Rubriky
Nezařazené

Pirkej avot – studijní poznámky

Studijní poznámky k našemu online kurzu se zaměřením na traktát Pirkej avot neboli Výroky otců: Kalendář akcí – Pirkej avot

Článek stále rozšiřujeme.
Naposledy změněno: 28. 2. 2024

Základní prameny (české překlady)

  • NOSEK, Bedřich. Pirkej avot – Výroky otců. Traktát Mišny s paralelním českým překladem a komentářem. Praha: Jiří Blažek/P3K, 2020. ISBN 978-80-906510-4-3/978-80-7667-010-5.
  • BLAŽEK, Jiří. Sidur Zichron David Jisra’el. Modlitební kniha pro všední dny, šabat a svátky s paralelním českým překladem a komentářem. Praha: Jiří Blažek, 2021. ISBN 978-80-906510-7-4. Pirkej avot na str. 318-363.
  • HAIDLER, Jaroslav Achab. Projekt Kešet s odkazy nejen na český překlad Pirkej avot, viz Chewra.com.
  • NOSEK, Bedřich, HAVELKA, Miloš. Rabiho Moše ben Majmona Osm kapitol o lidské duši a mravním konání. Praha: Sefer, 2001. ISBN 80-85924-31-5.
  • DIVECKÝ, Jan. Maharal (Rabi Löw). Cesta života – Derech chajim (2. perek). Praha: P3K, 2009. ISBN 978-80-87186-02-2.

Dějepisné pozadí

Doporučujeme důkladně se seznámit např. s Rambamovou předmluvou k Mišne Tora: Rambamova předmluva k Mišne Tora (částečný překlad).

Dále pak můžeme doporučit také Rambamův úvod k Pirkej avot, který vešel ve známost jako Šemona perakim neboli „Osm kapitol“ (v češtině vyšel opět v překladu Bedřicha Noska, viz výše).

K Pirkej avot ve skutečnosti vyšlo mnoho nejrůznějších komentářů (jako např. Maharalova Derech chajim), nicméně v češtině jsme zatím omezeni jen na výše uvedené zdroje.

Časová osa

(Řazeno přibližně podle pokolení, ve kterých měli uvedení učenci největší vliv; pro potřeby studia 1. kapitoly Pirkej avot.)

Období tzv. tanaitů:1
7. pokolení před churbanem (zbořením druhého Chrámu):
Šimon Spravedlivý – poslední z tzv. anšej kneset ha-gedola (mužů velkého shromáždění); v jeho časech začal významně posilovat vliv helenismu v důsledku tažení Alexandra Velikého a jeho generála Ptolemaiose I., který po smrti Alexandra zabral i území Egypta a erec Jisrael.2
6. pokolení před churbanem:
Antigonos ze Socho – v jeho době vznikla tzv. Septuaginta, ovšem židovskými učenci tehdy byla do řečtiny přeložena pouze Tóra a nic víc, tzv. targum ha-šivim, nicméně tato původní židovská septuaginta se nám nedochovala a není totožná s tou, kterou uchovalo křesťanství;3 po jeho smrti se za rostoucího vlivu helenismu rozmohli tzv. cadokim (saduceové) a bajtosim, kteří představují počátek i všech pozdějších odštěpků, např. tzv. karaitů v období tzv. gaonim.
5. pokolení před churbanem:
Jose ben Joezer z Credy a Jose ben Jochanan z Jeruzaléma – první z tzv. zugot (párů); vinou rostoucího útlaku ze strany helenistů se objevuje i první halachicky sporná otázka;4 v jejich době vyvrcholily boje Hašmonejců proti helenistům vedeným Antiochem Epifanem, který se pokoušel judaismus zcela vykořenit a dokonce znesvětil i Chrám, který ovšem následně Hašmonejci pod vedením Matitjaha a Jehudy Makabejských osvobodili a znovu zasvětili, odtud svátek Chanuka.5
4. pokolení před churbanem:
Jehošua ben Perachja a Nitaj z Arbely – za jejich časů se odehrály události okolo Jochanana Hyrkána, kterého se saduceům podařilo strhnout na svou stranu proti tzv. farizeům neboli perušim. Do té doby Hašmonejci jednali více méně věrně v souladu s učením našich Moudrých, až na to, že se po vítězném odboji zdráhali vrátit královskou korunu do rukou kmene Jehudy.6
3. pokolení před churbanem:
Jehuda ben Tabaj, Šimon ben Šetach, Šemaja a Avtaljon.
2. pokolení před churbanem:
Hilel a Šamaj.
poslední pokolení před churbanem:
Raban Gamliel (též zvaný „starší“ či „I.“).
Pokolení churbanu:
Raban Šimon ben Gamliel I.
1. pokolení po churbanu:
Raban Gamliel z Javne (též zvaný „II.“).
2. pokolení po churbanu:
Rabi Chananja ben Teradjon.
3. pokolení po churbanu:
Raban Šimon ben Gamliel II.
4. pokolení po churbanu:
Rabi Jehuda ha-Nasi (též zvaný jen „rebi“ či „rabejnu ha-kadoš“).

