Haftarat Vaetchanan

Ješajahu (Izajáš) 40:1-26

Haftara (oddíl čtení z Proroků) ke stejnojmenné parašat ha-šavua (týdennímu oddílu čtení z Tóry) z Devarim (5. Mojžíšovy) 3:23-7:11. Název „Vaetchanan“, jenž je překládán jako „(A) jsem snažně prosil“,¹ je zároveň slovem, které se nachází v hebrejském zápise paraši jako 1. v pořadí.

Výše uvedená haftara námětově přímo nesouvisí s parašat Vaetchanan. Námětově totiž souvisí především s obdobím, kdy je čtena. Jedná se totiž o první haftaru z „ševa denechemasa“ neboli sedmi haftar, které mají synům Jisraele poskytnout potěšení a posílit jejich naději poté, co si v postní den 9. avu připomněli zničení Chrámu.² Protože se tato haftara čte o Šabatu po „Tiša be-av“ neboli „Půstu pátého měsíce“ a prvním slovem haftary v hebrejském zápise je výraz „nachamu“, jenž je překládán jako „utěšte“,³ označuje se tento Šabat jako Šabat Nachamu (Šabat útěchy).⁴

40:1 „Utěšte, utěšte lid můj!“ říká váš Bůh.“ Dvakrát opakované slovo NACHAMU („utěšte“) je vyjádřením důrazu a podle rabína Izaaka Cylkowa se tato důrazná Boží výzva obrací k prorokům.⁵ Z pohledu židovství nemůže být prorokem ten, kdo neočistil všech deset úrovní nefeš (duše) a nedosáhl osvícení ruach ha-kodeš (svatým duchem). Talmud oněch deset stupňů vedoucích k ruach ha-kodeš popisuje v tomto pořadí: studium (Tóry), opatrnost, horlivost, čistota, zdrženlivost, neposkvrněnost, zbožnost, pokora, strach z hříchu a svatost. „Podle tohoto plánu začne člověk s nepřetržitým studiem Tóry a jejím dodržováním, což vede k opatrnosti, aby nebylo porušeno žádné náboženské přikázání. Dalším krokem je neustálá horlivost dodržovat všechna přikázání a následně žít naprosto čistý život jak v mysli, tak v činech. Člověk poté dosáhne takové úrovně, ve které se vyhýbá i věcem dovoleným, pokud by mohly vést k nesprávnému, a jakmile je jí dosaženo, může se očistit od poskvrn všeho špatného, minulých či přítomných. Jedinec je pak připraven žít zbožný život, přičemž je oddán Bohu daleko více, nežli vyžaduje zákon, což následně vede k pokoře a negaci ega. Člověk poté může dosáhnout tak čistého vnímání dobra, že se doslova děsí hříchu, neboť si plně uvědomuje všudypřítomnost zla. Pak je připrven na nejvyšší z těchto deseti stupňů, na svatost, která je naprostou negací tělesného. Následující úrovní je ruach ha-kodeš.“⁶

40:2 „… že jeho vina, když z Hospodinovy ruky dvojnásobně za své hříchy vzal, byla odpykána!“ Saadja Gaon poukazuje na to, že tato slova potvrzují důležitou zásadu vykoupení, podle níž budou bnej Jisrael (synové Izraele) ze svého neutěšeného stavu nakonec zcela jistě vysvobozeni už jen proto, „že Bůh je spravedlivý a nedopouští se nespravedlnosti. On vystavil tento národ velikým a dlouhým utrpením, z nichž některými jsme nezbytně trestáni a jinými zkoušeni. Každý z těchto dvou stavů musí být nicméně časově ohraničen, neboť není možné, aby trvaly bez konce. Až skončí, Bůh nutně ustane v trestání jedněch a nutně odmění druhé, …“⁷

40:8 „Seno je suché, klas je prázdný, ale Hospodinovo slovo trvá navěky!“ Podle Saddja Gaona tato slova potvrzují, „že Bůh je věrný ve Svých slibech, Jeho slovo platí, Jeho příkaz trvá navěky“,⁸ a to bez ohledu na stav jeho lidu v tom či onom okamžiku.

