Rubriky
Haftarot

Haftarat Devarim

Ješajahu (Izajáš) 1:1-27

Haftara (oddíl čtení z Proroků) ke stejnojmenné parašat ha-šavua (týdennímu oddílu čtení z Tóry) z Devarim (5. Mojžíšovy) 1:1-3:22. Název „Devarim“, jenž je překládán jako „Slova“,1 je zároveň součástí slova, které se nachází v hebrejském zápise paraši jako 2. v pořadí. Názvu „Devarim“ je rovněž používáno k označení celé Páté knihy Mojžíšovy.

Výše uvedená haftara námětově přímo nesouvisí s parašat Devarim. Námětově totiž souvisí především s obdobím, kdy je čtena. Jedná se totiž o třetí haftaru z „gimel depuranuta“ (třech proroctví zkázy) neboli třech haftar, které připomínají pohromy a neštěstí, jež postihly Jisrael. Tyto haftary se čtou vždy o Šabatech mezi 17. tamuzem a 9. avem,2 což jsou postní dny, kdy si židé připomínají prolomení hradeb Jeruzaléma, tzv. „Šiva asar be-tamuz“ neboli „Půst čtvrtého měsíce“, a zničení Chrámu, tzv. „Tiša be-av“ neboli „Půst pátého měsíce“.3 Protože se tato haftara čte o Šabatu těsně před „Tiša be-av“ a prvním slovem haftary v hebrejském zápise je výraz „chazon“, jenž je překládán jako „vize“,1 označuje se tento Šabat jako Šabat Chazon. Haftara jednak „varuje lid Izraele před nevyhnutelnými důsledky hříchu, ale hlásá také, jak budou odměněni spravedliví.“4

1:1 „Vize Ješajaha, syna Amocova,…“ Jméno Ješajahu (Izajáš) je vykládáno jako „Hospodin vysvobozuje“.5 Židovský dějepisec David Gans uvádí, že Ješajahu „začal prorokovat po prorokování Ámose v den zemětřesení,6 jak zní komentář Rašiho k začátku Izajášovy knihy. V jeho dnech žil Ozeáš, který přejal Tóru od Ámose a jeho soudního dvora, a podle Dona Jiṣḥaḳa Abravanela byl osmým tradentem z proroků a 22. tradentem od Sinaje. Sefer juḥasin říká, že se to stalo roku 3140,7 a podle učení našich rabínů blahé paměti Izajáš pak žil nejméně 90 let, neboť ho zabil Menaše, syn krále Chizkijáše, jak stojí v traktátu Jevamot.“8 K soudnímu dvoru proroka Hošey (Ozeáše) náležel i Amoc (Amós), otec proroka Ješajaha, který byl též prorokem.9 Jméno Amoc (Amós) je vykládáno jako „Síla“, na rozdíl od jména Amos (Ámos), které se vykládá jako „Posílený“ či „Naložený“.10

„… již zřel za dnů Uzijaha, Jotama, Achaze a Jechizkijaha, judských králů, o Judeji a Jerušalajim:“ Ne náhodou začal Ješajahu prorokovat právě za vlády judského krále Uzijaha (Uzijáše), jenž je v Tanachu znám též pod jménem Azarja (Azarjáš). Muselo ho hluboce zasáhnout to, co se přihodilo právě tomuto králi, když zpychnul a rozhodl se, že bude v Chrámu „pálit kadidlo na kadidlovém oltáři.“11 Jakmile se král osopil na kněze, který ho upozornil, že mu taková činnost nepřísluší, vyrazil mu na obličeji caraat (zvláštní kožní onemocnění, které je v českých Biblích nepřesně překládáno jako „malomocenství“) a v tu chvíli, kdy se stal mecorou neboli postiženým caraatem, se údajně otřásla i země. Událost s caraat, který způsobuje obřadní nečistotu a vyřadil krále z veřejného života, na Ješajaha zřejmě tak zapůsobila, že ovlivnila jeho vlastní slova. „Tak jako je postižený ranou „mecora“ rituálně nečistý (TAME), tak se i prorok označoval za nečistého (TAME SFATAJIM, nečistých rtů) sídlícího mezi nečistými. A když chtěl opsat svatost Boží přítomnosti, převrátil výrok Tóry o postiženém ranou „mecora“. Postižený musí volat: „Nečistý, nečistý,“ zatímco andělé Boha opěvují: „Svatý, svatý, svatý (KADOŠ).“ Králova nečistota vrhla na zemi stín. Nebyla jen jeho soukromou chorobou, odrážela stav celé společnosti.“12

1:15 „A když zvedáte ruce dlaněmi vzhůru, musím od vás odvracet oči, nechci vás slyšet, ani když prodléváte v modlitbě, vždyť vaše ruce jsou plné krve.“ Saadja Gaon vysvětluje, že v tomto případě bylo příčinou nevyslyšení modliteb to, že modlitby byly v Chrámu pronášeny „ve stavu rituální nečistoty“.13

Naposledy změněno: 3. 8. 2024

Poznámky

  1. SIDON, E. Pět knih Mojžíšových včetně haftarot s českým překladem. Praha: Sefer, 2012. ISBN 978-80-85924-67-1. [↩] [↩]
  2. PECARIC, S. Chamisza Chumsze Tora. Chumasz Pardes Lauder. Księga Piąta Dewarim. Przekład Pięcioksięgu z języka hebrajskiego z uwzględnieniem Tory Ustnej opatrzony wyborem komentarzy Rabinów oraz hebrajski tekst komentarza Rasziego i Haftary z błogosławieństwami. Kraków: Stowarzyszenie Pardes, 2019. ISBN 978-83-923858-5-3 (tomy I-V). Str. 416. [↩]
  3. NEWMAN, J., SIVAN, G. Judaismus od A do Z. Slovník pojmů a termínů. Praha: Sefer, 1998. ISBN 80-900895-3-4. Heslo: POSTNÍ DNY, str. 146. [↩]
  4. Judaismus od A do Z. Slovník pojmů a termínů, heslo: ŠABATY ZVLÁŠTNÍ, str. 199. [↩]
  5. HELLER, J. Výkladový slovník biblických jmen. Praha: Advent-Orion/Vyšehrad, 2003. ISBN 80-7172-865-9/80-7021-725-1. Str. 251. [↩]
  6. Amos (Ámos) 1:1, Zecharja (Zacharjáš) 14:5. [↩]
  7. Rok 3140 od stvoření světa odpovídá roku 622-621 před občanským letopočtem. [↩]
  8. GANS, D. Ratolest Davidova. Praha: Academia, 2016. ISBN 978-80-200-2535-7. Str. 78. [↩]
  9. Ratolest Davidova, str. 73. [↩]
  10. Výkladový slovník biblických jmen, str. 73 a 355. [↩]
  11. Divrej ha-jamim Bejt (2. Paralipomenon) 26:16, Český ekumenický překlad. [↩]
  12. DIVECKÝ, J. Králové Izraele. Příběhy biblických hrdinů. Praha: P3K, 2010. ISBN 978-80-87186-07-7. Str. 120. [↩]
  13. SA‘ADJA GA’ON. Kniha zjevených pravd a rozumových argumentů. Praha: Academia, 2021. ISBN 978-80-200-3225-6. Str. 210. [↩]