Rubriky
Haftarot

Haftarat Bešalach

Šoftim (Soudců) 4:4-5:31

Haftara (oddíl čtení z Proroků) ke stejnojmenné parašat ha-šavua (týdennímu oddílu čtení z Tóry) z Šemot (2. Mojžíšovy) 13:17-17:16. Název „Bešalach“, jenž je překládán souslovím „Když vyhnal“,1 je zároveň slovem, které se nachází v hebrejském zápise paraši jako 2. v pořadí.

Výše uvedená haftara se čte proto, že popisuje vítězství bojovníků, v jejichž čele stála prorokyně Devora (Debóra) a soudce Barak (Bárak) a kteří zázračným způsobem zvítězili nad kenaánským vojskem, jež vedl vojevůdce Sisera (Sísera). Haftara též obsahuje píseň, jíž vítězové velebili Boha Jisraele (Izraele). Obojí se podobá událostem, jež se odehrály při východu synů Jisraele z Micrajim (Egypta), kdy byl Jisrael zázračně vysvobozen z rukou faraona a kdy vysvobozený lid oslavoval Boha písní.2

Mezi haftarou a parašou je ještě jedno důležité pojítko, a sice to, které poukazuje na svatost židovských žen: „V Egyptě měly zásadní význam Jochebed a Mirjam při záchraně života novorozence Mošeho, a při rozdělení moře byly židovské ženy, vedené Mirjam, připraveny s bubínky, aby zpívaly píseň B-ží chvály, neboť neměly nejmenší pochybnosti, že B-h vykoná zázrak pro svůj lid. V haftaře je tím zásadním činitelem Dvora (Debora). Po Jehošuově dobytí Kenaanu se dějiny Izraele nevyvíjely příznivě. Národ klesl do modloslužby a napodobování svých kenaanských sousedů, a v důsledku toho jim byla odňata B-ží ochrana a podlehli by tomu či onomu pohanskému národu. Izrael nakonec litoval a modlil se, B-h vyslal šofet-soudce, který porazil nepřátele a obnovil Izrael k dřívější velikosti. Naše haftara líčí období, kdy moc měli král Kenaanu Javin a jeho vojevůdce Sísera. Národ volal k B-hu o pomoc a B-h určil k tomu úkolu Deboru. Ve své písni popisuje zázraky, jež zničily Síseru a jeho vojsko, vypočítává podíl jednotlivých kmenů na vítězství, chválí ty, kdo se hrdinsky přidali a kárá zbabělce a lhostejné; nejvyšší chválu má pro toraitské vůdce, kteří neustávali v podněcování národa i přes vlastní nebezpečí a nesli svou odpovědnost B-hu a Izraeli.“3

4:4 Onoho času soudila Jisrael Lapidotova žena, prorokyně Dvora. „Dvora sama byla jednou ze sedmi prorokyň, které uvádí Talmud. Podle jednoho názoru byla z kmene Efraim, podle jiného byla stejně jako Barak z kmene Naftali.“4

4:5 Sedávala pod Dvořinou palmou mezi Ramat a Bejt El v Efraimském pohoří a synové Jisraele k ní vystupovali pro úsudek. „Dvora byla … velmi bohatá – vlastnila datlové palmy v okolí Jericha, sady v Rámě, olivovníky v Bejt Elu a kvalitní půdu v Tur Malka. Sama sídlila v Atarot a soudila na veřejném prostranství pod palmou, aby ji nikdo nemohl podezřívat z nepravostí. Soudila? Podle jiného midraše vyučovala Tóru. Dvě ženy podle rabínské tradice opěvovaly Boha lépe než všichni muži světa – Dvora a Šmuelova matka Chana (Hana). V Talmudu se ale také dočteme, že dvě ženy byly tak namyšlené a arogantní, až dostaly nehezká jména nekošer zvířat – prorokyně Dvora (včela) a prorokyně Chulda (krysa). Dvora v sobě kombinuje sílu bezprostředního Božího slova (prorokyně) s pevným a neměnným zákonem Tóry (soudkyně).“4