Úvod

Celý Izrael má podíl na budoucím světě, neboť je řečeno: „A lid Tvůj, všichni jsou spravedliví, navěky obdrží do vlastnictví zemi, oni jsou výhonek mé setby, dílo mých rukou k mé oslavě.“

Překlad Bedřicha Noska z Pirkej avot, str. 12.

Výraz „celý Izrael“ zde však rozhodně není použit ve vylučovacím slova smyslu, jak na to upozorňuje např. Rambam:

Kdo [z nežidů] na sebe přijme dodržování [sedmi noachidských přikázání] a je důsledný v jejich zachovávání, ten je považován za jednoho ze „zbožných mezi nežidy“ a zaslouží si mít podíl na budoucím světě.

Rambam, Mišne Tora, Hilchot melachim, 8:11, náš volný překlad.

Rambam dále ve svém úvodu k Šemona Perakim poznamenává: „Naši Moudří, pokoj s nimi, učí: Kdo se chce stát zbožným, měl by jednat podle učení v Avot. Není lepší vlastnosti než zbožnosti vyjma proroctví. A vskutku zbožnost vede k proroctví, jak učí naši Moudří: Zbožnost vede k Duchu Svatému. Z toho tedy můžeme usuzovat, že kdo jedná v souladu s mravním učením tohoto traktátu má nakročeno k dosažení proroctví.“7

Učitel Tóry je ve vztahu ke svým žákům často přirovnáván k otci (Sanhedrin 99b).8

Moudří učí: דֶּרֶךְ אֶרֶץ קָדְמָה לְתּוֹרָה „Správné vychování a zdokonalení povahových vlastností musí předcházet [studiu] Tóry.“9

Na světě je dnes více než sedm miliard duší, což je počet, jaký v dějinách lidstva nemá obdoby. Tvořivé síly, jaké skýtá tento obrovský počet lidí, jsou nesmírně mocné, ale stejně tak mocné mohou být i v něm ukryté ničivé síly.

Brit šalom, Úvod, rabi Uri Šerki

Traktát Avot byl zamýšlen jako ochrana (prevence) před tím, aby se lidstvo zvrhlo v ničivou sílu.10

A lid tvůj – všichni „jsou“, nebo teprve „budou“ spravedliví?

Otázka, jež je ve výše uvedeném nadpise, vyvstala při výměně postřehů účastníků společného online studia.

Ačkoliv jsou slova, jež pocházejí z Ješajahu (Izajáše) 60:21, nejčastěji chápána v budoucím slova smyslu – viz např. Český ekumenický překlad: „Tvůj lid, všichni budou spravedliví, navěky obdrží do vlastnictví zemi, oni, výhonek z mé sadby, dílo mých rukou k mé oslavě“, přičemž podobný způsob překladu téhož místa lze nalézt též běžně i v židovských překladech (např. v anglickém překladu nakladatelství Artscroll) – větu lze překvapivě chápat rovněž v přítomném slova smyslu tak, jak to překládá např. Bedřich Nosek v Pirkej avot: „A lid Tvůj, všichni jsou spravedliví, navěky obdrží do vlastnictví zemi, oni jsou výhonek mé setby, dílo mých rukou k mé oslavě.

Původní hebrejská předloha na tomto místě totiž skutečně umožňuje obojí, když hovoří o spravedlivých, jelikož na tomto místě zcela vypouští sloveso „být“ (což je v hebrejštině celkem běžný jev), čímž připouští oba významy současně. Proto je možné toto sloveso vypustit i při překladu, jako to činí rabín Efraim Sidon, když celou větu překládá do češtiny takto: „A lid tvůj, samí spravedliví, co výhonky mé sadby, dílo rukou mých, jímž se budu pyšnit, navěky zdědí zemi.“

Daat Sofrim k tomuto poznamenává: „Ačkoliv je pravdou, že Ješajahu svá proroctví obvykle odkazuje k budoucnosti, v tomto případě jsou jeho slova platná také v přítomnosti! Kdykoliv totiž srovnáváme židovský národ s okolními národy, zjistíme, že v porovnání s nimi jsou židé [v Božích očích] stále považováni za „spravedlivé“. Bůh však na židovský národ klade mnohem větší nároky než na zbytek světa a proto je také v Písmu o to přísněji napomínán.“11

Perek rišon (první kapitola)