40:10 „Hle, Pán, Hospodin, přijde v síle, má paži vševládnou, hle, mzda každého je s ním a skutky každého před jeho tváří!“ Saadja Gaon poukazuje na to, že prorok těmito slovy říká, že je přáním ha-Šem (doslova „toho Jména“, Hospodina), aby jeho lid dosahoval trvalé blaženosti „poslušným plněním Jeho příkazů. Vždyť rozum si žádá, aby ten, kdo získal dobro za skutek, který vykonal, získal dvojnásobně více dobra než ten, kdo nevykonal nic a byla mu prokázána milost. Rozum neshledává, že by si tyto dvě [možnosti] byly rovny. Protože je tomu tak, náš Stvořitel nás naklonil k hojnější části proto, aby náš zisk byl dvojnásobný oproti zisku toho, kdo nekonal, …“⁹

40:12 „Kdo jako on pěstí změřil hloubku vod a malíčkem připravil nebesa a trojúhelníkem naměřil zemský prach, hory a kopce zvážil na vahách?“ Podle Saadja Gaona mají tato slova přimět bnej Jisrael k přemýšlení nad těmito otázkami: „Proč by pro Toho, pro nějž nebesa měří přibližně totéž co dlaň, mělo být obtížné poslat nám z nich zjevení? Proč by pro Toho, pro nějž mají mořské dálavy rozměr jakoby dlaně ruky, mělo být těžké shromáždit z nich rozptýlené našeho národa? Proč by Ten, pro nějž je prach země měřitelnou věcí, neměl být schopen nás shromáždit z končin země? Proč by pro Toho, jenž zná váhu zemských hor, nemělo být možné vystavět horu Své svatosti?“¹⁰

40:15 „Vždyť národy jsou jako kapky na vědru, za poprašek na vahách jsou počteny, i celé ostrovy může do ruky vzít!“ Tato slova by měla pro změnu přimět bnej Jisrael k přemýšlení nad touto otázkou: „A proč by Ten, před nímž jsou všechny národy jako kapka vody ve vědru nebo jako smítko prachu na vahách, … nemohl tyto národy před námi pokořit a setřást je ze země“?¹⁰

Naposledy změněno: 16. 8. 2024

1. SIDON, E. Pět knih Mojžíšových včetně haftarot s českým překladem. Praha: Sefer, 2012. ISBN 978-80-85924-67-1. [↩]
2. PECARIC, S. Chamisza Chumsze Tora. Chumasz Pardes Lauder. Księga Piąta Dewarim. Przekład Pięcioksięgu z języka hebrajskiego z uwzględnieniem Tory Ustnej opatrzony wyborem komentarzy Rabinów oraz hebrajski tekst komentarza Rasziego i Haftary z błogosławieństwami. Kraków: Stowarzyszenie Pardes, 2019. ISBN 978-83-923858-5-3 (tomy I-V). Str. 418. [↩]
3. SIDON, E. Pět knih Mojžíšových včetně haftarot s českým překladem. Praha: Sefer, 2012. ISBN 978-80-85924-67-1. [↩]
4. NEWMAN, J., SIVAN, G. Judaismus od A do Z. Slovník pojmů a termínů. Praha: Sefer, 1998. ISBN 80-900895-3-4. Heslo: ŠABATY ZVLÁŠTNÍ, str. 199. [↩]
5. CYLKOW, I. Księga Izajasza. Kraków: Austeria, 2011. ISBN 978-83-61978-37-4. Str. 162. [↩]
6. KAPLAN, A. Meditace a Bible. Praha: Malvern, 2018. ISBN 978-80-7530-114-7. Str. 27. [↩]
7. SA‘ADJA GA’ON. Kniha zjevených pravd a rozumových argumentů. Praha: Academia, 2021. ISBN 978-80-200-3225-6. Str. 254. [↩]
8. Kniha zjevených pravd a rozumových argumentů, 255. [↩]
9. Kniha zjevených pravd a rozumových argumentů, 155. [↩]
10. Kniha zjevených pravd a rozumových argumentů, 256. [↩] [↩]