Haftarat Masej

Jirmejahu (Jeremjáš) 2:4-28, 3:4, 4:1-2

Haftara (oddíl čtení z Proroků) ke stejnojmenné parašat ha-šavua (týdennímu oddílu čtení z Tóry) z Bemidbar (4. Mojžíšovy) 33:1-36:13. Název „Masej“, jenž je překládán slovem „Pochody“,¹ je zároveň slovem, které se nachází v hebrejském zápise paraši jako 2. v pořadí.

Výše uvedená haftara námětově přímo nesouvisí s parašat Masej. Námětově totiž souvisí především s obdobím, kdy je čtena. Jedná se totiž o druhou haftaru z „gimel depuranuta“ (tři o trestech) neboli třech haftar, které připomínají pohromy a neštěstí, jež postihly Jisrael. Tyto haftary se čtou vždy o Šabatech mezi 17. tamuzem a 9. avem,² což jsou postní dny, kdy si židé připomínají prolomení hradeb Jeruzaléma, tzv. „Šiva asar be-tamuz“ neboli „Půst čtvrtého měsíce“, a zničení Chrámu, tzv. „Tiša be-av“ neboli „Půst pátého měsíce“.³

2:4 „Dome Jaakovův a všechny rodiny domu Jisraele, slyšte slovo Hospodinovo!“ Ačkoliv Jirmejahu začal prorokovat až 93 roků po zničení severního království Jisraele a tedy odvlečení deseti kmenů Jisraele do asyrského zajetí, přesto svá slova směřuje i k příslušníkům oněch deseti kmenů, a ne pouze k obyvatelům judského království, které ještě rozvráceno nebylo. Svědčí o tom to, že oslovuje „všechny rodiny domu Jisraele“.⁴

2:10 „Přejděte ostrovy egejské a podívejte se, pošlete ke Kedarským a velmi se zamyslete, podívejte, zda kdy tohle bylo.“ Saadja Gaon se zamýšlí nad tím, proč jsou v hebrejském zápise slova VEHITBONENU MEOD („a velmi se zamyslete“), a dochází k závěru, že jde o zdůraznění skutečnosti, jež souvisí s hodnověrností ústní Tóry, kterou si bnej Jisrael (děti Izraele) předávají z pokolení na pokolení coby celonárodní zkušenost u hory Sinaj, na rozdíl od jiných náboženství, byť národních, jež byly založeny jednotlivci. Jakákoliv zpráva totiž může být porušena ze dvou důvodů, a to „buď z důvodu mylné domněnky, nebo úmyslně. … Když jsme o těchto dvou kritériích hodnověrnosti tradice přemýšleli, rozumem jsme dospěli k názoru, že mylná domněnka a úmyslné zkreslení mohou nastat pouze v případě jednotlivce a mohou uniknout pozornosti pouze jednoho člověka. Avšak v případě početného společenství není možné, aby se všichni shodli na témže mylném názoru. Kdyby se lidé domluvili na úmyslném zkreslení nebo se tajně uradili na vytvoření nějaké zprávy, pozornosti většiny společenství by to neuniklo; kdekoli by se jejich zpráva rozšířila, rozšířila by se spolu s ní i zpráva o jejich tajném úradku. Je-li zpráva prosta dvou zmíněných [nedostatků], není třetí cesty, jež by ji znehodnotila.“⁵

2:15 „Lvi na něj budou řvát a také již zařvali, jeho zemi obrátili v pustinu a vypálili tak, že je bez obyvatel.“ Rabín Izaak Cylkow ve svých poznámkách uvádí, že oněmi lvy jsou pravděpodobně míněni asyrští králové, jejichž vojska už stačila severní království Jisraele zcela zpustošit a vylidnit.⁶