א

Bedřich Nosek ve svém komentáři k 1. mišně uvádí: „Velké shromáždění se skládalo podle talmudického traktátu Megila (17b) ze 120 mužů, zatímco týž traktát v Jeruzalémském talmudu uvádí pouze 85 mužů.“12 Při bližším ohledání je však zřejmé, že pokud je tímto odkazem na Jeruzalémský Talmud opravdu míněna Megila 8a (1:5), tak tradiční vysvětlení k tomuto místu se týká případu, kdy Mordochaj (Mordokaj) a Ester žádali Moudré o začlenění svitku týkajícího se Purim do Písma, přičemž rozhodnutí padlo z hlasování menšího počtu než všech 120 členů Velkého shromáždění, jelikož např. samotný Mordochaj, který byl rovněž členem tohoto shromáždění, žádost předkládal a tudíž se na samotném rozhodování z pochopitelných důvodů nepodílel. Navíc na jiném místě v Jeruzalémském Talmudu nalezneme opět počet 120 (viz Berachot 2:4 či 25a). Jedná se tedy jen o zdánlivý rozpor, který lze snadno vysvětlit.13

Noskův komentář: „Vychovejte mnoho žáků – a nebuďte [tedy] jako raban Gamliel … [nebo] Šamajova škola,“,14 je sice zcela oprávněný, lze jej však vyložit i smířlivěji v tomto smyslu: Přijímejme každého žáka, ale nezapomínejme také od všech vyžadovat, aby z našich učeben odcházeli vždy moudřejší, skromnější a se ctí v těle, a nikdo už pak nebude pochybovat, z jakého jsou rodu. Když byl totiž raban Gamaliel ve své době [těsně po zboření druhého Chrámu] představeným Sanhedrinu, od každého, kdo se chtěl stát učencem, přísně vyžadoval, aby jeho chování a postoje odrážely, co učí Tóra, a kdo tyto podmínky nesplňoval, nebyl do učebny vůbec vpuštěn. Když byl místo něho do úřadu dosazen rabi Elazar ben Azarja, všichni hlídači před učebnami byli propuštěni a dovnitř byl vpuštěn, kdokoliv měl zájem. Když raban Gamaliel viděl, jak počty žáků stoupají, vyčítal si, že možná Izraeli bránil ve studiu Tóry skutečně neprávem. Aby se tím ale přestal trápit, byly mu ve snu ukázány bílé džbány plné popelu, jenž měl znázorňovat mnoho povalečů, kteří sedí v učebnách, [ačkoliv gemara dodává, že ve skutečnosti tomu tak nebylo; Nebesa si jednoduše nepřála, aby se tím raban Gamaliel nadále trápil].15

ב

„… na Tóře [studiu], na [chrámové] bohoslužbě a na konání skutků milosrdenství“ – Rambam učil, že neustálá náprava světa v té nejúčinnější možné podobě spočívá v snoubení těchto tří [základních] způsobů [dohromady]: studium Tóry představuje růst v rozumovém16 poznání [Boha], skutky milosrdenství poukazují na nutnost vést přitom mravní způsob života a služba se týká zachovávání micvot (přikázání), zejména pak těch, které úzce souvisejí s Chrámem.17

Smlouva „se dnem a nocí“ nebo nepřetržitá „dnem i nocí“?

Otázka, jež je ve výše uvedeném nadpise, vyvstala při výměně postřehů účastníků společného online studia.

Ačkoliv jsou slova, jež pocházejí z Jirmejahu (Jeremijáše) 33:25, nejčastěji chápána ve významu smlouvy uzavřené „se dnem a nocí“ – viz např. Český ekumenický překlad: „Toto praví Hospodin: Jakože jsem ustanovil svou smlouvu se dnem a nocí jako směrnici pro nebe i zemi,“ hebrejská mluvnice ve skutečnosti umožňuje větě rozumět také ve významu smlouvy, která trvá nepřetržitě „dnem i nocí“ – viz např. překlad rabína Efraima Sidona: „Tak pravil Hospodin: „Nebýt ve dne a v noci mé smlouvy, neuložil bych zákon nebesům a zemi.“ A tak i překlad Bedřicha Noska: Kdyby ve dne v noci netrvala má smlouva, nestanovil bych ani zákony nebes a země“, je tudíž zcela vyhovující a naprosto správný. Hebrejský obrat „jomam valajla“ je totiž nejednoznačný již v původní předloze a lze jej tak vyložit vícero způsoby. Srovnej např. se slovy v Jehošua (Jozue) 1:8, jež podle ekumenického překladu znějí takto: „Kniha tohoto zákona ať se nevzdálí od tvých úst. Rozjímej nad ním ve dne v noci [jomam valajla]. V židovství se tudíž ohledně smlouvy „se dnem a nocí“ traduje, že se má na mysli hned několik trvalých smluv: 1) smlouva o střídání dne a noci, což je pešat (základní význam) – viz Raši, 2) smlouva o nepřetržitém studium Tóry, či 3) smlouva o obřízce, jelikož i ta se k židům mužského pohlaví vztahuje nepřetržitě – poslední dva významy jsou však považovány za tzv. midraš (hlubší význam), viz Talmud, Nedarim 32a. Žádné z vysvětlení tak ve skutečnosti nijak neodporuje původní předloze, ale navzájem se doplňují.18

