Rubriky
Haftarot

Haftarat Vajikra

Ješajahu (Izajáš) 43:21-44:23

Haftara (oddíl čtení z Proroků) ke stejnojmenné parašat ha-šavua (týdennímu oddílu čtení z Tóry) z Vajikra (3. Mojžíšovy) 1:1-5:26. Název „Vajikra“, jenž je překládán jako „I zavolal“,1 je zároveň slovem, které se nachází v hebrejském zápise paraši jako 1. v pořadí. Názvu „Vajikra“ je rovněž používáno k označení celé Třetí knihy Mojžíšovy.

Výše uvedená haftara se čte proto, aby si bnej Jisrael (synové Izraele) uvědomovali, že pravý důvod, proč si je Bůh vyvolil, nikdy nespočíval a ani nespočívá v jejich ochotě přinášet oběti, o nichž pojednává paraša.2

43:21 „Tento lid jsem si vytvořil, že budou vyprávět o mé slávě.“ Pražský Maharal vysvětluje, že základem Boží slávy je Boží jednota ve světě a že si Bůh vyvolil Izrael právě proto, aby tuto jednotu ve světě posiloval. Proto zde ha-Šem (doslova „to Jméno“, Hospodin) označuje Izrael jako „tento lid“ (hebrejsky AM ZU) a Maharal dodává: „Výraz ZU (tento) představuje v gematrii stejnou číselnou hodnotu jako hebrejské slovo ECHAD (jeden) – a to sice hodnotu třináct (ZU = 7 + 6 = 13, ECHAD = 1 + 8 + 4 = 13). Izrael je jedinečný národ tvořený třinácti kmeny. I jinak Izrael odpovídá slovu ECHAD (psáno ALEF CHET DALET, 1 + 8 + 4), protože kmen Levi představuje jeden vydělený výjimečný kmen (odpovídající písmenu ALEF, které má číselnou hodnotu jedna), osm kmenů jsou potomci pramatek Ráchel a Ley (CHET má číselnou hodnotu osm) a čtyři kmeny jsou potomci Jákovových služebných Zilpy a Bilhy (DALET má číselnou hodnotu čtyři). Prorok Ješajahu řekl: „Tento (= jeden) národ jsem si vytvořil, mou chválu budou vyprávět“, protože podstatou Boží slávy je Boží jedinečnost. … A to je také důvod, proč se nakonec vrátí vláda k Izraeli, jak píší proroci Ovadja (1:21): „Vystoupají zachránci na horu Cion, aby soudili horu Esav, a Bohu bude náležet království“ a Zecharja (14:9): „A bude Bůh králem nad celou zemí, ten den bude Bůh jedním a jeho jméno bude jediné.““3

44:1-2 „Teď ale poslyš, můj služebníku Jaakove a Jisraeli, jehož jsem si vyvolil. Tak pravil Hospodin, tvůj učinitel a tvůrce, jenž ti pomáhá od samého lůna: Neboj se, můj služebníku Jaakove, Ješurune, jehož jsem si zvolil.“ Německo-francouzský rabín Elie Munk vysvětluje použití tří jmen pro téhož člověka či národ takto: „Bůh vyznamenal Jákoba jmény Izrael a Ješurun pro svou lásku a potěšení. V protikladu k Jákobovi, jenž „označuje muže ve střehu, ubírajícího se křivolakými cestami“, je Izrael „synonymem zakladatele a vůdce“ – לשון שר ונגיד (RaŠ″I k První knize Mojžíšově XXXV, 10). Rovněž ישורון, Ješurun, odvozený z ישר („přímý“) nebo יושר („napřímený“) obsahuje ideu „přímé cesty“, kterou se Izrael putující mezi národy odliší, až „na konci věků“ ukončí svou spletitou a tajuplnou pouť vyhnanství a „v čele národů“ bude kráčet přímou cestou. Tehdy והיח העקב למישור „křivé se narovná“ (Izajáš XL, 4) a „Jákob se přemění v Ješurun“ (Maimonides, Pátá kniha Mojžíšova VII, 12).“4

