Šmuel Bejt (2. Samuelova) 6:1-7:17
Haftara (oddíl čtení z Proroků) ke stejnojmenné parašat ha-šavua (týdennímu oddílu čtení z Tóry) z Šemot (3. Mojžíšovy) 9:1-11:47. Název „Šmini“, jenž je překládán jako „Osmého“ (Efraim Sidon), je zároveň součástí slova, které se nachází v hebrejském zápise paraši jako 3. v pořadí.
Výše uvedená haftara se čte proto, že popisuje, jak ha-Šem (doslova „to Jméno“, Hospodin) usmrtil Uzu, když se při převozu neoprávněně dotkl svou rukou truhly smlouvy, což připomíná okolnost, při níž byli usmrceni Nadav (Nádab) a Avihu (Abíhú), jak ji popisuje paraša.
6:20 „A když se David vracel, aby požehnal své rodině, vyšla Davidovi v ústrety Šaulova dcera Míchal a řekla: „Jak vážený je dnes král Jisraele, když se celý den odhaloval před očima služek svých služebníků jako jeden z těch prázdných lidí!““ Michal (Míchal či Míkal) pocházela z královské rodiny a ještě za života jejího otce, izraelského krále Šaula (Saula), se stala manželkou Davida, který po smrti jejího otce usedl na jeho trůn. Michal tedy od dětství „vyrůstala na královském dvoře a dobře znala „vhodné královské způsoby“. Její otec Šaul se na veřejnosti vždy choval s patřičnou důstojností, o které se domníval, že je nezbytnou součástí jeho státnického úkolu. Řečeno dnešními slovy – „chodil stále v obleku s kravatou“.“1
6:21-22 „David však Míchal řekl: „To před tváří Hospodina jsem se veselil, jenž mne místo tvého otce a celé jeho rodiny přikázal za vůdce Jisraele, Hospodinova lidu. A kdybych se zlehčil ještě víc a ponížil ve svých očích, spolu s těmi služkami, o kterých jsi mluvila, budu Bohu ke cti!“ Jan Divecký vysvětluje smysl Davidovy odpovědi manželce takto: „Šaul se ale důrazem na vážnost majestátu několikrát dostal do střetu s Božími příkazy a právě to David Michal připomíná. Michal Davida milovala, ale chtěla ho vést cestou svého otce, což David odmítal. „Tvůj otec si hleděl vlastní slávy víc než slávy nebes,“ řekl David své ženě, „já věřím, že kdo ctí Boha, bude sám vážený.“ … Šaulova cesta se pro potřeby izraelského království definitivně ukázala jako slepá. Michal dávala přednost službě Bohu v odloučení. Talmud uvádí, že se dokonce modlila s tfilin a raději se ani neúčastnila slavnostního přenosu Archy úmluvy. Důstojné odloučení od prostého lidu zdědila po svém otci. David volil jinak a lépe.“1
6:23 „A Míchal až do dne své smrti neměla děti.“ Toto sdělení je možné vyložit i takto: „V den, kdy Michal pohrdla Davidem, se rozhodlo, že její syn nebude dědicem trůnu.“1
7:2-3 „A Natan králi řekl: „Jdi a udělej všechno, co máš na srdci, protože Hospodin je s tebou.“ Oné noci však k Natanovi dolehlo Hospodinovo slovo, řkoucí:“ Prorok Natan „byl synem jednoho z Davidových bratrů, ale vychován byl svým dědečkem Jišajem, takže někdy bývá považován za Jišajova syna.“2 A právě na něm je zde ukázáno, že je naprostý rozdíl mezi soukromým názorem proroka a proroctvím. Ani proroci totiž „nevědí, co se má stát, dokud se jim nezjeví Bůh. Natan, završitel Šmuelova díla, se za sebe domníval, že Davidův plán postavit Bohu Chrám je přirozeným završením jeho budovatelského úsilí. Bůh si však věci představoval jinak a Natanovi s Davidem nezbylo, než to respektovat.“1
7:12-13 „Jelikož až se naplní tvé dny a ulehneš ke svým otcům, ustanovím po tobě tvé sémě, vyšlé z tvých vnitřností, a upevním tvé království. A jestliže ono mému jménu postaví dům, já upevním trůn jeho vlády až na věky.“ Proč nebylo vůlí ha-Šem, aby mu zbudoval dům král David? Zde jsou vysvětlení: „Až Šlomo zbuduje o generaci později Chrám, bude při jeho zasvěcení stále opakovat Davidovo jméno. Chrám byl Davidovým projektem a snem. Bůh v zásadě souhlasil, ale ještě nenastal ten pravý čas. Chrám je stavbou symbolizující vrchol vztahu mezi Bohem a Izraelem. Šlomo se jako muž míru (ŠALOM) hodí k jeho stavbě víc než válečník David. Talmud ale zná i opačné vysvětlení. David představuje vrchol, ideál židovského krále. Jím postavený Chrám by nemohl být nikdy zničen. „Nemohl bych zničit svůj dům, musel bych zničit svůj lid,“ oznámil podle Talmudu Bůh Natanovi.“3
Naposledy změněno: 25. 4. 2025