Haftarat Noach

Ješajahu (Izajáš) 54:1-55:5

Haftara (oddíl čtení z Proroků) ke stejnojmenné parašat ha-šavua (týdennímu oddílu čtení z Tóry) z Berešit (1. Mojžíšovy) 6:9-11:32. Název „Noach“ je osobní jméno postavy, o níž je řeč v paraši, přičemž v hebrejském zápise paraši je zároveň 3. slovem v pořadí. Jméno Noach (Noe) se vykládá jako „Odpočinutí“.¹

Výše uvedená haftara se čte proto, že se zmiňuje o smlouvě mezi Bohem a Noachem, která je trvale platná ve vztahu ke všem Noachovým potomkům bez ohledu na to, jak jednají. To je dokladem toho, že Bůh tím spíše obnoví svou zvláštní smlouvu s bnej Jisrael (dětmi Izraele), kteří sice tuto smlouvu porušili, ale kteří „se budou učit Hospodinu“ a „ve spravedlnost“ se ustrojí. Jisrael, který se navrátí k dodržování své zvláštní smlouvy s Bohem, bude nejen vyvýšen, ale navíc přiměje všechny národy k tomu, aby dodržovaly všech sedm noachidských přikázání.

54:1-18

Rabi Nosson Sherman vnímá 54. perek (doslova „odtrženou část“, kapitolu) knihy Ješajahu v jistém smyslu jako pokračování předchozího 52. pereku, v jehož případě se valná většina židovských vykladačů shoduje na tom, že se v něm pojednává o konečném vykoupení ve věku Mašiacha (Mesiáše). Do Jerušalajim (Jeruzaléma) už totiž neměl vstupovat nikdo neobřezaný, ani nečistý,² což se ovšem v žádném případě nemohlo týkat období, kdy působil Ješajahu, neboť ještě nedošlo k dobytí města babylónským vojskem, jež předpověděl.³ S naprostou jistotou se popisovaný stav nemohl týkat ani období druhého Chrámu, protože tehdy Jerušalajim ještě stále znesvěcovali svou přítomností jak Řekové, zejména ze syrského území, tak Římané. V námi rozebíraném pereku se tedy odráží radost z konečného vykoupení, ke kterému dojde až za dnů Mašiacha. Čteme v něm totiž o nekonečné lásce, kterou ha-Šem (doslova „to Jméno“, Hospodin) chová ke svému lidu, jenž zakusí hořkost vyhnanství. O této lásce je lid ubezpečován bez ohledu na to, zda zrovna nyní jedná spravedlivě či nikoliv.⁴

54:1 „Plesej, bezdětná, jež nerodilas, …“ Prorok se obrací k městu Jerušalajim. Protože bude po dobu vyhnanství Židů opuštěné, přirovnává ho k bezdětné ženě, která ještě nerodila.⁵

54:2 „Rozšiř prostor svého stanu …“ Prorok vyzývá město Jerušalajim, aby se připravilo na dobu, kdy dojde k obrovskému přílivu navracejících se židovských vyhnanců, kteří budou potřebovat dostatek místa k bydlení.⁶

54:5 „Vždyť kdo tě obtěžkává, ten tě udělal, …“ Prorok těmito slovy dává na pravou míru předcházející zmínku o vdovství (viz 54:4), jako by říkal: „Nejsi jako žena, které zemřel manžel, ale jako ta, kterou její manžel pouze v záchvatu hněvu načas opustil, ale každou chvíli se zase vrátí. Jedná se o něco podobného, jako když muž někdy (kvůli neshodám nakrátko) opustí ženu svého mládí, ale brzy se mu po ní začne stýskat, a tak se k ní vždy, jakmile jeho hněv alespoň trochu vyprchá, zase navrací.“⁶ V Gemaře ke spisu Sanhedrin čteme, jak rabi Jehuda učil svého syna, rabího Jicchaka, že opravdu šťastným dokáže učinit muže pouze jeho první žena, a to je také pravým smyslem celé výše uvedené větné části, jež je též překládána takto: „Tvým manželem je přece tvůj Tvůrce, …“⁷ A rabi Šmuel jménem Rava zase jednou pronesl, že obdobně to platí též v případě žen. Celým svým srdcem se totiž odevzdávají pouze tomu prvnímu muži, za kterého se provdají.⁶

