Rubriky
Haftarot

Haftarat Truma

Melachim Alef (1. Královská) 5:26-6:13 (v Bibli kralické 5:12-6:13)

Haftara (oddíl čtení z Proroků) ke stejnojmenné parašat ha-šavua (týdennímu oddílu čtení z Tóry) z Šemot (2. Mojžíšovy) 25:1-27:19. Název „Truma“, jenž je překládán jako „Příspěvek“,1 je zároveň slovem, které se nachází v hebrejském zápise paraši jako 9. v pořadí.

Výše uvedená haftara se čte proto, že popisuje podrobnosti týkající se stavby Chrámu, což se podobá popisu podrobností týkající se stavby přenosného svatého příbytku neboli stanu setkávání.2

5:26 „… mezi Chiramem a Šlomem byl mír a uzavřeli spolu spojenectví.“ Zde použitý hebrejský výraz ŠALOM (שָׁלֹם) pro mír či pokoj, který byl mezi Chiramem (Chíramem) a Šlomem (Šalomounem), není napsán v plném tvaru – v plném tvaru se totiž přepisuje s písmenem „vav“ (שָׁלוֹם). Použitý tvar ve skutečnosti naznačuje úskalí podivného spojenectví „mezi izraelskými králi Davidem a Šlomem na straně jedné a týrským (Týros, hebrejsky CUR, skála) králem Chiramem na straně druhé. Je vlastně až s podivem, jak velkou roli při stavbě Chrámu sehrál nežidovský král. A navíc král kenaánský, čili vládce národa, před kterým Tóra výslovně opakovaně varuje (například 2M 23:32). Bohatá a vlivná města Cidon (Sidon) a Cur patřila do dědictví prvorozeného syna Kenaánova, výslovně prokletého Noachem (Noe), syna, který dostal nálepku biblické antiteze plné modlářství, falše a smilstva, jak dokládá Talmud v traktátu Psachim (113a): „Pět věcí nakázal Kenaán svým synům: ‚Milujte jeden druhého navzájem, milujte krádež, milujte chlípnost, nenáviďte své pány a nikdy nemluvte pravdu.ʻ“ I když žalm 45 naznačuje svatbu týrské princezny s králem (Šlomem) a Zohar doslova píše, že Šlomo odvrátil krále Chirama od modloslužby, a i kdyby byla celá smlouva s „Libanonem“ právně v pořádku, nemohlo z ní vzejít nic dobrého. Zlato, které díky společným zámořským obchodům s Chiramem Šlomo vydělal, nemohlo vyvážit zmínku knihy Královské (1Kr 11:5): „A Šlomo kráčel za Aštoret, bohyní cidonskou.“ Obchodní vazby přerostly do vzájemných sňatků. Izraelský král Achav (Achab) si za sedmdesát let (což je délka jednoho jediného požehnaného života) vezme za ženu cidonskou princeznu Izevel, která zavede do země kult baalů a nasměruje ji k záhubě. Sňatek judského krále Jehorama (Jóram) s Izevelinou dcerou Ataljou skončil vyvražděním Davidova rodu. Zdánlivě drobná opomenutí Božích nařízení, byť i vedená dobrým úmyslem, vedou k černým koncům.“3

6:1„A čtyři sta osmdesát let po východu synů Jisraele ze země Micrajim, čtvrtého roku Šlomova panování nad Jisraelem, v měsíci ziv, to je druhý měsíc, byl postaven Hospodinův dům.“ „Stavba Chrámu nebyla jen symbolickým vyjádřením úspěchů Šlomovy vlády, případně naplněním otcova odkazu. Byla něčím mnohem významnějším, výrazně nadčasovějším. Chrám byl vyvrcholením a naplněním tužeb vyvoleného národa, které si nesl v srdcích od okamžiku východu z Egypta. … Dokonce i upozornění na skutečnost, že Ziv (měsíc kvetoucích stromů) je druhým měsícem, připomíná starobylé události v Egyptě, kdy Bůh určil Nisan za první měsíc roku. (Dnešní názvy měsíců vycházejí až z babylonské tradice a původní hebrejské názvy se dnes prakticky neužívají. Měsíc Nisan byl například Aviv (jaro), Ijar již zmíněný Ziv, Tišri Ejtanim a deštivý Chešvan Bul.)“4 Podobné mínění vyjádřil rabín Jonathan Sacks těmito slovy: „V průběhu Šlomovy vlády dosáhl Izrael největšího ekonomického a politického rozkvětu. Na zbudování Chrámu sama Bible nahlížela jako na završení exodu z Egypta. Z textu se dozvídáme, kdy přesně se Chrám začal stavět, což je nezvyklé, a navíc je datace stanovena nejen ve vztahu k době Šlomova kralování, ale také ve vztahu k exodu: … Odkazování na exodus je zde překvapivé, ale záměrné. Připomíná nám Mošeho slova, která pronesl k Izraelitům ve chvíli, kdy měli vstoupit do země zaslíbené: „Dosud jste totiž nevešli do místa odpočinutí a neujali se dědictví, které ti dává Hospodin, tvůj Bůh.“ (Deuteronomium 12:9) Klasičtí komentátoři za tímto výrokem vidí odkaz na Jeruzalém a Chrám. Šlomova stavba tak dovedla příběh exodu do konce, stala se jeho poslední kapitolou.“5

