Rubriky
Brit šalom

Poznání Boha

Níže naleznete náš pracovní překlad stejnojmenného oddílu z knihy „Brit Shalom – Rabbi Oury Cherki“. Název knihy do češtiny přepisujeme jako „Brit šalom – Rabi Uri Šerki“, přičemž samotný název „Brit šalom“ by se dal přeložit jako „Smlouva míru“. Kniha dále nese ještě jeden název: „Noachidská přikázání pro běžný život“. Překlad je téměř hotov, nyní se soustřeďujeme zejména na jazykovou úpravu před vydáním tištěné podoby. Knihu v anglickém jazyce, z níž překládáme, lze zakoupit elektronicky na noahideworldcenter.org. S vydavatelem úzce spolupracujeme na vydání tištěné podoby v češtině. Přesto v otázkách zachovávání noachidských přikázání nemůže v žádném případě obsah překladu, který uveřejňujeme, sloužit jako plnohodnotná náhrada za odbornou poradu s oprávněným židovským učencem!

Pravidelně také doplňujeme výkladové poznámky k této knize:
Brit Šalom hlouběji

Obsah knihy Brit šalom

Já, Hospodin, jsem tvůj Bůh, …

…, Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jeden!

Nuže, vizte, já, já to jsem, a žádného božstva se mnou není, …

neměj jiná božstva před mou tváří!

2. Mojžíšova 20:2a, 5. Mojžíšova 6:4b, 5. Mojžíšova 32:39a, 2. Mojžíšova 20:3 (vše Sidon)
  1. Víra v to, že Bůh je, stejně jako víra v jedinost Boží, je dědictvím izraelského národa. Tato víra je tak silná, že zavazuje všechny členy izraelského národa k tomu, aby celému světu bylo skrze ně oznamováno, že nemají být uctívána žádná jiná božstva.1
  2. Smyslem života je znát Boha.2 Nedílnou součástí tohoto poznání je bázeň před Bohem3 a také láska k Bohu.4 To znamená, že ten, kdo miluje Boha, se mimo jiné snaží o to, aby přiváděl k této víře i ostatní a činil to, co může srdce lidí takovou vírou naplnit.5
  3. Kdokoliv upřímně miluje Boha, činí tak skrze poznání Boha. Čím větší je toto poznání, o to větší je pak i láska. Sluší se tedy, aby člověk rostl a nabýval moudrosti, jak jen to je v jeho silách možné.6
  4. Člověk má sloužit pouze Stvořiteli světa, a ne žádné jiné osobě.7
  5. Z tohoto důvodu tedy Tóra všem lidem přikazuje, aby se nezapojovali do žádných náboženských obřadů a uctívání, vyjma uctívání pravého Boha. Jakékoliv jiné uctívání je zakázáno a obvykle se označuje jako modloslužba či uctívání model.8
  6. Je zakázáno uctívat jakoukoliv jinou bytost společně se Stvořitelem. Porušování tohoto zákazu obvykle označujeme hebrejským slovem „šituf“, čímž rozumíme propůjčování Boží svrchovanosti někomu dalšímu. Do tohoto třídicího hlediska porušování proto zahrnujeme například křesťanskou víru, protože ta podněcuje k uctívání člověka (Ježíše) spolu s Bohem.9
  7. Mezi zakázané obřadní úkony, nejsou-li konány pro Stvořitele, patří klanění se, porážení zvířat, spalování obětí či kadidla a vylévání úliteb. Stejně tak sem patří obřadní výpovědi, jež by připisovaly vládu a moc, která náleží jen Stvořiteli, některému jinému jsoucnu – v takovém případě je rovněž zakázáno užívat výroků jako „ty jsi můj bůh“ a podobně. Všechny tyto a jim podobné úkony jsou zcela zapovězeny. Člověk, který na to nedbá, zaslouží trest, a to i kdyby v tom či onom náboženství ve skutečnosti ten či onen obřadní úkon nebyl považován za projev uctívání.10
  8. Z výše uvedeného rovněž vyplývá, že je zakázáno modlit se11 k čemukoliv jinému než pravému Bohu a podílet se na obřadních úkonech s tím spojených, jako je například obřadní tanec, zvláštní oblékání a podobné zvyklosti, jimiž se řídí uctívači model. I za podílnictví na těchto činnostech je člověk hoden trestu.12
  9. Ačkoliv jsou zakázány i jakékoliv jiné podoby obřadního uctívání související s modloslužbou, člověk se nezbytně nevystavuje trestu, chybí-li přímá spojitost s modloslužbou. Ovšem, co se týče zvířecích obětí, pálení kadidla, klanění se a vylévání úliteb, tyto zasluhují trest, i kdyby tam přímá spojitost nebyla.13
  10. Jakákoliv podoba modloslužby, za kterou by bejt din (rabínský soud) provinilému vyměřil trest, zasluhuje trest také před noachidským soudním dvorem.14
  11. Zákaz modloslužby zahrnuje též uctívání jakékoliv moci, duchovní i tělesné, ať už skutečné nebo takové, která je jen výplodem lidské představivosti.15
  12. Součástí tohoto zákazu je rovněž uctívání člověka či jiné síly výše uvedenými způsoby, a to i kdyby přestupce věřil, že ten, koho uctívá, není stvořením, ale samotným stvořitelem.15
  13. Víra v to, že jedinec nebo celý národ, je veden nějakou mocí, ať už tělesnou nebo duchovní, která je ovšem o úroveň níže než všezahrnující Stvořitel, není nutně zapovězena za předpokladu, že toto přesvědčení není doprovázeno i nějakou podobou uctívání.16
  14. Kdokoliv věří tomu, že je nějaký bůh vládnoucí celému světu mimo Jediného Stvořitele, který vše stvořil, je nazýván bludařem (doslova však „popíračem základní pravdy“).17
  15. Noachidům není zakázána přítomnost či netečná účast na modloslužebných oslavách.18
  16. Je-li noachida nucen k modloslužbě násilím, anebo je zde důvodná obava, že by ho odmítnutí mohlo nějakým způsobem ohrozit, v takovém případě má noachida dovoleno vyvíjenému nátlaku podlehnout,19 a nemá povinnost položit svůj život, aby se modloslužbě vyhnul.20
  17. Je zakázáno navádět druhé k modloslužbě.21
  18. Kdokoliv by ve jménu nějaké modly prorokoval a druhým udílel příkazy, porušuje noachidská přikázání.22
  19. Je zakázáno vztyčovat pomník, vysadit strom či stavět budovu k modloslužebným účelům, a to i kdyby se ten, kdo takto činí, do modloslužby žádným dalším způsobem nezapojoval.23

