Rubriky
Ševa micvot ha-Šem

Zaobírání se Tórou nežidy

Níže naleznete náš pracovní překlad stejnojmenného oddílu z knihy The Divine Code – Rabbi Moshe Weiner a Dr. Michael Shulman. Název knihy by se snad dal přeložit jako „B-ží řád“. Na překladu spolupracujeme přímo s Dr. Michael Schulmanem i vydavatelstvím Ask Noah International. Překlad zatím nebyl schválen, stále se na něm pracuje. Překlad v žádném připadě nemůže sloužit jako náhrada za odbornou poradu s oprávněným židovským učencem! V případě potřeby je možno obracet se přímo na asknoah.org.

§1 Celá Tóra je dědictví, které B-h daroval výhradně židům. Kdokoliv z nežidů „zabředává“ do oblastí Tóry, které nijak nesouvisí s noachidským právem, podléhá trestu Rukou Nebes. Nežidé mají povinnost učit se řádně rozlišovat mezi zakázaným a dovoleným. Kdokoliv by spáchal některý z hrdelních zločinů vyjmenovaných v sedmi noachidských přikázáních, ať už omylem či z neznalosti, nebo že se domnívá, že jedná v souladu s právem, na takového je pohlíženo jako na úmyslného hříšníka a provinilce, protože se měl přikázáním věnovat a ne je zanedbávat (omlouvají jen případy, kdy by skutečně nebyla vůbec žádná možnost se tímto právem zaobírat).

Je tedy nanejvýš zřejmé, že nežidé mají povinnost obeznámit se co nejlépe se všemi podrobnostmi svých sedmi přikázání, jak jsou popsány v Tóře, co přesně B-h zakazuje a co přesně B-h dovoluje, a být na to odborníky. Ale mají zakázáno zabředávat do zbytku Tóry, který by nijak nesouvisel s noachidským právem.

Nejen, že je přípustné zaobírat se noachidskými přikázáními jako takovými, rovněž je přípustné zabývat se čímkoliv, co spadá do nežidovských povinností (včetně těch vyplývajících čistě z rozumu, kam řadíme např. dobročinnost nebo úctu k rodičům) a vycházet přitom z toraických zdrojů, které dotyčnému nejlépe ozřejmí, jak tyto povinnosti správně vykonávat v běžném životě, a to klidně i nad rámec běžného uplatňování. Dokonce i co se týče takových nařízení Tóry, která nežidům nebyla přikázána vůbec, ale pouze je smějí vykonávat, je zcela přípustné zabývat se příslušnými toraickými zákony, které tato nařízení dále upravují.

Rozdíl ve způsobu zaobírání se noachidskými přikázáními a zbytkem Tóry, spočívá v tom, že co se přikázání týče, nežidé mají povinnost rozumět jim v co největší možné míře, tudíž je dovoleno hluboce zabředávat do jejich výkladu.

Co se ale zbytku Tóry týče, včetně toraických zdrojů, které nežidé smějí číst, i zbožní nežidé mají zakázáno zabředávat do ní způsobem hlubokého a pronikavého bádání.

§2 Co tedy rozumíme „zabředáváním“ do Tóry? Rozumíme tím zaobírání se Tórou pouze za účelem získávání znalosti Tóry jako takové (neboli „učení se Tóře pro ní samu“). Je to hluboké a pronikavé bádání (hebrejsky „pilpul“) s obrovským zanícením pro věc. Je to také snaha o dosažení co největšímu porozumění podrobným zákonům Tóry, dobrání se samotné podstaty přikázání i celé hloubky záměru skrývajícího se ve slovech Tóry, jež nesleduje žádný jiný další účel.

Kdo se ale zaobírá Tórou za nějakým jiným účelem, o tom neříkáme, že se „učí Tóře pro ní samu“, nýbrž že se jí učí pro nějakou odměnu. Jinými slovy, že z toho, co se naučí, bude mít nějaký užitek.

Platí obecné pravidlo, že nežidé mají povinnost učit se sedmi přikázáním, jelikož jim byla určena. Měli by je znát velice podrobně, aby věděli, co je dovoleno a co zakázáno. Při učení smějí do těchto přikázání „zabředávat“, tedy zaobírat se jimi s úmyslem porozumět do hloubky všem důvodům a podrobnostem noachidského práva.

Co se týče zbývajících přikázaní Tóry (těch ryze židovských), nežidé se o nich smějí učit, ať už prostřednictvím psané nebo ústní Tóry, s cílem porozumět jim, ale nesmějí se jim věnovat způsobem hlubokého a pronikavého bádání (tzv. pilpul, tedy způsob, jakým židé studují Talmud). Smějí se učit z knih napsaných jazykem, kterému rozumí, pojednávajících o věcech stručně a jasně. Výbornou ukázkou by byl např. věrohodný překlad Mišne Tora od Rambama, kde jsou uvedena vždy jen příslušná toraická rozhodnutí jako taková bez jejich hlubšího smyslu či přesného postupu, jak k těmto odvozeným závazným rozhodnutím Moudří (včetně Rambama) dospěli.

Pokud nežidé mají potíž porozumět tomu, co je povoleno, měli by se obracet se svými dotazy na zbožného židovského učence Tóry, aby jim vše lépe ozřejmil.