54:7 „Jen na chviličku jsem tě opustil, …“ Bůh zde ústy proroka slibuje, že nakonec se bude celé období vyhnanství jevit jako velmi krátký okamžik v dějinách Jisraele. Všechna příkoří budou bohatě vynahrazena velkými věcmi, které Bůh pro svůj lid vykoná ve dnech Mašiacha.⁶

54:9 „Vody potopy jsou mi svědkem, …“ Vyhnanství lze připodobnit k vodám za dnů Noacha. Až bude vládnout Mašiach, stane se vyhnanství minulostí, která se již nikdy více nebude opakovat. Bůh se totiž zaváže podobnou přísahou jako po potopě. V té době přísahal, že svět již nikdy nezničí potopou, v době Mašiacha se však pro změnu zaváže, že se již nikdy neoboří na Jisrael.⁶

54:10 „Spíše se hory pohnou a výšiny se dají do pohybu, …“ Mnozí židovští vykladači v tomto případě vnímají zásluhy svých praotců jako hory a zásluhy svých pramatek jako výšiny. Proto Raši výše uvedená slova vykládá takto: „I kdyby všechny zásluhy praotců a pramatek již byly zcela vyčerpány, svůj soucit od vás nikdy nevzdálím.“⁸ Sefardské židovské obce nebo chasidé hlásící se k hnutí Chabad končí haftaru k sidře Noach na tomto místě.

54:11 „… a ze safírů tě vystavím!“ Midraš vztahuje toto zaslíbení na poměry ve světě, které se uskuteční v mesiášském věku: „Deset věcí Svatý, budiž pochválen, učiní ve světě budoucím nově: … (5) Ze safírů znovu vybuduje Jeruzalém, neboť je řečeno: ‚za základ ti dám safíry‘ (Iz 54,11), a ‚Cimbuří ti udělám rubínová‘ (tamtéž 12), a tyto drahokamy budou zářit jako slunce a modloslužebníci budou přicházet a hledět na slávu Izraele, neboť je řečeno: ‚K tvému světlu přijdou národy‘ (tamtéž 60,3).“⁹

54:15 „Ať ten se třese, kdo se mnou nemá zbla ničeho, …“ Raši vykládá: „(Těmito ostrými slovy má prorok na mysli) toho zlovolníka Esava (Ezaua) a všechny jemu podobné.“⁸ V rabínských spisech je mnohdy zmínka o Esavovi neboli Edomu chápana jako narážka na římskou světovou velmoc, jež je doteď zastupována křesťanským náboženstvím.¹⁰

„… kdo by tě přepadnout chtěl, ten je kvůli tobě odsouzen k pádu.“ Raši: „Tj.: Kdokoliv se proti tobě srotí k válce nebo kdokoliv se s tebou dává do sporu. Ovšem naši moudří v těchto slovech viděli také narážku na proselyty¹¹, tedy že za dnů Mašiacha již Jisrael nebude více přijímat nové proselyty.¹² Ostatně to lze vyvodit již ze samotného doslovného významu věty, tu lze totiž chápat také v tomto smyslu: jen ti, co byli ochotní usadit se mezi vámi v dobách bídy, s vámi smějí zůstat také v dobách hojnosti. Srovnej např. s Berešit (1. Mojžíšova) 25:18: Mezi svými bratřími usadil se.“^{8 13}

54:16 „… a já jsem stvořil zhoubce, aby ničil.“ Radak vysvětluje: „Až teprve (tato) druhá část věty ve skutečnosti vysvětluje její začátek: Prorok tímto lidu Jisraele oznamuje, že se nemusejí příliš obávat zbraní – dokonce ani zbraní hromadného ničení, které proti nim budou použity ve válce Goga a Magoga. Jediné, co musejí, je, aby si včas uvědomili skutečnost, že pokud ha-Šem stvořil ty, co tyto zbraně vyrábějí, pak jistě nezapomněl stvořit také sílu, která všechny jejich nepřátelé zničí.“¹⁴

