Rubriky
Haftarot

Haftarat Naso

Šoftim (Soudců) 13:2-25

Haftara (oddíl čtení z Proroků) ke stejnojmenné parašat ha-šavua (týdennímu oddílu čtení z Tóry) z Bemidbar (4. Mojžíšovy) 4:21-7:89. Název „Naso“, jenž je překládán slovem „Zjisti“,1 je zároveň slovem, které se nachází v hebrejském zápise paraši (týdenním oddílu čtení z Tóry) jako 5. v pořadí.

Výše uvedená haftara se čte proto, že pojednává o tom, jak Bůh skrze svého posla dává rodičům Šimšona (Samsona) na vědomí, že se jim narodí chlapec, který má být od svého narození nazírem. Zpráva o jeho nazírství má souvislost s některými právními ustanoveními, která jsou uvedena v paraši.2

13:2 „Byl jeden muž z Cory z Danova rodu a jeho jméno bylo Manoach, …“ Cora (Sorea) bylo město, které leželo na hranici území, jež bylo přiděleno kmeni Jehuda (Juda),3 ale samotné město bylo přiděleno jako dědičný podíl kmeni Dan.4 Manoachova manželka pocházela z kmene Jehuda.5 Jméno Manoach (מָנוֹחַ) znamená „Odpočívadlo“ či „Odpočinutí“.6

13:4 „Od nynějška se chraň pít víno a vinný nápoj Jedná se o zákaz, který musel dodržovat každý, kdo byl oddělen „slibem odříkání (nazír)“.7

… a nejez nic nečistého. Toto upozornění souvisí s předchozí neplodností Manoachovy ženy. Její sousedky si z ní totiž tropily žerty a radily ji: Jestli chceš mít dítě, tak vezmi liščí kožich a spal ho. Popel smíchej s vodou a tu pak pij třikrát denně po tři dny a hned otěhotníš.8 Upozornění lze tedy chápat tak, že ji posel ha-Šem (doslova „toho Jména“, Hospodina) ubezpečuje v tom, že jednala naprosto správně, když nedala na babské rady a nepřipravila si lektvar z popele nečisté šelmy. Jedná se tedy spíše o povzbuzení, aby se v souladu se svou vírou i nadále držela Tóry v záležitosti stravovacích zásad bnej Jisrael (synů Izraele), než že by v těch slovech zazněla nějaká výtka, jako by se snad někdy předtím těchto pravidel Tóry nedržela.

13:5 „Poněvadž když jsi otěhotněla a porodíš syna, na jeho hlavu se nezvedne břitva, ten chlapec bude již v břiše Hospodinovým nazírem …“ Zde je dovysvětleno, proč se Manoachova žena měla od setkání s poslem ha-Šem zdržovat pití vína a vinného nápoje. Její dítě, kterému dá jméno Šimšon, totiž bude nazírem od svého početí, což vyžaduje, aby určité podmínky nazírství dodržovala i ona, a to nejméně po dobu celého těhotenství. Dokladem nazírství jejího syna pak budou volně rostoucí vlasy, které nazír nesmí po dobu svého slibu ani stříhat ani holit.9 „Šimšon byl od narození nazirem (viz 4M 6), ale tak jako vše v jeho příběhu i jeho nazirát byl výjimečný. Obvykle se člověk stává nazirem z vlastního rozhodnutí na dobu jednoho měsíce. Zákaz pít alkohol, stříhat si vlasy a povinnost vyhýbat se nečistým místům mají být jakýmsi krátkodobým duchovním posílením, po němž se musí zasvěcenec vrátit zpět do normálního života. Šimšon si své zasvěcení nevybral, stalo se mu doživotním údělem, ale týkalo se jen stříhání vlasů. (V Tanachu nacházíme ještě dva „doživotní naziry“ – proroka Šmuela a Davidova syna, prince Avšaloma.)“10