Stejně tak vyvstanou-li nejasnosti během čtení nebo zaobírání se kterýmkoliv ze zdrojů uvedených zde v tomto oddíle, jenž je věnován zaobírání se Tórou nežidy, čtenář má plné právo obrátit se na některého ze zbožných židovských učenců Tóry, aby se mu dostalo bližšího vysvětlení.

§3 Nežidé smějí číst všech dvacet čtyři knih hebrejského Písma (tzv. Tanach), včetně tradičních židovských výkladů na tzv. doslovné úrovni (např. Raši), za účelem správně porozumět obsahu jejich slov. Ale mají zakázáno zabředávat do psané Tóry (vyjma vět, které se týkají sedmi noachidských přikázání). Jak již bylo výše vysvětleno, „zabředáváním do Tóry“ rozumíme hluboce bádat či pronikat do skrytých významů slov.

Nežidé smějí bez nejmenších obav pronášet kterékoliv části hebrejského Písma jako součást modliteb. To platí obzvlášť o Žalmech.

§4 Když se nežidé zaobírají dovolenými zdroji a vyvstane jim nějaká otázka ohledně toho, jak se mají řídit určitým ustanovením Tóry, přičemž v oněch zdrojích se jim nedaří nalézt jasnou odpověď, pak nemají pravomoc v té záležitosti rozhodnout sami, ale mají povinnost, aby o rozhodnutí požádali spolehlivého a zbožného židovského učence Tóry. Jen takoví učenci jsou totiž oprávněni Tóru vysvětlovat a závazně rozhodovat, jak danou věc, za daných okolností, podle Tóry správně zachovávat.

§5 Při zaobírání se „skrytou“ oblastí Tóry, známou jako kabala, platí stejná pravidla jako při zaobírání se Talmudem.

§6 Přestože nežidé mají povinnost, aby se dopodrobna zaobírali sedmi noachidskými přikázáními, jakožto i celým noachidským právem, jemuž podléhají, samotnou povinnost vzdělávat se v tomto směru nechápeme jako samostatné přikázání (tzn. nejedná se o jakési přikázání navíc k oněm sedmi). Nežidé nemají samostatný příkaz věnovat se Tóře, tato povinnost v jejich případě vyplynula již z oněch sedmi. Každé z B-žích přikázání totiž v sobě zahrnuje také povinnost zajímat se a vědět, jak má být přikázání zachováváno těmi, koho se týká.

Tudíž, věnuje-li se nežid určité části Tóry za účelem dodržování některého z noachidských přikázání, získává tím odměnu, a to nad rámec odměny, která je za dodržování sedmi noachidských přikázání obecně. A co víc, jelikož se tento nežid zaobírá Tórou v oblasti sedmi noachidských přikázání ve spojitosti s určitým přikázáním, vykonává tím B-ží příkaz. Proto je tedy zaobírání se sedmi noachidskými přikázáními nazýváno povoleným „zaobíráním se“ Tórou nežidy a odměna za takovouto účast na učení se Tóře je nesmírná.

Zkráceně můžeme říci, že rozeznáváme tři úrovně zaobírání se Tórou:

  • Zaobírání se Tórou „pro ní samu“, což představuje tu nejvyšší úroveň zaobírání se Tórou, která je B-žím zásnubním a dědickým darem určeným výhradně židům, a nežidům je proto zcela zapovězena.
  • Podrobné zaobírání se sedmi nochidskými přikázáními a věnování se celé šíři noachidského práva zbožnými nežidy za účelem dodržení všech povinností uložených nežidům. Jelikož je noachidské právo nežidům přikázáno a obnáší také zaobírání se noachidskými přikázáními v Tóře, odměna za takové učení se Tóře je nesmírná. Jedná se o duchovní odměnu, která je srovnatelná s odměnou za zachovávání noachidských přikázání.
  • Co se ostatních částí Tóry týče, jimiž se nežidé smějí zaobírat, ale nijak to nesouvisí se zachováváním povinných přikázání, za takové učení žádná velká duchovní odměna není. Nicméně je za to odměna v podobě nějakého prospěchu, který lze tímto zaobíráním získat – například v podobě užitků, které přináší zachovávání těch židovských nařízení, jež nežidé smějí vykonávat pouze za účelem nějakého okamžitého užitku, který z toho vzejde.

Patří-li některý z nežidů k „zbožným z národů“, kteří zachovávají sedm noachidských přikázání, protože to Mojžíšova Tóra přikazuje jako jejich podíl, dává-li si velmi záležet na tom, aby je zachovával řádně v souladu s noachidským právem a tráví pravidelně čas učením se těm částem Tóry, které souvisejí s těmito sedmi přikázáními, pak takový nežid je vskutku před B-hem pokládán za podobně úctyhodného, jakým byl zbožný židovský velekněz, který sloužil ve svatém Chrámu. Tak usuzujeme z příkladu Šema, Noachova syna, o kterém víme, že byl zcela spravedlivý a zaobíral se Tórou. Dosvědčuje to i Tóra sama, když ho nazývá „knězem Nejvyšší Síly“.

§7 Nežid, který nezachovává sedm noachidských přikázání, byť by se jimi zaobíral, ovšem bez úmyslu zachovávat je, vskutku hřeší velice a za takové zaobírání se Tórou jej stihne trest Rukou Nebes. Slouží-li navíc modlám (nebo se vydal jinými stezkami bludařství), a i přesto se zaobírá Tórou, takovému hrozí trest smrti Rukou Nebes.