Haftarat Behaalotcha

Zecharja (Zacharjáš) 2:14-4:7 (v Bibli kralické 2:10-4:7)

Haftara (oddíl čtení z Proroků) ke stejnojmenné parašat ha-šavua (týdennímu oddílu čtení z Tóry) z Bemidbar (4. Mojžíšovy) 8:1-12:16 (v Bibli kralické 8:1-13:1). Název „Behaalotcha“, jenž je překládán slovy „Když budeš zapalovat“,¹ je zároveň slovem, které se nachází v hebrejském zápise paraši jako 9. v pořadí.

Výše uvedená haftara se čte proto, že mimo jiné popisuje vidění, v němž prorok spatřil menoru neboli svícen se sedmi světly. Vidění totiž připomíná přikázání z počáteční části paraši, v níž Bůh přikazuje Aharonovi (Áronovi), aby pečoval o světla menory.²

2:14 „„Plesej a raduj se, dcero Cionu, poněvadž pohleď, přicházím a usadím se v tvém nitru,“ je Hospodinův výrok.“ Zde Zecharja (Zacharjáš) ve jménu ha-Šem (doslova „toho Jména“, Hospodina) prorokuje brzkou obnovu zbořeného Chrámu v Jerušalajim (Jeruzalémě). Podle židovského dějepisce Davida Ganse stavba druhého Chrámu započala roku 3408 po stvoření světa, což odpovídá rokům 354/353 před občanským letopočtem, kdy 2. rokem vládl král Darjaveš, jenž je též známý jako Artaxerxés I. „Makrocheir“ neboli „Dlouhoruký“, a zároveň uplynulo 70 let od zničení prvního Chrámu.³

2:15 „Onoho dne se mnohé národy připojí k Hospodinu a budou mi lidem, ale já budu sídlit v tvém nitru a ty poznáš smysl slov: Hospodin zástupů mne k tobě poslal.“ Tato slova odkazují na náhlý vzestup významu druhého Chrámu po sedmdesáti letech babylónského zajetí. Když se však v Jerušalajim započalo se samotnou obnovou Chrámu, někteří z židů tuto činnost nahlásili perským úřadům jako možnou nekalost, která se děje bez svolení vlády, a na základě toho úřady následně rozhodly o tom, že mají být veškeré obnovovací práce zastaveny. Toto rozhodnutí vyvolalo v ostatních židech zoufalství a někteří z nich začali ztrácet veškerou naději na očekávaný návrat slávy ha-Šem. Nyní však prorok Zecharja svými slovy ubezpečuje, že rozhodnutí úřadů bude nakonec změněno a sláva ha-Šem bude zcela jistě sídlit ve znovu vybudovaném Chrámu.⁴

3:1 „A Hospodin mi dal spatřit velekněze Jehošuu, stojícího před Hospodinovým andělem, přičemž žalobce, aby ho obžaloval, se staví po jeho pravici.“ S provozem Chrámu je úzce spjata služba kohena ha-gadol (velekněze). Prvním kohenem ha-gadol ve znovu vybudovaném Chrámu se má stát muž jménem Jehošua ben Jehocadak (Jóšua, syn Jósadaka),⁵ jehož osoba může v očích některých budit jisté pochybnosti. Níže se dozvíme, co budilo tuto pochybnost, a také to, proč se ha-Šem vůči vznášení jakýchkoli pochybností ostře ohradil.

3:2 „Ale Hospodin žalobci řekl: „Hospodin se na tebe oboří, žalobce, Hospodin, jenž vybral Jerušalajim, se na tebe oboří! Což to není větev zachráněná z ohně?““ „Prorok Zecharja pokračuje a odhaluje diskusi mezi H-spodinem a žalujícím andělem. Diskuse se odvíjí kolem velekněze Jehošuy, který byl určen sloužit v obnoveném chrámu.“⁶ Podle Talmudu byl Jehošua v babylónském zajetí podroben podobné zkoušce věrnosti ha-Šem jako jeho druzi Chananja (Chananjáš), Míšael a Azarja (Azarjáš), kteří byli na rozkaz krále Nevuchadnecara (Nebúkadnesara) zaživa vhozeni do rozpálené pece, přičemž „ani vlas jejich hlavy nebyl sežehnut, jejich pláště nedoznaly změny, ani nebyly cítit ohněm.“⁷ Na rozdíl od nich byl však Jehošua do rozpálené pece vhozen společně se dvěma hříšníky, o nichž pojednává kniha Jirmejahu (Jeremjáš),⁸ přičemž hříšníci byli okamžitě sežehnuti a Jehošua vyvázl s popálenými šaty. Níže je vysvětleno, proč došlo v jeho případě k popálení šatů.

