Rubriky
Nezařazené

Stručné dějiny noachidů

Stručné dějiny noachidů od počátku věků až do současnosti.

Článek stále rozšiřujeme.
Naposledy změněno: 8. 5. 2024

Kdo jsou noachidé?

Přesné vymezení pojmu noachid(a),1 hebrejsky „ben Noach“,2 se významně liší v závislosti na tom, v jaké souvislosti je užíván. Z pohledu dějin, vykládaných v souladu s židovskou tradicí, se ovšem můžeme spokojit se zobecněním:3

Označení pro všechny lidi vyjma židů v souvislosti s tím, jaké příkazy a zákazy jsou povinné po Sinaji.

Každý, kdo není žid, je označován jako noachida, jelikož celé lidstvo vzešlo z Noacha (Nedarim 31a). Také národy, které vzešly z Avrahama, jsou označovány jako noachidé s výjimkou židovského národa. … Ačkoliv i židé odvozují svůj původ z Noacha, nenazýváme je jeho jménem, nýbrž jménem jejich otce Avrahama. Tak je tomu ale až od doby po zjevení na Sinaji. Před Sinajem se i na židovský národ nahlíželo jako na noachidy (Raši k Avoda zara 3a).

Enciklopedja talmudit, pojem Ben Noach (noachida)

Jinými slovy, od události darování Tóry na hoře Sinaj židovskému národu, se svět dělí na dvě základní skupiny v souvislosti s tím, jaká micvot (přikázání) lidstvo od Svatého, budiž požehnán, obdrželo:

  • Židé – celkově obdrželi 613 podrobných micvot (s tím, že každý žid plní jen ta, která mu příslušejí – např. v závislosti na tom, z jakého kmene pochází, zda je muž nebo žena atd.).
    Židům se říká i jinak: např. Ivrim (Hebrejci), Jisrael (Izrael) apod.
  • Noachidé – obdrželi 7 základních skupin micvot, jejichž znalost do dnešních dní uchoval pouze židovský národ (noachidé je tedy mohou náležitě zachovávat jen prostřednictvím židovského národa, a to v rámci jisté vzájemné spolupráce).

Podrobnosti: Kdo jsou noachidé?

Před potopou

Vůbec prvním člověkem na zemi byli: Adam a Chava (Eva).

Podle názoru mnohých židovských učenců už Adam znal micvot, která později vejdou ve známost jako „noachidská“:

Adamovi bylo přikázáno šest věcí: zákaz modloslužby, zákaz proklínat Boží Jméno, zákaz vraždy, zákaz odhalováni nahoty, zákaz loupeže, příkaz ustanovit soudy.

Rambam, Mišne Tora, Melachim umilchamot 9:1

Adam činil tešuvu (pokání).4 Podle některých učenců neměl dovoleno jíst maso.5 Znal Tóru a předal ji svému synovi Šetovi (Šétovi). Ta byla později předána také Chanochovi (Henochovi).6 Chanoch pochoval Adama, kterého přežil o 57 let.7 Adam byl stvořen s obřízkou.8 Adam hovořil aramejsky.9 Adam a Chava byli o dni svého stvoření plně vyzrálí, zhruba jako dvacetiletí.10

Adam byl hoden toho, aby jeho prostřednictvím byla darována Tóra. Svatý, budiž požehnán, řekl: „Dám mu ji, jelikož je dílem mých rukou.“ [Poté, co Adam zhřešil,] Svatý, budiž požehnán, řekl: „Co teď? Dal jsem ti šest přikázání, ale nedokázal ses jimi řídit. Jak bych ti tedy mohl dát [všech] 613 přikázání?“

Berešit raba 24:5

Kajin (Kain), jeden z Adamových synů, byl potrestán za to, že zabil svého bratra Hevela (Ábela).

Adam byl hoden toho, aby zplodil dvanáct kmenů. Svatý, budiž požehnán, [ovšem] řekl: „Dal jsem ti [jen] dva syny, ale jeden povstal a toho druhého zabil. Jak by to [asi] dopadlo, kdybych ti dal [hned] dvanáct kmenů?“

Berešit raba 24:5

Za časů Enoše (Enóše) započala modloslužba.11

Až na některé výjimky, většina lidstva nežila v souladu s Božími micvot.

Židovská tradice ovšem vyjmenovává např. tyto spravedlivé: Adam, Šet, Chanoch, Metušelach (Metuzalém), Noach (Noe), Šem (Šém).12

Po potopě

Za časů Noacha (Noeho), přišla na svět potopa kvůli všeobecnému násilí ve světě.

