Rubriky
Brit šalom

Poznání Boha

Níže naleznete náš pracovní překlad stejnojmenného oddílu z knihy Brit Shalom – Rabbi Oury Cherki. Do češtiny ovšem přepisujeme jako „Brit šalom – Rabi Uri Šerki“. Název knihy by se dal přeložit jako „smlouva pokoje“. Kniha dále nese ještě jeden menší název – noachidská přikázání v běžném životě. Překlad zatím nebyl schválen, stále se na něm pracuje. Původní knihu lze zakoupit elektronicky na noahideworldcenter.org. S vydavatelem úzce spolupracujeme. Překlad v žádném případě nemůže sloužit jako náhrada za odbornou poradu s oprávněným židovským učencem!

Já, Hospodin, jsem tvůj Bůh.

Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jeden!

Nuže, vizte, já, já to jsem, a žádného božstva se mnou není.

Neměj jiná božstva před mou tváří!

2. Mojžíšova 20:2, 5. Mojžíšova 6:4, 5. Mojžíšova 32:29, 2. Mojžíšova 20:3
  1. Víra v to, že Bůh je, ale také v jedinost Boží, je dědictvím izraelského národa. Síla přijetí této víry ovšem zavazuje všechny členy izraelského národa vyhlásit rovněž do celého světa, že se nemá uctívat žádná jiná božstva.
  2. Smyslem života je znát Boha.1 Nedílnou součástí tohoto poznání je bázeň před Bohem1 a také láska k Bohu.2 Milovat Boha, mimo jiné, znamená, přivádět k této víře i ostatní.
  3. Kdokoliv upřímně miluje Boha, činí tak skrze poznání Boha. Čím větší je toto poznání, o to větší je pak i láska. Sluší se tedy, aby člověk rostl a nabýval moudrosti, jak jen to je v jeho silách.
  4. Člověk má sloužit pouze Stvořiteli světa, a ne žádné jiné osobě.
  5. Z tohoto důvodu tedy Tóra lidem přikazuje, aby se nezapojovali do náboženských obřadů a uctívání, vyjma uctívání pravého Boha. Jakékoliv jiné uctívání je zakázáno a obvykle se označuje slovem modloslužba či jako uctívání model.3
  6. Rovněž je zakázáno uctívat jakoukoliv jinou bytost společně s pravým Stvořitelem. Tento zákaz obvykle nazýváme hebrejským slovem „šituf“, čímž rozumíme snahu dělit Boží svrchovanost na části. Do této skupiny zákazů řadíme např. křesťanskou víru, protože ta všeobecně přivádí lidi k uctívání člověka (Ježíše) spolu s Bohem.
  7. Mezi zakázané obřadní úkony, nejsou-li konány pro Stvořitele, patří zejména klanění se, porážení zvířat, spalování obětí či kadidla, přínášení úliteb. Není to ale vyčerpávající seznam. Stejně tak jakékoliv jiné projevy, které by připisovaly vládu a moc, jaká náleží jen Stvořiteli, některému jinému jsoucnu, např. užitím slov „ty jsi můj bůh“, jsou rovněž zakázány. Všechny tyto a jim podobné úkony jsou zakázány. Člověk, který si takto počíná, se vystavuje trestu, a to i kdyby ten či onen obřadní úkon ve skutečnosti nebyl považován za tradiční způsob uctívání v tom či onom náboženství.
  8. Tudíž je zakázáno modlit se k čemukoliv jinému než pravému Bohu a podílet se na obřadních úkonech s tím spojených – např. obřadní tance, zvláštní oblékání a jiné zvyklosti, jak to činí uctívači model. I za toto se člověk vystavuje trestu.
  9. Ačkoliv i všechny ostatní podoby obřadního uctívaní jsou zakázány, člověk se nezbytně nevystavuje trestu, chybí-li zde přímá souvislost s modloslužbou. Ovšem co se týče zvířecích obětí, pálení kadidla, klanění se a přínášení úliteb, tyto zaslouží trest, i kdyby se vůbec nejednalo o modloslužbu.
  10. Všechny druhy modloslužby, které bejt din (rabinský soud) shledává trestnými, zasluhují trest také před noachidským soudním dvorem.
  11. Zákaz modloslužby zahrnuje uctívání jakékoliv moci, duchovní i tělesné, ať už skutečné nebo takové, která je jen výplodem lidské představivosti.
  12. Součástí tohoto zákazu je rovněž uctívání lidských bytostí či jiných sil výše uvedenými způsoby. Člověk tento zákaz přestupuje i tehdy, pokud by např. věřil, že neuctívá stvořenou bytost, ale stvořitele samotného.
  13. Jedinec či národ, který by věřil tomu, že je veden nějakou silou, ať už tělesnou nebo duchovní, která je ovšem o úroveň níže než všezahrnující Stvořitel, nezasluhuje trest, pokud tato víra není doprovázena i nějakou podobou uctívání.
  14. Kdokoliv věří tomu, že je nějaký jiný bůh vládnoucí celému světu, mimo Jediného Stvořitele, který vše stvořil, je nazýván bludařem (dosl. však „popíračem základní pravdy“).
  15. Noachidům není zakázaná přitomnost či pasivní účast na modloslužebých oslavách.4
  16. Kdokoliv by noachidu nutil k modloslužbě proti jeho vůli, anebo je zde důvodná obava, že by ho jeho odmítnutí mohlo stát život, v takovém případě má noachida dovoleno zapojit se do modloslužby5, a nemá povinnost položit svůj život, aby se modloslužbě vyvaroval6.
  17. Je zakázáno navádět druhé k modloslužbě.7
  18. Kdokoliv by ve jménu modloslužby prorokoval a druhým udílel příkazy, porušuje noachidská příkázání.
  19. Je zakázáno vztyčovat pomník, zasadit strom či stavět budovu k modloslužebným účelům, a to i kdyby se ten, kdo takto činí, do modloslužby žádným dalším způsobem nezapojoval.

