Rubriky
Haftarot

Haftarat Tazria

Melachim Bejt (2. Královská) 4:42-5:19

Haftara (oddíl čtení z Proroků) ke stejnojmenné parašat ha-šavua (týdennímu oddílu čtení z Tóry) z Vajikra (3. Mojžíšovy) 12:1-13:59. Název „Tazria“, jenž je překládán jako „Vydá sémě“,1 je zároveň slovem, které se nachází v hebrejském zápise paraši jako 11. v pořadí. Haftarat Tazria se nečte toho roku, kdy je o Šabatu čtení parašat Tazria spojeno s parašat Mecora.

Výše uvedená haftara se čte proto, že popisuje uzdravení aramejského vojevůdce Naamana (Naamaána) z onemocnění, které paraša označuje jako caraat (hebrejské slovo, jež je obvykle překládáno jako „malomocenství“).2 Haftara má navíc zvláštní význam pro noachidy, neboť podle židovské tradice je Naaman považován za GER TOŠAV, „což je halachická kategorie představující Nežidy, kteří se zřekli modloslužby, žijí v Izraeli a plní sedm přikázání stanovených pro Noachovy potomky“.3

5:1 „A Naaman, vojevůdce aramejského krále, byl před svým pánem velkým a ctěným mužem, protože jeho prostřednictvím Hospodin poskytl Aramovi záchranu, a tento muž byl malomocným bohatýrem ve vojsku.“ Jan Divecký poodhaluje Naamanovu totožnost takto: „Naamana (jméno odvozené od hebrejského slova NOAM – příjemný, milý, ochotný) jsme v knize Královské již potkali, jen jsme zatím neznali jeho jméno. Ano, byl to ten aramský lučištník, který kdysi naslepo natáhl tětivu a zabil izraelského krále Achava.4 Uplynula léta a z Naamana se stal nejvyšší aramský generál s aureolou národního hrdiny a zachránce, které neuškodil ani fakt, že Naaman trpěl nemocí, kterou Tóra povšechně nazývá „mecora“. Výraz „mecora“ se obvykle překládá jako „malomocenství“, ale jak potvrzují slova odborníka z nejpovolanějších – rabína a lékaře Rambama (Hilchot Tumat Caraat), myslí se tím nesourodá skupina kožních onemocnění, stejně jako v řečtině slovo „lepra“ znamená jakoukoliv vyrážku.“5

5:2 „Jednou z Arama vyšly oddíly, zajaly malou dívku ze země Jisraele a ta pak sloužila u Naamanovy ženy.“ Židovská tradice onu dívku „spojuje s mladíky z městečka Naaran“.5 Ti se svého času posmívali proroku Elišovi (Elíšovi) kvůli jeho plešatosti, načež 42 z nich roztrhaly dvě medvědice, které na ně zaútočily, když vyběhly z křovin.6 Podle agady to však nebyli mladíci, ale dospělí muži, kupci, kteří se pouze chovali jako pošetilí kluci. Tito kupci se totiž živili prodejem čisté pitné vody, kterou od nich nakupovali obyvatelé Jericha, protože místní voda se nedala pít. Eliša však jerišské vody zázračně uzdravil a zkazil kupcům výnosný obchod.7

5:5 „… A on šel a vzal do ruky deset hřiven stříbra a šest tisíc zlatých a deset svátečních obleků.“ Jan Divecký vysvětluje, že KIKAR (כִּכָּר, „hřivna“ nebo též „talent“) představuje hmotnost 36 kg, což znamená, že „deset hřiven“ by představovalo množství stříbra o váze 360 kg. Množstvím „šest tisíc zlatých“ je pro změnu údajně míněno zlato o hmotnosti 6000 šekelů, přičemž „ŠEKEL představuje váhovou jednotku deseti až dvanácti gramů“.8 6000 šekelů by tedy představovalo množství zlata o váze 60 až 72 kg.

5:8 „Když se ale doslechl Elíša, že si král Jisraele roztrhl šat, poslal ke králi se vzkazem: „Proč sis roztrhl šaty, jen ať přijde ke mně a ukáže se, je-li prorok v Jisraeli.““ Jan Divecký ohledně těchto slov uvádí: „Když aramské poselstvo dorazilo do Šomronu, roztrhl si izraelský král na znamení smutku šaty, protože žádost o Naamanovo uzdravení vnímal jako nesplnitelnou a domníval se, že vše má sloužit jako příhodná záminka k vyhlášení další aramsko-izraelské války. Když tu, kde se vzal tu se vzal, se na dvoře objevil Elišův posel (Eliša s králem zřejmě stále odmítal hovořit), který krále ujistil, že Naamanovo uzdravení není pro jeho učitele žádný problém. „Jen ať (Naaman) pozná, že v Izraeli žije skutečný prorok,“ řekl doslova (2Kr 5:8). Po zázracích v národním rámci (PIRSUMO BETOCH HAAM, doslova rozhlášení [slávy Božího jména] mezi lidem) Eliša neváhal oslavit Boží jméno ani na mezinárodním poli (PIRSUMO BEJN HAGOJIM, doslova rozhlášení mezi národy).“8