4:6 „Poslala se vzkazem pro Baraka, syna Avinoamova z Naftaliho Kadeše, …“ „Pokud bychom brali texty midrašů doslova, zamotala by se nám z toho hlava. Podle jednoho textu byl Barak členem Sanhedrinu už v Jehošuových dobách, podle jiného měl Dvořin manžel tři jména – Lapidot (to víme z textu knihy Soudců), Michael a (chvíle napětí…) Barak. … Její manžel Barak se živil jako výrobce velmi kvalitních knotů pro chrámovou menoru, a proto se mu říkalo Lapidot (česky „pochodně“).“4

4:7 „a já ti přivedu Javinova vojevůdce Siseru …“ „Historické souvislosti jsou v Dvořině příběhu velmi důležité. V zemi ještě stále zůstávalo mnoho kenaánských ostrůvků, mnohá města dobytá či zničená v Jehošuově době se opět zbavila izraelského jha. Židům se již sice podařilo osídlit veškeré hornaté oblasti, ale nížiny byly mnohde ještě stále pod kenaánskou vládou. A nedělejme si iluze, z mnoha hledisek byla kenaánská kultura vyspělejší než izraelská. Nejsilnější kenaánské pozice byly v oblasti tří údolí – Zevulunského, Jezreelského a Bejtšeanského, která oddělovala souvislým pásem od Středozemního moře k Jordánu severní Izrael (území kmenů Jissachar, Zevulun, Naftali a Ašer) od jádra židovského osídlení. A právě zde, v městě Chacor (Chasór), sídlil mocný král Javin, který se s pomocí svého generála Sisry vzepjal k poslednímu významnému kenaánskému zápisu do historie Zaslíbené země.“5

4:9 „Řekla: „Půjdu, avšak na cestě, již se ubíráš, ti to nebude ke cti, protože Hospodin vydá Siseru do rukou ženy,“ a Dvora vstala a odešla s Barakem do Kadeše.“ Rabi Izaak Cylkow ve svých poznámkách uvádí, že zmínka o ženě, do jejíž rukou má Hospodin vydat Siseru, se netýká Jael, jak někteří mylně vyvozují, ale týká se Dvory.6

4:17 „… protože mezi králem Chacoru a Kenitou Cheverem byl mír.“ „… kdo byli Kenijci? Nejblíže k pravdě budeme, když si Kenijce představíme jako beduíny těch dní, kočovníky, žijící ve stanech se svými stády. Poprvé se s nimi setkáváme v úvodu knihy Soudců (S 1:16), když se dočítáme, že se Kenijci, potomci Mošeho tchána, usídlili na území kmene Jehuda jižně od Aradu. V Dvořině době je nacházíme naopak hluboko na severu, v blízkosti hory Tavor. Kenijci se k Izraelitům přidali ještě při putování pouští a byli věrnými spojenci Izraele, to jim ale nebránilo, aby se (alespoň na oko) nepřátelili s Kenaánci. Právě proto Sisra utíkal před Barakem k Jael, protože „mezi Kenijci a králem Javinem byl mír“…“7

4:18 A Jael vyšla Siserovi vstříc „A Jael? Vyšla ze svého stanu, vzdala se své ženské cudnosti a cti, aby zachránila Izrael. … v tom se podobá Ester vržené do náručí perského krále. Co konkrétně se mezi Jael a Sisrou stalo, halí tajemství. Podle midraše ho jen přikryla, podle Talmudu ho svedla (sedmkrát), aby ho unavila a zabila. Ačkoliv se podle učenců nesmí člověk za žádné situace dopustit smilstva, které patří mezi tři hříchy (společně s modloslužbou a vraždou), kdy je lepší zemřít, než zhřešit, v případě záchrany národa platí jiná pravidla. V traktátu Horaot řekl rabi Nachman: „V tomto případě byl vědomý hřích velmi dobrým skutkem.““8 Ať už se Jael při setkání se Siserou dopustila čehokoliv, je každopádně příkladem člověka, který obětavě koná ve prospěch lidu Jisraele, aniž musí.

