halachot ohledně soudnictví, totiž že např. obžalovaný v případě hrdelního zločinu může být odsouzen k trestu smrti jen na základě shody všech dvaceti tří soudců v sanhedrinu, a to navíc jen za předpokladu, že proti němu vypovídali alespoň dva svědci a že byl varován před spácháním tohoto zločinu.

Gemara se ptá: Je-li tomu tak, že tou micvou, kterou dostali v Mara, jsou ve skutečnosti myšleny jen podrobnosti ohledně soudnictví, proč je tedy řečeno: A Bůh k nim přidal: Soudy? Kdyby zde šlo skutečně jen o podrobnosti již existující micvy, nemluvilo by se o ní jako o přidané micvě.

Rava říká: Protože ta micva, která byla dána v Mara, se týkala výhradně halachot ohledně pokut. Ty totiž nejsou považovány za součást základních halachot v souvislosti s vykonáváním spravedlnosti, ale jedná se o dodatečné postihy pro provinilce, které jsou nad tento obecný rámec, a z tohoto důvodu tedy opravdu nebyly dány potomkům Noacha. Gemara s tímto vysvětlením přesto není spokojená: Je-li tomu tak, pak jazyk barajty je pořád velmi nepřesný, místo toho tedy mělo být: A Bůh k nim přidal další halachot ohledně soudů.

Rav Acha bar Jaakov říká: Bylo to třeba jen kvůli dodatečnému požadavku zřídit soudy v každé větší oblasti a v každém městě. Gemara se ptá: A potomkům Noacha snad v této věci přikázáno nebylo? Neučili jsme se snad v barajta: Stejně jako bylo židům přikázáno ustanovit soudy v každé větší oblasti a v každém městě, bylo tak přikázáno také potomkům Noacha, aby ustanovili soudy v každé větší oblasti a v každém městě?

Rava říká: Tana, který zastává názor, že micva ustanovit soudy není součástí sedmi noachidských přikázání, je ten, který pochází ze školy Menašeho, který ze seznamu noachidských micvot vynechává dvě micvot, jejichž pomůcka k zapamatování jsou písmena dalet, kaf, které představují soudy [dinim] a žehnání Božímu Jménu [birkat ha-Šem], a místo nich uvádí jiná dvě, jejichž pomůcka k zapamatování jsou písmena samech, kaf, tedy kastraci [sejrus] a odlišné druhy [kilajim].

Škola Menašeho totiž učila: potomkům Noacha bylo příkázáno zachovávat sedm micvot – zákazů: modloslužba, zakázané sexuální vztahy, krveprolévání, krádež, jedení údu z živého zvířete, kastrace a odlišné druhy.

Rabi Jehuda říká: Adam, první člověk, měl přikázáno jen ohledně zákazu modloslužby, jak se píše: „A Hospodin, Bůh, vydal o člověku příkaz“ (Berešit [1. Mojžíšova] 2:16, Sidon). Rabi Jehuda ben Beteira říká: dále mu bylo příkázáno ohledně žehnání Božímu Jménu. A někteří říkají, že měl rovněž přikázáno ohledně ustanovení soudů.

Sanhedrin 56a – 56b, Talmud Bavli

Rambam

Rabi Moše ben Majmon neboli Maimonides.

(12. stol.)

Mišne Tora

Stěžejní halachické dílo. Nejčastěji zmiňovaný spis v souvislosti s noachidským právem.

Naše překlady vycházejí z anglického překladu rabího Elijahu Tougera – Mishneh Torah, Moznaim.

Hilchot melachim

Moše dal Tóru a micvot jako dědictví pouze Izraeli, jak se píše: „[Tóra je] dědictví Jaakovovy obce.“ (Devarim [5. Mojžíšova] 33:4, Sidon). A také všem těm z národů, kteří se rozhodnou konvertovat, jak se píše: „platí totéž pro vás jako pro přistěhovalce!“ (Bamidbar [4. Mojžíšova] 15:15, Sidon) Kdo [z nežidů] si však nepřeje přijmout Tóru spolu s micvot, ten by k tomu neměl být nijak nucen. Všemohoucí dále přikázal Mošemu, aby všechny obyvatelé světa přiměl k přijetí přikázání, která byla dána potomkům Noeho. Kdo tato přikázání nepřijímá, zaslouží, aby byl popraven. Ten, kdo tato přikázání řádně přijme, je nazýván ger tošav (usedlý přistěhovalec). Takto to platí všude. Přijetí musí být učiněno za přítomnosti tří učenců Tóry. Kdo se rozhodne dát obřezat [za účelem konverze], ale od svého rozhodnutí nechá uplynout dvanáct měsíců, aniž by se obřezal, pohlíží se na něj jako na člověka z národů.

Mišne Tora, Rambam, Hilchot melachim, 8:10

Kdo [z nežidů] na sebe přijme dodržování těchto sedmi micvot a je důsledný v jejich zachovávání, ten je považován za jednoho ze „zbožných mezi nežidy“ a zaslouží si mít podíl na budoucím světě. To ovšem platí pouze za předpokladu, že je dotyčný přijímá a dodržuje z toho důvodu, že to tak v Tóře přikázal Svatý, budiž požehnán, a že nám [Bůh] prostřednictvím Mošeho rabejnu oznámil, že to tak bylo přikázáno již Noachovým potomkům. Ovšem činí-li tak jen čistě z rozumového přesvědčení [aniž by je považoval za Boží přikázání], pak to není ani ger tošav (usedlý přistěhovalec), ani „zbožný mezi nežidy“, ale jen moudrý mezi nimi.

Rambam, Mišne Tora, Hilchot melachim, 8:11

Adamovi bylo přikázáno šest věcí: zákaz modloslužby, zákaz proklínat Boží Jméno, zákaz vraždy, zákaz odhalováni nahoty, zákaz loupeže, příkaz ustanovit soudy. Ačkoliv jsme všechna tato přikázání obdrželi od Mošeho a jsou to navíc přikázání, která rozum snadno přijímá, ze slov Tóry vyplývá, že tato přikázání obdržel již předtím Adam. Zákaz jedení údu ze živého zvířete byl přidán později Noachovi, jak je řečeno: „Živé maso s jeho duší, s jeho krví však nejezte!“ (Berešit [1. Mojžíšova] 9:4, Sidon) Odtud tedy sedm micvot. Takto tomu bylo na světě až do časů Avrahama. Když vzešel Avraham, k těmto přikázáním mu byla navíc přikázána obřízka. Rovněž ustanovil ranní modlitbu. Jicchak odděloval desátky a ustanovil odpolední modlitbu. Jaakov přidal zákaz jíst přeskakující nerv na kyčelní kosti. Rovněž ustanovil večerní modlitbu. Amram později v Egyptě obdržel další přikázání. Nakonec přišel Moše a dokončil celou Tóru.

