Rubriky
Nezařazené

Nežidé a judaismus – mylné představy

Nežidé a judaismus patří mezi méně diskutovaná témata a možná právě proto se nám začínají množit dotazy na to, co přesně se píše o nežidech a vztazích mezi židy a nežidy v židovských pramenech. Na internetu lze nalézt nejrůznější tvrzení, která jsou až příliš často buďto přímo lživá, anebo neříkají celou pravdu. Rozhodli jsme se proto některá z těch nejpalčivějších uvést na pravou míru.

Důležité upozornění

Při čtení Talmudu a rabínských spisů bez patřičného židovského komentáře je velmi snadné zcela překroutit pravý význam slov či zcela zapomenout vzít do úvahy dějinné a další souvislosti.

Trest smrti za porušování noachidských přikázání?

Rambam píše:

Moše dal Tóru a micvot jako dědictví pouze Izraeli, jak se píše: „[Tóra je] dědictví Jaakovovy obce.“ (Devarim [5. Mojžíšova] 33:4, Sidon). A také všem těm z národů, kteří se rozhodnou konvertovat, jak se píše: „platí totéž pro vás jako pro přistěhovalce!“ (Bamidbar [4. Mojžíšova] 15:15, Sidon) Kdo [z nežidů] si však nepřeje přijmout Tóru spolu s micvot, ten by k tomu neměl být nijak nucen. Všemohoucí dále přikázal Mošemu, aby všechny obyvatelé světa přiměl k přijetí přikázání, která byla dána potomkům Noeho. Kdo tato přikázání nepřijímá, zaslouží, aby byl popraven.

Rambam, Mišne Tora, Hilchot melachim, 8:10

Rabi Uri Šerki vysvětluje, že možnost vynést nad provinilcem trest smrti spadá v noachidském právu až do kategorie „zřídit soudy“, ale upozorňuje také na to, že se ve skutečnosti jedná jen o čistě teoretickou možnost! V praxi totiž smějí být veškeré tresty vyměřovány jen na základě konkrétní situace v dané zemi a navíc vždy s přihlédnutím na morální vyspělost v dané oblasti.1

V knize Brit šalom nalezneme stejné pravidlo v kapitole zabývající se zákazem krádeže:

Zákony a zvyklosti dané země upravují možnou výši pokut a vyměřování trestů za porušování zákonů, jež se týkají peněžního hospodářství a majetkových poměrů. Za jistých okolností mohou země v této oblasti zcela upustit od vymáhání některých pravidel. Možnost vymezení, za jakých okolností bude či nebude ten který postih uplatněn, vyjadřuje jakousi míru přijatelného přivření očí v dané společnosti, kdy lze tímto způsobem provinilce zprostit přísnějších trestů.

Brit šalom, Rabi Uri Šerki, Nedotknutelnost osobního vlastnictví, 20. halacha

Tosafot Jom Tov2 na základě Rambamových slov, že ten, kdo odmítá přijmout noachidská přikázání, zaslouží, aby byl popraven, vyvozuje: Oč víc bychom se měli snažit přivádět srdce lidí ke konání Stvořitelovy vůle prostřednictvím přesvědčivých slov.

Jiné neméně důležité základní pravidlo judaismu zní aramejsky „dina demalchuta dina“ a v praxi znamená, že:

Všichni mají povinnost řídit se zákony dané země, pokud nejsou v rozporu s noachidskými zákony.

Brit šalom, Rabi Uri Šerki, Právní řád země, 2. halacha

V České republice byl trest smrti zrušen již od roku 1990.3 Z výše uvedeného je zřejmé, že judaismus nemá za cíl na tomto cokoliv měnit.

Přísnější metr na noachidy?

V Mišne Tora se můžeme dočíst: „Noachida, který poruší některé ze sedmi noachidských přikázání je popravován stětím.“4 Všimněme si ovšem také, že „stětí“ ve skutečnosti v judaismu není považováno za nejhorší druh popravy: „Ukamenování je horší druh popravy než upálení. Upálení je horší než stětí. A stětí je horší než uškrcení.5 A všimněme si také, že: „Noachida není popravován za žádný druh modloslužby, za který by nebyl popraven i žid.6

V Talmudu se můžeme dočíst: „Nežid, který by uhodil žida zaslouží smrt.“7 Rabi Adin Even-Jisrael Steinsaltz ve svém komentáři k Talmudu vysvětluje, že někteří vykladači považují přivodit druhému zranění za srovnatelné s krádeží, tudíž by stejné pravidlo platilo i v případě uhození nežida. Rambam byl názoru, že se jedná o trest smrti z rukou Nebes, a tudíž by takového noachidu soud k trestu smrti v tomto případě odsoudit nemohl, jelikož se nejedná o jedno ze sedmi noachidských přikázání.8

V Mišne Tora se také píše: „Žid, který zabije usazeného přistěhovalce, není soudně popraven, jelikož je psáno: když člověk úkladně zabije svého druha [2. Mojžíšova 21:14]. Netřeba dodávat, že stejné pravidlo platí také v případě zabití nežida. Zabije-li ale svého nebo cizího [kenaánského] služebníka, pak by měl být soudně popraven, protože tento služebník na sebe přijal jho micvot a byl tak připojen k Božímu dědictví.9 Mechilta v tomto případě dospěla k závěru, že v případě úmyslného zabití nežida, je soud, rozsudek a odplata čistě v rukou Nebes.10

Beztrestné okrádání, zadržování mzdy či zabíjení nežidů?