ג

„A mějte v bázni Nebesa“ – Rambam poznamenává, že Antigonos neučil jen o službě Bohu z čisté lásky, tedy bez nároku na odměnu, ale nezapomínal ani na bázeň před Nebesy. Kdo miluje Boha, nezanedbává jeho příkazy. Kdo se Boha bojí, nepřestupuje ani jeho zákazy nebo tzv. chukim (micvot jejichž důvody často nejsme schopni rozumově pochopit). Antigonos měl dva žáky – Cadoka a Bajtose. Ti svého učitele špatně pochopili, odstřihli se od něj a založili si svá vlastní hnutí, která naši Moudří nazývají obecně jako saduceové a bajtosiáni. Zpočátku tito dva rozkolníci měli v úmyslu popřít celou Tóru, ale když viděli, že lidi nepřesvědčí, změnili své učení tak, aby to navenek působilo, že pro ně stále zůstává platná Psaná Tóra a že se tedy jen vymezují vůčí Ústní Tóře a nařízením rabínů, jelikož nebyli schopni před lidmi popřít celé naše dědictví. V pozdějších dobách na ně navázala další podobná hnutí, např. tzv. karaité. Naši Moudří však mezi nimi nerozlišují a nazývají je souhrnně jako saduceové a bajtosiáni. To jsou ti, kteří popírají Ústní Tóru a vykládají si Písmo, jak chtějí, aniž by se drželi toho, co před nimi učili naši Moudří, zanedbávajíce tak slova Tóry:19 „A ty učiň podle toho, co ti řeknou z tohoto místa, které Hospodin vyvolil, a hleď konat, jak tě poučí. Jednej podle nauky, již tě naučili, a podle zákona, který ti řekli, a od slova, které ti povědí, neuhni vpravo ani vlevo.20

Rambamových třináct článků víry, které dle jeho názoru tvoří podstatu židovského duchovního dědictví:21

  1. Věřím celou svou vírou, že Stvořitel, nechť je požehnáno Jeho Jméno, stvořil a řídí všechna Svá stvoření a že On Sám činil, činí a bude činit vše.
  2. Věřím celou svou vírou, že Stvořitel, nechť je požehnáno Jeho Jméno, je jedinečný, a nikdo není jedinečný jako On v žádném ohledu, neboť On jediný je náš Bůh, který byl, který je a který vždy bude.
  3. Věřím celou svou vírou, že Stvořitel, nechť je požehnáno Jeho Jméno, není fyzické podstaty, není způsoben žádným fyzikálním jevem a nic nemůže být s Ním porovnáváno.
  4. Věřím celou svou vírou, že Stvořitel, nechť je požehnáno Jeho Jméno, je první a poslední.
  5. Věřím celou svou vírou, že jen ke Stvořiteli, nechť je požehnáno Jeho Jméno, náleží se modlit a k nikomu jinému, kromě Něho, se modlit nenáleží.
  6. Věřím celou svou vírou, že slova proroků jsou pravdivá.
  7. Věřím celou svou vírou, že proroctví Mošeho, učitele našeho, mír s ním, je pravdivé a že on byl otcem všech proroků – těch, kteří přišli před ním i těch, kteří přišli po něm.
  8. Věřím celou svou vírou, že Tóra, kterou chováme ve svých rukou, je tatáž, která byla dána Mošemu, našemu učiteli, mír s ním.
  9. Věřím celou svou vírou, že Tóra nebude nikdy změněna ani nebude jiná Tóra od Stvořitele, nechť je požehnáno Jeho Jméno.
  10. Věřím celou svou vírou, že Stvořitel, nechť je požehnáno Jeho Jméno, zná všechny činy a myšlenky lidského bytí, jak je řečeno: „Stvořil srdce každého jednoho z nich, rozumí všem jejich činům.“
  11. Věřím celou svou vírou, že Stvořitel, nechť je požehnáno Jeho Jméno, odmění dobrem všechny, kteří jsou poslušni Jeho příkazů a zahladí všechny, kteří je porušují.
  12. Věřím celou svou vírou v příchod Mesiáše, a i kdyby prodléval, budu každý den očekávat jeho příchod.
  13. Věřím celou svou vírou, že bude vzkříšení mrtvých, kdykoliv vyvstane Stvořitelova vůle, nechť je požehnáno Jeho Jméno, budiž vyvýšena Jeho památka, navěky a věčně.
Sidur Zichron David Jisrael, str. 111.