Mišne Tora, Rambam, Hilchot melachim 9:1

Nežid [goj / akum], který studuje Tóru, si zaslouží smrt. Mají se totiž zaobírat jen svými sedmi přikázaními [micvot]. Podobně také nežid [goj], který odpočívá, byť přes týden, a zachovává tento den jako Šabat, si zaslouží smrt. A netřeba snad dodávat[, že si zaslouží stejný trest], i v případě, že si vytvoří svůj vlastní [náboženský] svátek. Obecné pravidlo, které zde platí: Nemají dovoleno vytvářet si svá vlastní náboženství či přikázání [micvot] dle svého uvážení. Mohou se buďto stát řádnými konvertity [tzv. ger cedek] a přijmout všechna přikázání [micvot], anebo zůstat u svých [sedmi] bez [jakéhokoliv] přidávání nebo ubírání. Pokud nežid [goj] studuje Tóru, dělá si Šabat, anebo si vytvoří svou vlastní náboženskou praxi, [židovský soud] by mu měl vyměřit tělesný trest, pokutu, a domluvit mu, že jeho jednání zasluhuje smrt. Nesmí však být popraven.

Rambam, Mišne Tora, Hilchot melachim 10:9

Neměli bychom [ovšem] nijak bránit noachidům [ben Noach], kteří si přejí vykonat některou z micvot Tóry za účelem získání odměny, za předpokladu, že micvu vykonají přesně tak, jak se má vykonat. Přinese-li noachida (ben Noach) [zvíře, aby bylo obětováno jako] zápal (ola), měli bychom ho od něj přijmout. Chce-li přispět na dobročinnost, měli bychom to rovněž přijmout. Dle mého soudu je však na místě, aby byl jeho příspěvek použit na židovské chudé, jelikož noachida smí čerpat svou obživu od židů a židé mají povinnost se o něj, v případě nutnosti, postarat. V případě [cizince] je tomu ale jinak. Chce-li goj přispět na dobročinnost, dar od něj sice přijímáme, ale příspěvek by měl jít jen na chudé z řad gojim.

Rambam, Mišne Tora, Hilchot melachim 10:10

V budoucnu vyvstane Král Mesiáš, který obnoví Davidovo království a vrátí mu jeho původní svrchovanost. Zbuduje Chrám a shromáždí rozptýlené Izraele. V jeho dnech bude rovněž obnoveno zachovávání všech přikázání, jak tomu bylo na počátku. Budeme přinášet oběti, zachovávat šmitu a jovel, a to vše v souladu se všemi podrobnostmi, jak to stojí psáno v Tóře. Kdo v něj nevěří a neočekává jeho příchod, nejen že popírá výroky proroků, ale popírá tím přímo slova Tóry a také Mošeho Rabejnu. Tóra totiž svědčí o jeho příchodu: „A Hospodin, tvůj Bůh, přivede zpět tvé zajatce a projeví s tebou svůj soucit, vrátí a shromáždí tě ze všech těch národů, kam tě Hospodin, tvůj Bůh, rozptýlil. I kdyby tvé vyhnanství bylo na konci nebes, i odtamtud tě Hospodin, tvůj Bůh, shromáždí, i odtamtud tě vezme. A Hospodin, tvůj Bůh, tě přivede do země, již obdrželi tví otcové, a když ji obdržíš, bude ti dobře činit a rozmnoží tě nad tvé otce.“ (5. Mojžíšova 30:3-5) Slova Tóry jednoznačně zahrnují vše, o čem kdy proroci hovořili. Zmínku o Mesiáši nalezneme rovněž v paraši o Bileámovi, který předpovídá hned dva pomazané krále: Prvního pomazaného krále, Davida, který zachránil Jisrael před utlačovateli. A posledního pomazaného krále, který vzejde z jeho potomstva a má zachránit Jisrael na konci dní. „Uvidím jej, ne však nyní, (zmínka o Davidovi) a pohlédnu naň, ne však zblízka! (zmínka o Králi Mesiáší) Z Jaakova hvězda vyšla, (opět zmínka o Davidovi) z Jisraele povstal kmen (opět zmínka o Králi Mesiáši), jenž rozpoltí skráně Moavu (opět David, neboť v 2. Samuelově 8:2 se píše: „Porazil i Moábce a přeměřil je provazcem“, ČEP) a ze Šetových synů střepy nadělá! (opět Král Mesiáš, neboť Zacharjáš 9:10 o něm říká: „jeho vláda bude od moře k moři“, ČEP) Edom se stane jeho dědictvím (David, neboť 2. Samuelova 8:14 říká: „Všichni Edómci se stali Davidovými otroky“, ČEP), Seír majetkem svých soků (Král Mesiáš, jak vyplývá z Ábdijáše 1:21: „Vítězové pak vystoupí na horu Sijón, aby soudili Ezauovu horu“, ČEP) a Jisraeli připadne vítězství!“ (4. Mojžíšova 24:17-18)

Mišne Tora, Rambam, Hilchot melachim 11:1

Podobně je tomu také s tzv. útočištnými městy: „A když Hospodin, tvůj Bůh, rozšíří tvé území, jak přísahal tvým otcům, a dá ti celou tu zemi, již chtěl dát tvým otcům, budeš-li zachovávat celý tento příkaz, jak ti dnes přikazuji, milovat Hospodina, svého Boha, a po všechny dny chodit jeho cestami, připojíš ještě tři další města nad ona tři.“ (5. Mojžíšova 19:8-9) Toto přikázání nikdy nedošlo svého naplnění. Přesto Tóra jistě nehovoří do větru. Z prorockých knih zde netřeba žádných důkazů, jelikož tyto spisy se podobnými narážkami jen hemží.

Mišne Tora, Rambam, Hilchot melachim 11:2

Představa, že Král Mesiáš musí konat divy a zázraky, nebo že by měl dát ve světě vzniknout nečemu zcela novému, co tady ještě nebylo, že má křísit mrtvé a konat jiné podobné skutky, je nanejvýš mylná! Důkazem toho je např. Rabi Akiva, jeden z největších učenců Mišny, který ve své době podporoval krále Bar Kozibu a hovořil o něm jako o Mesiáši. On i všichni ostatní Moudří ze stejného pokolení ho považovali za Krále Mesiáše, dokud nebyl zabit kvůli hříchům. Poté, co byl zabit, bylo jasné, že nebyl Mesiášem. Nikdo z Moudrých však nežádal žádná znamení ani divy. Podstatou je toto: Tóra, její přikázání a zákony, jsou věčné. Nesmíme k nim přidávat ani ubírat.