Správné jednání

Mnohé z toho, co je židům v souvislosti s modloslužbou zakázáno, bylo zapovězeno záměrně tak, aby je to udržovalo od modloslužby co nejdál. Nicméně noachidé nejsou výslovně vázání tím, aby do všech takových podrobností zacházeli. Přesto je však nanejvýš vhodné, aby se řídili níže uvedenými ustanoveními co nejdůsledněji.

  1. Člověk by se měl vyhýbat četbě modlářských knih.24 Avšak v případě noachidských moudrých, kteří v těchto záležitostech ostatním udílejí pokyny, je jen správné, aby měli přehled o obsahu i těchto knih.25
  2. Člověk by se měl mít na pozoru také před tím, aby se o modloslužbě nevyjadřoval pochvalně,26 a tím spíše, aby nějakým způsobem nepřispíval ke zkrášlování modloslužby, například zapalováním svící nebo nějakou jinou podobnou činností.27 Nyní máme na mysli zejména činnosti, které výslovně nepředstavují modloslužbu jako takovou. Co se týče věcí, které jsou její nedílnou součástí, ty jsou v noachidském právu naprosto nepřípustné.28
  3. Dále je nanejvýš vhodné vystříhat se účesům a úpravě vousů po vzoru modlářů,29 nenechávat se tetovat,30 ani si jakkoliv zohyzďovat tělo podobně, jak je to u nich zvykem.31 Totéž platí o vyholování lysiny na hlavě či dělání si zářezů na těle jako znamení smutku za zemřelé.32 Vypadnou-li někomu mince z kapes v blízkosti modly, která je někým uctívána, neměl by se pro ně před tou modlou sklánět. Člověk by si měl v takovém případě raději nejprve sednout na zem a poté je posbírat.33
  4. Také je nanejvýš vhodné, abychom se vyhnuli požívání takových jídel a nápojů, o nichž víme, že byly použity k modloslužbě,34 a nejedli ani ovoce ze stromu, který někdo vysadil k modloslužebnému účelu.35 Totéž platí také o získávání užitku ze zlata nebo stříbra, kterým by bylo potaženo cokoliv, co bylo užito k modloslužbě,36 jakožto i popelu, který by zůstal poté, co by byly některé předměty užívané k modloslužbě spáleny.37
  5. Nikdo si nesmí udělat modlu k uctívání ani pro sebe ani pro kohokoliv jiného.38 Člověk nesmí vlastnit nic, co bylo užíváno k modloslužbě.39
  6. Židé mají zakázáno zhotovit si sochu v podobě celého člověka, byť jen k výzdobě.40 Nicméně není zakázáno být v místě, kde je taková ozdobná socha vystavena,41 a dokonce je i dovoleno považovat takovou sochu za umělecké dílo.42
  7. Židé mají zakázáno předpovídat budoucnost pomocí čar a kouzel (magie), narušovat přirozené dění pomocí zaříkadel či zaklínadel, vyvolávat duchy zemřelých a hovořit s nimi (tzv. spiritismus) nebo provozovat čarodějnictví v jakékoliv podobě.43 Tóra všechny tyto věci nazývá ohavnostmi.44 A dále je řečeno: „Ty však buď s Hospodinem, svým Bohem, bez vady!“45 Stejně tak je i pro noachidy nesprávné zabývat se těmito věcmi, ačkoliv nejsou noachidským právem výslovně zakázány.46
  8. Židům bylo přikázáno nejen, aby se modloslužby nedopouštěli, ale aby se jí vůbec ani nezaobírali. Dokonce je zakázáno domnívat se, že by na ní vůbec mohlo být něco pravdy. Člověk by o ni neměl ani okem zavadit.47
  9. Nikdo by neměl ve jménu modly skládat jakoukoliv přísahu.48 Stejně tak nikdo nesmí nutit někoho jiného, aby přísahal ve jménu modly.49 A pokud někdo musí složit přísahu před soudem, měl by tak učinit pouze ve jménu Boha3, anebo takovým způsobem, aby z přísahy zcela vypustil, v čím jménu přísahá.50