„… a začne zachraňovat Jisraele před Pelišty.“ Tato slova naznačují, že životním úkolem nově narozeného člověka bude, aby začal zachraňovat bnej Jisrael z útlaku Pelištim (Pelištejců). Ještě před jeho narozením je však těmito slovy zároveň naznačeno, že nebude tím, kdo tuto záchranu dotáhne do konce. A kdo jsou vlastně Pelištim? „Prorok Amos srovnává ve své knize východ Židů z Egypta s odchodem Pelištínců z Kaftoru, neboli z Kréty a ostrovů Egejského moře (Amos 9:7). Egypťané je nazývali „mořskými národy“ a rozlišovali několik různých kmenů. … Přibližně ve stejné době, kdy Jehošua přivedl Izraelce do Zaslíbené země, počaly řecké kmeny vytlačovat budoucí Pelištínce z oblasti Egejského moře. Z Pelištínců se postupně stali dobyvatelé nových území východního Středomoří, pod jejich náporem padla kdysi mocná chetitská říše a třásl se i Egypt. Až faraon Ramesse III. Pelištínce v krvavé válce zastavil a oni se (zřejmě s jeho souhlasem) usídlili na pobřeží Kenaánu. Tak se někdy v polovině doby soudců zrodila oblast nazývaná „Erec Pelištim“ (Země pelištínská), tvořená pěti spojeneckými městy – Azou (Gaza), Aškelonem, Ašdodem, Gatem a Ekronem. Tito Pelištínci se obratem stali mocnými soupeři židovských kmenů a právě jejich hrozba zesílila tlaky na ustavení centralizovaného izraelského království. Zejména v raném období Židé tvrdě doplatili na to, že jejich armádu tvořili pouze dobrovolníci, většinou obyčejní sedláci, zatímco na pelištínské straně bojovali velmi zkušení profesionálové. Vlastně až král David dokázal obrátit poměr sil v oblasti. Stopy Pelištínců ztrácíme, tak jako v případě deseti „ztracených kmenů“ Izraele, s nástupem Asýrie koncem 8. století př. o. l. Jen pro pořádek dodejme, že se s Pelišínci setkáváme již v První knize Mojžíšově v době praotců. Lze tedy tvrdit, že šlo o několik vln imigrantů z oblasti Řecka a Malé Asie. V době praotců se ještě jednalo převážně o obchodníky, případně zemědělské kolonisty, kteří měli s praotci v zásadě dobré vztahy. Další, již dobyvatelská vlna opustila oblast Egejského moře přibližně v Jehošuově době a někdy v druhé polovině doby soudců, v době, o které nyní vyprávíme, obsadila pobřežní pás „Země pelištínské“.“11 

13:19 „A Manoach vzal kůzle a moučnou oběť, a když obětoval na té skále Hospodinu celooběť, udál se div. Podle židovských vykladačů spočíval onen div v tom, že poté, co se posel ha-Šem dotkl předložené oběti, vyšlehl ze skály oheň, který oběť strávil.12 Tento div se odehrál podobným způsobem jako v případě, kdy předložil svou oběť soudce Gidon (Gedeón): „Hospodinův posel se dotkl koncem napřažené hole, kterou měl v ruce, masa a nekvašených chlebů. I vyšlehl ze skály oheň a pohltil maso i nekvašené chleby, zatímco Hospodinův posel mu zmizel z očí.“13

13:24 „A ona žena porodila syna a pojmenovala jej Šimšon …“ Jméno Šimšon (שִׁמְשׁוֹן) znamená „Sluníčko“,14 neboť jeho narozením začalo pro bnej Jisrael vycházet slunce (hebrejsky שֶׁמֶשׁ, ŠEMEŠ) lepších zítřků.15

13:25 „A již v Danově táboře mezi Corou a Eštaolem jej řídil Hospodinův duch.“ Kdykoliv byl Šimšon svědkem, jak Pelištim (Pelištejci) páchají bezpráví na bnej Jisrael, vzbuzoval v něm RUACH HA-ŠEM (Hospodinův duch) silný pocit rozhořčení a touhu po pomstě.15 Projevem těchto silných pocitů prý bylo, že mu vlasy na hlavě tak tvrdly, že v takovém stavu se při jakémkoliv záchvěvu doslova obíjely o sebe a vydávaly zvonivý zvuk.16

Poznámky

  1. SIDON, E. Pět knih Mojžíšových včetně haftarot s českým překladem. Praha: Sefer, 2012. ISBN 978-80-85924-67-1. []
  2. PECARIC, S. Chamisza Chumsze Tora. Chumasz Pardes Lauder. Księga Czwarta Bemidbar. Przekład Pięcioksięgu z języka hebrajskiego z uwzględnieniem Tory Ustnej opatrzony wyborem komentarzy Rabinów oraz hebrajski tekst komentarza Rasziego i Haftary z błogosławieństwami. Kraków: Stowarzyszenie Pardes, 2019. ISBN 978-83-923858-5-3 (tomy I-V). Str. 398. []
  3. Jehošua (Jozue) 15:33. []
  4. Jehošua (Jozue) 19:41. []
  5. DIVECKÝ, J. Izrael soudců a králů. Praha: P3K, 2006. ISBN 978-80-90358-44-7. Str. 67. []
  6. HELLER, J. Výkladový slovník biblických jmen. Praha: Advent-Orion/Vyšehrad, 2003. ISBN 80-7172-865-9/80-7021-725-1. Str. 290 []
  7. Bemidbar (4. Mojžíšova) 6:2-4, Efraim Sidon. []
  8. MICHA JOSEF BIN GORION. Żydowskie legendy biblijne. Katowice: KOS, 2009. ISBN 978-83-7649-003-8. Str. 366. []
  9. Bemidbar (4. Mojžíšova) 6:5. []
  10. Izrael soudců a králů, str. 63. []
  11. Izrael soudců a králů, str. 61. []
  12. CYLKOW, I. Księga Sędziów. Kraków: Austeria, 2012. ISBN 978-83-61978-79-4. Str. 82. []
  13. Šoftim (Soudců) 6:21, Český ekumenický překlad. []
  14. Výkladový slovník biblických jmen, str. 461. []
  15. Księga Sędziów, str. 84. [] []
  16. Żydowskie legendy biblijne, str. 367. []