Mišne Tora, Rambam, Hilchot melachim 11:3

Vyvstane-li král z domu Davidova, který se usilovně zaobírá Tórou a zachovává její micvot v souladu s Psanou i Ústní Tórou, který stejně jako jeho předek David přiměje celý Jisrael k tomu, aby chodil cestou Tóry, napraví veškerá současná porušování a bude vést Boží války, pak ho s jistotou můžeme považovat za Mesiáše. Povede-li se výše uvedené, zbuduje-li Chrám na určeném místě a shromáždí rozptýlené Jisraele, pak je to skutečný Mesiáš, který následně napraví celý svět, příměje ostatní národy společně sloužit Bohu, jak je řečeno: „Tehdy očistím rty každého lidu a všichni budou vzývat Hospodinovo jméno a sloužit mu společnou paží.“ (Sofonjáš 3:9, ČEP) Pokud se mu tyto věci nepodaří dovést až do konce, nebo v průběhu zemře, pak víme jistě, že se nejedná o Tórou zaslíbeného zachránce. Ale jedná se o plnohodnotného krále ve všech ohledech jako každý jiný před ním, který byl z domu Davidova a zemřel. Bůh mu dal povstat, aby prověřil mnohé, jak se píše: „Někteří z prozíravých budou klesat, budou zkoušeni, tříbeni a běleni pro dobu konce, totiž do jistého času.“ (Daniel 11:35, ČEP) Ješua ha-Nocri (Ježíš Nazaretský), který usiloval o to stát se Mesiášem, ale byl soudně popraven, je také zmiňován, jak je řečeno: „a synové rozvratníků tvého lidu se pozdvihnou, aby se potvrdilo vidění, avšak klesnou.“ (Daniel 11:14, ČEP) Může snad být větší kámen úrazu než křesťanství? Všichni proroci hovořili o Mesiáši jako o vykupiteli Izraele a jejich zachránci, který má shromáždit rozptýlené a upevnit dodržování micvot. Křesťanství však místo toho přineslo násilnou smrt ostřím meče židům, těm, co přežili, jen další rozptýlení a potupu, změnu Tóry a většinu světa uvrhlo v těžký omyl služby jinému bohu než Hospodinu. Člověk dokáže Boží záměry ve světě chápat jen omezeně, Jeho cesty totiž nejsou našimi cestami a ne jinak je tomu i s Jeho myšlenkami. V konečném důsledku však všechny činy Ježíše Nazaretského, a rovněž i toho Jišmaelity, který povstal po něm, slouží jedinému účelu, a to připravit cestu pro příchod Mesiáše a nápravu celého světa a přimět národy sloužit Bohu společně, jak je řečeno: „Tehdy očistím rty každého lidu a všichni budou vzývat Hospodinovo jméno a sloužit mu společnou paží.“ (Sofonjáš 3:9, ČEP) Jak k tomu dojde? Celý svět již je naplněn zmínkami o Mesiáši, Tóře i micvot. Povědomí o všech těchto věcech se již rozšířilo i k těm nejvzdálenějším ostrovům a dokonce se dostalo i mezi mnohé obzvlášť tvrdošijné národy. Vždyť všechny tyto věci včetně micvot Tóry jsou mezi lidmi běžné rozebírány. Často dnes můžeme zaslechnout: Micvot sice byla pravdivá, ale v dnešní době již neplatí a nebyla zamýšlena věčně. Od jiných zase: Micvot obsahují skryté věci, které nelze jen tak snadno pochopit. Mesiáš již přišel, aby nám tyto skryté pravdy vyjevil. Ale až přijde pravý král Mesiáš a osvědčí se a upevní tím své postavení před zraky všech, tehdy i oni prozří a uvědomí si, že jejich předkové jim odkázali nic než klam a že jejich proroci je uvrhli v hrozný omyl.

Mišne Tora, Rambam, Hilchot melachim 11:4

Hilchot avoda zara

Výše uvedené však platí jen v době, kdy je židovský národ [stále] ve vyhnanství mezi národy, nebo jsou-li nežidé [nad námi v erec Jisrael] u moci. Ovšem máme-li moc [v erec Jisrael] plně ve svých rukou, pak je zakázáno dovolovat mezi námi usídlovat se [v erec Jisrael] modlářům. Nikomu by nemělo být dovoleno, byť jen na přechodnou dobu či za účelem prodeje, projít naším územím [tzn. erec Jisrael] z jednoho místa na druhé, dokud nepřijme sedm všeobecných zákonů, které byly přikázány potomkům Noacha, jak je řečeno [v Šemot 23:33]: „nebudou sídlit ve tvé zemi“ – byť jen na přechodnou dobu. Nežid, který přijme těchto sedm micvot, je tzv. ger tošav. Ger tošav ovšem smí být přijímán jen v době, kdy jsou v platnosti předpisy ohledně jovelu (milostivého léta). V době, kdy tyto předpisy dodržovány nejsou, smíme přijímat jen plné konvertity [k judaismu].

Mišne Tora, Hilchot avoda zara 10:6

Hilchot isurej bia

Co znamená pojem ger tošav (usedlý přistěhovalec)? Nežid, který se zavázal, že se nebude dopouštět modloslužby a že bude dodržovat i všech [šest] ostatních všeobecných přikázání, která byla přikázána potomkům Noacha. Ger tošav se [nemusí] dát obřezat, ani se [nemusí] ponořovat. Jeho závazek přijímáme a považujeme ho za jednoho ze zbožných z národů. Proč ho nazýváme přistěhovalcem? Jelikož ho smíme nechat žít mezi námi v erec Jisrael, jak je to vysvětleno v Hilchot avoda za-ra.

Mišne Tora, Rambam, Hilchot isurej bia 14:7

Ger tošav (usedlého přistěhovalce) přijímáme jen v dobách, kdy se dodržují předpisy ohledně jovelu (milostivého léta). V současné době, i kdyby na sebe vzal všechna přikázání Tóry vyjma jedne jediné maličkosti, [aniž by tedy plně konvertoval k judaismu,] není možno ho přijmout [mezi nás, aby se usídlil v erec Jisrael].

Mišne Tora, Rambam, Hilchot isurej bia 14:8

More nevuchim

Stěžejní filozofické dílo.

Naše překlady vycházejí z anglického překladu Dr. Michaela Friedlandera – Moses Maimonides – The Guide for the Perplexed, Dover.

