Rubriky
Nezařazené

Dibur – Sefer pele joec – studijní poznámky

Krátké shrnutí halachot v souvislosti s užíváním slov. Hlavním zdrojem, o který se zde opíráme, je Sefer pele joec rabího Eliezara Papo. Jedná se o význačné dílo z oblasti tzv. musaru (židovské etiky). Níže se jedná o naše studijní poznámky.

Článek stále rozšiřujeme.
Naposledy změněno: 13. 12. 2024

Minej diburim

Hebrejské názvosloví: dibur (דִּבּוּר, „řeč“), minej diburim (מִינֵי דִּבּוּרִים, „druhy řečí“), micvot (מִצְווֹת, „přikázání, pojítka“)

Rozlišujeme tři základní druhy řečí (minej diburim):1

  • micva (מִצְוָה) – řeč v souvislosti s tzv. micvot či vyplývající z jejich plnění apod.
  • heter (הֶתֵּר) – dobrovolné rozmluvy o věcech, o kterých je dovoleno vhodně mluvit
  • isur (אִסּוּר) – zakázané řeči a projevy

Praktické příklady spadající do první skupiny:

Talmud Tora

Hebrejské názvosloví: talmud Tora (תָּלּמוּד תּוֹרָה, „studium Tóry“), jecer ha-ra (יֵּצֶר הָרָע, „zlý sklon“), devarim betelim (דְּבָרִים בְּטֵלִים, „plané řeči“), devarim asurim (דְּבָרִים אֲסוּרִים, „zakázaná slova“)

  • Zaobírání se Tórou (talmud Tora) je nejvýznamnější řečí patřící do skupiny zvané „micva“.2
  • Současně je to také ten nejúčinnější protijed na tzv. zlý sklon (jecer ha-ra), který je přirozenou součástí člověka. Lze dokázat jednoduchým pozorováním: Člověk, který je zvyklý se celý den věnovat bezduchému tlachání (devarim betelim) a zakázaným řečem (devarim asurim) se tím nejčastěji necítí příliš unaven, ale jakmile by se měl začít zaobírat Tórou, okamžitě ho to začne vyčerpávat.2
    • [Poznámka: Je nutno pochopit, že tento „sklon“ ve skutečnosti není zlý sám o sobě – „zlo“ (neboli jed) vzniká až v okamžiku, kdy mu člověk podlehne. Naučí-li se člověk tento svůj sklon ovládat v mezích učení Tóry, pak ve skutečnosti nepřináší nic zlého, ale stává se naopak velmi prospěšným.]
  • Přemáháním jecer ha-ra přináší člověk radost Stvořiteli (אוֹשֶׂה נַחַת רוּחַ לְיוֹצְרוֹ). 3 Postupem času se z jecer ha-ra (הָרָע) může stát dokonce i přítel (רֵעַ). [Poznámka: to se však týká spíše jen velmi vzácných jedinců. Nicméně, ačkoliv nejsme vždy schopni dosáhnout úplnosti, měli bychom se o to pokoušet.]

Tefila

Hebrejské názvosloví: tefila (תְּפִלָּה, „modlitba“), Moše rabejnu (מֹשֶׁה רַבֵּנוּ, „náš učitel Mojžíš“)

  • Druhou neméně důležitou promluvou spadající do skupiny zvané „micva“ je modlitba (tefila).3
  • Spadá sem i povinnost prosit o záchranu v případě jakéhokoliv hrozícího nebezpečí, ať už jde o hrozbu újmy tělesné (צָרַת הַגּוּף), majetkové (צָרַת מָמוֹן) či duchovní (צָרַת הַנֶּפֶשׁ).3
  • Člověk má povinnost modlit se i v případě, že ho již neštěstí zastihlo. I tento druh modlitby si ha-Šem přeje.4
  • Modlitba zmůže víc než všechny naše dobré skutky dohromady. Takto se učíme již z příkladu Mošeho rabejnu, který byl rovněž vyslyšen jen na základě modliteb.4

Kibud av va-em

Hebrejské názvosloví: kibud av va-em (כִּבּוּד אָב וָאֵם, „úcta k otci a matce“), Gehinom (גֵיהִינָּם)

