Rubriky
Haftarot

Haftarat Vajece

Hošea (Ozeáš) 12:13-14:10 (v Bibli kralické 12:12-14:9)

Haftara (oddíl čtení z Proroků) ke stejnojmenné parašat ha-šavua (týdennímu oddílu čtení z Tóry) z Berešit (1. Mojžíšovy) 28:10-32:3 (v Českém ekumenickém překladu 28:10-32:3[2]). Název „Vajece“, jenž je překládán jako „(A) vyšel“,1 je zároveň slovem, které se nachází v hebrejském zápise paraši jako 1. v pořadí.

Výše uvedená haftara se čte proto, že začíná stejnou událostí, kterou popisuje paraša, totiž odchodem Jaakova (Jákoba) do města Charan, jež leželo na poli Aramově.2

12:13 „Na pole Aramovo uprchl Jaakov a kvůli ženě sloužil Jisrael a za ženu hlídal.“ Tak, jak Jaakov (Jákob) střežil u svého strýce na aramském poli stáda bravu, tak ha-Šem (doslova „to Jméno“, Hospodin) na aramském poli střežil Jaakova. „A ha-Šem Jaakova celou tu dobu chránil!“3

12:14 „Díky prorokovi vyvedl Hospodin z Micrajim Jisraele a díky prorokovi byl zachován.“ V obou případech je oním prorokem míněn Moše (Mojžíš), který lid nejen vyvedl z Micrajim (Egypta), ale poté byl díky němu během čtyřicetiletého putování pouští lid i zachován při životě. Hošea (Ozeáš) uvedenými slovy kárá Jisrael (Izrael) za to, že zcela zapomněl na dobu, kdy je ha-Šem zahrnoval požehnáními, a že namísto toho se začal obracet k nepravým bůžkům.4 A aby toho nebylo málo, Jisrael si nyní ze svých proroků dokonce tropí žerty.5

12:15 „Efraim však vzbudil hněv hořkosti, …“ Pro Efrajima je nachystán hořký konec za to, že se posmívá prorokům.5

„… svou vinu splatí životem …“ Prorok má zde na mysli vinu za prolití krve, jíž se dopustil Jarovam ben Nevat (Jarobeám, syn Nebatův) z kmene Efrajim, první z králů severního izraelského království, a to tím, že Jisreelim (Izraelce) svedl k uctívání bůžků.5 V židovství je totiž „svedení někoho k hříchu“ považováno dokonce za horší zločin, než je vražda! Proto je mezi židovskými učenci připisována Jarovamovi za svedení Jisraele k modloslužbě6 právě vina prolití krve.

„… a jeho pán mu oplatí své zhanobení.“ Opět je zde narážka na Jarovama, v tomto případě je však tato narážka spojena s událostí, kdy veřejně zostudil Šloma ha-melech (krále Šalomouna).7 Jarovam se totiž později dopouštěl daleko závažnějších přestupků, než byl hřích, kterým se tehdy provinil Šlomo.5 V Talmudu8 se píše o tom, jak David ha-melech (král David) nechal vybourat otvory do hradeb Jerušalajim (Jeruzaléma), aby tím usnadnil přístup do města židům, kteří tam putovali kvůli šaloš regalim (třem poutním svátkům). Avšak Šlomo později jeden z těch hradebních otvorů nechal zazdít kvůli stavbě výstavního domu určeného pro dceru faraóna, jež se stala jednou z jeho manželek. Za to, že tehdy Jarovam krále otevřeně napomenul, mu ha-Šem svěřil královskou vládu, ovšem za to, že tak učinil veřejně, má být nyní potrestán.4

13:1 „Efraim vášnivě řečnil, povyšoval se v Jisraeli a zemřel, proviniv se Baalem.“ Touto větou prorok vzpomíná na onu událost, kdy Jarovam ještě sloužil ha-Šem oddaně a s horlivostí a nemlčel, i když mu hrozilo, že se jej král Šlomo pokusí za jeho smělost sprovodit ze světa. Ovšem nakonec se zvrhl a zemřel jako modloslužebník. Zničení proto čeká všechny jeho následovníky.5

