Úvod do modlitby v judaismu s příhlédnutím k potřebám noachidů.
Obsah článku
zobrazit
Článek stále rozšiřujeme.
Naposledy změněno: 28. 8. 2023
Boží jména
Bůh má mnoho jmen. Lze rozlišovat Boží jména:1
- Vlastní (skutečná) – např. tzv. šem ha-meforaš (שֵׁם הַמְּפֹרָשׁ, v překladu “jedinečné [Boží] jméno”, tedy tzv. tetragramaton). Zde ovšem platí přísný zákaz tato jména jakkoliv [fyzicky] mazat nebo poškozovat (např. psaním na tabuli apod.)! Rovněž se je smí vyslovovat jen za určitých okolností: během čtení Písma, pronášení požehnání, či v rámci modliteb apod. Jedná se totiž o tzv. micvu [přikázání] bázně před Nebesy, kam spadá také zákaz vyslovovat Boží Jméno nadarmo. Ze stejného důvodu se tak zpravidla vyhýbáme jejich správnému zápisu či zápisu vůbec, vyjma do svatých knih a svitků, kde nehrozí, že se k těmto jménům budou lidé chovat neuctivě (např. tím že odtrženou stránku obsahující některé z Božích Jmen vyhodí do koše apod.).2 Rabíni hovoří o celkem sedmi, kterých se to týká. Šem ha-meforaš je tedy pouze jedním z nich. Dále to jsou tato (záměrně psaná jinak než jak se správně zapisují a čtou): אהי־ה א־ל אלו־ה אל־הים ש־די צב־אות אדנות הוי״ה
- Náhražky – např. ha-Rachaman (הָרַחֲמָן, dosl. “Všeslitovný”) nebo ha-Makom (הַמָּקוֹם, dosl. “to místo” ve významu “Všudypřítomný”). Tedy všechna ostatní označení pro Boha, kterých je mnoho. Nejčastěji se jedná o popis Božích vlastností či jeho projevů ve světě. Tato lze užívat i v běžné mluvě (samozřejmě vždy jen s patřičnou úctou a na vhodných místech). Nejčastěji z úcty ke Stvořiteli užíváme označení ha-Šem (ה׳, dosl. “to Jméno”), nebo čistě českou náhražku Hospodin.
V halachické literatuře3 se můžeme setkat s dělením na tzv. šem (שֵׁם, tedy “[Boží] jméno” – kterékoliv z těch, co jsou přísně zakázány mazat a poškozovat) a kinuj (כִּנּוּי, “náhražka [Božího jména]” – jakékoliv jiné uctivé označení pro Boha).4
Rabi Uri Šerki sepsal základní pokyny pro pronášení Božího Jména noachidy zde:
Předmluva s siduru Brit olam – Pokyny pro pronášení Božího Jména
Šem ha-meforaš
- Toto jedinečné [Boží] Jméno bylo původně vyslovováno pouze v Chrámu v Jeruzalémě (dnes již však spolehlivě nevíme, jak ho tehdy kněží vyslovovali). Z úcty ke Stvořiteli ho proto raději nevyslovujeme vůbec.1
- Skládá se z následujících hebrejských písmen: “jud (י) kej vav (ו) kej”. Ve skutečnosti tam však místo “kej” (ק) patří písmeno hej (ה). “Kej” zde opět užíváme čistě z úcty k Božímu Jménu. Stejně tak i např. v hebrejském slově Elokim (dosl. “Bůh”) říkáme raději “k”, místo “h” apod.1
- Čteme-li z Písma, nebo pronášíme-li požehnání, jedinečné Boží Jméno nahrazujeme hebrejským slovem Adonaj (dosl. “můj Pán”). V ostatních případech říkáme ha-Šem (dosl. “[to] Jméno”).1 V češtině je možno užívat také slova Hospodin.
Zdroje
- Beurej HaTefillah – A Guide to Jewish Prayer, Rabbi Isaiah Wohlgemuth, Ktav Publishing House, 2021.
- The Ohr Olam Edition Mishnah Berurah, Lehmanns, 2020.
Naposledy změněno: 28. 8. 2023