Rubriky
Brit šalom

Příkladné jednání

Níže naleznete náš pracovní překlad stejnojmenného oddílu z knihy Brit Shalom – Rabbi Oury Cherki. Do češtiny ovšem přepisujeme jako „Brit šalom – Rabi Uri Šerki“. Název knihy by se dal přeložit jako „smlouva pokoje“. Kniha dále nese ještě jeden menší název – noachidská přikázání v běžném životě. Překlad zatím nebyl schválen, stále se na něm pracuje. Původní knihu lze zakoupit elektronicky na noahideworldcenter.org. S vydavatelem úzce spolupracujeme. Překlad v žádném případě nemůže sloužit jako náhrada za odbornou poradu s oprávněným židovským učencem!

A dělej to, co je přímé a dobré v očích Hospodina.

Oznámil ti, člověče, co je dobré a co od tebe žádá Hospodin: Abys jednal spravedlivě, miloval milosrdenství a kráčel se svým Bohem v pokoře.

5. Mojžíšova 6:18, Micha 6:8
  1. V Tóře je psáno: Co vlastně Hospodin, tvůj Bůh, od tebe žádá? Jen bát se Hospodina, svého Boha, chodit všemi jeho cestami a milovat ho. (5. Mojžíšova 10:12) Moudří dále upřesňují, co znamená chodit Jeho cestami: Stejně jako je On milosrdný, i ty bys měl být milosrdný. Stejně jako je On štědrý, i ty bys měl být štědrý. Stejně jako On obléká nahé, i ty bys měl oblékat nahé. Obecně tedy platí, že bychom si měli vždy počínat v souladu s dobrými mravy a žít bezúhonně, aby náš život co nejvíce odrážel Stvořitele, chodíce cestami, které jsou dobré a přímé.
  2. Člověk by měl tedy zkoumat své jednání a své povahové vlastnosti, měl by dobře prozkoumat svou duši, aby se ujistil, že chodí těmito cestami.
  3. Mezi dobré povahové vlastnosti, které by si měl člověk osvojit, patří: láska k lidem, štědrost, vnitřní síla, pokora, příjemné vystupování, obezřetnost, soucit, radost, mírumilovnost, mluvení o lidech v dobrém, umět se spokojit i s málem, umírněnost, nadšení, bezúhonnost, dobrá nálada.
  4. Král Šalomoun říkával: Kdo miluje stříbro, nikdy nebude mít dost. A Moudří dodávají: Kdo je vskutku bohatý? Kdokoliv se umí radovat ze svého údělu.
  5. Smyslem je osvojit si umírněnost ve všech povahových vlastnostech a vyhýbat se zacházení do krajností.
  6. Jelikož není možné napravit své chování ve všech ohledech okamžitě a najednou, člověku nezbývá než na sobě vědomě pracovat s cílem zlepšovat se po menších krůčcích. Tím si přirozeně přivykáme chodit dobrou a přímou cestou, která vede ke změně našich povahových vlastností, protože zvyk je železná košile a lidskou povahu lze měnit jen pomocí opakovaných činností.
  7. Člověk má povinnost vychovávat své děti v duchu osvojování dobrých povahových vlastností a také zdravého pohledu na život. Kdo své děti k ničemu nevede a zanedbává jejich výuku, je to jakoby je nenáviděl.

Další pokyny

  1. Člověk by si měl dát veliký pozor, aby svým chováním nezpůsobil znesvěcení Božího Jména, tedy aby nijak nezostudil Boží Jméno, Jeho Tóru, Jeho přikázání či izraelský národ. A stejně tak platí, že čímkoliv člověk dělá dobré jméno Bohu, Tóře nebo Izraeli, tím současně Boží Jméno posvěcuje.
  2. Člověk by měl být vždy od slova, měl by jednat způsobem co na jazyku to na srdci a také by se měl co nejdál vzdalovat od lží.
  3. Člověk by si měl dávat pozor, aby svým chováním nepůsobil dojmem zloděje ani žádného jiného zlovolníka, a neocitl se tak v podezření.
  4. Nikdo nesmí podrážet nohy slepému, ani klnout hluchému. Stejně tak není dovoleno přičinit se, aby někdo jiný porušil některé z přikázání. Přestupce, který by byl záměrně někým jiným uveden v omyl, je totiž považován za slepého, protože o zákazu v době přestoupení nevěděl. Z téhož důvodu je též zakázáno být ostatním nápomocen v jakémkoliv hříšném jednání.
  5. Dát někomu zlou radu, která ho poškodí, je srovnatelné s podrážením nohou slepému, a tím spíše, je-li to spácháno za účelem nějakého obohacení se.
  6. Bezbranným cizincům se nesmí ubližovat, člověk má mít slitování. Dále je zakázáno ubližovat vdově, sirotkovi a komukoliv, kdo zažívá velkou úzkost. S takovými musíme jednat obzvlášť ohleduplně.
  7. Nikomu se nesmí ubližovat ani slovem, ani skutkem. Nikdo nesmí být zraňován či zostouzen. Moudří učili: Je lepší vrhnout se do rozžhavené pece, než druhého veřejně zostudit.
  8. Je bezpodmínečně nutné vyhýbat se rozepřím a rvačkám.
  9. Moudří učili: Nesnaž se udobřovat s tím, kdo se zrovna rozhněval, ani neutěšuj člověka, kterému jeho zesnulý příbuzný ještě leží u nohou. Rovněž se vyhýbej tomu, abys hleděl na člověka v čase jeho ponížení.
  10. Živení se poctivou prací v nějakém oboru patří mezi způsoby, jak člověk může sloužit Bohu. Moudří učili, že kdokoliv nedohlíží na to, aby se jeho syn něčemu vyučil, je to, jako by ho učil krást.
  11. Udržování se v dobrém tělesném a duševním stavu patří mezi způsoby, jak může člověk sloužit Bohu. Každý má proto povinnost, aby dbal o své zdraví a vyhýbal se věcem, které mu škodí.
  12. Jelikož na člověka velmi působí jeho nejbližší okolí, za své přátelé bychom si měli vybírat jen dobré a čestné jedince, kteří na nás budou mít dobrý vliv. Dále bychom se měli přimknout k moudrým a spravedlivým a držet si co možná největší odstup od mravně zkažené společnosti.