Někteří se domnívají, že hebrejské slovo „celem“ hovoří o tvaru či postavě. Na základě tohoto mylného přesvědčení pak dospěli k názoru, že Bůh je tělesný. Z věty: „Učiňme člověka s naší pečetí“ (Berešit [1. Mojžíšova] 1:26, Sidon), která obsahuje slovo „celem“, vyvozují, že Bůh musí mít podobu lidské bytosti, jelikož má podle nich postavu a tvar, tudíž musí být tělesný. Této představě dokáží být natolik věrní, že kdyby ji snad měli opustit a uznat, že Bůh ve skutečnosti žádné tělo skládající se z tváře a údů podobných těm lidským nemá, bylo by to pro ně obdobné jako popírat samotnou Boží existenci. Něco ale připouštějí: Že Bůh člověka přesahuje jak svou velikostí a nádherou, tak že jeho hmotou není ani maso ani krev. Taková je tedy představa některých věřících o Boží velikosti a slávě … Já však tvrdím, že chce-li hebrejština pojednávat o tvaru či postavě ve fyzickém slova smyslu, užívá se pro to jiného slova: „toar“. Jak se také píše: „Josef byl pěkné postavy a hezkého vzhledu“ (Berešit 39:6, Sidon) nebo „Jak vypadá?“ (Šmuel alef [1. Samuelova] 28:14, Český ekumenický překlad) či „Byli podobní tobě, každý vypadal jako kralevic.“ (Šoftim [Soudců] 8:18, Český ekumenický překlad) Ve všech těchto větách hebrejština užívá slova „toar“. Stejné slovo se užívá také pro předměty vyráběné člověkem: „Tesař natahuje šňůru, rudkou načrtává modlu, opracovává ji dláty, rozměřuje kružidlem, až jí dá podobu muže, honosný vzhled člověka, a usadí ji v domě.“ (Ješajahu [Izajáš] 44:13, Český ekumenický překlad). „Toar“ se však nikdy neužívá v souvislosti s Bohem! Hebrejské slovo „celem“ se naproti tomu vztahuje k tomu, co danou věc nejvíce dělá danou věcí, tedy k její podstatě. U člověka jde o schopnost, pomocí níž člověk vnímá a které říkáme intelekt. Z tohoto důvodu je tedy ve větě: „A stvořiv Bůh toho člověka se svou pečetí …“ (Berešit 1:27, Sidon), opět užito právě slovo „celem“. Spojitost mezi Bohem a člověkem tudíž spočívá pouze v intelektu. Proto také ne náhodou žalmista píše: „pohrdneš jejich přeludem“ (Tehilim [Žalmy] 73:20, Český ekumenický překlad). Hodné pohrdání mohou být jedině duše. Žalmista proto zde rozhodně nikomu nevytýká, jakou má postavu či fyzický vzhled (v hebrejštině je opět užito slovo „celem“). Domnívám se, že z téhož důvodu nalezneme „celem“ také v souvislosti s modlami. Většina model je totiž lidmi uctívána nikoliv pro jejich fyzickou podobu jako takovou, ale právě proto, že jsou ve skutečnosti ztvárněním nějaké hlubší myšlenky, která je za tím … Jelikož výjimečnost člověka spočívá v tom, co žádný jiný tvor na světě nedokáže, tedy vnímat intelektem, který pro svou činnost nepotřebuje ani smysly a obejde se stejně tak dobře i bez pohybu rukou či nohou, je tento lidský intelekt přirovnáván k Bohu, který rovněž pro své vnímání nepotřebuje žádný tělesný orgán. Musíme mít ale na paměti, že hovoříme jen o zdánlivé, nikoliv skutečné podobnosti! A právě jen kvůli tomuto Božímu intelektu, kterým byl obdařen, se v Písmu píše, že člověk byl stvořen k obrazu Božímu, ale rozhodně se tím neříká, že by Všemohoucí měl být tělesný či měl mít hmotné tělo.

More nevuchim, Rambam, 1. kapitola

Komentář k Mišně

Chulin

Všechna micvot, která my [židé] dodržujeme, mají být dodržována proto, že nám tak přikázal Bůh prostřednictvím Mošeho … Neobřezáváme se proto, že Avraham byl obřezán, ale pouze proto, že nám tak přikázal Bůh prostřednictvím Mošeho.

Komentář k Mišně, Rambam, Chulin 7:62

Igeret Tejman

Naše překlady vycházejí z anglického překladu rabího Chanana Morrisona – Epistle to Yemen: and Introduction to Chelek.

3. kapitola

Později však vznikla nová sekta, která oba způsoby [jak skoncovat s Izraelem], tedy násilné podrobování a záměrné zasévání rozepří, snoubila dohromady. V domnění, že se jim tímto [na rozdíl od neúspěšných předchůdců] podaří vymazat jak židovský národ, tak Tóru. Začali si nárokovat proroctví, čímž položili základy novému náboženství, a v protikladu s naší Tórou začali prohlašovat, že taktéž pochází od Boha. Doufali, že tím vyvstanou pochybnosti a celkový zmatek do té míry, že to přinese zánik oběma náboženstvím, když jedna Tóra bude opakem té druhé, a přitom mají obě pocházet od stejného Boha. Přesně takové jsou totiž úmysly závistivců a milovníků rozepří. Nejprve udělají vše proto, aby se zbavili svého nepřítele, ale pokud se ukáže, že na to nestačí, spokojí se s tím, že z boje nevyvázne nikdo živý. První, kdo pojal takové úmysly byl Ježíš Nazaretský. Ježíš byl žid (Izraelita). Ačkoliv měl za otce nežida (goj), jeho matka byla židovka. Podle našeho práva je dítě, které se narodí židovce a nežidovi, nebo židovce a otrokovi, považováno za židovské (Jevamot 45a). Ježíš je nazýván slovem „mamzer“ jen polemicky. Podněcoval totiž lid k víře v to, že je Bohem poslaným prorokem, který objasní složité otázky Tóry, a také, že je Mesiášem, o kterém prorokovali všichni proroci. Tóru a její přikázání vykládal způsobem, který vedl k jejich naprostému zneplatnění, totiž že všechna přikázání jsou zrušena a zákazy je možno přestupovat. Moudří blahé paměti, kteří o jeho úmyslech věděli ještě předtím, než se pověst o něm rozšířila mezi všechen lid, mu za to vyměřili trest, jaký zasloužil. Hovořil o něm již Daniel, který předpovídal pád zlovolníka a bludaře pocházejícího z židů, který se pokusí zničit Tóru tím, že si bude nárokovat proroctví, předstírat zázraky a prohlásí se za Mesiáše, jak se píše: „a synové rozvratníků tvého lidu se pozdvihnou, aby se potvrdilo vidění, avšak klesnou.“ (Daniel 11:14b, ČEP) Nějaký čas po něm se objevilo nové náboženství, jehož vznik potomci Esava připisují právě Ježíši, ačkoliv ten ve skutečnosti ani neměl v úmyslu zakládat novou víru. Toto náboženství se však pro Jisrael ukázalo jako celkem neškodné. K této víře se nepřidávali ani jednotlivci ani skupiny, jelikož nesrovnalostí bylo tolik, až to bylo do očí bijící, jelikož mezi židy bylo stále v živé paměti, že už jejich zakladatel byl přemožen a zastaven, když nám padl do rukou. Jeho osud byl všem dobře znám.