Svatý, budiž požehnán, ovšem současně uzavřel se světem také smlouvu, jejíž součástí bylo oněch sedm přikázání, odtud tedy „noachidská“:

Zákaz jedení údu ze živého zvířete byl přidán později Noachovi, jak je řečeno: „Živé maso s jeho duší, s jeho krví však nejezte!“ (Berešit [1. Mojžíšova] 9:4, Sidon.) Odtud tedy sedm micvot. Takto tomu bylo na světě až do časů Avrahama.

Mišne Tora, Melachim umilchamot 9:1

Šem, jeden z Noachových synů, a jeho soudní dvůr zakázali prostituci.13

Při stavbě babylónské věže došlo ke zmatení jazyků, do té doby si všichni lidé vzájemně rozuměli.

Rabi Šerki vysvětluje,14 že Svatý, budiž požehnán, zmátl lidem jazyk především proto, aby se lidstvu skrze to navrátila „lidská tvář“. Židovská tradice totiž upozorňuje, že právě v tomto pokolení došlo k naprostému překroucení hodnot, kdy lidé plakali nad každou rozbitou cihlou, která někomu při stavbě věže upadla a rozbila se, ale byli zcela neteční k tomu, když se někdo zřítil dolů vyčerpáním a na místě zemřel.

Avraham (Abraham) začíná uvádět noachidská přikázání ve všeobecnou známost ve světě.

Svatý, budiž požehnán, si rovněž vybírá Avrahama za toho, z koho později vzejde židovský národ, který tato přikázání uchová až do dnešních dní.

Města Sedom (Sodoma) a Amora (Gomora) byla zničena pro svou špatnost.

Micrajim (Egypt) začíná utlačovat vznikající židovský národ.

Až na přímé potomky Avrahama a ty, kteří se k Avrahamovi a jeho potomkům za jejich života postupně přidali (např. damašský Eliezer15), naprostá většina lidstva stále nežije v souladu s Božími micvot.

Židovská tradice ovšem vyjmenovává např. tyto spravedlivé: Noach, Šem, Ever (Heber), Avraham, Jicchak (Izák), Jaakov (Jákob) a jeho 12 synů, Jitro, Moše (Mojžíš).

Po darování Tóry

Za časů Mošeho (Mojžíše) obdržel židovský národ Tóru na hoře Sinaj před zraky celého národa (a také před zraky množství okolních národů – např. Egypt, Midján, Kenaán, Chitejci, Chivejci, Emorité, Perizejci, Jebusejci, Girgašejci, Gibeonité).

Díky židovskému národu tak ze světa nikdy nevymizela znalost sedmi základních kategorií micvot určeným všem národům světa.

Izraelci vyšli z faraónova otroctví na Boží příkaz oné noci ve chvíli, kdy umírali prvorození Egypta, a dospěli k Rákosovému moři, přičemž je vedl oblakový sloup a ohňový sloup. Jejich veliteli, vůdci a představenými byli dva božští [Bohem vyvolení] starci, Mojžíš a Áron, mír s nimi, jimž bylo ve chvíli, kdy se jim dostalo proroctví, přes osmdesát let. Do té doby lid nevlastnil žádné zákony [micvot] kromě několika málo, jež zdědil od oněch jedinečných osobností, jako byli Adam a Noe[, čímž je míněno oněch sedm noachidských kategorií, kterými se mají řídit ostatní národy]. Mojžíš je nezrušil, nýbrž k nim přidal další [micvot, kterými se mají řídit židé]. … Pak se moře rozestoupilo a oni je přešli, ale faraón a jeho zástup se v něm utopili a moře vyvrhlo jejich mrtvá těla k Izraelcům, aby je spatřili na vlastní oči. Ten příběh je dlouhý a dobře známý.