ד

„Nechť se tvůj dům stane shromaždištěm“ – Rambam zdůrazňuje, že se musíme přičinit, aby v místě našeho bydliště vždy byly prostory, kam se Moudří mohou pravidelně scházet ke studiu. A to tak, že když se jeden učenec zeptá druhého: „Kde budeme studovat dnes?“ ten druhý odpoví: „u těch a těch.“22

Lnout k Bohu – co to znamená?

V Tóře se píše: „Hospodina, svého Boha, se boj a jemu služ, jen k němu lni [uvo tidbak] a v jeho jménu přísahej!“23 Rambam vysvětluje:

Máme příkaz (tzv. micvat ase) lnout k Moudrým a jejich žákům, abychom se tak učili z jejich skutků, jak je psáno: „jen k Němu lni“ [uvo tidbak]. Naši Moudří se totiž nad těmito slovy pozastavovali: Copak je možné, aby člověk přilnul k Boží Přítomnosti (tzv. Šechině) [v doslovném slova smyslu]? Proto této větě musíme rozumět tak, že se tím myslí, abychom [ve skutečnosti] lnuli k Moudrým a jejich žákům. Je tedy nanejvýš vhodné, aby se každý např. nejprve poohlédl po dceři některého z učenců nebo aby svou dceru provdal některému učenci nebo aby s učenci Tóry usedal k jídlu a pití, pomáhal jim s obchody a byl s nimi ve spojení jakýmkoliv jiným způsobem v souladu s tím, jak se píše: „jen k Němu lni“. Podobně nám také Moudří radí: „ať tě pokryje prach z jejich nohou a s žízní pij jejich slova.“ (Avot 1:4)

Mišne Tora, Rambam, Hichot deot 6:2.

V podobném významu nalezneme také výklad těchto slov Tóry: „A ať mi udělají svatyni a usadím se v jejich nitru!“24 Větě lze totiž rozumět i tak, že tedy ani ne tak v té svatyni jako takové, ale skutečně uprostřed nich – tedy v každodenních životech samotného židovského národa.25

ה

„chudí ať jsou jako členové tvé rodiny“ – Rambam poukazuje na to, že se zde nabádá k tomu, aby ve společnosti nebyly upřednostňovány zájmy cizinců na úkor vlastního lidu, jelikož Moudří těmito slovy vlastně chválili ty, kdo místo pořizování si otroků z ciziny, zaměstnávali zchudlé svého vlastního lidu.22

„neveď plané hovory se ženou“ – Ačkoliv „zlí jazykové“ mohou pravý význam těchto slov záměrně překrucovat, Moudří se nás zde ve skutečnosti snaží povzbudit: Muž, který si váží své ženy, má ve zvyku radit se s ní předně o důležitých věcech a neomezuje se tedy jen na plané řeči s ní (rabi Samson Rafael Hirsch).26

ו

„opatři si učitele“ – Rambam vysvětluje, že tento učitel ve skutečnosti nemusí mít o mnoho víc znalostí než my. Hlavním smyslem této zásady totiž je, abychom si nezvykli studovat jen o samotě. Jedině s druhými může mít naše studium naději na úspěch.27

ז

„Drž se dále od špatného souseda“ – aneb vyhněte se saduceům:

Helenisté, saduceové, farizeové, amej ha-arec, esejci, křesťané

Za časů vlády judského krále Jochanana Hyrkána se do popředí dostalo hnutí popíračů Tóry. Ponejvíce se jednalo o potomky helénistů, kteří kráčeli ve stopách svého učitele Cadoka, jehož žáci byli označováni jako cadokim neboli saduceové.

Odlišovali se něčím saduceové od helénistů? Obě skupiny odmítaly uznat, že by Ústní Tóra pocházela od Boha a obě skupiny měly ve zvyku shazovat ze sebe „jho přikázání“ při každé příležitosti. Lišili se však v politických názorech. Helénisté prosazovali myšlenku úplného smíšení národů a proto neviděli žádný přínos v tom, aby Židé i nadále tvořili samostatný národ. Jednoduše chtěli se svým okolím splynout a skoncovat tak s židovskou nezávislostí. Saduceové ovšem byli zásadně proti. Byli si totiž až moc dobře vědomi všech duchovních i politických výdobytků, kterých se podařilo dosáhnout za časů Hašmonejců. Rovněž byli mnohem prozíravější v tom, že nezapomínali na skutečnost, že většina národa nebude ochotna vzdát se svého Boha a židovské národní hrdosti, obzvlášť když sami byli očitými svědky zázraků a toho, jak Bůh opět viditelně zasáhl do dějin židovského národa. Proto se na lid snažili působit dojmem hrdých vlastenců, kteří bojují za nezávislost svého národa.