Igeret Tejman, Rambam

Ramban

Rabi Moše ben Nachman neboli Nachmanides.

(13. stol.)

Naše překlady vycházejí z anglického překladu rabího Charlese B. Chavela – Ramban – Writings and Discourses, Shilo.

Sefer ha-geula

My, kdo spoléháme na názor našich rabínů blahé paměti, věříme, že jsme v současnosti v tzv. edomském (římském) vyhnanství a že od něj nebudeme mít odpočinutí, dokud nepřijde Mesiáš, jak už to předpověděl náš praotec Jicchak: „A odstěhuješ-li se [Esave] z této země, setřeseš jeho jho ze své šije.“ [Berešit 27:40, Sidonův překlad, což Berešit raba vykládá takto: „Až Esav uvidí svého bratra Jaakova, jak ze sebe shazuje jho Tóry, začne ho nábožensky utlačovat, aby se nad ním vyvýšil.“] A dále: „protože Týr o Jeruzalému říká: Ha, je rozbit, on, vrata národů, otevřel se mi vstříc, naplním se tím, co je v troskách.“ [což se podle Megila 6a vykládá tak, že Cesarea a Jeruzalém nemohou vzkvétat současně – když se jednomu daří, druhé je v troskách. Cesarea totiž byla sídlem římské říše v Zemi Izrael v dobách našich Moudrých. Týr rovněž představuje Řím.] O čemž je řeč také zde: „A zachránci vystoupí soudit horu Esavovu na hoře Cion a Hospodinu připadne vláda.“ [Ovadja 1:21, Sidonův překlad] Edomité (Řím) byli první, kdo začali mylně následovat člověka, co se prohlásil za Mesiáše. Navíc mu připisovali božství. Když přišli do země Edom (Itálie), jejich omyl se rozšířil také do nedalekého Říma. Za časů Konstantina, který vládl Římu (edomskému národu), pak koncil v čele s římským biskupem ustanovil tuto víru a udělali z ní [římské] náboženství. Z tohoto důvodu tedy židovská tradice nahlíží na Řím a Edom jako na jedno a totéž království, ačkoliv se ve skutečnosti původně jedná o dva odlišné národy. Je to právě ona stejná víra, kterou přijali, co z nich dělá jeden neodlučitelný národ. Proto také Targum vykládá slova: „Tvá nepravost však, dcero sijónská, skončí, Bůh tě už nikdy nenechá odvést do vyhnanství, ale tebe, dcero edómská, ztrestá za tvou nepravost a odhalí tvé hříchy.“ [Ejcha 4:22] v tomto smyslu: „Navštívím tvou nepravost, zkažený Říme, který jsi byl vybudován v Itálii a z potomků Edomu sis učinil své obyvatele.“ Již Targum tedy vysvětluje, že Řím leží v řecké Itálii a že v něm sídlí mnoho edomitů. Odtud je tedy Řím nazýván „dcerou Edomu“.

Sefer ha-geula, Ramban, 3. brána

Maharal

(16. stol.)

Derech chajim

Naše překlady vycházejí z textu uvedeného na stránkách Sefaria.org a dále z překladu, který je volně dostupný zde: dafyomi.co.il.

„A stvořiv Bůh toho člověka … jako svou podobu [celem]“ (Berešit [1. Mojžíšova] 1:27, Sidon): Smyslem věty rozhodně není tvrzení, že by ha-Šem, budiž požehnán, měl mít nějaký určitý obraz (celem) či podobu (demut) [ve fyzickém slova smyslu tak, jak jsme zvyklí o věcech přemýšlet]. To by byla naprosto zcestná myšlenka! Písmo zde jen užívá fyzickou podobu člověka jako obrazný výrazový prostředek, aby nám o Svatém, budiž požehnán, vůbec dokázalo cokoliv vypovědět. Člověku byla dána schopnost přemýšlet i o věcech, které ve skutečnosti nemají fyzickou podstatu. Tudíž, bude-li se někdo pokoušet přemítat o Bohu jako o Králi, který vládne nad vším, kde není nic, co by ho mohlo převyšovat, nejspíš si v mysli představí právě vzpřímenou osobu. Přesto však musíme mít stále na paměti, že Boha ve skutečnosti nedokážeme vůbec k ničemu připodobnit. To pochopí každý, kdo se na věci hodlá dívat tak, jak se sluší a patří. Nicméně pravdou zůstává, že co je známo o Bohu, se jistým způsobem promítá také v člověku. Např: Není to jen tak, že se člověk rodí vzpřímený narozdíl od zvířat, která chodí shrbená. Kdo totiž chodí skloněný, tím dává najevo, že má nad sebou svého pána, podobně jako se i otroci hrbí před svými pány. Bůh nad sebou nemá žádného dalšího pána! I proto se v souvislosti s člověkem, který chodí vzpřímeně, píše, že byl stvořen k „obrazu Božímu“.

Derech chajim, komentář k Pirkej avot 3:14 (překlad není zcela doslovný)

Rabi Chajim Vital z Voložyna

(18. – 19. stol.)

Nefeš ha-Chajim

Naše překlady vycházejí z anglického překladu rabího Avrahama Jaakova Finkela – Nefesh Hachaim, Judaica Press.

Slova „k obrazu Božímu“ se nesmějí brát doslova! Je totiž psáno: „Ke komu tedy přirovnáte Boha a k jaké podobě jej můžete přirovnat?“ (Ješajahu [Izajáš] 40:18, Sidon) Slovní spojení „Boží obraz“ znamená jen „jistou podobnost s Bohem“ v nějakém určitém ohledu, stejně jako když žalmista v jiné části Písma prohlašuje: „Jsem jako pelikán do pouště zabloudilý, …“ (Tehilim [Žalmy] 102:7, Fischl) Rozhodně se tím nechce říct, že by roztáhl křídla, nechal si narůst zobák a stal se najednou pelikánem! Chce se tím jen názorně vyjádřit, že se ocitnul v tíživé situaci a připadá si osamělý jako pelikán, který poletuje z jednoho místa na druhé. Takto alespoň naši Moudří vysvětlují hebrejské slovo „demut“ – podoba. Stejně tak nesmíme brát doslova ani hebrejské „celem“ – obraz. Demut a celem jsou totiž slova velmi podobného významu.