Kuzari, 1. pojednání, 83. odstavec

K židům se při východu z Egypta přidalo i množství přimíšeného lidu (tzv. erev rav).16

Rachab patřila mezi zbožné z řad nežidů – Kenaánců, kteří se nakonec dobrovolně stali konvertity (rozhodli se plně přidružit k židovskému národu jako jeho členové). V Jalkut meam loez se píše, že Rachab pojala úmysl stát se židovkou již v okamžiku, kdy poprvé uslyšela o zázracích, jaké Hospodin vykonal pro Izrael při východu z Egypta. Stejně jako se Jetro [původně midjánský kněz] přidružil k židovskému národu již na poušti, Rachab hodlala učinit totéž, jakmile židé doputují k Jerichu. Na tento okamžik čekala celých 40 let (jako prostitutka totiž neměla svobodu odejít). Tato příležitost nastala, když přišli do Jericha dva židovští zvědové, Kaleb a Pinchas, s cílem vyhledat i mezi Kenaánci zbožné z jejich řad, kteří by se chtěli přidat k židovskému národu. Za tímto učelem tedy zavedl Hospodin zvědy do rodiny Rachab.17

Než Jehošua překročil řeku Jordán, aby zabral území, které mělo odteď připadnout dědičně Izraeli, ke každému králi oněch národů, kteří tam doposud žili na území Svaté země, rozeslal tři dopisy: 1) Pokud některý z národu chce s námi uzavřít mír, jsme připraveni o tom jednat. 2) Pokud se některý z národů chce přesídlit a postoupit nám své území, umožníme vám to bez potyček. 3) Kdokoliv proti nám hodlá jít do války, jsme připraveni bojovat! Girgašejci okamžitě utekli a usídlili se v Africe. Někteří tvrdí, že i Perizejci utekli. Zbytek se rozhodl bojovat do posledního dechu, až na Gibeonity, kteří se nakonec rozhodli s Izraelem přece jen uzavřít mír. Podmínkou bylo vzdát se veškerého modlařství a žit v souladu s noachidskými přikázaními. Dále museli přijmout nadvládu Izraele a platit pravidelnou daň. Naoplátku však byli pod plnou ochranou Izraele – nikdo jim nesměl ubližovat a měli právo na zaopatření. Ovšem jako trest za to, že Gibeonité Izraelce oklamali, když se vydávali za zcela jiný národ, než kým skutečně byli,18 museli navíc pro potřeby Izraelského lidu sekat dříví a čerpat vodu. Tuto službu pak po uplynutí 14 let vykonávali již jen pro potřeby Chrámu.19

Období prvního Chrámu

V dobách proroka Elišy byl stižen caraatem aramejský vojevůdce Naaman pro svou nabubřelost. Poté, co vyhledal proroka Elišu a na jeho radu byl zázračně uzdraven tím, že se sedmkrát ponořil do řeky Jordán, opustil modlářství a podle židovské tradice (např. v Jalkut meam loez) se stal zbožným noachidou zachovávajícím sedm noachidských přikázání. Naaman pouze žádal proroka Elišu o prominutí v případech, kdy bude muset doprovázet svého krále na jeho modloslužebných obřadech. Eliša ho ubezpečil, že mu to nebude pokládáno za vinu, jelikož to není jeho svobodná vůle a v opačném případě by mu hrozila smrt. Někteří Moudří odtud vyvozují, že noachidé, narozdíl od židů, nemají bezvýhradní povinnost pokládat svůj život v případě, že jsou k modloslužbě nuceni. Jiní ovšem namítají, že to platí jen za předpokladu, že se tak neděje veřejně před zraky deseti a více židů. Eliša tedy Naamanovi odpověděl, že mu bude odpuštěno, jelikož v aramejském chrámu zasvěceném Rimonu žádní židé přítomni nebudou.20

Židovský prorok Jona byl poslán do města Ninve. Obyvatelé Ninve byli zpočátku [po velmi dlouhou dobu] považováni za bohabojné,21 ale v těchto dnech se odchýlili od toho, co je správné v Božích očích [od noachidských přikázání] a proto za nimi Bůh posílá Jonáše, aby činili tešuvu a napravili se. Podle Midraš raba bylo totiž město původně založeno spravedlivým Ašurem,22 který se tehdy odloučil od pokolení, které se vzbouřilo vůči Bohu ve věci tzv. babylónské věže. Moudří dále učili, že tento Ašur se usídlil mezi Ninve a Kalach,23 ale časem tato města splynula v jedno obrovské24 Ninve. Nicméně i asyřané (potomci tohoto Ašura) se nakonec zvrhli, když se přidali k těm, kdo měli podíl na zboření [prvního] Chrámu.25 Jalkut meam loez dále uvádí, že jednu dobu ovládal Ninve dokonce i faraón [tedy Egypt]. V době Jonáše bylo Ninve [ještě] zachráněno [před zničením], jelikož celé město tehdy konalo upřímnou tešuvu.26 Podle Abrabanele však bylo Ninve [v jistém slova smyslu mocensky] zničeno [již celkem velmi záhy asi] 40 let po události s Jonášem, a to porážkou asyrského vojska a smrtí Sancheríba v 15. roce vlády Chizkijáše.27 Podle jiných byla zkáza asyřanů dovršena až později Nebukadnecarem, králem babylónským.28