6:7 „A ke stavbě chrámu se používal kámen dokonale opracovaný v lomu …“ V midraši je ohledně těchto slov psáno: „R. Berechja řekl: „Není zde psáno: ‘Ten Dům, který stavěli’, nýbrž: ‘A ten Dům při své stavbě’ [1K 6,7]. Stavěl se totiž sám, neboť je psáno: ‘Kamenem dokonalým, vyvrženým se stavěl’ [1K 6,7]. To nás učí, že to byl kámen, který se nesl sám od sebe a kladl se do řady.”“6Hebrejské výrazy BEHIBANOTO (בְּהִבָּנֹתוֹ, „ke stavbě“, doslova však „při své stavbě“) a NIVNA (נִבְנָה, „se používal“, doslova však „stavěl se“) jsou utvořeny ze stejného slovesného kořene בנה (psaného zprava doleva písmeny „vejt“, „nun“ a „he“), jenž může mít tyto významy: „budovat, vybudovat, stavět, vystavět, zdělávat“.7

„… a při stavbě se neozval zvuk kladiva, sekyry či jakéhokoliv železného nářadí.“ „Se stavbou Chrámu pomáhali Šlomovi všichni, dokonce i zlí duchové, démoni a andělé. A k čemu byli potřební andělé? Je psáno, že při stavbě Chrámu nezněla kladiva a sekyry a vůbec nebyly užity žádné nástroje ze železa, protože se z něho vyrábějí nástroje smrti. „Jak ale máme lámat kameny?“ ptal se král a moudří mu poradili, aby využil šamira, červa, který umí lámat kámen a kterého už Moše na poušti využil k vyrytí jmen synů Izraele do drahých kamenů velekněžského roucha. „Kde ale šamir přebývá?“ ptal se král. „To ví jen Ašmodaj, král démonů,“ odpověděli mu moudří. Šlomo tedy poslal Benajaha, syna Jehojadova, který Ašmodaje spoutal řetězem, na jehož článcích bylo vyryto Boží jméno. Král pak držel Ašmodaje v zajetí až do konce stavby Chrámu. Sám šamir byl červ ječného zrna, stvořený šestý den stvoření světa těsně před západem slunce.“ 8

Naposledy změněno: 10. 2. 2024

Poznámky

  1. SIDON, E. Pět knih Mojžíšových včetně haftarot s českým překladem. Praha: Sefer, 2012. ISBN 978-80-85924-67-1. [↩]
  2. PECARIC, S. Chamisza Chumsze Tora. Chumasz Pardes Lauder. Księga Druga Szemot. Przekład Pięcioksięgu z języka hebrajskiego z uwzględnieniem Tory Ustnej opatrzony wyborem komentarzy Rabinów oraz hebrajski tekst komentarza Rasziego i Haftary z błogosławieństwami. Kraków: Stowarzyszenie Pardes, 2019. ISBN 978-83-923858-5-3 (tomy I-V). Str. 476. [↩]
  3. DIVECKÝ, J. Králové Izraele. Příběhy biblických hrdinů. Praha: P3K, 2010. ISBN 978-80-87186-07-7. Str. 35-36. [↩]
  4. Králové Izraele, str. 35. [↩]
  5. SACKS, J. Týdenní čtení z Tóry. Kniha Exodus. Praha: P3K, 2020. ISBN 978-80-7667-015-0. Str. 177. [↩]
  6. Šir ha-širim raba 1. 1. 5., viz http://midrash.webnode.cz/texty/sir-ha-sirim-raba/i-kapitola/. [↩]
  7. PÍPAL, B. Hebrejsko-český slovník ke Starému zákonu. Praha: Kalich, 2006. ISBN 80-7017-029-8. Str. 28. [↩]
  8. Králové Izraele, str. 42. [↩]