Nefeš ha-chajim, Rabi Chajim z Voložyna, 1. kapitola

Šaarej keduša

Naše překlady vycházejí z anglického překladu uvedeného na Sefaria.org.

Jak známo, pravá podstata člověka [tedy jeho „já“, totožnost či „identita“] nespočívá v jeho tělesné schránce. Tu přece nazýváme pouhým tělem člověka, jak se i píše: „Přioděl jsi mě kůží a masem, propletls mě šlachami a kostmi“ (Job 10:11, Český ekumenický překlad). Dále se píše [v souvislosti s olejem svatého pomazání]: „Nebude vylit na tělo jiného člověka“ (Šemot [2. Mojžíšova] 30:32, Sidon). Odtud tedy plyne poučení, že oním skutečným „já“ může být míněn jedině vnitřní rozměr člověka, a nikoliv jeho masité tělo. Tělo je jen jakýmsi oděvem pro rozumnou duši, která sídlí v lidském těle, dokud se pohybuje v hmotném světě, avšak jen tato rozumná duše je tím, co člověka činí opravdovým člověkem. Smrtí je pak tělesný oděv z člověka svléknut a člověk je následně převlečen do jiného – zvláštního duchovního oděvu, který je naprosto čistý. Jak praví Písmo: „Svlékněte mu ty pokálené šaty,“ a jemu pravil: „Hleď odňal jsem od tebe tvou vinu a kázal jsem tě obléknout do zásluh“ (Zecharaja [Zacharjáš] 3:4, Sidon).

Šaarej keduša, Rabi Chajim Vital, 1. část, 1. brána

Enciklopedja talmudit

(současnost)

Soudobá encyklopedie Talmudu a rabínských spisů.

Náš překlad vychází z anglického překladu Encyclopedia Talmudica, Talmudic Encyclopedia Institute, Jerusalem.

Ben Noach (noachida)

Označení pro všechny lidi vyjma židů v souvislosti s tím, jaké příkazy a zákazy jsou povinné po Sinaji.

1. Vymezení pojmu.

Každý, kdo není žid, je označován jako noachida, jelikož celé lidstvo vzešlo z Noacha (Nedarim 31a). Také národy, které vzešly z Avrahama, jsou označovány jako noachidé (Rišonim) s výjimkou židovského národa. Pokud by se tedy někdo zařekl, že nechce mít užitek z noachidů, zapověděl by si tím všechny národy kromě židů (Rišonim). Ačkoliv i židé odvozují svůj původ z Noacha, nenazýváme je jeho jménem, nýbrž jménem našeho otce Avrahama* (Rišonim). Tak je tomu ale až od doby po zjevení na Sinaji. Před Sinajem se i na židovský národ nahlíželo jako na noachidy (Raši k Avoda zara 3a).

* Avrahamovi totiž bylo řečeno, že má opustit svou rodnou zemi a usadit se v nové zemi, která bude patřit jeho potomkům. Avraham se tak stal zdrojem veškerého požehnání a také praotcem Židů.

Pod označením noachidé, v jednotném čísle ben Noach (doslova „syn Noeho“), zpravidla rozumíme také ženy. Pokud však Tóra v souvislosti s noachidskými přikázaními užívá čistě slovo „muž“ (Sanhedrin 57b), aniž by ze znění Tóry jakkoliv vyplývalo, že se daná věc vztahuje i na ženy, pak se daná věc na ženy nevztahuje (Sanhedrin 57b).

Nežidovský otrok, doslova však „kenaánský otrok“ (eved kenaani), sice přestal být noachidou, ale ještě není židem* (Sanhedrin 58b; Mišne Tora, Isurej bia 14:17).

2. Sedm přikázání.

Noachidům bylo dáno sedm přikázání (Sanhedrin 56a; Mišne Tora, Melachim 9:1). Svatý, budiž požehnán, nám v Tóře, prostřednictvím našeho učitele Mojžíše, sdělil, že noachidé tato přikázání obdrželi ještě před darováním Tóry (Mišne Tora, Melachim 8:11).

Těchto sedm přikázání zní: zákaz modloslužby, rouhání, krveprolévání, krvesmilstva (incestu)*, krádeže, části ze živého zvířete a příkaz ustanovit soudní dvory (Sanhedrin 56a; Mišne Tora, Melachim 9:1). Maimonides píše, že jsme všechny tyto zákony obdrželi jako tradici od Mojžíše na Sinaji, ale lze k nim dospět i rozumem (Mišne Tora, Melachim 9:1) a lze je také, byť nepřímo, odvozovat ze slov Tóry.

* V tomto článku výraz „krvesmilstvo“ neboli „incest“ v sobě zahrnuje nejen všechny zakázané vztahy z důvodu příbuzenství či spřízněnosti, ale stejně tak i cizoložství s vdanou ženou. Sexuální vztahy s neprovdanou ženou to naopak nezahrnuje.

Jeden z tanaitů Menašeho školy mezi těchto sedm přikázání nezahrnoval příkaz ustanovit soudní dvory ani zákaz rouhání, ale místo nich uváděl zákazy kleštění (kastrace; sejrus) a křížení (hybridizace; kilajim). Zastával totiž stanovisko, že pro každé z přikázání najdeme vlastní verš: „Země však byla před tváří Boží zkažena“ (1. Mojžíšova 6:11; rabi Efraim Sidon). To poukazuje na modloslužbu a krvesmilstvo, jelikož kdekoliv se vyskytuje slovo „zkaženost“, vždy je řeč právě o nich: o krvesmilstvu jako v „jelikož každé tělo na zemi pokazilo svou cestu“* (1. Mojžíšova 6:12; rabi Efraim Sidon, lehce upravený překlad) a o modloslužbě jako v „abyste se nezkazili a neudělali si jakoukoli symbolickou modlu“ (5. Mojžíšova 4:16, rabi Efraim Sidon). Jelikož lidé byli během potopy za tyto zločiny potrestáni, museli být před takovým jednáním varováni již v minulosti. Ohledně krveprolévání se píše: „budiž člověkem prolita krev toho, kdo by krev člověka prolil“ (1. Mojžíšova 9:6, rabi Efraim Sidon). Ohledně krádeže: „dal jsem vám všechno jako zelené osení“ (1. Mojžíšova 9:3, rabi Efraim Sidon). Jako zelená tráva, která roste sama od sebe, a ne jako zahradní plodiny, u kterých se orá a seje. Ohledně části ze živého zvířete: „živé maso s jeho duší, s jeho krví však nejezte“ (1. Mojžíšova 9:4, rabi Efraim Sidon). Nejezte, dokud je v něm jeho životní síla, která je v krvi. Ohledně kleštění: „hemžete se po zemi a rozmnožte se na ní“ (1. Mojžíšova 9:7, rabi Efraim Sidon). Ohledně křížení: „z každého druhu ptactva“ (1. Mojžíšova 6:20). Stejně jako Noach měl přikázáno přivést do archy samce a samici z každého druhu a nesměl mezi sebou pářit rozdílné druhy (Sanhedrin 56b, 57a). Halacha se ovšem řídí prvním názorem, který mezi sedm přikázání řadí příkaz ustanovit soudní dvory a zákaz rouhání. (Mišne Tora, Melachim 9:1)