Období druhého Chrámu

Z období druhého Chrámu se nám dochovaly doklady o tom, že tehdy žila početná skupina nežidů, kteří věřili judaismu. Nejčastěji byli označování jako tzv. „Bohabojní“, řecky: fobúmenoi ton Theon (φοβούμενοι τὸν Θεόν) či theosebeis (θεοσεβεῖς). Zmínky o nich máme nejen v Mišně a Talmudu, ale rozepisuje se o nich též Josephus Flavius.29 Zhruba ve stejné době se rovněž římští satiristé Gaius Petronius Arbiter a Decimus Iunius Iuvenalis např. vysmívají těm, co uvěřili židovské víře a filosofii, ale současně odmítají obřízku a úplnou konverzi.30

V roce 1976 se v tureckém městě Afrodisias v pozůstatcích starobylé synagógy nalezly nápisy, které pocházejí zhruba z 2. stol. o. l. V nich se dochovala nežidovská jména uvedená slovy: „a tito jsou z Bohabojných“. V pozůstatcích jiné starobylé synagógy, v tureckém městě Sardis, se dále našel nápis, na kterém jsou jmenovány tři skupiny: židé, konvertité a ti, co zachovávají noachidská přikázání.30

Ovšem nic bližšího se nám o těchto skupinách nedochovalo.31 S nástupem křesťanství a pronásledováním židů totiž tito noachidé postupně vymizeli.30

19. století

V době působení italského rabína Elijahu Benamozega (1822-1900) došlo k jistému obnovení noachidské identity díky setkání s jistým francouzem, jenž se jmenoval Aimé Palliere (1868-1949). Palliere tehdy ztratil víru v katolicismus a po setkání s židovskou komunitou, kdy z rodinných důvodů nemohl konvertovat k judaismu, mu jeho židovští přátelé doporučili setkat se právě s rabi Benamozegem. Rabi Benamozeg následně zasvětil Palliereho do noachidských přikázání. Společnými silami pak ovlivnili i mnoho dalších jedinců, kteří se o noachidská přikázání díky jejich knihám a korespondenci začali zajímat. V Evropě vzniklo hned několik společností, které se věnovaly studiu jejich odkazu. S příchodem druhé světové války ovšem tato hnutí opět vymizela.32

20. století

V roce 1984 vyzval rabi Menachem Mendel Schneersohn židovské obce, aby se začaly více věnovat také studiu a šíření noachidských přikázání. Tuto výzvu tehdy vyslyšelo zejména jeho vlastní hnutí Chabad-Lubavič,33 které poskytuje podporu noachidskému hnutí, jež vešlo ve známost pod anglickým označením Ask Noah International (ANI).34 Tato organizace, která ve světě zastupuje poměrně velkou komunitu noachidů, mimo jiné vydala obsáhlejší halachickou příručku pro noachidy. Příručka nese název Ševa micvot ha-Šem35 a sepsal ji rabi Moše Weiner.

21. století

V současné době též nabývá na významu činnost židovské organizace Brit Olam – Noahide World Center,36 kterou vede rabi Uri Šerki. Ta si získala uznání nejen mezi mnohými rabíny, ale vyznačuje se rovněž svou otevřeností vůči ostatním židovským organizacím, které pracují s noachidy, a také vůči spolupráci se Státem Izrael.

Rabi Šerki vydal s ohledem na duchovní potřeby noachidů nejprve noachidský sidur37 zvaný Brit Olam38 a poté sbírku halachy pro noachidy pod názvem Brit šalom39.

V současnosti je na světě mnoho noachidských organizací a další neustále vznikají. Ve spojených státech je to např. Netiv. Ta se nedávno spojila s organizací Yeshiva Pirchei Shoshanim (YPS). Obě organizace spolupracují s Brit Olam – Noahide World Center.

Další organizace, které se věnují noachidům: Torah for the Nations, Jerusalem Lights, Jibone, Noahide Nations. Seznam není úplný.

V České a Slovenské republice

Derech.cz je zřejmě vůbec první český webový portál, který se v současnosti výhradně věnuje noachidismu a je zároveň aktivní součástí noachidského hnutí. Nejedná se však ani zdaleka o činnost prvních noachidů žijících na území České republiky. Zvláštností je pouze to, že se z pohledu národnostní příslušnosti jedná o činnost těch Čechů a Slováků, kteří se v novodobé historii oficiálně stali noachidy pod vedením ortodoxních rabínů – v našem případě pod vedením rabínů z organizace Brit Olam – Noahide World Center.

