Rubriky
Haftarot

Haftarat Chukat

Šoftim (Soudců) 11:1-33

Haftara (oddíl čtení z Proroků) ke stejnojmenné parašat ha-šavua (týdennímu oddílu čtení z Tóry) z Bemidbar (4. Mojžíšovy) 19:1-22:1. Název „Chukat“, jenž je překládán slovem „Nařízení“,1 je zároveň slovem, které se nachází v hebrejském zápise paraši jako 7. v pořadí.

Výše uvedená haftara se čte proto, že popisuje vojenský střet mezi Jiftachem a králem synů Amona, přičemž popis odkazuje na některé události, o nichž pojednává paraša. Jedná se zejména o tu událost, kdy synové Jisraele chtěli v průběhu putování do zaslíbené země projít zemí Edomitů, a popis důsledků toho, když jim Edomité k průchodu svou zemí odepřeli dát souhlas.2 „Jádro Jiftachova příběhu se zabývá historickými nároky Izraele na východní břeh Jordánu, který byl ještě za Mošeho života obsazen po porážce emorejského krále Sichona. Problém byl v tom, že sám Sichon toto území získal násilím, když z oblasti mezi potoky Javok a Arnon vytlačil bratrské národy Moavců a Amonců (potomků Lota) a navíc se mezi ně vklínil, čímž je od sebe oddělil. Moavci byli zatlačeni na jih od Arnonu a Amonci na východ k městu Rabat Amon. Na své historické nároky ale nezapomněli a pouze čekali na vhodnou chvíli, aby se Zajordání opět zmocnili a vystrnadili z něj izraelské kmeny Reuven, Gad a Menaše. Giládská oblast mezi Mrtvým mořem na jihu a Kineretem na severu se tak dostala na seznam neklidných míst.“3

11:1 „Giládský Jiftach byl válečník, …“ Jméno Jiftach (Jiftách, Jefta) je vykládáno jako „Otevírá“ či „Otevře“.4 „Byl to muž činu, přesně takový, na jakého Izrael čekal. … Talmud mu uděluje zvláštní pochvalu: „jiftach be-doro ki-šmuel be-doro – pro své pokolení byl Jefta tím, kým byl pro své pokolení Samuel“.“5 Židovský dějepisec David Gans uvádí, že Jiftach pocházel z kmene Menaše (Manases) a po Jehošuovi (Jozuovi) byl desátým soudcem Jisraele (Izraele), jehož soudcovské období spadalo do let 2781–2787 od stvoření světa, což odpovídá letům 981–974 před naším letopočtem.6

„… Jiftacha zplodil Gilád, ale byl synem volné ženy.“ Jméno Gilad (Gilád) se vykládá jako „Val svědectví“ či „Věčné tryskání“.7 Zpráva o původu poukazuje na to, v jakém pokolení se Jiftach narodil. Bylo to pokolení, které se nedrželo mravních ustanovení Tóry. „Jeho otec Gileád měl poměr se ženou, jejíž pověst nebyla nejlepší. Narodil se jim nemanželský syn Jefta – nemanželský proto, že Gileád byl ženatý a měl i jiné děti.“8

11:12 Pak Jiftach vyslal ke králi Amonových synů posly, Sotva byl Jiftach uznán giládskými staršími za udatného válečníka a ustanoven za vládce oblasti, „proměňuje se tento válečník v diplomata. Místo aby napadl nepřítele, vysílá posly, aby jednali o míru. Králi Amónovců, s nímž mluví jako rovný s rovným, říká, že mezi oběma národy není žádný skutečný konflikt.“9

11:14 Jiftach pokračoval a znovu vyslal posly ke králi Amonových synů. Jiftach se nenechal první odpovědí vyprovokovat k boji, ale pokračuje ve vyjednávání, při němž se prokazuje dějepisnými i zeměpisnými vědomostmi, pomocí nichž chce svého protivníka přimět k přemýšlení a přivést ho k tomu, aby upustil od svého nepřátelského úmyslu.9

11:24 Děď si, co ti dá zdědit tvoje božstvo Kemoš, Jiftach zde králi Amónců ve skutečnosti říká: „„Potřebujete území, my také. Udělejte to jako my – obraťte se na Boha.“ Dokonce mu sděluje i jméno jejich boha: Kemóš. Jenže… nebyl bohem Amónovců Milkom, a Kemóš bohem Moábitů? Jinými slovy: Přiznej, říká Jefta králi Amónovců, že tato území nebyla nikdy vaše; patřila Moábsku. Jste tedy dědici Moábitů? V takovém případě mi dovol, abych tě poučil o jedné kapitole našich společných dějin: Izrael a Moáb spolu vedli spory dávno předtím, než jsme se znesvářili my dva. Odkdy? Vzpomeň na Baláka, syna Sipórova. Pustil se snad s Izraelem do boje? Spokojil se se službami jistého proroka Bileáma, jenž nám zlořečil… Proč to neuděláš stejně? To území tak jako tak nedostaneš; patří nám.““10

Poznámky

  1. SIDON, E. Pět knih Mojžíšových včetně haftarot s českým překladem. Praha: Sefer, 2012. ISBN 978-80-85924-67-1. []
  2. PECARIC, S. Chamisza Chumsze Tora. Chumasz Pardes Lauder. Księga Czwarta Bemidbar. Przekład Pięcioksięgu z języka hebrajskiego z uwzględnieniem Tory Ustnej opatrzony wyborem komentarzy Rabinów oraz hebrajski tekst komentarza Rasziego i Haftary z błogosławieństwami. Kraków: Stowarzyszenie Pardes, 2019. ISBN 978-83-923858-5-3 (tomy I-V). Str. 414. []
  3. DIVECKÝ, J. Izrael soudců a králů. Praha: P3K, 2006. ISBN 978-80-90358-44-7. Str. 58. []
  4. HELLER, J. Výkladový slovník biblických jmen. Praha: Advent-Orion/Vyšehrad, 2003. ISBN 80-7172-865-9/80-7021-725-1. Str. 236 []
  5. WIESEL, E. Příběhy o důvěře. Eseje o velkých postavách židovské tradice. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-468-0. Str. 101-102. []
  6. GANS, D. Ratolest Davidova. Praha: Academia, 2016. ISBN 978-80-200-2535-7. Str. 53. []
  7. Výkladový slovník biblických jmen, str. 138-139 []
  8. Příběhy o důvěře. Eseje o velkých postavách židovské tradice, str. 104. []
  9. Příběhy o důvěře. Eseje o velkých postavách židovské tradice, str. 105. [] []
  10. Příběhy o důvěře. Eseje o velkých postavách židovské tradice, str. 105-106. []