* Spojitost tohoto verše s „krvesmilstvem“ spočívá v tom, že věta „každé tělo pokazilo svou cestu“ naznačuje, že se mezi sebou pářily různé druhy bez jakýchkoliv zábran (a u lidí naprosto bez ohledu na slušné mravy). Krvesmilstvo má v tomto článku rozšířený význam, viz předchozí poznámka.

Tanaité byli rozděleni v názorech na to, kolik přikázání obdržel již Adam. Všichni se ale shodují, že po potopě bylo potomkům Noacha přikázáno všech sedm přikázání.

Sedm přikázání je svou povahou souhrn základních všeobecných pravidel, jež v sobě zahrnují mnoho podrobností. Např. krvesmilstvo (incest) je obvykle považováno za jedno jediné přikázání, přitom ve skutečnosti se jedná o celý seznam podrobných zákazů. Podobně i modloslužba se sice počítá jako jedno samostatné přikázání, ovšem četné zákazy, které z tohoto obecného zákazu vyvěrají, se uplatňují jak na noachidy, tak na židy. Avšak na rozdíl od židů, noachidům tyto podrobnosti nebyly dány výslovně jako jednotlivé zákazy na úrovni samostatných přikázání. Někteří učenci píši, že těchto sedm obecných přikázání je shrnutím celkem třiceti podrobnějších přikázání. Moudří totiž říkají (Chulin 92a): „Synové Noacha přijali 30 přikázání.“

Rabi Šmuel ben Chofni, poslední gaon ze Sury (zemřel 1034), těchto 30 přikázání uvádí takto:

1) Boží jedinost
2) Modloslužba
„a Hospodin, Bůh, vydal o člověku příkaz …“ (1. Mojžíšova 2:16, rabi Efraim Sidon)
3) Rouhání
4) Modlitba
„… a když se za tebe pomodlí …“ (1. Mojžíšova 20:7, rabi Efraim Sidon)
5) Skládání marné přísahy3
„Proto mi tu při Bohu odpřisáhni …“ (1. Mojžíšova 21:23, rabi Efraim Sidon)
6) Sebevražda
„I vaši krev, vaše životy budu vymáhat …“ (1. Mojžíšova 9:5, rabi Efraim Sidon)
7) Zabití
„… kdo by krev člověka prolil“ (1. Mojžíšova 9:6, rabi Efraim Sidon)
8) Poměr s ženou jiného muže
„… protože je vdaná“ (1. Mojžíšova 20:3, rabi Efraim Sidon)
9) Manželství prostřednictvím věna a daru
(aby tím žena byla zapovězena jinému muži)
„Žádejte ode mne jakkoliv vysoké věno a dary, dám vám …“ (1. Mojžíšova 34:12, rabi Efraim Sidon)
10) Poměr se sestrou
„Říkej, prosím, že jsi má sestra …“ (1. Mojžíšova 12:13, rabi Efraim Sidon)
11) Sodomie
„… přilne ke své družce …“ (1. Mojžíšova 2:24, rabi Efraim Sidon)
12) Pohlavní styk se zvířetem
(1. Mojžíšova 2:24) – ke své družce, a ne ke zvířeti
13) Kleštění (kastrace)
„… ať vyjde s tebou, hemží se jako hmyz a plodí a množí se na zemi“ (1. Mojžíšova 8:17, rabi Efraim Sidon)
14) Jezení mršiny zvířete
„Vše, co leze, co je živé, můžete jíst …“ (1. Mojžíšova 9:3, rabi Efraim Sidon)
15) Úd z živého zvířete
„Živé maso s jeho duší, s jeho krví však nejezte“ (1. Mojžíšova 9:4, rabi Efraim Sidon)
16) Krev
(1. Mojžíšova 9:4)
17) Křížení zvířat (hybridizace)
„… a ze všeho ryzího dobytka …“ (1. Mojžíšova 8:20, rabi Efraim Sidon)
18) (nedochovalo se v rukopisech)
19) Oběti z čistých zvířat
20) Krádež
„A Bůh viděl tu zemi, že byla úplně zkažena …“ (1. Mojžíšova 6:12, rabi Efraim Sidon)
„A Avraham upozornil Avimelecha na studnici vod …“ (1. Mojžíšova 21:25, rabi Efraim Sidon)
21) Úcta ke svému otci a matce
„Cham, Kenaánův otec, spatřil hanbu svého otce … Šem s Jefetem vzali na ramena plášť … a hanbu svého otce zakryli …“ (1. Mojžíšova 9:22-23, rabi Efraim Sidon)
22) Předávání svého syna či dcery ohněm
23) Vrhání losů
24) Vykládání
25) Hádání
26) Čarodějnictví
27) Zaklínání
28) Vyvolávání přízraků
29) Vyvolávání duchů
30) Vyvolávání mrtvých (nekromancie)
„Ať se mezi tebou nenajde, kdo by předával svého syna a dceru ohněm, vrhač losů, vykladač, hadač a čaroděj. A zaklínač a vyvolávač přízraků a vyvolávač duchů a nekromant. Hospodinu je ohavností každý, kdo to dělá, a kvůli těm ohavnostem je také Hospodin, tvůj Bůh, před tebou vyhání.“ (5. Mojžíšova 18:10-12, rabi Efraim Sidon)

Rabi Menachem Azarja mi-Pano (1548-1620), italský rabín, kabalista a lékař, sepsal lehce odlišný seznam 30 přikázání, který navíc seskupil tak, aby bylo vidět, jak do sebe tato podrobnější přikázání zapadají, a jak je lze postupně zobecnit do těchto sedmi základních přikázání, jež byla dána noachidům.

Mezi noachidská přikázání řadíme jen ta, která byla dána s tím, že budou platit věčně. Dočasná přikázání, jako byl například zákaz jíst maso či ovoce ze stromu poznání, jež byla dána Adamovi, se nezapočítávají.