V roce 2023 proběhla v Praze mezinárodní (evropská) noachidská konference: Evropská noachidská konference 2023

Naposledy změněno: 8. 5. 2024

Poznámky

  1. Někteří v jednotném čísle v češtině užívají „noachida“, jiní „noachid“. Oba výrazy lze užívat jak pro muže tak ženy. []
  2. „Ben Noach“ stejně jako mn. č. „bnej Noach“ je obvykle rodově neutrální. V případě „bat Noach“ se jedná o ženu. []
  3. Upozorňujeme však, že zde pro potřeby co nejstručnějšího vylíčení dějin noachidů velmi zjednodušujeme. []
  4. Bavli Eruvin 18b. []
  5. Bavli Sanhedrin 59b. []
  6. Zohar chadaš 22:2. []
  7. Seder olam raba 1. []
  8. Avot de-rabi Natan 2:5, Šocher tov 9:7. []
  9. Bavli Sanhedrin 38b. []
  10. Berešit raba 14:7. []
  11. Rambam, Mišne Tora, Avodat kochavim 1:1. []
  12. Mišne Tora, Avodat kochavim 1:2. []
  13. Talmud Bavli, Avoda zara 36b. []
  14. Slyšeli jsme tak během noachidské konference v Praze v roce 2023: Evropská noachidská konference 2023 []
  15. Berešit 15:2 []
  16. Šemot 12:38 []
  17. Jozue 2:1, Yalkut Meam Loez, The Torah Anthology, Yehoshua, str. 51-53 []
  18. Jozue 9:22-25 []
  19. Yalkut Meam Loez, The Torah Anthology, Yehoshua, str. 233-248 []
  20. Haftarat Tazria, Melachim bejt 5:1-19, Yalkut Meam Loez, The Torah Anthology, Melakhim II, str. 60-70 []
  21. Jona 3:3 – v tomto významu někteří Moudří vykládali např. slovní obrat „Ninve – město Boží“ []
  22. Berešit 10:11, Raši; Berešit raba 37:4 []
  23. Berešit 10:12 []
  24. „což je další význam obratu z Jona 3:3 „Ninve – město Boží“; podle Jona 4:11 asi 120 000 osob, nicméně naši Moudří to vztahovali pouze na děti, které nikdy neokusily hřích a nikoliv na celé město viz Yalkut Meam Loez, The Torah Anthology, Trei asar I, Moznaim, str. 551. []
  25. Tehilim 83:9 []
  26. Yalkut Meam Loez, The Torah Anthology, Trei asar I, Moznaim, str. 495-497, 539. []
  27. Melachim bet 19:33-37; Yalkut Meam Loez, The Torah Anthology, Trei asar I, Moznaim, str. 535. []
  28. Yalkut Meam Loez, The Torah Anthology, Trei asar I, Moznaim, str. 550. []
  29. Válka židovská, II:454,463 a VII:45. Židovské starožitnosti, XIV:110 a XX:41. Proti Apiónovi, I:166,167 a II:282. []
  30. The Noachide Laws, Study Edition, Yeshiva Pirchei Shoshanim, An Overview of Noahide History, str. 11. [] [] []
  31. Poslední stopy nacházíme někdy ve 4. stol. []
  32. The Noachide Laws, Study Edition, Yeshiva Pirchei Shoshanim, An Overview of Noahide History, str. 12-13. []
  33. The Noachide Laws, Study Edition, Yeshiva Pirchei Shoshanim, An Overview of Noahide History, str. 13. []
  34. Doslova „Zeptejte se Noeho – mezinárodní organizace“. []
  35. Doslova „Sedm Božích přikázání“. V anglickém překladu kniha vyšla v roce 2011 pod názvem „The Divine Code“. []
  36. Jejich webové stránky se poprvé objevily v roce 2010. []
  37. Doslova „uspořádání, pořádek“. Tímto výrazem jsou označovány modlitební knížky, v níž jsou liturgické texty uspořádány ve stanoveném „pořádku“. []
  38. Doslova „Věčná smlouva“. V anglickém překladu kniha vyšla v roce 2015. []
  39. Doslova „Smlouva míru“. V anglickém překladu kniha vyšla v roce 2020. []