  • Tóra vyžaduje, aby lidé hovořili uctivě se svými rodiči, jak otcem, tak matkou (včetně jejich případných příštích zákonných protějšků), jejich sourozenci, jak strýcem, tak tetou, prarodiči – z obou stran, a také tchány a tchýněmi. Rovněž je povinnost mít v úctě svého staršího bratra a jeho učitele (rabína). Dále kohokoliv, kdo člověka převyšuje moudrostí či věkem. Každého podle úrovně, jaká mu přísluší.5
  • Člověk by s nimi měl umět mluvit mírně a uctivě, jakoby hovořil s králem (dokonce i kdyby oni sami byli k němu neuctiví, spílali mu, či ho zostouzeli).6
    • [Poznámka: To však rozhodně neznamená, že by měl člověk takové jednání dlouhodobě snášet. Měl by udělat vše proto, aby se takovým okolnostem vyhnul.]
  • Kdo hovoří surově se svými rodiči, i kdyby je jinak krmil jen tím nejlepším jídlem, zdědí Gehinom.6

Zichronot

Hebrejské názvosloví: zichronot (זִכְרוֹנוֹת, „připomenutí“)

  • V židovských sidurech lze najít až 10 tzv. zichronot, která by se měla pronášet denně. Většina současných sidurů jich však obsahuje pouze 6 (tzv. šeš zichronot). Každé připomenutí ukrývá hluboké myšlenky, kterým se nyní nebudeme důkladně věnovat. Noachidů se totiž příliš netýkají.7

Proto si budeš připomínat den, kdy jsi vyšel z egyptské země, po všechny dny tvého života.

Jen se převelice střez toho, abys zapomněl na věci, které viděly tvé oči; pamatuj, aby nevymizely z tvého srdce po všechny dny tvého života. Oznámíš je svým synům i synům tvých synů – den, kdy jsi stál před Hospodinem, svým Bohem, na Chorevu.

Pamatuj, co ti učinil Amalek na cestě, když jsi vycházel z Egypta. Jak se k tobě přiblížil na cestě a pobil slabé, kteří se táhli za tebou, když jsi byl slabý a unavený. A nebál se Boha. I stane se, že až tě nechá Hospodin, tvůj Bůh, odpočinout od všech tvých nepřátel, kteří tě obklopují, v zemi, kterou dal Hospodin tobě jako dědičný podíl, vymažeš památku na Amaleka z nebes. Nezapomeneš.

Pamatuj, nezapomeň, jak jsi rozlítil Hospodina, svého Boha, na poušti.

Pamatuj, co Hospodin, tvůj Bůh, učinil Mirjam na cestě, když jste vycházeli z Egypta.

Pamatuj na den odpočinku, abys jej světil.

Sidur Zichron David Jisrael, Šeš zichronot, str. 108

Berachot

Hebrejské názvosloví: berachot (בְּרָכוֹת, “požehnání”)

  • Sluší se, aby člověk žehnal ha-Šem prostřednictvím tzv. birchot ha-nehenin (בִּרְכוֹת הַנֶּהֱנִין, “požehnání nad potěšeními”), birchot ha-micvot (בִּרְכוֹת הַמִּצְוֹת, “požehnání nad přikázáními”) a také birchot ha-hodaa ve-ha-ševach (בִּרְכוֹת הַהוֹדָאָה וְהַשֶּׁבַח, “požehnání díkůvzdání a chvály”).8
    • [Poznámka: Birchot ha-micvot se noachidů tolik netýkají. Tradičně jsou jimi totiž míněna čistě jen židovská požehnání.]
  • Požehnání se pronášejí pomalu, nahlas, se správnými úmysly a s radostným srdcem.8

[Více: Hilchot berachot]

Birkat kohanim

Hebrejské názvosloví: kohanim (כֹּהֲנִים‎, „[židovští] kněží“), Avraham avinu (אַבְרָהָם אָבִינוּ, „náš otec Avraham“), Jisrael (יִשְׂרָאֵל, „Izrael“), olam ha-ba (עוֹלָם הַבָּא, „budoucí svět“)