Sedm přikázání obsahuje jak některá zpřísnění, tak některá zmírnění, kterými se pak noachidé odlišují od židů.

13. Příkazy zopakované na Sinaji a ty, které zopakovány nejsou.

Všechny příkazy, jež byly dány noachidům a byly rovněž zopakovány na Sinaji, jsou určeny jak pro noachidy, tak pro židy (Sanhedrin 59a). Vyplývá to ze skutečnosti, že o zákazech modloslužby a krvesmilstva (incestu) čteme, že byly zopakovány na Sinaji, a zároveň vidíme, že pohané jsou za jejich porušování trestání i po Zjevení. V souvislosti s modloslužbou je psáno: „Ať se mezi tebou nenajde, kdo by předával svého syna a dceru ohněm … kvůli těm ohavnostem je také Hospodin, tvůj Bůh, před tebou vyhání“ (5. Mojžíšova 18:10-12, rabi Efraim Sidon). A o incestu: „Vždyť všechny ty odpornosti činili lidé země, která je před vámi“ (3. Mojžíšova 18:27, rabi Efraim Sidon). Je tedy zřejmé, že když Svatý, budiž požehnán, dal Izraeli Tóru, tyto předchozí příkazy neodvolal, ale ponechal je nadále v platnosti také pro noachidy (Sanhedrin 59a).

Všechny příkazy, které byly dány noachidům, ale nebyly zopakovány na Sinaji, jsou určeny jen židům, a nikoliv noachidům (Sanhedrin 59a). Přestože až do Zjevení platily jako závazné pro všechny bez rozdílu, jelikož u nich nikde nenalezneme, že by byly zopakovány také na Sinaji, jak tomu bylo výše v případě zákazů modloslužby a krvesmilstva (incestu), Tóra nám tím naznačuje, že odteď mají nově zůstat v platnosti jen pro Izraelity, kteří si získali svaté* postavení, ale na nikoho dalšího se už to nevztahuje. Opačný výklad, že by snad měly zůstávat v platnosti spíše pro noachidy, a nikoliv pro židy, nepřipadá v úvahu, jelikož platí obecné pravidlo, že [v Písmu] nenalezneme nic, co by mělo být dovolováno židům, a současně zakazováno pohanům (Sanhedrin 59a). Někteří slovům „jsou určeny jen židům, a nikoliv noachidům“, rozumějí tak, že vlastně od samého počátku, tedy i před Zjevením, byly zamýšleny čistě jen pro potomky Avrahama, a nikoliv pro potomky Noacha.

* Přijetím Tóry se stal z Izraele tzv. goj kadoš (svatý lid).

Podle názoru rabího Jehudy je „gid ha-naše“ jediným zákazem, který byl dán noachidům a přitom nebyl zopakován na Sinaji (Sanhedrin 59a). V jeho pojetí byl tento zákaz dán Jaakovovým potomkům ještě před Zjevením (Chulin 100b), aniž by byl později zopakován. Je však nanejvýš zřejmé, že i tento zákaz byl dán jedině Dětem Jisraele a nikoliv noachidům, jelikož to vyplývá už ze samotného znění: „A kvůli tomu, že se dotkl Jaakovovy kyčle, přeskakujícího nervu, dodnes děti Jisraele nejedí přeskakující nerv na kyčelní kosti.“ (1. Mojžíšova 32:32, rabi Efraim Sidon)

Příkaz, který byl na Sinaji zopakován za tím účelem, aby poukazoval na nějaké dodatečné hledisko (které z předchozího znění nijak nevyplývá), je považován jakoby opakován nebyl, a tím pádem se rovněž vztahuje jen na Izraelity, a nikoliv na noachidy. Proto, ačkoliv sice obřízka byla přikázána dávno před Zjevením – „Dodržuj mou smlouvu, ty i tvé sémě“ (1. Mojžíšova 17:9, rabi Efraim Sidon) – a byla také zopakována na Sinaji – „A osmého dne bude obřezáno maso jeho předkožky“ (3. Mojžíšova 12:3, rabi Efraim Sidon) – obřízka (mila) je zde opakována jenom proto, abychom se naučili pravidlo, že má přednost před Šabatem, ovšem vztahuje se jen na Jisrael. Stejně je tomu i s příkazem plození.

Encyclopedia Talmudica, 4. díl, Ben Noach, str. 360-377

Rabi Uri Šerki

(současnost)

Rabi Uri Šerki (jeho život a dílo)

Brit šalom – Noachidská přikázání pro běžný život

Stěžejní soudobé halachické dílo určené všem nežidům, kteří se zajímají o judaismus. Spis si získal přezdívku jako tzv. „šulchan aruch pro noachidy“.

Náš překlad celého díla vychází z anglického překladu Jehošuy Siskina – Brit Shalom –Practical Application for Noahides, Brit Olam.

Překlad lze zakoupit zde:
Objednat tištěnou verzi knihy Brit šalom
Objednat elektronickou verzi knihy Brit šalom
K nahlédnutí také zde:
Brit šalom

Brit olam – Modlitební knížka pro noachidy

Tradiční židovský sidur uzpůsobený potřebám noachidů.

V současnosti pracujeme na jeho překladu. Vycházíme z anglického překladu vydaného v roce 2015. Překlad však zabere delší dobu.

Vybrané části k nahlédnutí:
Předmluva k siduru Brit olam

Co je judaismus? O významu judaismu a židovského národa v dějinách lidstva

Ucelená sbírka úvah rabího Šerkiho na různá témata judaismu obzvlášť vhodná pro noachidy.

V současnosti pracujeme na překladu z anglického vydání. Překlad však zabere delší dobu.

Vybrané části k nahlédnutí:
Psaná a ústní Tóra

Koloběh života noachidů

Ucelený soubor krátkých přednášek rabího Šerkiho o životě noachidů.

V současnosti pracujeme na překladu z angličtiny. Rabi Šerki ovšem přednášel v hebrejštině.

Vybrané části k nahlédnutí:
Sedm micvot, víc nic?
Brit mila – obřízka
Bar či bat micva

Naposledy změněno: 21. 1. 2023

Poznámky

  1. Slovo „pohané“ užívá rabi Efraim Sidon ve svém překladu; v Tóře je „národy“ a také Koren Talmud Bavli zde překládá takto neutrálně. []
  2. Přeloženo z poznámky rabího Elijahu Tougera v Mishne Tora, Moznaim. []
  3. Také by šlo překládat jako „skládání přísahy nadarmo“, „skládání křivé přísahy“ či „zneužívání přísahy“. V hebrejštině se jedná o tzv. švuat šav (שְׁבוּעַת שָׁוְא). Viz 2. Mojžíšova 20:7. []