Rubriky
Nezařazené

Předmluva k siduru Brit Olam

„Drahocenný je člověk, který byl stvořen k obrazu Božímu.“1 Rabi Akiva v těchto několika málo slovech poukazuje na skutečnost, že všichni máme Boží jiskru, která nás uvnitř ponouká k tomu, abychom toužili po Stvořiteli Světa. Každý z nás, ať už pocházíme z kteréhokoliv koutu světa, slyší někde v hloubi své duše neustálé volání přilnout ke svému Stvořiteli, být poslušen jeho přikázáním a sloužit mu celým srdcem v lásce a úctě.

Rabi Moše ben Majmon (Rambam či Majmonides) to shrnul takto: „Kohokoliv z obyvatelů světa jeho duch velkoryse podněcuje, aby se odebral do ústraní a stál tam před svým Bohem, protože ve své moudrosti pochopil, že chce být Bohu nápomocen, sloužit Mu a znát Ho, že chce jednat spravedlivě, jak to Bůh zamýšlel, a že chce ze své šíje odhodit břímě lidské vypočítavosti, takový je posvěcen jako nejsvětější svatyně. Bůh se stane jeho podílem a dědictvím navždy, takže mu podobně jako kněžím a levitům, nebude nikdy scházet to, co skutečně potřebuje k životu zde na zemi. Jak to říká i David [v Žalmech 16:5]: Bůh je podíl mně určený, je můj kalich; můj los drží pevně.“2

Poznámky

  1. Mišna, Avot 3:13 []
  2. Rambam, Mišne Tora, Zákony šmity a jovelu 13:10 []