Rubriky
Různé překlady

Igeret ha-Ramban

Rambanův dopis z erec Jisrael (izraelské země) jeho synu Nachmanovi ve Španělsku.

Při překládání jsme vycházeli ponejvíce z knihy „A Letter for the Ages“, kterou vydalo nakladatelství Artscroll.1 Jedná se o náš vlastní pracovní překlad pro potřeby našich čtenářů.

Biblické citace jsou obvykle převzaty z překladů rabína Efraima Sidona. V ostatních případech jsou citáty převzaty z Českého ekumenického překladu.

Článek stále rozšiřujeme.
Naposledy změněno: 4. 6. 2024

„Můj synu, poslouchej otcovo kárání a matčiným poučováním neopovrhuj.“ 2 Navykni si hovořit s lidmi laskavě – ke všem a vždy. Tím se uchráníš před hněvem, tou vůbec nejhorší povahovou vlastností, která přivádí člověka k hříchu. Naši rabíni učili:3 Kdo plane vzteky, zasluhuje Gehinom, jak je psáno: „Odstraň však ze svého srdce hněv a zapudíš špatnost ze svého masa, …“ 4 Špatností se zde míní Gehinom, jak se také píše: „svévolníka pro zlý den.“ 5

Výkladové poznámky:
Je dobré si uvědomit, že rodiče svým dětem nepředávají jen tělesné předpoklady (geny), ale také povahové vlastnosti (tzv. midot). V jiném ze svých dopisů píše Ramban synovi, jménem Šlomo, takto: „Můj synu, nepřestávej na mně vzpomínat a má tvář ať je vždy před očima tvýma, ať se od tebe nevzdálí ani na krok. Odstraň ze svého srdce veškeré tužby, o nichž víš, že jimi opovrhuji. Buď stále se mnou. Dodržuj Boží přikázání a žij!“ Otcovo kárání se vztahuje na základní pravidla Psané a Ústní Tóry, které Moše obdržel na hoře Sinaj. Matčino poučování se vztahuje na dodatečná oplocení Tóry, která Moudří ustanovili v každém pokolení. Šlomo tak usvědčuje všechny rozvratníky, kteří vykreslují rabíny jako necity zotročující lid halachou, ze lži. Na obtíže a svízele při osvojování si dobrých vlastností je nutno se obrnit dostatečnou dávkou trpělivosti. Věz, že něžná slova zasadí mnohem mocnější úder než návaly vzteku. Všemi lidmi jsou myšleni opravdu všichni – jak rodiče, naše drahé polovičky, tak i naše děti. Opravdu moudrý člověk si zachovává svůj klid za všech okolností. Než někoho přijmeš za svého dobrého přítele, dobře si ho prohlédni, když se hněvá. Skutečná tvář se ukáže, až když je člověk nějaký čas vystaven jistému tlaku. Hněv je bezesporu čiré zlo. Je vlastní jen divoké a nečisté zvěři, dravcům a dravým ptákům. A co víc – je nakažlivý! Závaly hněvu, náladovost (deprese) a úzkost (frustrace) jsou utrpením samy o sobě. Vznětlivému se nedostává zpětné vazby (lidé se mu bojí cokoliv říct). Neovládaný hněv je jen malinký krůček k duchovní sebevraždě (jelikož právě v těchto okamžicích s námi nechce mít nic společného ani naše vlastní duše).6

Jakmile se vzdálíš hněvu, tvé srdce prostoupí pokora. Tato ryzí vlastnost je tím nejušlechtilejším povahovým rysem, jak to stojí psáno v Písmu: „Pokoru doprovází bázeň před Hospodinem, …“ 7 Prostřednictvím pokory se ve tvém srdci začne upevňovat bázeň před Hospodinem, jelikož plně pochopíš, odkud jsi přišel a kam se ubíráš. Zjistíš, že již za svého života jsi zrovna tak chatrný jako ta larva nebo červ, oč víc pak ve své smrti. Pokora ti bude neustále připomínat před kým budeš skládat své účty – před samotným Králem Slávy!8 Jak se o Něm i píše: „nebesa, ba ani nebesa nebes tě nemohou pojmout, … tím spíše srdce synů lidských.“9 Dále stojí psáno: „Nenaplňuji snad nebe i zemi? je výrok Hospodinův.“10

Jakmile se hluboce ponoříš do těchto myšlenek, začneš stát v posvátné hrůze před svým Stvořitelem, což tě bude střežit před hříchem. Jakmile si osvojíš tyto ušlechtilé vlastnosti, objevíš upřímnou radost ze svého údělu.