44:8 „… ale nebojte se jich a neděste, což jsem ti vše již tehdy neohlásil a nepověděl? …“ Saadja Gaon vysvětluje, že výrokem „ale nebojte se jich“ míní Písmo charakter a postavení odpůrců bnej Jisrael, jejich množství, sílu a jejich způsoby, kdežto výrokem „a neděste se“ chce říct, aby se bnej Jisrael takových odpůrců nebáli. Dále výrokem, „což jsem ti vše již tehdy neohlásil“, pak míní budoucí události, kdežto výrokem „a nepověděl“ míní události minulé. Tím ha-Šem svůj lid ubezpečuje, že mu skrze ústní a psanou Tóru svěřil dostatečné vědění k tomu, aby při jakémkoliv důkazním řízení mohl zvítězit nad každým odpůrcem.5

„… Vy sami jste mými svědky, …“ Těmito slovy ha-Šem „poukazuje na zázračná znamení a jasné důkazy. Ačkoli jsou mnohé, jako třeba deset egyptských ran, rozestoupení Rudého moře nebo zázrak na hoře Sinaj, já za nejpodivuhodnější znamení ze všech považuji seslání many, protože zázrak, který trvá dlouhou dobu, je podivuhodnější než ten, který trvá krátce. V tomto případě, kdy je po dobu čtyřiceti let krmen lid v počtu blížícím se dvěma milionům, a to pouze pokrmem pro něj stvořeným ze vzduchu Stvořitelem, je nemyslitelné, aby šlo o nějaký trik. Kdyby existovala nějaká možnost takového triku, byť sebemenší, už by ji dávní filosofové použili a krmili by manou své žáky a učili je moudrosti, takže by nepotřebovali pracovat ani se domáhat podpory. Není možné, aby se staří Izraelité o této věci tajně uradili a lhali o ní. Už jen tento zázrak je dostatečnou podmínkou [potřebnou pro potvrzení] pravdivosti celé tradice. Navíc kdyby staří Izraelité řekli svým synům: „My jsme na poušti přebývali čtyřicet let a jedli manu,“ a přitom by se to nezakládalo na pravdě, pak by jim synové namítli: „Lžete. Cožpak, otče, toto není tvé pole? Cožpak, otče, toto není tvá zahrada, z níž jste nepřestali získávat obživu?“ Něco takového by od nich synové v žádném případě nepřijali.“6

„… je-li kromě mne nějaké božstvo a skála, aniž bych to věděl.“ Saadja Gaon vysvětluje, že odkaz na „skálu“ zahrnuje ty nejvznešenější a nejmoudřejší z lidí a že Písmo tím chce říct, že není mudrce ani vznešeného člověka, jehož by ha-Šem neznal. Není tedy možné, aby měl nějaký jiný bůh důkaz proti víře a učení bnej Jisrael, protože jedině ha-Šem zná veškeré vědění, které předal svému lidu.7

Naposledy změněno: 8. 9. 2023

Poznámky

  1. SIDON, E. Pět knih Mojžíšových včetně haftarot s českým překladem. Praha: Sefer, 2012. ISBN 978-80-85924-67-1. [↩]
  2. PECARIC, S. Chamisza Chumsze Tora. Chumasz Pardes Lauder. Księga Trzecia Wajikra. Przekład Pięcioksięgu z języka hebrajskiego z uwzględnieniem Tory Ustnej opatrzony wyborem komentarzy Rabinów oraz hebrajski tekst komentarza Rasziego i Haftary z błogosławieństwami. Kraków: Stowarzyszenie Pardes, 2019. ISBN 978-83-923858-5-3 (tomy I-V). Str. 366. [↩]
  3. MAHARAL RABI LÖW. Ner micva. O svátku Chanuka. Praha: P3K, 2006. ISBN 80-903587-5-6. Str. 15. [↩]
  4. MUNK, E. Svět modliteb. Praha: Garamond, 2019. ISBN 978-80-7407-459-2. Str. 58. [↩]
  5. SA‘ADJA GA’ON. Kniha zjevených pravd a rozumových argumentů. Praha: Academia, 2021. ISBN 978-80-200-3225-6. Str. 82-83. [↩]
  6. Kniha zjevených pravd a rozumových argumentů, str. 83. [↩]
  7. Kniha zjevených pravd a rozumových argumentů, str. 83-84. [↩]