13:2 „Nyní však hřeší ještě více: …“ Zde je již řeč o králi Jehu (Jehú), který pokračoval v páchání zla a modloslužby, ačkoliv viděl zánik svých předchůdců – Jarovama a Achava (Achaba). Ba co víc, dokonce je v páchání hříchů předčil.5 Lze to vyvodit například z Melachim Bejt (2. Královské) 10:18, kde čteme: „Pak Jehu shromáždil všechen lid a promluvil k nim: Achab sloužil Baalovi málo. Jehu mu bude sloužit víc.“9 Proto nejen ho, ale všechny ostatní uctívače Baala čeká zánik. Jiní vykladači vztahují tato a následující slova haftary na celé pokolení, jehož byl součástí prorok Hošea.10

13:4 „… a zachránce mimo mne není.“ Tato slova by měla být dnes především výstrahou mnohým věřícím z národů, kteří ve své pomatenosti a do očí bijící neznalosti Tóry přesvědčují zbožné židy o tom, že musejí uvěřit v jejich Ježíše, jinak nebudou zachráněni. Podle Tanachu (hebrejské Bible) ve skutečnosti totiž není jiný Bůh ani zachránce než ha-Šem!

14:2 „Vrať se, Jisraeli, až k Hospodinu, svému Bohu, …“ Saadja Gaon vysvětluje, že tato výzva znamená: „Vrať se z toho, v čem jsi,“ což znamená zanechání hříchů. Poukazuje též na to, že počínaje touto výzvou je v tomto a následujících dvou verších připomenuto, že každé opravdové „pokání má čtyři fáze: zanechání [hříchu], lítost, prosba o odpuštění a rozhodnutí nenavrátit se k hříchu.“11

„… protože jsi klopýtl o svou vinu.“ Maharal vysvětluje, že v tomto případě „AVON (vina) představuje úmyslný hřích, …“12 Celý výrok podle Saadja Gaona hovoří o lítosti, což znamená: „Uvědomte si, že ony hříchy jsou překážkou a zlem.“11

14:3 „Vezměte s sebou slova a vraťte se k Hospodinu, …“ Tento výrok poukazuje na to, že každý kajícník musí svou prosbu o odpuštění vyjádřit upřímnou modlitbou. Tímto výrokem zároveň prorok ujišťuje celý Jisrael, že ani na národní úrovni ještě není nic ztraceno – stačí vykonat upřímnou tešuvu (doslova „návrat“, pokání). Moudří Jisraele totiž praví, že tešuva je natolik vznešená, že dokáže vystoupat až k samotnému Božímu královskému stolci.5 Avšak podle moudrých může tešuva, což je úplné zřeknutí se hříchu, vystoupat až k samotnému Božímu stolci jedině v případě, že se jedná o nápravu celé obce a nikoliv o nápravu pouhého jednotlivce. Celek je totiž „vždy záležitostí vznešenější než jednotlivé detaily. Proto jsou názory celku významnější, proto je halacha (závazný předpis židovského práva) vždy v souladu s názorem většiny, nikoli jednotlivce, proto náprava celku sahá až k trůnu Boží slávy, ne pouze před něj.“13

14:4 „Ašúr nás nespasí, na koně nebudeme sedat a již nikdy neřekneme Bůh dílu našich rukou, …“ Tato slova vyjadřují rozhodnutí nenavrátit se k hříchu, který jsme uznali a přestali páchat, jehož litujeme a ohledně kterého jsme prosili ha-Šem, aby nám jej odpustil. Prorok zároveň vyjmenovává tři hlavní hříchy, jimiž se Jisrael té doby proviňoval: vztahem k asyrské říši, spoléháním na vojenské vybavení a modlářstvím.