Poznámky

  1. Vajikra raba, parašat Vajikra, 6. kapitola, ד“ה והוא עד. []
  2. Rambam, Šemona prakim, 5. kapitola. []
  3. 5. Mojžíšova 10:20. [] []
  4. 5. Mojžíšova 6:5; Mišne Tora, Jesodej ha-Tora 2:2. []
  5. Sifrej, Devarim, parašat Vaetchanan, 32. odstavec. []
  6. Mišne Tora, Tešuva 10:6; Mišna, Avot 2:5. []
  7. Mišne Tora, Avoda zara, 1 .kapitola. []
  8. 2. Mojžíšova 20:4-5, Bavli Sanhedrin 56b; Mišne Tora, Avoda zara 2:1; Mišne Tora, Hilchot melachim 9:1-2. []
  9. Bavli Sanhedrin 63a; Smag (Sefer Micvot Gadol), 1. záporné přikázání; srovnej s Tosafot Bechorot 2b בד“ה שמא, což je podle některých rabínů zdrojem jisté mírnosti vůči křesťanství; Šulchan aruch, Orach chajim, siman 156, komentář rabího Mošeho Iserlise. []
  10. Mišne Tora, Avoda zara 3:3, Hilchot melachim 9:2. []
  11. Meiri, Sanhedrin 61b, ד“ה העובד; Nefeš hachajim, 3. brána, 9. kapitola. []
  12. Mišne Tora, Avoda zara 3:2; Hilchot melachim 9:2. []
  13. Mišne Tora, Avoda zara 3:2; Hilchot melachim 9:2; srovnej s Hasagot haRaavad, Avoda zara 3:2; Tašbec, Responza, 3. část, 215; Raši, Avoda zara 50b ד“ה שבר מקל; Tosafot Avoda zara 51a ד“ה חייב; Avoda zara 3:4. []
  14. Mišne Tora, Hilchot melachim, 9:2. []
  15. Mišne Tora, Avoda zara 2:1. [] []
  16. Rabejnu Bachje k 5. Mojžíšově 31:16. []
  17. komentář k Mišne Tora, Jesodej ha-Tora 1:6 ד“ה וכל המעלה. []
  18. Důvody, které takovouto účast židům zakazují, se totiž na noachidy nevztahují. Bavli Sanhedrin 74b; rabi Ovadja Josef, Jabia omer 2:10, siman 11. []
  19. Je-li člověk na pochybách ohledně povinnosti záchrany lidského života (pikuach nefeš), měl by vždy zachránit život. Stejné pravidlo platí také v případě, kdy je v ohrožení jakákoliv část lidského těla. Radbaz, Responsa, 3. část, siman alef, 52 (627). Mezi Achronim (pozdějšími rabínskými autoritami) jsou i takoví, kteří na základě důkladného čtení v Mišne Tora, Hilchot melachim 10:2, zastávají názor, že umírněnost je na místě také v případě hrozby majetkových ztrát (Beer Mirjam a Torat hamelech), ale jsou i tací, kteří s tím nesouhlasí (Minchat chinuch, micva 296). []
  20. Jerušalmi Ševiit 4:2; Mišne Tora, Hilchot melachim 10:2; Sanhedrin 74b a Ran (Rabejnu Nisim) k témuž; ovšem Ramban v Sefer milchamot ha-Šem (rovněž v souvislosti se Sanhedrin 74b) zastával stanovisko, že i noachida má povinnost položit svůj život, pokud jde o veřejné zapojení se do modloslužby či o veřejné přestoupení sexuálních zákazů. Veřejné znamená před zraky deseti a více židů. []
  21. 5. Mojžíšova 13:7-12; Mišne Tora, Avoda zara 5:1, Hilchot melachim 9:2; Rabi Chajim Šaul Dweck ha-Kohen, Peat hasade, 2. díl, 3. oddíl, siman 6, odstavec 26. []
  22. Mišne Tora, Avoda zara 5:6-7, Hilchot melachim 9:2. []