5:1 A Dvora s Barakem, synem Avinoamovým, onoho dne zapěla řkouc: „Až z velké Dvořiny písně plně pochopíme, co se pod horou Tavor přesně odehrálo. Celá Dvořina prorocká píseň je unikátní, na rozdíl od většiny prorockých vizí se totiž nedívá do budoucnosti, ale do minulosti. Zpívající prorokyně opěvuje to, co její vnímavé smysly cítí, vidí více než ostatní. Popisuje Boha spěchajícího z hory Sinaj na pomoc svému lidu, Boha před nímž i „hory tečou“.“9

5:6 „… za dnů Jael ubylo schůdných cest …“ „Ať už tomu rozumíme, jak chceme, je z textu patrné, že Jael byla vším, jen ne anonymní ženou.“10

5:8 Když si nová božstva zvolil, o své brány se musel bít, „Velmi důležitým bodem písně je věta S 5:8, ve které se nám vlastně představuje veškerá židovská filozofie dějin v jedné větě – pokaždé, když si Izraelci vybrali jiné bohy, přiblížila se k jejich branám válka. Dvora také kritizuje nejednotnost národa, nedostatek rozhodnosti, sebestředné zahledění se do vlastních přízemních starostí a mezikmenové třenice, které několikrát vyústily až do „občanské války“. Na druhé straně Dvora chválí ty, kdo jí a Barakovi přišli dobrovolně pomoci. Téma národní jednoty a sjednocení země je vyjádřeno i symbolicky – Dvora sídlí v Bejt Elu, Barak na severu Izraele.“11

5:21 Potok Kišon je odplavil, potok dávno připravený byl potok Kišon, „Ve větách S 5:20-22 se dozvídáme o Barakově vítězství nad Sisrou, podloženém zázrakem. Ač bylo letní období, kdy v Izraeli neprší, spustil se v den bitvy strašlivý liják a potok Kišon se vylil z břehů. V rozbahněné půdě uvízly těžké kenaánské válečné vozy. Proto přiměla Dvora váhajícího Baraka k opuštění strategicky výhodné pozice na hoře, kam nemohl Sisra s vozbou zaútočit. Proto Sisra v panice prchal pěšky, kola jeho vozu totiž uvízla v bahně. Dvořina píseň je vlastně prorockým objasněním reálií, o kterých jsme četli v předchozí kapitole. Prorokyně nám odkrývá Boží záměry na pozadí „obyčejných“ událostí. Tím se Dvora programově hlásí k Jehošuově odkazu.“12

5:28 Z okna Siserova matka vyhlížela, za oknem kvílíc, Dvora si v závěru své písně „všímá těch, kdo nemají vedení Tóry: Síserova matka vzbuzuje naši lítost, když pláče nad synem – ale pak ji její společnice utěší představou nevinných židovských žen, týraných Síserovými hordami a představou kořisti, již si rozdělí vítězové. Hořekující matka se utěší pomyšlením na hoře jiných matek! Přiléhavě končí Debora svou píseň: „Tak ať zhynou všichni nepřátelé, Hospodine!““3

Poznámky

  1. SIDON, E. Pět knih Mojžíšových včetně haftarot s českým překladem. Praha: Sefer, 2012. ISBN 978-80-85924-67-1. []
  2. PECARIC, S. Chamisza Chumsze Tora. Chumasz Pardes Lauder. Księga Druga Szemot. Przekład Pięcioksięgu z języka hebrajskiego z uwzględnieniem Tory Ustnej opatrzony wyborem komentarzy Rabinów oraz hebrajski tekst komentarza Rasziego i Haftary z błogosławieństwami. Kraków: Stowarzyszenie Pardes, 2019. ISBN 978-83-923858-5-3 (tomy I-V). Str. 466. []
  3. Šavua tov č. 16/5767, str. 7, viz http://www.olam.cz/aktuality/sidry/5767/semot/beshalach.pdf. [] []
  4. DIVECKÝ, J. Izrael soudců a králů. Praha: P3K, 2006. ISBN 978-80-90358-44-7. Str. 44. [] [] []
  5. Izrael soudců a králů, str. 44-45. []
  6. CYLKOW, I. Księga Sędziów. Kraków: Austeria, 2012. ISBN 978-83-61978-79-4. Str. 23. []
  7. Izrael soudců a králů, str. 48-49. []
  8. Izrael soudců a králů, str. 49. []
  9. Izrael soudců a králů, str. 45. []
  10. Izrael soudců a králů, str. 48. []
  11. Izrael soudců a králů, str. 46. []
  12. Izrael soudců a králů, str. 45-46. []