Moudří je ale od počátku prohlédli a proto dělali vše, co jen bylo v jejich silách, aby vliv saduceů na židovský národ byl co nejmenší. Saduceové na tyto snahy odpovídali otevřeným bojem: Hlásali, že k tomu, abychom správně rozuměli Tóře, Moudré vůbec nepotřebujeme. Bohatě prý postačí, když se Židé budou řídit pouze Psanou Tórou a budou dělat přesně tak, jak je v ní psáno. Tóra je údajně snadno srozumitelná kniha, že ji jsou všichni schopní porozumět. Bylo to však válečné tažení, které mělo otřást samotnými základy židovské víry. Šlo o snahu popřít tu skutečnost, že Ústní Tóra pochází od Boha a že se nepřerušeně předává z pokolení na pokolení od jednoho učitele k druhému již od dob, kdy Moše obdržel Tóru na hoře Sinaj. Saduceové rovněž ostře odmítali, že by kdy Moudrým byla dána pravomoc vydávat vyhlášky a nařízení.

Nutno však poznamenat, že ačkoliv saduceové tvrdili, že se drží Psané Tóry, ve skutečnosti přistupovali ledabyle i k přikázáním, u kterých ani oni sami nepochybovali o jejich pravém smyslu. Nicméně, aby ani v těchto případech nedali našim Moudrým v ničem za pravdu, raději dané přikázání přesto záměrně přestupovali, jen aby se v něčem náhodou neshodovali se správným postupem podle halachy, jak to učí naši Moudří.

Některé z jejich závažných odchylek, které máme dodnes uchovány v živé paměti:

  • Běžně zanedbávali obřad s vyléváním vody na oltář během svátku Sukot (Stánků), tzv. nisuch ha-majim, se zdůvodněním, že o něm není nikde v Psané Tóře výslovná zmínka.
  • V protikladu s vysvětlením, jak to učí Ústní Tóra, měli velekněží z řad saduceů ve zvyku o Jom kipur (Dni smíření) zapalovat kadidlo ještě před vstupem do nejsvětější svatyně, ačkoliv správně se tak má dít až po vstupu.
  • Místo, aby počítali svátek Šavuot (Týdnů) jako padesátý den od druhého dne svátku Pesach (Přeskočení), saduceové začínali své počítání od první neděle po zahájení Pesachu.
  • Saducejské soudy byly známy jako obzvlášť kruté. Ústní Tóra totiž vykládá „oko za oko“ pouze v tom smyslu, že provinilec musí vyplatit poškozenému odpovídající peněžní náhradu za újmu na zdraví. Saduceové ovšem měli ve zvyku tato místa vykládat doslova. Pokud někdo druhého oslepil, byl za trest oslepen také. Zlomil-li druhému nohu, saduceové zlomili nohu i provinilci.

Po vzoru svého učitele Cadoka, saduceové nevěřili ve svět budoucí a tedy ani v odměnu a trest v příštím životě. Nebylo tedy nic, co by je nějak zvlášť odrazovalo od hříchu. Zabývali se hlavně tím, jak si tento svět co nejlépe užít, jelikož po smrti je už nic nečeká. Jednu dobu se jim dokonce podařilo natolik nabýt na síle, že měli dostatečnou moc násilně pronásledovat židy, kteří zůstávali věrní Tóře. V těchto rozepřích mezi věrnými z řad lidu vedenými našimi Moudrými a saduceji bylo prolito mnoho krve.

Saduceům a jejich důrazu na blahobyt přišlo vhod i to, že Judea tehdy hospodářsky vzkvétala. Dokonce se jim nakonec povedlo stáhnout na svou stranu také samotného Jochanana Hyrkána, který byl politickým vůdcem lidu a zároveň veleknězem. Tehdy saduceové získali navrch, co se týče politického vlivu.

Jochanan Hyrkános byl přitom valnou většinu svého života věrný Tóře. Zavedl sice některá opatření, se kterými naši Moudří nesouhlasili, ale celkově měl ve zvyku držet se toho, co učili Moudří. Ke sklonku jeho života se ovšem saduceům podařilo strhnout ho na svou stranu. Částečně v tom mohlo sehrát svou úlohu i to, že naši Moudří některá jeho nařízení zcela odmítli. Ať už ho k saducejství přivedlo cokoliv, Moudří od té doby radí: „nedůvěřuj si až do dne své smrti“ (Avot 2:4[5]). Jochanan vládl nad Judeou celkem 31 let (3626-3657 neboli 135-104 před o. l.).

History of the Jewish People, The second temple era, Artscroll, str. 90-91, volný překlad.

Jedna z věcí, se kterou naši Moudří s Jochananem nesouhlasili, bylo to, že v rozporu s halachou násilně přinutil Edomity ke konverzi k judaismu z obav, aby se později nespolčili s nepřáteli Izraele. Výsledkem ovšem bylo, že z těchto Edomitů později vzešel nechvalně proslulý Herodes.28

Skutečnými vůdci židovského národa napříč staletími vždy byli a budou učenci Tóry a jejich Moudří. A nebylo tomu jinak ani za časů Jochanana [Hyrkána], který vládl v období tzv. zugot [dvojic], kdy se na duchovním vedení národa podíleli vždy dva učenci. Za časů Jochanana to byli Jehošua ben Perachja a Nitaj z Arbely, kteří sami byli žáky předchozí dvojice – Jose ben Joezera a Jose ben Jochanana. Ti stáli v čele během obtížných let plných násilných potyček mezi Hašmonejci a helénisty.