55:1-5

Rabi Nosson Scherman shrnuje 55. perek takto: Podle jednoho názoru (Radak) nakonec všichni po válce s Gogem a Magogem uznají ha-Šem za jediného svrchovaného vládce a v této době, kterou nazýváme věkem Mašiacha, pak budou všechny národy chodit do Jerušalajim, aby se učili Tóře. Podle jiného názoru (Abarbanel) chce Ješajahu svými slovy předně ubezpečit Jisrael o tom, že Mašiach rozhodně přijde a že Bůh sice pevně určil nejzazší čas jeho příchodu, který již nelze dále oddálit, nicméně, není vyloučeno, že pokud bude Jisrael činit pokání a vrátí se k ha-Šem celým svým srdcem a celou svou duší, pak ha-Šem bude ochoten poslat Mašiacha i mnohem dříve. V takovém případě je nutné chápat celý 55. perek jako vybídku k tomu, abychom pokud možno tento příchod Mašiacha opravdu uspíšili.¹⁴

55:1 „Oj, jděte k vodě, každý, kdo žízní, …“ V midraši je psáno: „Jako se voda rozlévá od jednoho konce světa ke druhému, tak slova Tóry sahají od jednoho konce světa ke druhému. Jako voda dává světu život, tak i Tóra dává světu život. Jako voda přichází z nebe, tak i Tóra přichází z nebe. Jako voda občerstvuje duši, tak i Tóra občerstvuje duši. Jako voda očišťuje člověka od poskvrnění, tak Tóra očišťuje (mravně) nečisté. Jako voda očišťuje tělo, tak i Tóra očišťuje tělo (fyzicky). Jako voda padá kapku po kapce a slévá se v množství bystřin, tak je tomu i s Tórou – člověk se naučí dvě zákonná rozhodnutí dnes a dvě zítra, až se stane prýštícím pramenem poznání. Jako je tomu s vodou, která není tělu milá, dokud člověk nepocítí žízeň, podobně mu ani Tóra není milá, dokud po ní neprahne. Jako voda opouští výšiny a směřuje dolů, tak i Tóra opouští toho, jehož mysl je povýšená, a lne k tomu, jehož mysl je pokorná. Jako voda vydrží čerstvá nikoli ve zlatých a stříbrných nádobách, leč v nejprostších (hliněných) nádobách, tak ani Tóra se neudrží leč u člověka, který se učiní ubohým jako hliněný džbán. Jako se ani velmož nestydí říci člověku nižšího postavení ohledně vody: Dej mi napít, tak by se ani žádný velmož neměl stydět říci člověku nižšího postavení ohledně slov Tóry: Nauč mě jedné kapitole, jednomu verši, nebo jen jedinému písmenu. Tak jako ve vodě, neumí-li plavat, se člověk může utopit, tak i ve slovech Tóry: neumí-li v nich někdo plavat a rozhodovat se podle nich, také se v nich utopí.“¹⁵

„… živte se bez peněz, víno a mléko je zdarma!“ V midraši je dále psáno: „A kdybys namítal, že podobně jako voda v láhvi časem zahnívá, tak i slova Tóry ustrnou, přirovnejme je k vínu: jako se víno uchováváním stává lepším, tak se i slova Tóry stávají lepšími tím, jak stárnou v těle. Kdybys namítal, že podobně jako voda nelahodí srdci, tak ani slova Tóry ne, přirovnejme je k vínu: jako víno lahodí srdci, tak i slova Tóry lahodí srdci. Kdybys namítal, že podobně jako víno může někdy uškodit hlavě nebo tělu, jsou i slova Tóry škodlivá, přirovnejme je k oleji: jako olej přináší úlevu hlavě i tělu, tak jim přináší úlevu i slova Tóry. Kdybys namítal, že podobně jako je olej nejprve hořký a nakonec sládne, tak je tomu i se slovy Tóry, přirovnejme je k medu a mléku: jako jsou tyto sladké, tak jsou sladká i slova Tóry. Kdybys namítal, že podobně jako v medu jsou voskové buňky (které jsou nepříjemné), tak mohou odporné věci být i ve slovech Tóry, přirovnejme je k mléku: jako je čisté mléko, tak jsou čistá i slova Tóry. Kdybys namítal, že podobně jako je mléko bez chuti, tak tomu je i se slovy Tóry, přirovnejme je k medu a mléku: jako obě společně nemohou být pro člověka škodlivé, tak ani slova Tóry nemohou nikdy uškodit.“¹⁶ Ješajahu připodobňuje slova Tóry hned k trojím druhům nápojů, tedy k vodě, vínu a mléku, jen proto, že ani jeden z těchto nápojů nedokáže dokonale vystihnout naprostou nepostradatelnost a zároveň také přidanou hodnotu Tóry pro lidský život.

