Rubriky
Haftarot

Haftarat Šemot

Ješajahu (Izajáš) 27:6-28:13; 29:22-23

Haftara (oddíl čtení z Proroků) ke stejnojmenné parašat ha-šavua (týdennímu oddílu čtení z Tóry) z Šemot (2. Mojžíšovy) 1:1-6:1. Název „Šemot“, jenž je překládán slovem „Jména“,1 je zároveň slovem, které se nachází v hebrejském zápise paraši jako 2. v pořadí. Názvu „Šemot“ je rovněž používáno k označení celé Druhé knihy Mojžíšovy.

Výše uvedená haftara se čte proto, že v ní obsažena počáteční slova se vztahují na syny „Jisraele, příchozích každý se svou rodinou s Jaakovem do Micrajim.“2 3 Přesto některé spojitosti mezi touto haftarou a jejím příslušným čtením z Tóry neboli sidrou Šemot nemusejí být každému na první pohled zcela jasné. Rabi Israel Drazin to proto ve svém anglickém překladu targumu Onkelos shrnuje takto: Parašat Šemot popisuje, jak Jaakovovi (Jákobovi) synové postupem času v Micrajim (Egyptě) zakořenili a nyní trpí jak vnějšími okolnostmi – především útlakem ze strany Micrim (Egypťanů), tak vnitřními okolnostmi – svým vlastním duchovním rozkladem. V dobách, kdy prorokoval Ješajahu, byl na tom lid Jisrael (Izrael) dost podobně. Národ byl rozdělen na dva vzájemně soupeřící tábory: Severní království, jemuž se prostě říkalo Jisrael, a Jižní království zvané Jehuda (Judské království). Celý národ byl navíc zvnějšku ohrožován vzrůstající mocí Asyřanů. Ti nakonec království zvané Jisrael skutečně zcela zničili a nyní části zvané Jehuda hrozí totéž. Pokud jde o duchovní stav lidu, je na tom možná ještě hůř, než tomu bylo v Micrajim – všude jen samé požitkářství, naprostá neučenost a rozmáhající se bezpráví. Přesto ale prorok Ješajahu předpovídá, že se schyluje k lepším zítřkům. Stejně jako kdysi Micrajim zotročil Jisrael a byl za to po zásluze potrestán, čeká nynějšího utlačovatele podobný osud. Jisrael sice kvůli své neposlušnosti taktéž nevyvázne bez trestu, nakonec se ale přece jen ze svých chyb poučí, bude zachráněn a navrátí se zpět k službě ha-Šem (doslova „tomu Jménu“, Hospodinu).4

27:11 „… poněvadž tohle není rozumný lid, a ten, kdo jej udělal, se neslituje, …“ Rabi Elazar z těchto slov vyvodil, že „nad člověkem, jenž nemá poznání, je zakázáno smilovat se“.5 Chybějící vlastnost člověka, jemuž má být odepřeno smilování či slitování (hebrejsky RACHAMIM), je zde vyjádřena výrazem BINOT, což je množný tvar slova BINA, jež je do češtiny překládáno jako „pochopení, porozumění, rozumnost, rozum.“6

Rabi Schwab dává výtky za nedostatek „porozumění“ do souvislosti s tím, že lid už měl dávno chápat, jakým způsobem s nimi ha-Šem jedná, totiž že jakékoliv vyhnanství Jisraele nikdy nemá sloužit k tomu, aby byl národ zničen, ale naopak má posloužit především k tomu účelu, aby národ mohl vykonat tešuvu (doslova „návrat“, pokání) a těšit se z přízně ha-Šem.7

Slova rabiho Elazara je tedy nutno pochopit. Lze je například chápat tak, že slitování si nezaslouží ten, kdo měl příležitost učit se, ale této příležitosti nevyužil z nějakých přízemních důvodů – například z důvodu obyčejné lenosti, pohodlnosti či neochoty jakkoli se namáhat. Slova je možné též chápat jako výstrahu pro všechny věřící, kteří dnes nechtějí z podobně přízemních důvodů zkoumat obtížnější části Písma a vyvozovat z nich poučení pro svůj život.

28:5 „Téhož dne bude ale Hospodin zástupů zbytku svého lidu korunou krásy a nádherným diadémem.“ Staré židovské Targumy (aramejské překlady Písma) zde vidí jasnou narážku na Mašiacha (Mesiáše) a celou větu proto pro své židovské bratry, kteří již nerozuměli lešon ha-kodeš (svatému jazyku), překládali takto: „V tom čase bude Mesiáš Hospodina zástupů korunou radosti a diadémem oslav pro zbytek lidu.“8

28:8 „Vždyť všechny stoly jsou bez Boha plné vyzvrácených lejn.“ Sousloví „bez Boha“ je překladem hebrejského BLI MAKOM (doslova „bez místa“). Moudří Jisraele zde vnímají slovo MAKOM („místo“) jako zástupné označení pro Boha. MAKOM je totiž podle ústního podání jedno z Božích jmen, které vystihuje především Boží všudypřítomnost. Rabi Šimon tuto skutečnost dává do souvislosti se zmíněnými stoly takto: „Když spolu tři lidé jedí u jednoho stolu a nepronesou nad ním slova Tóry, jako by jedli z obětních hodů k poctě mrtvých, neboť je řečeno všechny stoly jsou plné zvratků, samý výkal, místa není. Když spolu ale tři lidé jedí u jednoho stolu a pronesou nad ním slova Tóry, jako by jedli ze stolů Místa-budiž-požehnáno, neboť je řečeno toto je stůl, který je před Hospodinem.“9