  • Kohanim mají povinnost žehnat židovskému národu.8

„Pověz Aharonovi a jeho synům, říkaje: Takto žehnejte synům Jisraele! – a řekni jim: Nechť ti Hospodin žehná a chrání tě. Nechť ti Hospodin osvětlí svou tvář a je ti milostiv. Nechť k tobě Hospodin pozvedne svou tvář a dá ti mír. Tak vloží mé jméno na syny Jisraele a já jim požehnám.“

Bamidbar 6:27
  • V očích ha-Šem je dokonce správné, aby každý člověk žehnal Jisraeli. Obzvláště pokud jde o spravedlivé jedince.8

Památka spravedlivého bude k požehnání, kdežto jméno svévolníků zpráchniví.

Mišlej 10:7
  • Stalo se tedy dobrým zvykem např. u Avrahama avinu, ale i v případě ostatních zbožných blahé paměti, přidávat k jejich jménům také uctivé přídomky: alav ha-šalom (עָלָיו הַשָּׁלוֹם, „mír s ním“), zichrono livracha (זִכְרוֹנוֹ לִבְרָכָה, „blahé paměti“) či zichro lechajej ha-olam ha-ba (זִכְרוֹ לְחַיֵּי הָעוֹלָם הַבָּא) apod.8
  • [Poznámka: Měli bychom se tedy vyhnout obloukem každému, kdo se nebojí hanit některého z Moudrých Izraele, nebo o nich mezi lidmi rozšiřuje nepravdy či polopravdy.]

Kabalat ol malchut Šamajim

Hebrejské názvosloví: kabalat ol malchut Šamajim (קַבָּלַת עֹל מַלְכוּת שָׁמַיִם, „přijetí jha Božího království“), keriat Šema (קְרִיאַת שְׁמַע, „čtení Šema“)

  • Tóra vyžaduje pronášet Keriat Šema každé ráno i večer jako výraz vyznání Boží jedinosti a přijetí jha micvot ha-Šem z lásky k Němu.9
    • [Poznámka: noachidé sice nemají povinnost pronášet Keriat Šema, ovšem smějí tak činit – za předpokladu, že rozumějí správně významu Boží jedinosti, a neuctívají tím např. Ježíše apod., a že jsou si vědomi zásadních rozdílů mezi židy a nežidy (tzn. uvědomují si, že nemají stejné povinnosti a výsady jako židé).]

Tochacha

Hebrejské názvosloví: tochacha (תּוֹכָחָה, „napomenutí“), talmidej Chachamim (תַּלְמִידֵי חֲכָמִים, „žáci [našich] Moudrých“), din emet (דִּין אֱמֶת, „pravdivý soud“)

  • Tóra vyžaduje, aby byl sjednáván pořádek, aby lidé věděli, co je správné a abychom se zastávali těch, kteří jsou utlačováni, abychom tak jasně vyjádřili nesouhlas s pácháním křivd.10
  • To také obnáší napomínání těch, co se nestydí hřešit, kdykoliv je to v našich silách a úměrně daným okolnostem – někdy postačí jen měkká slova, jindy bude zapotřebí tvrdších slov.10
  • Je micva radit se v těchto případech s učenci Tóry (talmidej Chachamim), abychom vždy dospěli k správnému řešení či rozsudku (din emet).10
  • Pokud se někdo cítí být ublížen, měl by to dotyčnému vždy říct otevřeně a nezadržovat tak v sobě zášť. Měl by si o dané věci s dotyčným promluvit s cílem najít společnou řeč. Je však nutno být patřičně ostražitý vůči zarputilým jedincům, kdy Písmo radí: „Nedomlouvej posměvači, aby tě nezačal nenávidět.“ (Mišlej 9:8) V takovém případě je někdy lepší naučit se věc jednoduše zkousnout a odpustit ve svém srdci. To ovšem platí jen pokud jde např. o lehčí ublížení na cti nebo něco podobného. Jedná-li se však o něco závažného, nebo se přestupce vyloženě vydal cestou zla, pak máme povinnost napomínat! Nejprve by se to mělo odehrávat jen mezi čtyřma očima a co nejsmířlivěji. Nepomůže-li to, je nutno být připraven napomenout i zcela otevřeně a mnohem tvrdšími slovy, i kdyby kvůli tomu mělo dojít k vážné rozepři.10
    • [Poznámka: tato povinnost má za cíl navrátit daného člověka, který je součástí většího celku, zpět na dobrou cestu z upřímné lásky k němu. V případě otevřeného nepřátelství, kdy skutečně není žádná naděje, že by druhá strana dokázala naše slova přijmout, je lepší raději nechat v případě naprosté nutnosti konat vyšší moc (např. pořádkové služby atd.), ale jinak se vyvarovat přilévání oleje do ohně tím, že bychom se pokoušeli druhé straně domlouvat s vědomím, že je to jen ještě více rozlítí.]

