Haftarat Toldot

Malachi (Malachiáš) 1:1-2:7

Haftara (oddíl čtení z Proroků) ke stejnojmenné parašat ha-šavua (týdennímu oddílu čtení z Tóry) z Berešit (1. Mojžíšovy) 25:19-28:9. Název „Toldot“, jenž je překládán slovem „Příběh“,¹ je zároveň slovem, které se nachází v hebrejském zápise paraši jako 2. v pořadí.

Výše uvedená haftara se čte proto, že se zmiňuje o tom, že Bůh od samého počátku miloval Jaakova (Jákoba), což zdůvodňuje, proč požehnání, o němž je řeč v paraši, získal právě Jaakov, a ne Esav (Ezau).²

1:3 „a Esava jsem nenáviděl, …“ Moudří Jisraele (Izraele) vysvětlují, že ta nenávist ha-Šem (doslova „toho Jména“, Hospodina) vůči Esavovi (Ezauovi) nebyla bezdůvodná. Už v matčině lůnu se totiž pokoušel zabít svého bratra, a ačkoliv byl z dvojčat počat jako druhý, přišel na svět jako první jen díky svému vyhrožování, že připraví matku o život, když první nebude. Když jeho otec viděl, že má po porodu brunátné vzezření, považoval to za důsledek nedostatečného krevního oběhu a jeho obřízku odložil, dokud Esav nedosáhne 13 let. Když ale Esav dosáhl tohoto věku, odmítl obřízku podstoupit a zůstal neobřezaný. V té době se také začal oddávat modlářství a nemravnému životu. „Po určitou dobu Ezau svou náklonnost ke zlému skrýval. Nakonec však odhalil masku a v den Abrahamova skonu již vinen byl pěti zločiny: znásilnil dívku, která již byla zasnoubena, spáchal vraždu, zpochybňoval vzkříšení mrtvých, pohrdl prvorozenstvím a popíral Boha.“³

„Gaon z Vilna (HaGra) okomentoval slova „a Esava jsem nenáviděl“ takto: Bůh nenáviděl to, co Esav prováděl v době prvního Chrámu, za válek mezi Izraelci a Edomity. I prorok Amos spojuje Esava s neobvyklou krutostí, když o něm píše: „Pronásledoval svého bratra mečem bez slitování, neustále živil plamen svého hněvu.“ Téma má ještě širší souvislosti, protože podle rabínské tradice představuje Esav Římskou říši a křesťanství, zatímco Jišmael symbolizuje arabský svět a islám. Rav Kook na základě HaGrova komentáře napsal o vztahu judaismu s křesťanstvím a islámem toto: Jákov, muž pravdy, řekl po setkání s Esavem: „Viděl jsem tě a je to, jako bych viděl Boží tvář.“ (1M 33:10) Tato slova nebyla vyřčena do větru. Bratrská láska mezi Jákovem a Esavem, stejně jako mezi Jicchakem a Jišmaelem, bude v budoucnu potvrzena přes zmatky, které vnášejí do světa zlo. Přemůže obtíže a promění je ve věčné světlo a slitování. Rav Kook věřil, že tak jako se v Tóře nakonec Jákov usmířil s Esavem a Jicchak s Jišmaelem, tak se v budoucnu usmíří judaismus s křesťanstvím a islámem.“⁴

Tento příznivý pohled můžeme mimo jiné opřít i o způsob, jak je v biblické hebrejštině používáno sloveso SANA (שָׂנָא), jež je ve výše uvedeném případě přeloženo jako „nenávidět“. V poměru k někomu, o němž je řečeno, že je milován, znamená ono SANA pouze „milovat méně“. Rabín Sacks to dokládá takto: „Krásným důkazem je věta popisující Jákovův vztah k manželkám – Jákov miloval Ráchel více než Leu, což se chybným překladem vykládá, jako by Jákov Leu nenáviděl. I na jiném místě Tóra píše o muži, který má dvě manželky. Jednu, kterou má raději, a druhou, kterou „nenávidí“.“⁵

1:11 „Není mé jméno váženo mezi národy od slunce východu až po západ … ?“ V každé době jsou v národech lidé, kteří přijímají učení Tóry, jsou-li s ním seznámení. Podle Mechilty mají totiž na rozdíl od Izraele jednu důležitou kladnou vlastnost: „Modloslužebníci se snadno obrátí k pokání, avšak způsob Izraele je opačný – jsou sveřepí.“⁶ Potíž snadného obrácení k pokání však spočívá v tom, že nezaručuje trvalost takového obrácení. Trvalost totiž zaručuje spíše právě ta silná stránka Izraele, totiž sveřepost, a ne snadné nadchnutí. Není proto možné, aby lidé z národů trvale a správně zachovávali učení Tóry bez podpory a dohledu učenců Izraele, kteří zachovávají Ústní i Psanou Tóru.

2:6 „… chodil se mnou v míru a v přímosti a odvracel mnohé od hříchu.“ Tato slova odkazují na to, jakým způsobem kněz Aharon (Áron) přiváděl ostatní blíž k Tóře. Ve výkladových poznámkách k Pirkej avot 1:12 můžeme o něm číst toto: „Když se dozvěděl o někom, kdo si něco jiného myslel a něco jiného konal, přišel k němu s mírem a s láskou. Takový člověk se pak zastyděl a řekl si: „Běda mi! Kdyby Aharon znal mé zlé myšlenky a činy, nepromluvil by se mnou.“ A tím přivedl Aharon toho člověka na lepší cestu.“⁷

Naposledy změněno: 22. 11. 2025

Haftarot očima Chazal

<< Haftarat Chajej SaraHaftarat Vajece >>

1. SIDON, E. Pět knih Mojžíšových včetně haftarot s českým překladem. Praha: Sefer, 2012. ISBN 978-80-85924-67-1. [↩]
2. PECARIC, S. Chamisza Chumsze Tora. Chumasz Pardes Lauder. Księga Pierwsza Bereszit. Przekład Pięcioksięgu z języka hebrajskiego z uwzględnieniem Tory Ustnej opatrzony wyborem komentarzy Rabinów oraz hebrajski tekst komentarza Rasziego i Haftary z błogosławieństwami. Kraków: Stowarzyszenie Pardes, 2019. ISBN 978-83-923858-5-3 (tomy I-V). Str. 344. [↩]
3. GINZBERG, L. Legendy Židů. Svazek 1. Praha: Triton, 2021. ISBN 978-80-7553-917-5. Str. 487. [↩]
4. SACKS, J. O svobodě a náboženství. Praha: P3K, 2008. ISBN 978-80-87186-00-8. Str. 55. [↩]
5. O svobodě a náboženství, str. 54-55. [↩]
6. SLÁDEK, P. Jehuda Leva ben Beṣal’el – Maharal. Obrana uzavřeného světa v židovském myšlení raného novověku. Praha: Academia, 2020. ISBN 80-85349-33-7. Str. 269. [↩]
7. NOSEK, B. Pirkej avot. Výroky otců. Traktát Mišny s paralelním českým překladem a komentářem. Praha: P3K/Jiří Blažek, 2020. ISBN 978-80-7667-010-5/978-80-906510-4-3. Str. 21. [↩]