2:16 „I spojenci z Nofu a Tachpanches ti vjeli do vlasů.“ Nof neboli Mennofer, známý i pod řeckým názvem Memfis, bylo hlavní město starověkého Micrajim (Egypta). Tachpanches neboli Dafne bylo pro změnu pohraničním městem Micrajim. Prorok zde zřejmě připomíná událost z dávnější minulosti, kdy za vlády Šlomova (Šalomounova) syna Rechavama (Rechabeáma) vytáhl egyptský král Šišak (Šíšak) neboli Šešonk I. proti Jerušalajim (Jeruzalému)⁶ a „pobral poklady domu Hospodinova i poklady domu královského; pobral všechno. Pobral i všechny zlaté štíty, které pořídil Šalomoun.“⁷

2:18 „A teď, nač je ti cesta do Micrajim, abys pil vodu z Nilu, a nač je ti cesta do Ašúru, abys pil vodu z Eufratu?“ Na základě předchozích zkušeností s mocnostmi, o nichž byla řeč, je bláhové očekávat od těchto mocností nějakou pomoc.

2:23 „Jak můžeš říkat: Já se neposkvrnil, za Baaly jsem nechodil? Podívej na cestu v údolí za sebou, poznej, co jsi učinil, vždyť jsi jak mladá velbloudice bloudící po cestách.“ Rabín Cylkow upozorňuje, že se zde prorok obrací k židům v Judeji, kteří se domnívali, že jsou bez poskvrny, protože opovrhovali kultem Baala.⁸ Proto jim připomíná to, čím se poskvrňovali v „údolí“ ben Hinom (syna Hinómova), kde dokonce obětovali své děti k poctě Molecha (Moleka),⁹ než jim to zatrhl král Jošijahu (Jóšijáš).¹⁰

3:4 „Učinil bych to však hned, kdybys mi řekl: Otče, tys mým velitelem od mladosti!“ Ha-Šem (doslova „to Jméno“, Hospodin) by ochotně chránil bnej Jisrael (syny Izraele), kdyby se k němu obrátili upřímně. Král Jošijahu sice započal s potíráním uctívání cizích božstev, ale srdce lidu to příliš nezměnilo,¹¹ stále byli podobní velbloudici „bloudící po cestách“.

Naposledy změněno: 6. 7. 2026

Haftarot očima Chazal

<< Haftarat MatotHaftarat Devarim >>

1. SIDON, E. Pět knih Mojžíšových včetně haftarot s českým překladem. Praha: Sefer, 2012. ISBN 978-80-85924-67-1. [↩]
2. PECARIC, S. Chamisza Chumsze Tora. Chumasz Pardes Lauder. Księga Czwarta Bemidbar. Przekład Pięcioksięgu z języka hebrajskiego z uwzględnieniem Tory Ustnej opatrzony wyborem komentarzy Rabinów oraz hebrajski tekst komentarza Rasziego i Haftary z błogosławieństwami. Kraków: Stowarzyszenie Pardes, 2019. ISBN 978-83-923858-5-3 (tomy I-V). Str. 430. [↩]
3. NEWMAN, J., SIVAN, G. Judaismus od A do Z. Slovník pojmů a termínů. Praha: Sefer, 1998. ISBN 80-900895-3-4. Heslo: POSTNÍ DNY, str. 146 [↩]
4. CYLKOW, I. Księga Jeremiasza. Kraków: Austeria, 2009. ISBN 978-83-89129-63-5. Str. 10. [↩]
5. SA‘ADJA GA’ON. Kniha zjevených pravd a rozumových argumentů. Praha: Academia, 2021. ISBN 978-80-200-3225-6. Str. 167. [↩]
6. Księga Jeremiasza, str. 12. [↩] [↩]
7. Melachim Alef (1. Královská) 14:26, Český ekumenický překlad. [↩]
8. Księga Jeremiasza, str. 15. [↩]
9. Divrej ha-jamim Bejt (2. Paralipomenon) 28:3, 33:6. [↩]
10. Melachim Bejt (2. Královská) 23:10. [↩]
11. Księga Jeremiasza, str. 20. [↩]