Šalom bejn adam la-chavero

Hebrejské názvosloví: šalom bejn adam la-chavero (שָׁלוֹם בֵּין אָדָם לַחֲבֵרוֹ, „pokoj mezi člověkem a jeho bližním“)

  • Je micva přičinit se o spravedlivé rozhodnutí v případě pravních sporů poskytnutím pravdivého svědectví.11
  • Rovněž se očekává, že kdykoliv je to v našich silách, pomůžeme člověku, který je skleslý, ať už kvůli své finanční situaci či zdravotnímu stavu apod., cítit se lépe, byť jen pronesením vhodných slov.11
  • Spadá sem také poskytnutí dobré rady či upozornění člověka v případě hrozících ztrát, obveselování ženicha a nevěsty, soucit s nuznými a nemocnými, modlitba za potřeby druhých, urovnávání sporů mezi manžely apod.11
  • Také pronesení vhodné smuteční řeči, ve které se zmíní dobré vlastnosti duše, která nás opustila.11
  • Neméně důležité je také umět slušně pozdravit a optat se, jak se člověku daří atd.11

Le-šem Šamajim

Hebrejské názvosloví: le-šem Šamajim (לְשֵׁם שָׁמַיִם, „kvůli Nebesům“), bejt ha-mikdaš (בֵּית־הַמִּקְדָּשׁ, „Chrám“)

  • Je micva truchlit nad zničením bejt ha-mikdaš a následným vyhnanstvím každou noc.12
  • Je micva vyznávat své hříchy před ha-Šem a prosit za odpuštění.12
  • Veškerá vhodně pronesená slova v pravý čas s úmyslem „le-šem Šamajim“ (kvůli Nebesům) jsou jako slova živého Boha.12

Tímto jsme probrali některé příklady řečí patřících do první skupiny.


Obecné pravdy

Hebrejské názvosloví: Chazal (חָזָ“ל, „naši Moudří blahé paměti“)

  • Obecně platí, že říct méně je lepší než mluvit přehršel.1
  • Chazal upozorňují, že veškeré zlo, které postihuje člověka v olam ha-ba, pochází z jeho vlastních úst.1

Naposledy změněno: 13. 12. 2024

Poznámky

  1. Sefer pele joec, článek „Dibur“, str. 469 (Artscroll). [] [] []
  2. Sefer pele joec, článek „Dibur“, str. 470 (Artscroll). [] []
  3. Sefer pele joec, článek „Dibur“, str. 472 (Artscroll). [] [] []
  4. Sefer pele joec, článek „Dibur“, str. 473 (Artscroll). [] []
  5. Sefer pele joec, článek „Dibur“, str. 474-5 (Artscroll). []
  6. Sefer pele joec, článek „Dibur“, str. 475 (Artscroll). [] []
  7. Podrobnosti si lze dostudovat zde: Sefer pele joec, článek „Dibur“, str. 475-479 (Artscroll). []
  8. Sefer pele joec, článek „Dibur“, str. 480 (Artscroll). [] [] [] [] []
  9. Sefer pele joec, článek „Dibur“, str. 481 (Artscroll). []
  10. Sefer pele joec, článek „Dibur“, str. 482 (Artscroll). [] [] [] []
  11. Sefer pele joec, článek „Dibur“, str. 483 (Artscroll). [] [] [] [] []
  12. Sefer pele joec, článek „Dibur“, str. 485 (Artscroll). [] [] []