V Talmudu lze nalézt útržky, ze kterých se při velmi povrchním ohledání může zdát, jakoby pro židy mělo být zabíjení či okrádání nežidů beztrestné (a mnoho antisemitů na tato místa rádo upozorňuje): „Co se týče krádeže … dopustí-li se toho nežid na nežidovi, anebo nežid na židovi, je to zakázané, ale platí to tak i v případě žida na nežidovi?“ nebo „Co se týče krveprolévání – zavraždí-li nežid nežida, anebo nežid zavraždí žida, provinil se. Ovšem zavraždí-li žid nežida, je zproštěn.“ nebo „a co zadržování mzdy najatého dělníka – v případě nežida vůči jinému nežidovi, anebo nežida vůči židovi, je to zakázáno, ovšem v případě žida vůči nežidovi je to dovoleno.“11 Nebo: „Dobytče, jehož majitelem je žid, které potrkalo dobytče patřící nežidovi, netřeba sjednávat náhradu, ale v případě dobytčete, jehož majitelem je nežid, které by potrkalo dobytče patřící židovi, odškodnění se sjednává v plné výši.“ nebo „Bůh viděl, že potomci Noeho, kteří na sebe přijali sedm micvot, je přestali dodržovat a tak postoupil jejich majetek židovskému národu.“12

Rabi Adin Even-Jisrael Steinsaltz ve svém komentáři k Talmudu vysvětluje, že ačkoliv tyto zmínky modernímu člověku vyznívají, jakoby se všichni talmudičtí učenci tehdy jednomyslně shodovali v tom, že je možno se takto barbarsky chovat vůči nežidům, ve skutečnosti se mezi nimi jednalo o bouřlivý spor, který měl mnoho odpůrců. V Sefer micvot gadol se totiž můžeme dočíst, že dokonce i ti z učenců, kteří toto stanovisko zastávali, tímto způsobem ve skutečnosti umožňovali jednat jen v případech, kdy byli židé okolními národy utlačování, jinak nikoliv. Meiri tato místa komentoval tak, že talmudičtí učenci zde měli na mysli konkrétní pohanské národy ve své blízkosti, které v té době žily bez jakýchkoliv morálních zábran a židy krutě vyvražďovali. Meiri rovněž zastával halachické stanovisko, že v jeho době (13. stol.) již většina lidstva byla dostatečně vystavena morálnímu a etickému vedení ze strany tehdejších hlavních náboženství, a tudíž tyto talmudické zmínky rozhodně nelze aplikovat na současné nežidy. Podobné stanovisko zastává i mnoho pozdějších rabínů, např.: rabi Avraham Jicchak Kuk, rabi Jechiel Jaakov Weinberg, či rabi Eliezer Waldenberg.13 Meiri měl dále ve zvyku dodávat k těmto a podobných zmínkám v Talmudu, že se rozhodně nevztahují na národy, které žijí v souladu s noachidskými přikázaními a zajišťují ve své zemi právo a pořádek.14

Je zakázáno cokoliv ukrást či uloupit, ať Židovi či nežidovi, i věc nepatrné ceny. (Kitzur šulchan aruch 182:1)15

Naposledy změněno: 24. 1. 2023

Poznámky

  1. Článek: The Seven Noahide laws – a brief outline, noahideworldcenter.org []
  2. K Pirkej avot 3:14 []
  3. viz zákon č. 175/1990 Sb: „Uložený trest smrti se mění na trest odnětí svobody na doživotí.“ []
  4. Rambam, Sefer šoftim, Hilchot melachim umilchamotejhem 9:14 a Koren Talmud Bavli, The Noé edition, Sanhedrin, 2. část, str. 49 []
  5. Rambam, Sefer šoftim, Hilchot sanhedrin vehaonašin hamesurin lahem, 14:4 []
  6. Rambam, Sefer šoftim, Hilchot melachim umilchamotejhem 9:2 a Koren Talmud Bavli, The Noé edition, Sanhedrin, 2. část, str. 52 []
  7. Sanhedrin 58b []
  8. Rambam, Sefer šofetim, Hilchot melachim umilchamotejhem 10:6) a Koren Talmud Bavli, The Noé edition, Sanhedrin, 2. část, str. 65 []
  9. Rambam, Sefer Nezikin, Hilchot roceach 2:11 []
  10. Rashi, Artscroll, Shemot, str. 261 []
  11. Sanhedrin 57a []
  12. Bava kama 37b []
  13. Koren Talmud Bavli, The Noé edition, Sanhedrin, 2. část, str. 56 []
  14. Koren Talmud Bavli, The Noé edition, Bava Kamma, 1. část, str. 242 []
  15. Kitzur šulchan Aruch, Rabi Šlomo Ganzfried, Agadah, 2. kniha, str. 329 []