Dodatečná ustanovení

Mnohé z toho, co je židům v souvislosti s modloslužbou zakázáno, je židovstvu zapovězeno s cílem vzdálit je co nejdále od modloslužby. Noachidé do takové míry výslovně zakázáno nemají. I přesto je ale nanejvýš vhodné jít nad rámec povinnosti a řídit se i niže uvedenými ustanoveními.

  1. Člověk by se měl vyhýbat četbě modlařských knih.8 Nicméně, v případě noachidských moudrých, kteří v těchto záležitostech ostatním udílejí pokyny, je jen správné, aby měli přehled i o těchto knihách.
  2. Člověk by si měl dávat dobrý pozor na to, aby se o modloslužbě nevyjadřoval jakkoliv pochvalně, a tím spíše, aby nějakým způsobem nepřispíval ke zkrášlování modloslužby, např. zapalováním svící nebo nějakou jinou podobnou činností. Nyní máme na mysli zejména činnosti, které výslovně nepředstavují modloslužbu jako takovou. Co se týče věcí, které zcela vyloženě mezi modloslužbu řadíme, ty jsou v noachidském právu naprosto nepřípustné.
  3. Dále je vhodné vystříhat se účesům a úpravě vousů po vzoru modlářů, nenechávat se tetovat, ani si jakkoliv zohyzďovat tělo podobně, jak je to u nich zvykem. To stejné platí o vyholování různých míst na hlavě či dělání si zářezů na těle jako znamení smutku za zemřelé. Vypadnou-li někomu mince z kapes v blízkosti modly, která je někým uctívána, neměl by se pro ně před tou modlou sklánět. Člověk by si měl v takovém případě raději nejprve sednout na zem a posbírat je až v sedě.
  4. Nejlepší je také vyhnout se jezení jídel a pití nápojů, které byly nějakým způsobem použity k modloslužbě, a stejně tak jezení ovoce ze stromu, který někdo vysázel k modloslužebným účelům. To stejné platí také o mití užitku ze zlata nebo stříbra, kterým by bylo potaženo cokoliv modloslužebného, jakožto i popelu, který by zůstal poté, co by byly některé předměty užívané k modloslužbě spáleny.
  5. Nikdo si nesmí udělat modlu, ani pro sebe, ani pro kohokoliv jiného, k uctívání. Člověk nesmí vlastnit nic, co bylo užíváno k modloslužbě.
  6. Židé mají zakázáno zhotovit si sochu v podobě úplného člověka, byť jen k výzdobě.9 Nicméně není zakázáno být v místě, kde je taková ozdobná socha vystavena, a dokonce je i dovoleno považovat takovou sochu za umělecké dílo.
  7. Židé mají zakázáno předpovídat budoucnost pomocí čar a kouzel (magie), narušovat přirozené dění pomocí zaříkadel či zaklínadel, vyvolávat duchy zemřelých a hovořit s nimi (tzv. spiritismus), či provozovat čarodějnictví v jakékoliv podobě.10 Tóra všechny tyto věci nazývá ohavnostmi.11 A dále je řečeno: „Ty však buď s Hospodinem, svým Bohem, bez vady!“.12 Stejně tak je i pro noachidy nesprávné zabývat se těmito věcmi, ačkoliv nejsou noachidským právem zakázány. 13
  8. Židům bylo přikázáno, aby se k modloslužbě neobraceli a také, aby se jí nijak nezabývali. Dokonce je zakázáno domnívat se, že by na ní vůbec mohlo být něco pravdy. Člověk by o ni neměl ani okem zavadit.8
  9. Nikdo by neměl přísahat (skládat přísahu) ve jménu nějaké modly.14 Stejně tak nikdo nesmí nutit někoho jiného, aby přísahal ve jménu modly.14 A pokud někdo musí složit přísahu před soudem, měl by tak učinit pouze ve jménu Boha15, anebo takovým způsobem, aby z přísahy zcela vypustil, v čím jménu přísahá.

Poznámky

  1. 5. Mojžíšova 10:20 [] []
  2. 5. Mojžíšova 6:5 []
  3. 2. Mojžíšova 20:4-5 []
  4. Důvody, které takovouto účast židům zakazují, se totiž na noachidy nevztahují. []
  5. Je-li člověk na pochybách, zda má povinnost zachránit život (pikuach nefeš) či nikoliv, měl by vždy upřednostnit záchranu života. Mezi Achronim (pozdějšími rabínskými autoritami) jsou i takoví, kteří zastávají názor, že umírněnost je na místě také v případě majetkových ztrát, ale jsou i tací, kteří s tím nesouhlasí. []
  6. Ovšem Ramban např. zastával stanovisko, že i noachida má povinnost položit život, pokud jde o veřejné zapojení se do modloslužby či veřejné přestoupení sexuálních zákazů. Veřejné znamená před zraky deseti a více židů. []
  7. Devarim 13:7-12 []
  8. Vajikra 19:4 [] []
  9. Šemot 20:4; Rambam byl toho názoru, že se tento zákaz vztahuje také na noachidy. Chatam Sofer toto naopak noachidům dovoluje. []
  10. Devarim 18:10-11 []
  11. Devarim 18:12 []
  12. Devarim 18:13 []
  13. Rabi Šimon a Rabi Josi zastávali stanovisko, že noachidům bylo přikázáno zdržovat se čarodějnictví. Nicméně ani Rambam ani Ramban jejich názor ve svých rozhodnutích nezohlednili. []
  14. Šemot 23:13 [] []
  15. Devarim 10:20 []