Naposledy změněno: 15. 10. 2023

1. HELLER, J. Výkladový slovník biblických jmen. Praha: Advent-Orion/Vyšehrad: 2003. ISBN 80-7172-865-9/80-7021-725-1. Str. 311. [↩]
2. Viz Ješajahu (Izajáš) 52:1. [↩]
3. Viz Ješajahu (Izajáš) 39:5-7, Melachim Bejt (2. Královská) 20:16-18. [↩]
4. SCHERMAN, N. The Artscroll Series / Milstein Edition of the Later Prophets: Isaiah. Brooklyn, N.Y.: Mesorah Publications, Ltd., 2013. ISBN 10: 1-4226-1365-8/ISBN 13: 978-1-4226-1365-8. Str. 395 a 409. [↩]
5. Ceejna ureejna: SCHERMAN, N., ZLOTOWITZ, M. The Weekly Midrash. Tze’nah Ur’enah – The Classic Anthology of Torah Lore and Midrashic Commentary. Volume 1. Brooklyn N. Y.: Mesorah Publications, Ltd., 2012. ISBN 10: 0-89906-925-8, ISBN 13: 978-0-89906-925-8. [↩]
6. Ceejna ureejna. [↩] [↩] [↩] [↩] [↩]
7. V češtině viz Překlad 21. století. [↩]
8. ROSENBERG, A. J. The Book of Isaiah, Volume 2 – A New English Translation of Text, Rashi and Other Commentaries by Rabbi A. J. Rosenberg. Brooklyn, N.Y.: The Judaica Press, Inc., 2018. ISBN-10: 0-910818-52-5/ISBN-13: 978-0-910818-52-0. [↩] [↩] [↩]
9. Midraš raba ke knize Exodus 15:21, české znění podle: SLÁMA, P. Tanu rabanan. Praha: Vyšehrad, 2010. ISBN 978-80-7021-722-1. Str. 418-419. [↩]
10. Chizuk emuna, str. 33 a 37; viz též Šavua tov 6/5767, str. 6, http://www.olam.cz/aktuality/sidry/5767/beresit/toldot.pdf. [↩]
11. Založeno na podobnosti mezi hebrejským výrazem „mi gar“ („kdo by přepadnout chtěl“) a „ger“ (člověk z národů obrácený na židovskou víru nebo-li „proselyta“), které má v množném čísle tvar „gerim“, tedy téměř tytéž hlásky jako „mi gar“. [↩]
12. Tzn. že lidé, kteří se narodili jako nežidé, již nebudou mít možnost stát se židy, jak je tomu dnes. [↩]
13. Hebrejský výraz „nafal“ (Rašiho „usadil se“) je příbuzný s hebrejským výrazem „jipol“ („odsouzen k pádu“) z prorokových slov výše – Raši zde v podstatě objasňuje, že hebrejský kořen, jenž je psán písmeny „nun“, „fe“ a „lamed“, nemusí vždy znamenat pouze pád, ale může též označovat usazení se – srovnej např. Pavlíkův studijní překlad, jenž v Berešit (1. Mojžíšově) 25:18 převádí hebrejské slovo „nafal“ do češtiny právě ve smyslu „usadil se“, ačkoli rabín Efraim Sidon překládá „padl“. [↩]
14. The Artscroll Series / Milstein Edition of the Later Prophets: Isaiah, str. 415. [↩] [↩]
15. Midraš raba k Písni písní 1:2, české znění podle: COHEN, A. Talmud pro každého. Praha: Sefer, 2006. ISBN 80-85924-49-8. Str. 177-178. [↩]
16. Midraš raba k Písni písní 1:2, české znění podle: COHEN, A. Talmud pro každého. Praha: Sefer, 2006. ISBN 80-85924-49-8. Str. 178. [↩]