3:3 „Jehošua však, stoje před tím andělem, byl oděn do šatů pokálených.“ Slova odhalují, „že ustanovený velekněz nebyl způsobilý k výkonu … úřadu. Tradiční vykladači to vysvětlují tak, že Jehošuovi byla vytýkána jeho mladistvá nerozvážnost s následným uzavřením nerovného sňatku. Žel babylonský exil si vyžádal daň na židovském národu a do základu zkazil jejich morálku. Jejich nestálá konfrontace s babylonskými vlivy, morálkou a náboženstvím způsobila, že opouštěli své zásady a mimo jiné uzavírali sňatky s pohanskými ženami. (Targum a Raši) Naprosto stejně to bylo s Jehošuovými syny. Jejich vážený otec, Jehošua, nedokázal je natolik ovlivnit, aby si vybrali vhodné manželky, a nyní byl kvůli tomu kárán. Žalující anděl protestoval ohledně Jehošuova kněžského statutu, kvůli jeho neschopnosti zařídit všechny náležitosti. H-spodin bránil Jehošuu a argumentoval, že on zaslouží si zvláštní zacházení, protože on byl jako popálené dřevo vytržené z ohně.“⁴

Označení šatů, totiž že jsou pokálené, odkazuje na porušování zákazů psané Tóry neboli micvot lo taase (doslova „přikázání nedělej“), jichž je podle rabínského počítání 365, a nikoliv na neplnění příkazů neboli micvot ase (doslova „přikázání dělej“), jichž je 248. Maharal to vysvětluje takto: „Překročí-li člověk zákaz, ušpiní se hříchem a jeho šaty jsou „umazané výkaly“ (viz Zecharja 3:4). Neplní-li člověk příkazy, nemůžeme hovořit o ušpiněných šatech. V jeho případě se „pouze“ něčeho nedostává. Takovému člověku chybí svatost, kterou symbolizuje olej, určený k pomazání a zasvěcení (Chrámu, kněží, králů, proroků atd.).“⁹ Zákaz, který Jehošua v babylónském zajetí porušil, je v Talmudu popsán těmito slovy: „jeho synové si brali ženy, které nebyly vhodné ke kněžství a nezabránil jim, …“¹⁰

3:4 „A on těm stojícím před jeho tváří řekl: „Svlékněte mu ty pokálené šaty,“ a jemu řekl: „Pohleď, odňal jsem od tebe tvou vinu a kázal jsem tě obléknout do zásluh.“ Ha-Šem nařídil, aby byly z Jehošuy ty pokálené šaty sňaty, a to proto, že se Jehošua rozhodl napravit svoji chybu a ukončil manželské vztahy, jež Tóra v případě kohanim (kněží) zakazuje.

3:7 „… dám ti chodit mezi těmi, co tu stojí.“ Saadja Gaon¹¹ vysvětluje, že ti stojící jsou „serafové“.¹²

3:8 „Ale nyní poslyš, veleknězi Jehošuo, ty i tví druzi, sedící před tebou, protože to jsou muži zázraku: …“ Výrazy VEEREJCHA („i tví druzi) a ANŠEJ MOFET („muži zázraku“) se vztahují na muže jménem Chananja (Chananjáš), Mišael (Míšael) a Azarja (Azarjáš),¹³ kteří byli v babylónském zajetí podobně jako Jehošua hozeni do rozpálené pece¹⁴ a zázračně přežili.¹⁵ Na rozdíl od Jehošuy, jehož šaty byly popáleny, o těchto třech mužích víry čteme, že z pece vyšli, „aniž byly jejich pláště změněny, aniž na ně byl přešel pach ohně.“¹⁶

4:2 „Řekl mi: „Co vidíš?“ A jak to řekl, spatřil jsem svícen celý ze zlata, nahoře nadrž na olej a nahoře na něm sedm lamp, sedm, a sedm kanálků svádějících olej k těm lampám.“ „Gemara říká, že sedmiramenná menora (svícen) v Chrámu představovala Toru ústní. Truhla smlouvy, která obsahovala dvě desky Desatera přikázání s Torou (ta byla uložena vedle truhly smlouvy) a byla umístěna ve velesvatyni, představovala Toru psanou. Tedy na druhé straně Chrámu před oponou byla menora, která osvěcovala celou chrámovou loď. Podobně ústní Tora je potřebná k objasnění Tory psané. “¹⁷