  23. Mišne Tora, Hilchot melachim 9:2, Avoda zara 6:6-9. []
  24. 3. Mojžíšova 19:4; Mišne Tora, Avoda zara 2:2. []
  25. Bavli Šabat 75:1. []
  26. Mišne Tora, Avoda zara 10:4. []
  27. Šulchan aruch, Jore dea, siman 139. []
  28. Viz výše 9. halacha. []
  29. 3. Mojžíšova 19:27; Mišne Tora, Avoda zara 12:1,7. []
  30. 3. Mojžíšova 19:28, Mišne Tora, Avoda zara 12:11. []
  31. 5. Mojžíšova 14:1; Mišne Tora, Avoda zara 12:12-13. []
  32. 5. Mojžíšova 14:1; Mišne Tora, Avoda zara 12:15. []
  33. Mišne Tora, Avoda zara 3:7. []
  34. Bavli Avoda zara 51b; Mišne Tora, Avoda zara 7:2; Sefer hachinuch, micva 111. Jsou tací, kteří zastávají názor, že i v případě noachidů, jsou všechny zákazy o užitku z modloslužby v platnosti již ze zákona, a nepodléhají tedy uvážení každého jednotlivce, jak dalece se chce přiblížit správnému jednání – viz Ramban k Avoda zara 59b ד“ה לא כל הימנך a Ran (rabejnu Nisim) k Avoda zara 59b ד“ה אמר רב אשי. []
  35. Mišne Tora, Hilchot melachim 9:2; Avoda zara, 8:3. []
  36. 5. Mojžíšova 7:25. []
  37. Šulchan aruch, Jore dea, siman 142:1. []
  38. 3. Mojžíšova 19:4; Sifra, Kedošim, Paraša alef ד“ה ואלוהי מסכה; Mišne Tora, Avoda zara 3:9. []
  39. Mišne Tora, Avoda zara 7:2. []
  40. 2. Mojžíšova 20:4; Sefer hachinuch, micva 39. Rambam byl toho názoru, že se tento zákaz ze zákona vztahuje také na noachidy (Mišne Tora, Hilchot melachim 9:2). Chatam Sofer toto naopak noachidům dovoluje (Responsa, Jore dea, siman 128). Šemot raba 15:23; Chemdat Jisrael, Ner micva, Kuntres al ševa micvot, hei; Kirjat melech k Mišne Tora, Hilchot melachim 9:2. []
  41. Mišne Tora, Avoda zara 7:18. []
  42. Šulchan aruch, Jore dea 142, Šach, 33. odstavec. []
  43. 5. Mojžíšova 18:10-11. []
  44. 5. Mojžíšova 18:12. []
  45. 5. Mojžíšova 18:13, Efraim Sidon. []
  46. Bavli Sanhedrin 56b. Rabi Šimon a rabi Josi zastávali stanovisko, že noachidům bylo přikázáno zdržovat se čarodějnictví. Nicméně ani Rambam (Mišne Tora, Hilchot melachim 9:1) ani Ramban (Torat ha-Šem temima, ד“ה ויחד הקב“ה לחלקו) jejich názor ve svých rozhodnutích nezohlednili. Srovnej s Smag (Sefer micvot hagadol), záporné přikázání 51. []
  47. 3. Mojžíšova 19:4; Sefer hachinuch, 213. micva. []
  48. 2. Mojžíšova 23:13; srovnej s Minchat chinuch, 86. micva, kde tento zákaz není výslovně vztahován na noachidy, a proto jsem jej zařadil až sem k správnému jednání. Srovnej ale také se Sedej chemed, Peat hasade, část gimel, siman 6, 30. odstavec, kde se píše, že se tento zákaz vztahuje také na noachidy. []
  49. 2. Mojžíšova 23:13; Mišne Tora, Avoda zara 5:10; Bavli Sanhedrin 63b, Tosafot ד“ה אסור לאדם, Meiri ד“ה אסור להזכיר. []
  50. Šulchan aruch, Jore dea, siman 237:1. []