V Mišně se můžeme dočíst, co zdůrazňovali: Jehošua ben Parachja řekl: „Opatři si učitele, získej si druha a posuzuj každého z jeho lepší stránky.“ Nitaj z Arbely řekl: „Drž se dále od špatného souseda a nespolčuj se s bezbožníkem. A nemysli si, že je možno vyhnout se trestu.“ (Avot 1:6-7)

Právě v Nitajových slovech se asi nejvíce odráží duch doby, ve které žili: V jeho době totiž pořekadlo: „drž se dále od špatného souseda“, představovalo především výzvu k tomu, aby se člověk vyhýbal vlivu saduceů. A kdykoliv se některý žid pozastavoval nad tím, jak je možné, že se zlovolníkům a saduceům tolik daří, měl Nitaj ve zvyku každého ubezpečovat: „nemysli si, že je možno vyhnout se trestu“, a věz, že každý zlovolník nakonec bude potrestán a že učení a víra těchto zlovolníků neobsahují ani špetku pravdy.

V těchto časech mezi učenci ještě nebylo žádného sporu, co se zákonů Tóry týče, vše bylo jasné a mezi předními učenci nepanovaly rozdílné názory. Kdykoliv totiž vyvstane na nějakém místě pochybnost a je nutno rozhodnout v nějaké důležité věci, Tóra přikazuje: „Bylo-li by rozhodnutí mezi krví a krví, mezi soudem a soudem a mezi ranou a ranou při sporu ve tvých branách nad tvé síly, vstaň a vystup k tomu místu, jež vyvolil Hospodin, tvůj Bůh. A přijď ke kněžím, Levitům, a k soudci, jenž bude v oněch dnech, požádej a oni ti povědí slovo práva.“29 Tím „místem“ se myslí Jeruzalém a oním „soudcem“ se myslí Sanhedrin. Ještě v dobách Jehošuy a Nitaje víme o pouze jedné jediné sporné otázce, která se týkala pokládání rukou na oběť během svátků. Nasi a Av bejt din tehdy vůbec poprvé v Sanhedrinu dospěli k rozdílnému závěru.

Nicméně s přibývajícím časem a vlivem rostoucích hořkých potyček se saduceji se některé zákony začaly zapomínat a jiné se ne vždy předávaly v úplnosti. Ovšem v každé generaci se nakonec vždy objevil učenec, který dokázal „obnovit korunu Tóry do její původní slávy“ a byl tedy schopen veškeré rozpory znovu uvést do souladu s halachou – byli to velikáni jako Šimon ben Šetach, Šemaja, Avtaljon či Hilel.

Navzdory úsilí saduceů, většina lidu přesto stále následovala Moudré a zůstávala věrna zákonům Tóry. Moudrým se v této době obecně říkalo perušim neboli farizeové ve významu „ti, co se oddělují“. Bylo tomu tak proto, že úzkostlivě dbali i na ta nejpřísnější pravidla ohledně obřadní čistoty – tzv. tuma vatahara. Dodržování všech těchto předpisů ovšem bylo příčinou i toho, že se často vyhýbali činnostem, místům, lidem a věcem, které by jinak halacha běžně připouštěla.

Chaverim se tehdy říkalo lidem, kteří byli v těchto věcech zběhlí a učení a byli známí jako ti, co halachu dodržují úzkostlivě a přesně, a to obzvlášť co se týče zákonů o obřadní čistotě a desátků.

Běžným židům se zase říkalo amej ha-arec, tedy něco jako „lidé země“. Ti totiž měli ve zvyku očišťovat se od obřadní nečistoty v zásadě jen tehdy, když vstupovali na Chrámovou horu – např. během poutních svátků nebo když chtěli přinést oběť. Ačkoliv se tedy většinou jednalo o židy ne příliš učené, o nichž bylo známo, že v některých halachických otázkách často chybují, přesto i tito většinově následovali naše Moudré.

Zatímco saduceové vedli proti Tóře otevřenou vzpouru, na jevišti dějin se v těchto dobách objevila ještě jedna skupina, která se odchýlila od přímé stezky Tóry a našich Moudrých. Ti sice nebyli tak drzí jako saduceové, ale rovněž se odchýlili od pevných základů, na kterých stojí tradice Tóry.

