Rubriky
Haftarot

Haftarat Balak

Micha (Micheáš) 5:6-6:8 (v Bibli kralické 5:7-6:8)

Haftara (oddíl čtení z Proroků) ke stejnojmenné parašat ha-šavua (týdennímu oddílu čtení z Tóry) z Bemidbar (4. Mojžíšovy) 22:2-25:9. Název „Balak“1 (doslova „Pustošitel“)2 je osobní jméno postavy, o níž je řeč v paraši, přičemž v hebrejském zápise paraši je zároveň 2. slovem v pořadí.

Výše uvedená haftara se čte proto, že obsahuje slova: „vzpomeň si, … co radil Balak, moavský král“ (6:5), jež přímo odkazují na události popisované v paraši.3

6:3 „Můj lide, co jsem ti učinil a co se tě tak dotklo, odpověz mi.“ Saadja Gaon tato slova ha-Šem (doslova „toho Jména“, Hospodina) vysvětluje jako důkaz toho, „že v souladu se Stvořitelovou spravedlností a Jeho milosrdenstvím s člověkem je to, že mu dal schopnost a způsobilost vykonávat vše, co mu přikázal, a zdržet se všeho, co mu zakázal.“4 Z toho vyplývá, že příčinou správného nebo špatného jednání člověka je vždy člověk sám, a ne někdo jiný, na koho by se mohl vymlouvat.

6:8 „… a pokorně chodit se svým Bohem.“ Podle judaismu lze LECHET (לֶכֶת, „chodit“) s Bohem pouze v rámci platné halachy. „Termín halacha je odvozen se slovesného kořene „kráčet“, „jít“. Halacha přináší soustavu idejí vyznávaných judaismem, pokud jde o povahu samotného života. Jestliže člověk žije svůj život podle zásad vyložených v Tóře, stává se celý jeho život „kráčením“ cestami, které vyjadřují duchovní realitu tohoto světa. Halacha obsahuje 613 micvot neboli „Božských příkazů“ odvozených z Tóry. Mnohé z nich se vztahují k praktickým úkonům, které již nejsou aktuální – jako např. pravidla pro obětování, která se uplatňovala v historických dobách Chrámu. Dnešní judaismus obsahuje asi dvě stě příkazů micvot, které se dotýkají prakticky všech stránek denního života. V judaismu není vedena žádná pevná hranice mezi náboženským a světským životem. Judaismus zavádí jistý ucelený způsob života, do něhož halacha vnáší zduchovňující prvek. V ideálním případě je pak zduchovňující prvek přítomen ve veškerém konání jednotlivce, ať už se modlí, jí, pracuje či co jiného. Nicméně halacha není jen pouhým souborem pravidel: je odkazem k organickému celku tvořeného rozpravami a naučeními, která umožňují, aby holé recepty obsažené v Tóře byly promítnuty do jednotlivých situací praktického života. Halachu můžeme tedy chápat do značné míry jako most tvořící spojku mezi Tórou a naším reálným životem. … Halacha předepisuje, co člověk jako jednotlivec smí a nesmí činit v určitých situacích. Pokud jde o šabat, předepisují se mu kupříkladu takové podrobnosti, jako: v který přesně okamžik mají být zažehnuty svíce, aby „uvítaly“ šabat, z jakých materiálů se tyto svíce smějí vyrábět, jak dlouho mají hořet, kdo je smí zapálit atd. Stejně podrobně jsou pojednána ustanovení, týkající se ostatních stránek šabatu. Každý jednotlivý detail se stal předmětem rabínských diskusí, debat a nalezených pravidel. Je pravda, že judaismu často vyčítali, že své spirituální aspirace pohřbívá pod břemenem obtížných vrstev podrobných předpisů. Může se zdát, že „litera zákona“ zde vytěsňuje jeho ducha… Smyslem halachy však není připoutat lidi k nespočetným podrobně definovaným ustanovením, které by jejich životy propojily s vyšším úmyslem a účelem, vyjeveným Tórou. Příkazy micvot představují jen vnější tvář Tóry, jak se dává poznat a jak se projevuje ve hmotném světě každodenní reality. Rabínské chápání lze ilustrovat na midraši, která je založena na dvojznačnosti slavné věty z knihy Micheáš. Micheáš shrnuje Tóru takto: „Hospodin ti ukázal, Adame, co je dobré a co od tebe očekává. Máš být spravedlivý, milovat dobrotu a laskavost a kráčet pokorně se svým Hospodinem.“ (Micheáš 6, 8) Dvojznačnost se projevuje v posledním příkazu: „… kráčet pokorně s Hospodinem.“ Výraz, který se překládá jako „pokorně“ či „poníženě“ zní v originálu HACNEA a znamená vlastně „skrývat, utajovat“. Nejčastěji je to chápáno tak, že text naznačuje, že halacha („kráčení, postup“) je jakousi pokličkou, pod níž je zamlčen, utajen duchovní smysl. Je to příkrov, jehož účelem není tento hlubší smysl zakrýt, nýbrž právě naopak: má umožnit lidem – každému v jeho vlastní čas a jeho vlastní osobitou cestou – dopracovat se těchto hlubších významů. Jestliže tato halachická perspektiva pohledu chybí, vzniká nebezpečí, že „perly předhozené sviním“ upoutají pouze pomíjivou pozornost a zájem.“5

Naposledy změněno: 8. 9. 2023

Poznámky

  1. SIDON, E. Pět knih Mojžíšových včetně haftarot s českým překladem. Praha: Sefer, 2012. ISBN 978-80-85924-67-1. []
  2. HELLER, J. Výkladový slovník biblických jmen. Praha: Advent-Orion/Vyšehrad, 2003.  ISBN 80-7172-865-9/80-7021-725-1. Str. 111 []
  3. PECARIC, S. Chamisza Chumsze Tora. Chumasz Pardes Lauder. Księga Czwarta Bemidbar. Przekład Pięcioksięgu z języka hebrajskiego z uwzględnieniem Tory Ustnej opatrzony wyborem komentarzy Rabinów oraz hebrajski tekst komentarza Rasziego i Haftary z błogosławieństwami. Kraków: Stowarzyszenie Pardes, 2019. ISBN 978-83-923858-5-3 (tomy I-V). Str. 418. []
  4. SA‘ADJA GA’ON. Kniha zjevených pravd a rozumových argumentů. Praha: Academia, 2021. ISBN 978-80-200-3225-6. Str. 186. []
  5. LANCASTER, B. Judaismus. Praha: Euromedia Group – Ikar a Knižní klub, 2000. ISBN 80-7202-704-2. Str. 95-96, 99-100. []