Jakmile i tvé činy začnou odrážet pravou pokoru – až dokážeš stát mírně [jako beránek] před lidmi a se skutečnou bázní před Bohem, kdy se vystříháváš hříchu, tehdy na tobě spočine Duch Boží Přítomnosti,11 jakož i velkolepost Jeho Slávy, a budeš [již] žít životem světa budoucího.12

A nyní, můj synu, věz a zři, že ten, kdo se ve svém srdci vypíná nad ostatní, dopouští se vzpoury vůči nebeskému království,13 když se [bezostyšně] pyšní rouchem, které patří jen Bohu, jak se i píše: „Věčný kraloval, vznešeností se oděl, …“14

Má se snad člověk skutečně čím chlubit? Je-li majetný – je to stále Hospodin, kdo činí člověka chudým nebo bohatým. Má-li slávu – nepatří snad sláva Bohu? Stojí totiž psáno: „Bohatství a sláva pocházejí od Tebe, …“15 Cožpak se lze pyšnit slávou, jaká sluší jen Stvořiteli? A pyšní-li se kdo moudrostí – ať si raději uvědomí, že Bůh také „odnímá řeč spolehlivým, starcům bere soudnost, …“ 16

Nuže před Stvořitelem jsme si všichni rovni. Když se rozhněvá, svrhává vysoce postavené. A z dobré vůle pozvedá ponížené. Pokoříš-li nejprve sám sebe, Hospodin tě jistě pozvedne.

Rád bych ti teď předal pár rad, jak si co nejlépe osvojit pokoru a jak si tuto vlastnost získat napořád.

Svá slova vyslovuj jen s laskavostí.

Tvá hlava ať je vždy skloněná.

Svůj zrak upírej dolů, ale své srdce obracej směrem k nebesům. A neciv na člověka, který ti naslouchá. Druzí ať jsou ve tvých očích vždy váženější než ty sám. Převyšuje-li tě moudrostí či bohatstvím, měj ho v úctě. Je-li kdo v porovnání s tebou chudý, ať už v moudrosti nebo majetku, přesto může být o mnoho spravedlivější než ty. Zhřešil-li někdo, jistě to bylo jen nedopatřením, ale ve tvém případě se jednalo o úmysl.

Ve všem, co říkáš a děláš, byť by jen v myšlenkách či ve svém srdci, si neustále živě představuj, jak stojíš v přítomnosti Svatého, budiž požehnán, a že jeho Přítomnost17 spočívá na tobě. Vskutku, Sláva Hospodina naplňuje zemi. Vyjadřuj se vždy uctivě jako služebník, který stojí v přítomnosti svého pána. Ve společnosti lidí si počínej zdrženlivě. Zavolá-li kdo na tebe, neozývej se mu hned hlasitě, ale jen s rozvahou a mírným hlasem, jako když stojíš před svým učitelem.

Tóru studuj pravidelně a vždy s patřičným soustředěním, abys byl schopen vykonávat její nařízení. Když se zvedneš od učení, přemítej o věcech, které ses naučil a soustřeď se zejména na to, co se dá uplatnit v běžném životě.

Každé ráno a večer zkoumej své činy a dobře se zamýšlej nad tím, čemu ses celý den věnoval – jedině tak prožiješ všechny své dny v pokání.18

Když se chystáš k modlitbě, zbav svou mysl všeho ostatního – důkladně si tak připrav své srdce [na modlitbu] v přítomnosti Svatého, budiž požehnán.19 Pročisti své myšlenky a přemítej nad svými slovy, než je vyslovíš.

Takto hleď jednat při všem svém počínání po celou dobu svého života. Uvidíš, že se tím vyhneš každému přestoupení a tvá slova, činy i myšlenky zůstanou bez vady. Tvá modlitba bude čistá a jasná, upřímná a Svatý, budiž požehnán,19 v ní nalezne zalíbení, jak se píše: „jejich srdce posiluješ, máš pozorné ucho, …“20

Tento můj dopis si pročítej jednou týdně a nic z něho neopomínej. Řiď se jím a budeš kráčet navždy stezkami Hospodina,21 budiž požehnán, aby se ti dobře vedlo a zasloužil sis svět budoucí,12 který je připraven [jen] pro spravedlivé. Každý den, kdy budeš číst tento dopis, nebesa budou odpovídat přáním tvého srdce … Amen. Sela!

Naposledy změněno: 4. 6. 2024

Poznámky

  1. Iggeres ha-Ramban, A Letter for the Ages, Artscroll, 2005. []
  2. Mišlej (Přísloví) 1:8, Český ekumenický překlad. []
  3. Nedarim 22a []
  4. Kohelet (Kazatel) 11:10, Sidon. []
  5. Mišlej (Přísloví) 16:4, Český ekumenický překlad. []
  6. Iggeres ha-Ramban, A Letter for the Ages, Artscroll, 2005, str. 23-29, 33-37 []
  7. Mišlej (Přísloví) 22:4, Český ekumenický překlad. []
  8. Hebrejsky: Melech ha-Kavod. []
  9. Melachim Alef (1. Královská) 8:27 a Mišlej (Přísloví) 15:11, Český ekumenický překlad. []
  10. Jirmejahu (Jeremjáš) 23:24, Český ekumenický překlad. []
  11. Hebrejsky: Ruach ha-Šechina. []
  12. Hebrejsky: olam ha-ba. [] []
  13. Hebrejsky: malchut šamajim. []
  14. Tehilim (Žalmy) 93:1, Sidon. []
  15. Divrej ha-jamim Alef (1. Paralipomenon) 29:12, Český ekumenický překlad. []
  16. Ijov (Jób) 12:20, Český ekumenický překlad. []
  17. Tzv. Šechina. []
  18. Hebrejsky: tešuva. []
  19. Hebrejsky: ha-Makom baruch hu. [] []
  20. Tehilim (Žalmy) 10:17, Český ekumenický překlad. []
  21. Hebrejsky: ha-Šem jitbarach. []