14:5 „Po jejich návratu je uzdravím, s láskou je obdaruji, protože ode mne ustoupil můj hněv.“ Ha-Šem zde ústy proroka prohlašuje: I když si to nezaslouží, budu je milovat a upustím od svého hněvu.5 Saadja Gaon to zdůvodňuje takto: „jestliže člověk ve chvíli svého pokání pojal úmysl již se více k hříchu nevrátit, jeho pokání nepřijde vniveč, budou mu odpuštěny hříchy, jichž se dopustil před svým pokáním, a bude mu připsáno pouze to, co vykoná od této chvíle nadále. Rovněž jestliže se pokání a navrácení k hříchu bude několikrát opakovat, bude mu počítáno pouze to, co učinil po svém pokání, neboť měl pokaždé dobrý úmysl již více se k hříchu nenavrátit.“14

14:7 „… a jako Levanon bude vonět.“ Coby Levanon je zde míněn bejt ha-mikdaš (doslova „dům té svatyně“, Chrám). V těchto slovech je totiž slovní hříčka: LAVAN znamená v hebrejštině „bílý“. Pokud se v Chrámě přinášejí oběti jako upřímný výraz konání tešuvy, má to před ha-Šem ten účinek, že všechny viny Jisraele nakonec bělají jako sníh.5

14:9 „… jsem jako stále zelený cypřiš, …“ Prorok tímto říká: Vzdáte-li se svých bůžků a vrátíte se, ha-Šem pro vás bude jako strom, jehož větve se ohýbají směrem k zemi, takže se jich můžete kdokoliv volně dotýkat. Každý, kdo jen zatouží po přítomnosti ha-Šem, jej bez okolků okamžitě nalezne, protože se vám nechá nalézt.5

Naposledy změněno: 18. 11. 2023

Poznámky

  1. SIDON, E. Pět knih Mojžíšových včetně haftarot s českým překladem. Praha: Sefer, 2012. ISBN 978-80-85924-67-1. [↩]
  2. PECARIC, S. Chamisza Chumsze Tora. Chumasz Pardes Lauder. Księga Pierwsza Bereszit. Przekład Pięcioksięgu z języka hebrajskiego z uwzględnieniem Tory Ustnej opatrzony wyborem komentarzy Rabinów oraz hebrajski tekst komentarza Rasziego i Haftary z błogosławieństwami. Kraków: Stowarzyszenie Pardes, 2019. ISBN 978-83-923858-5-3 (tomy I-V). Str. 346. [↩]
  3. Ceejna ureejna: SCHERMAN, N., ZLOTOWITZ, M. The Weekly Midrash. Tze’nah Ur’enah – The Classic Anthology of Torah Lore and Midrashic Commentary. Volume 1. Brooklyn N. Y.: Mesorah Publications, Ltd., 2012. ISBN 10: 0-89906-925-8, ISBN 13: 978-0-89906-925-8. [↩]
  4. DAVIS, M. The Artscroll Series / Milstein Edition of the Later Prophets: The Twelve Prophets. Brooklyn, N.Y.: Mesorah Publications, Ltd., 2014. ISBN 10: 1-4226-1515-4/ISBN 13: 978-1-4226-1515-7. Str. 99. [↩] [↩]
  5. Ceejna ureejna. [↩] [↩] [↩] [↩] [↩] [↩] [↩] [↩] [↩] [↩]
  6. Melachim Alef (1. Královská) 12:26-31. [↩]
  7. Melachim Alef (1. Královská) 11:26-32. [↩]
  8. Sanhedrin 101b. [↩]
  9. FLEK, A. Bible, překlad 21. století včetně Deuterokanonických knih. Praha: Biblion, 2015. ISBN 978-80-87282-20-5. [↩]
  10. The Artscroll Series / Milstein Edition of the Later Prophets: The Twelve Prophets. Str. 101. [↩]
  11. SA‘ADJA GA’ON. Kniha zjevených pravd a rozumových argumentů. Praha: Academia, 2021. ISBN 978-80-200-3225-6. Str. 208. [↩] [↩]
  12. MAHARAL. Stezka návratu. Výběr z knihy Netivot olam. Praha: P3K, 2007. ISBN 978-80-903587-7-5. Str. 32. [↩]
  13. Stezka návratu, str. 30. [↩]
  14. Kniha zjevených pravd a rozumových argumentů. Str. 209. [↩]