4:3 „A nad ním byly dva olivovníky, jeden zprava od té nádrže a jeden od ní zleva.“ Maharal vysvětluje, že dva olivovníky znázorňují židovské učence Tóry v Bybylónii, kteří si vzájemně ztrpčovali život, přičemž poukazuje na trpkou chuť nezpracovaných oliv. Maharal tyto židovské učence z Babylónie ztotožňuje s jednou z holí, o nichž se prorok Zecharja zmiňuje dále,¹⁸ a sice s holí, jež je označena jako CHOVELIM, což Maharal překládá jako „Ničitel“ – v českých Biblích je hebrejský výraz překládán jako „Pouto“(Český ekumenický překlad), „Svornost“(Český studijní překlad), „Jednota“(Bible 21. století), „Spojení“ (Jeruzalémská bible) či „Svazky“ (Pavlíkův studijní překlad). Tuto hůl srovnává s druhou holí, jež je nazývána NOAM (Maharal překládá jako „Laskavost“) a představuje učence v erec Jisrael (izraelské zemi). Maharal vysvětluje: „A je třeba pochopit tyto dvě charakteristiky učenců. Protože je země Izrael svatá, tak ani Tóra v ní neopouští řád a souměrnost stejně jako člověk stojící uprostřed kruhu. Babylonie získala své jméno, když v ní Bůh lidem popletl (BALAL) jazyky. Proto v Babylonii chybí lidem jednota a více se hádají. A nemylme se. Tento stav vůbec neznamená nižší postavení babylonských učenců. Naopak! Ostrá diskuse brousí rozum, je sama o sobě rozumem, a proto vše ostatní přesahuje. Jenom jejich diskuse – jak vyplývá z přirozenosti Babyloňanů – se vedou velmi útočně. Proto Gemara tvrdí, že se babylonští učenci „vzájemně nesnášejí“. Izraelští učenci nazývali babylonské kolegy hlupáky, protože ten, kdo opouští vyváženost středu, nemůže být moudrý. Ale babylonští učenci svůj handicap překonali a díky svým ostrým debatám dospěli až ke správnému pochopení podstaty věcí. Na druhou stranu je ovšem pravda, že v intelektuálně náročných přích nemohli uspět zdaleka všichni a ty, kterým se v debatách příliš nevedlo, pak Izraelci právem označovali za hlupáky. Ale když některý z Babyloňanů přesídlil do Izraele, vydal za dva místní učence, protože k vybroušené logice získal i moudrý klid, čímž znásobil své poznání.“¹⁹

Naposledy změněno: 1. 6. 2026

Haftarot očima Chazal

<< Haftarat NasoHaftarat Šelach lecha >>

1. SIDON, E. Pět knih Mojžíšových včetně haftarot s českým překladem. Praha: Sefer, 2012. ISBN 978-80-85924-67-1. [↩]
2. PECARIC, S. Chamisza Chumsze Tora. Chumasz Pardes Lauder. Księga Czwarta Bemidbar. Przekład Pięcioksięgu z języka hebrajskiego z uwzględnieniem Tory Ustnej opatrzony wyborem komentarzy Rabinów oraz hebrajski tekst komentarza Rasziego i Haftary z błogosławieństwami. Kraków: Stowarzyszenie Pardes, 2019. ISBN 978-83-923858-5-3 (tomy I-V). Str. 402. [↩]
3. GANS, D. Ratolest Davidova. Praha: Academia, 2016.  ISBN 978-80-200-2535-7. Str. 97, 315 a 317. [↩]
4. Šavua tov č. 9/5767, str. 8,
   http://www.olam.cz/aktuality/sidry/5767/beresit/vajesev.pdf. [↩] [↩]
5. Chagaj (Ageus) 1:1. [↩]
6. Šavua tov č. 9/5767, str. 8, http://www.olam.cz/aktuality/sidry/5767/beresit/vajesev.pdf. [↩]
7. Danijel (Daniel) 3:27, Český ekumenický překlad. [↩]
8. Jirmejahu (Jeremjáš) 29:21-23. [↩]
9. MAHARAL. Stezka návratu Výběr z knihy Netivot olam. Praha: P3K, 2007.  ISBN 978-80-903587-7-5. Str. 26. [↩]
10. SLÁMA, P. Tanu rabanan. Antologie rabínské literatury. Praha: Vyšehrad, 2010.  ISBN 978-80-7021-722-1. Str. 417. [↩]
11. SA‘ADJA GA’ON. Kniha zjevených pravd a rozumových argumentů. Praha: Academia, 2021. ISBN 978-80-200-3225-6. Str. 290. [↩]
12. Ješajahu (Izajáš) 6:2. [↩]
13. Viz Danijel (Daniel) 1:6-7. [↩]
14. Viz Danijel (Daniel) 3:23. [↩]
15. Babylonský talmud, Sanhedrin 93a, viz SLÁMA, P. Tanu rabanan. Praha: Vyšehrad, 2010. ISBN 978-80-7021-722-1. Str. 415. [↩]
16. Danijel [Daniel] 3:27, Pavlíkův studijní překlad. [↩]
17. Šavua tov č. 10/5767, str. 2, http://www.olam.cz/aktuality/sidry/5767/beresit/mikec.pdf. [↩]
18. Viz Zecharja (Zacharjáš) 11:7. [↩]
19. MAHARAL. Stezka Tóry. Výběr z knihy Netivot olam. Praha: P3K, 2008. ISBN 978-80-87186-01-5. Str. 77-78. [↩]