Skutky milosrdenství

  1. Dobročinnost a skutky milosrdenství se svou důležitostí vyrovnají snad všem přikázáním Tóry. Na dobročinné účely lze přispívat jen živým, kdežto skutky milosrdenství lze projevovat jak těm, co jsou naživu, tak těm, co již zemřeli. Na dobročinné účely se zpravidla přispívá jen chudým, kdežto skutky milosrdenství ocení jak chudí, tak bohatí bez rozdílu. Dobročinnost bývá zpravidla otázkou peněz, ale skutky milosrdenství se týkají jak peněz, zdraví, tak celkového blaha člověka.
  2. Mezi skutky milosrdenství řadíme také pohostinnost, čímž proslul zejména Abraham.
  3. Navštěvování nemocných přináší těmto lidem povzbuzení do života a zároveň se tímto způsobem dovídáme o skutečných potřebách nemocného tak, abychom mu dokázali co nejlépe pomoci.
  4. Měli bychom se zasazovat o to, aby novomanželé prožívali radost. A jsou-li chudí, měli bychom jim na svatbu peněžně přispět.
  5. Mezi skutky milosrdenství řadíme rovněž utěšování truchlících, tedy pozůstalé rodiny po zemřelém. Kdo takto činí, prokazuje laskavost nejen těm, co jsou naživu, ale také tomu, kdo právě zemřel.
  6. Sluší se truchlit nad zemřelým příbuzným, pronést nad ním smuteční projev, řádně ho pohřbít, a to nejlépe ještě tentýž den, kdy zemřel. Tato povinnost se týká obzvláště těch nejbližších, tedy manžela, manželky, otce, matky, syna, dcery, bratra či sestry.
  7. Je nanejvýš šlechetné a laskavé zajistit pohřeb člověku, který už neměl nikoho, kdo by se o řádný pohřeb mohl postarat.
  8. Každý, kdo doprovází zemřelého na jeho závěrečné cestě do hrobu, prokazuje zemřelému skutek milosrdenství.

Pokání

  1. Kdo vidí jiného hřešit, má povinnost ho s vlídností na tuto skutečnost upozornit a říct, co dělá špatně, ale jen takovým způsobem, aby napomenutí mohlo být druhou stranou přijato. Napomenutí musí vyvěrat z upřímné lásky k bližnímu. V žádném případě se nesmí zvrhnout v zostouzení.
  2. Zhřeší-li člověk, vždy se může navrátit k jednání v souladu s Boží vůlí a svých zlých skutků upřímně litovat. Člověk, který činí upřímné pokání celým svým srdcem, je Stvořitelem milován a jeho hříchy jsou mu odpuštěny.
  3. Upřímné pokání má tři části: lítost nad minulostí, vyznání spáchaného hříchu a závazek vystříhat se opakování zlých skutků v budoucnosti. Vyznání se provádí ve stoje před Bohem a říká se přitom: „Prosím, Bože, zhřešil jsem před tebou, spáchal jsem to a ono. Upřímně lituji svých skutků a nebudu je nikdy opakovat.“1
  4. Zhřeší-li člověk vůči druhé osobě, má povinnost takového člověka odprosit a požádat o odpuštění.
  5. Když někdo někoho prosí za odpuštění, měli bychom mu umět odpustit a neměli bychom se mu mstít. Je správné v srdci odpustit úplně a na křivdu, která se nám stala, zcela zapomenout.

Pokoj

  1. „Jen milujte pravdu a pokoj.“2 „Pokoj vzdáleným i blízkým, praví Hospodin. Já je uzdravím.“3
  2. „Vyhýbej se zlu a konej dobro, vyhledávej pokoj a usiluj o něj.“4
  3. Hilel říkával: Buď mezi učedníky Aharonovými (Áronovými). Miluj pokoj a usiluj o něj. Měj lásku k lidem a přiváděj je blíže k Tóře.
  4. Rozepřím a hádkám bychom se měli vyhýbat – místo toho bychom měli v lidech zasévat lásku a bratrství, pokoj a přátelství.
  5. Máme tedy povinnost usmiřovat jeden druhého např. manžela s manželkou, a musíme se vždy zasazovat o pokoj mezi lidmi.
  6. Velký je pokoj, protože se svou důležitostí snadno vyrovná všemu ostatnímu. Požehnání spočine jen tam, kde je pokoj. Pokoj je dokonce jedno z Božích Jmen.

Jen buď silný a velmi statečný, abys pečlivě dodržoval celou Tóru, kterou ti přikázal můj služebník Mojžíš. Neuchyluj se od ní napravo ani nalevo, a bude se ti dařit, kamkoli půjdeš.

Jozue 1:7

Poznámky

  1. Jako případný viduj pro noachidy lze použít: 2. Mojžíšova 9:27, Daniel 2:47, 4:31-4 []
  2. Zachariáš 8:19 []
  3. Izaiáš 57:19 []
  4. Žalmy 34:15 []