Chafec Chajim ve své Sefer ha-micvot ha-kacar10 napsal k 21. micvě ase (kladnému přikázání), jež se týká radosti o svátcích, toto: „… jak praví Písmo: A raduj se ze svého svátku. (Devarim /Deuteronomium/ 16:14) V dobách bejt ha-mikdaš (Chrámu) spočívala radost v tom, že se přinesla jedna pokojná oběť (šlamim) navíc k té sváteční. Říkalo se ji pak proto pokojná oběť radosti (šalmej simcha). A také ženy měly povinnost podílet se na této radosti. Dnes už ale projevujeme tuto radost jen skrze víno a maso. Dále je zvykem potěšit manželku například pěkným oblečením a ostatní členy rodiny obdarovat například nějakou sladkostí. Rovněž se nesmí zapomínat na chudé. Jestliže člověk neudělá radost také některému chudému, pak se nejedná o radost z vykonání micvy (přikázání /radovat se ve svátek/), jak se to od nás očekává, ale o pouhou radost břicha. Radost pouze pro potěšení vlastního břicha je ovšem nanejvýš ostudná a Písmo se o ní vyjadřuje takto: Do tváří vám výkaly rozmetám, hnůj vašich svátků. (Malachi /Malachiáš/ 2:3)“11

29:23 „… a posvěcovat Jaakovova Svatého …“ Ačkoliv křesťané chápou zmínku o posvěcovaní „Jaakovova Svatého“ jako poukaz k mesiáši, Maharal vztahuje ono posvěcování přímo na Jaakova (Jákoba), „jehož považuje za zvláště obdařeného svatostí. V jiných spisech se Maharal k tématu Jákobovy výlučnosti a svatosti vyjadřuje podrobněji.“12 Ve svém spise Gur arje (Lvíče) například píše: „Věz, že úroveň Jákoba je zvláštní (NIFREDET) a jedinečná. Vzdělanci a znalí moudrosti vědí, že byl svatý a oddělený (NIVDAL) od všech záležitostí tohoto světa, a proto bylo v souvislosti s ním řečeno (Iz 29,23) posvětí svatost Jákobovu. Hospodin, budiž požehnán, hovoří o ,svatosti Jákobově‘, protože Jákob byl svatý a od tělesnosti oddělený, což je těm, kteří chápou záležitost Jákoba, známo. Věc, jež je svatá a oddělená, je věcí, která není partikulární13 (ŠE-LO JITCHALEK) a je jediná, což učenci vědí. A je známo, že Jákob je ztělesněním jedinosti.“12

Naposledy změněno: 2. 1. 2024

Poznámky

  1. SIDON, E. Pět knih Mojžíšových včetně haftarot s českým překladem. Praha: Sefer, 2012. ISBN 978-80-85924-67-1. [↩]
  2. Šemot (2. Mojžíšova) 1:1, Sidon. [↩]
  3. PECARIC, S. Chamisza Chumsze Tora. Chumasz Pardes Lauder. Księga Druga Szemot. Przekład Pięcioksięgu z języka hebrajskiego z uwzględnieniem Tory Ustnej opatrzony wyborem komentarzy Rabinów oraz hebrajski tekst komentarza Rasziego i Haftary z błogosławieństwami. Kraków: Stowarzyszenie Pardes, 2019. ISBN 978-83-923858-5-3 (tomy I-V). Str. 458. [↩]
  4. The Irwin Jonas Onkelos, Exodus, str. 282. [↩]
  5. Sanhedrin 92a; viz SLÁMA, P. Tanu rabanan. Praha: Vyšehrad, 2010. ISBN 978-80-7021-722-1. Str. 410. [↩]
  6. PÍPAL, B. Hebrejsko-český slovník ke Starému zákonu. Praha: Kalich, 2006. ISBN 80-7017-029-8. Str. 27. [↩]
  7. SCHERMAN, N. The Artscroll Series / Milstein Edition of the Later Prophets: Isaiah. Brooklyn, N.Y.: Mesorah Publications, Ltd., 2013. ISBN 10: 1-4226-1365-8/ISBN 13: 978-1-4226-1365-8. Str. 207. [↩]
  8. The Irwin Jonas Onkelos, Exodus, str. 283. [↩]
  9. Pirkej avot 3:3, viz SLÁMA, P. Tanu rabanan. Praha: Vyšehrad, 2010. ISBN 978-80-7021-722-1. Str. 197-198. [↩]
  10. Sefer ha-micvot ha-kacar (doslova „Zkrácená kniha micvot“) – jde o sbírku přikázání z celkového počtu 613 přikázání psané Tóry, které lze dodržovat i v dnešní době, kdy například nestojí Chrám. [↩]
  11. The Feldheim Concise Book of Mitzvoth, str. 37. [↩]
  12. MAHARAL. Lampa přikázání (Ner miṣwa). Praha: Academia, 2019. ISBN 978-80-200-2959-1. Str. 100, pozn. 137. [↩] [↩]
  13. Partikulární = částečný, dílčí. [↩]