Této skupině nejčastěji říkáme tzv. esejci. Jedná se o odvozeninu z aramejštiny, která by se nejlépe dala přeložit asi jako „léčitelé“, jelikož mnoho z nich se skutečně lékařstvím hojně zabývalo. Nejčastěji měli ve zvyku uchylovat se na odlehlá místa, kde se drželi co nejdál od běžných lidí. Žili uzavřeným komunitním způsobem života a uvalovali na sebe nejrůznější pravidla, která halachicky nebyla vůbec vyžadována. Jejich stolování se vyznačovalo dodatečnými obřady, které nepocházejí z Tóry, často žili v naprosté odloučenosti od svých rodin a rovněž se nijak nepodíleli na chrámové službě.

Někteří se domnívají, že pravě z jejich učení později vzešlo křesťanství, které v průběhu staletí přineslo židovskému národu nevýslovné trápení.

Počínaje rokem 1947 se začaly objevovat svitky nalezené v kumránských jeskyních blízko Mrtvého moře. Svitky pocházejí od sekty, která zjevně rozlišovala mezi tzv. syny světla a tmy. Někteří badatelé mají za to, že se pravděpodobně mohlo jednat právě o esejce.

History of the Jewish People, The second temple era, Artscroll, str. 91-93, volný překlad.

Naposledy změněno: 28. 2. 2024

Poznámky

  1. Podle Introduction to the Talmud, Artscroll, str. 488. []
  2. History of the Jewish People, The Second Temple Era, Artscroll, The Land of Israel under the Ptolemies, str. 53-60. []
  3. Viz Koren Talmud Bavli, Megila 9a, str. 244 a History of the Jewish People, Second Temple Era, str. 58. []
  4. Zda se má provádět tzv. smicha (pokládání rukou) u oběti, která je přinášena o tzv. jom tov (svátku) – Jose ben Joezer zastával názor, že nikoliv, Jose ben Jochanan byl opačného názoru. Otázka byla vyřešena až v době Hilela a Šamaje a bylo rozhodnuto, že se smicha provádět má. Viz History of the Jewish People, Second Temple Era, Artscroll, str. 58. []
  5. History of the Jewish People, The Second Temple Era, Artscroll, str. 78, 91. []
  6. History of the Jewish People, The Second Temple Era, Artscroll, str. 89-93. []
  7. Pirkei Avot with the Rambam’s Commentary, Rabbi Eliyahu Touger, Moznayim, Jerusalem, str. 13. []
  8. Avos DeRabbi Nassan, Artscroll, str. 162. []
  9. The Pirkei Avos Treasury, Artscroll, str. xxi; Vajikra raba 19. []
  10. The Pirkei Avos Treasury, Artscroll, str. xxii. []
  11. Da’ath Sofrim, The Book of Yeshayahu, Vagshal, str. 519. []
  12. NOSEK, B. Pirkej avot …, str. 12. []
  13. The Schottenstein Edition Talmud Yerushalmi, Artscroll, Tractate Megillah 8a (1:5), výkladová poznámka č. 13. []
  14. NOSEK, B. Pirkej avot …, str. 13; Avot de-rabi Natan 2:9. []
  15. Koren Talmud Bavli, Berachot 28a, str. 182. []
  16. Intelektuálním. []
  17. Pirkei Avot with the Rambam’s Commentary, Rabbi Eliyahu Touger, Moznayim, Jerusalem, str. 62-63. []
  18. The Milstein Edition Jeremiah, Artscroll, str. 299-300; The Noé Edition Koren Talmud Bavli, Nedarim, str. 126. []
  19. Devarim (5. Mojžíšova) 17:10-11, Sidon. []
  20. Pirkei Avot with the Rambam’s Commentary, Rabbi Eliyahu Touger, Moznayim, Jerusalem, str. 63-65. []
  21. Třináct článků víry se původně nachází v Rambamově úvodu k 10. kapitole traktátu Sanhedrin zvané Perek Chelek, ale v upravené formě bývá součástí také většiny sidurů včetně těch českých. []
  22. Pirkei Avot with the Rambam’s Commentary, Rabbi Eliyahu Touger, Moznayim, Jerusalem, str. 65. [] []
  23. Devarim (5. Mojžíšova) 10:20, Sidon. []
  24. Šemot (2. Mojžíšova) 25:8, Sidon. []
  25. Rabi Uri Šerki v jednom ze svých výkladů pro noachidy k paraši Teruma, viz https://noahideworldcenter.org/cs/blogs/weekly-portion-of-torah/sanctuary?_pos=1&_sid=ce46ae03f&_ss=r . []
  26. The Pirkei Avos Treasury, Artscroll, str. 23. []
  27. Pirkei Avot with the Rambam’s Commentary, Rabbi Eliyahu Touger, Moznayim, Jerusalem, str. 66. []
  28. History of the Jewish People, The second temple era, Artscroll, str. 89. []
  29. Devarim (5. Mojžíšova) 17:8-9, Sidon. []