5:9 „Takže Naaman se svými oři a vozbou přijel a zastavil před vchodem Elíšova domu.“ „Naaman se vydal k Elišovu domu s celou parádou svého vozatajstva. Pyšný na sebe, na svou slávu a vliv, Naaman zřejmě vůbec netušil, že pýcha (GAAVA) je jednou z příčin onemocnění „mecora“, …“8

5:10 „Elíša mu poslal posla a vzkázal mu: „Jdi, sedmkrát se vykoupej v Jardenu a tělo se ti uzdraví a očistí!““ Je víc než pravděpodobné, že se Naamana dotklo, jak s ním prorok zachází, a to zvlášť, když ani „nepovažoval za nutné vyjít z domu a pouze před vchodem stojícímu Aramejci přes posla (MALACH, stejný výraz se užívá i pro anděly) vzkázal, co má dělat … Míra Naamanova rozladění dosáhla vrcholu.“8

5:13 „Jeho otroci však k němu přistoupili a řekli mu: „Otče, to je velká věc, že s tebou ten prorok ani nemluvil, proč neudělat, co řekl, vykoupej se a očisti!““ „Až služebníci museli zchladit jeho horkou hlavu a přesvědčit ho, že Elišova rada nemusí být marná. Naaman se nechal přesvědčit a když se posedmé vynořil z vod Jordánu, byla jeho kůže jako kůže mladého chlapce. Uzdravení Naamana ohromilo. Zřejmě ani sám příliš nedoufal a připadal si jako topící se, který se chytá i toho nejtenčího stébla.“8

5:15 „I vrátil se k Božímu muži, on a celý jeho tábor, a když přišel, stanul před jeho tváří a řekl: „Hle, poznal jsem, že na celé zemi není Boha, jedině v Jisraeli, …“ V midraši Bamidbar Raba je uvedeno, že „před obrácením na židovskou víru byl Naamán velice pyšný, a tak byl za svoji pýchu potrestán malomocenstvím“. Jiné agadické spisy však „zdůrazňuji nesmírnou pokoru Naamánovu, jenž předstoupil před Elíšu neokázale, jako prostý člověk, i když byl vrchním velitelem vojska mocného království“.9 Samotné setkání Naamana s Elišou tváří v tvář však sloužilo především k tomu, aby žák získal od svého učitele mnoho cenných poučení, o nichž se Tanach již nezmiňuje.

5:19 „Načež mu řekl: „Jdi v míru,“ a on pak od něj šel kus cesty pěšky.“ Tosefta naznačuje, že se učitel se svým žákem loučí slovy LECH LEŠALOM („Jdi v míru“) v takovém případě, že jej předtím důkladně poučil, neboť uvádí: „Elíša řekl Naamánovi, že je nezákonné přinášet oběti mimo Svatou zemi, a pokud si přeje přinášet Bohu oběti, musí je každoročně posílat do svatého Chrámu v Jeruzalémě.“10 A protože učitel říká LECH („Jdi“), pozorný žák nenasedá ihned na svého oře, i když by mohl, ale jde „kus cesty pěšky“.

Naposledy změněno: 8. 4. 2024

Poznámky

  1. SIDON, E. Pět knih Mojžíšových včetně haftarot s českým překladem. Praha: Sefer, 2012. ISBN 978-80-85924-67-1. []
  2. PECARIC, S. Chamisza Chumsze Tora. Chumasz Pardes Lauder. Księga Trzecia Wajikra. Przekład Pięcioksięgu z języka hebrajskiego z uwzględnieniem Tory Ustnej opatrzony wyborem komentarzy Rabinów oraz hebrajski tekst komentarza Rasziego i Haftary z błogosławieństwami. Kraków: Stowarzyszenie Pardes, 2019. ISBN 978-83-923858-5-3 (tomy I-V). Str. 380. []
  3. DIVECKÝ, J. Králové Izraele. Příběhy biblických hrdinů. Praha: P3K, 2010. ISBN 978-80-87186-07-7. Str. 97-98. []
  4. Melachim Alef (1. Královská) 22:34. []
  5. Králové Izraele, str. 96. [] []
  6. Melachim Bejt (2. Královská) 2:23-24. []
  7. GINZBERG, L. Legendy Židů. Svazek 4. Praha: Triton, 2023. ISBN 978-80-7684-140-6. Str. 323-324. []
  8. Králové Izraele, str. 97. [] [] [] [] []
  9. Legendy Židů. Svazek 4, str. 329. []
  10. Legendy Židů. Svazek 4, str. 331. []