Rubriky
Haftarot

Haftara le-Šabat rišon šel Chanuka

Zecharja (Zacharjáš) 2:14-4:7 (v Bibli kralické 2:10-4:7)

Výše uvedená haftara (oddíl čtení z Proroků) se čte o prvním Šabatu, který připadne na některý den svátku Chanuka (Zasvěcení). Většinou je takový chanukový Šabat pouze jeden, ve výjimečných případech však mohou být dva – to v případě, že Šabat připadne jak na první, tak na poslední den svátku Chanuka – proto výše uvedenou haftaru označujeme jako haftaru „le-Šabat rišon šel Chanuka“ nebo-li „pro první chanukový Šabat“. Obsah této haftary je totožný s haftarat Behaalotcha a o svátku Chanuka se čte proto, že popisuje vidění, v němž prorok spatřil menoru nebo-li svícen se sedmi světly. Svátek Chanuka je totiž připomínkou znovuzasvěcení Chrámu po vítězném židovském povstání nad řeckými utlačovateli, kdy se udál zázrak právě v souvislosti s rozsvícením zlaté chrámové menory. Židé si tento zázrak připomínají rozsvěcováním světel na zvláštní osmiramenném svícnu s jedním pomocným ramenem navíc. Haftara, která se čte o chanukovém Šabatu, „nám podhaluje skrytou dimenzi H-spodinových tajuplných cest.“1

2:14 „„Plesej a raduj se, cionská dcero, poněvadž hleď, přicházím a usadím se v tvém nitru,“ je Hospodinův výrok.“ Zde Zecharja (Zacharjáš) ve jménu ha-Šem (doslova „toho Jména“, Hospodina) prorokuje brzkou obnovu zbořeného Chrámu v Jerušalajim (Jeruzalémě).

2:15 „Onoho dne se mnohé národy připojí k Hospodinu a budou mi lidem, ale já budu sídlit v tvém nitru a ty poznáš smysl slov: Hospodin zástupů mne k tobě poslal!“ Tato slova odkazují na náhlý vzestup významu druhého Chrámu po sedmdesáti letech babylónského zajetí. Když se však v Jerušalajim započalo se samotnou obnovou Chrámu, někteří z židů tuto činnost nahlásili perským úřadům jako možnou nekalost, která se děje bez svolení vlády, a na základě toho úřady následně rozhodly o tom, že mají být veškeré obnovovací práce zastaveny. Toto rozhodnutí vyvolalo v ostatních židech zoufalství a někteří z nich začali ztrácet veškerou naději na očekávaný návrat slávy ha-Šem. Nyní však prorok Zecharja svými slovy ubezpečuje, že rozhodnutí úřadů bude nakonec změněno a sláva ha-Šem bude zcela jistě sídlit ve znovu vybudovaném Chrámu.1

3:1 „A Hospodin mi dal spatřit velekněze Jehošuu, stojícího před Hospodinovým andělem, přičemž žalobce, aby ho obžaloval, se staví po jeho pravici.“ S provozem Chrámu je úzce spjata služba kohena ha-gadol (velekněze). Prvním kohenem ha-gadol ve znovu vybudovaném Chrámu se má stát muž jménem Jehošua, jehož osoba může v očích některých budit jisté pochybnosti. Níže se dozvíme, co budilo tuto pochybnost, a také to, proč se ha-Šem vůči vznášení jakýchkoli pochybností ostře ohradil.

3:2 „Hospodin však řekl žalobci: …“ „Prorok Zecharja pokračuje a odhaluje diskusi mezi H-spodinem a žalujícím andělem. Diskuse se odvíjí kolem velekněze Jehošuy, který byl určen sloužit v obnoveném chrámu.“1

„… což toto není větev, zachráněná z ohně?“ Podle Talmudu byl Jehošua v babylónském zajetí podroben podobné zkoušce věrnosti ha-Šem jako jeho druzi Chananja (Chananjáš), Mišael (Míšael) a Azarja (Azarjáš), kteří byli na rozkaz krále Nevuchadnecara (Nebúkadnesara) zaživa vhozeni do rozpálené pece, přičemž „ani vlas jejich hlavy nebyl sežehnut, jejich pláště nedoznaly změny, ani nebyly cítit ohněm.“2 Na rozdíl od nich byl však Jehošua do rozpálené pece vhozen společně se dvěma hříšníky, o nichž pojednává kniha Jirmejahu (Jeremjáš)3, přičemž hříšníci byli okamžitě sežehnuti a Jehošua vyvázl s popálenými šaty. Níže je vysvětleno, proč došlo v jeho případě k popálení šatů.

3:3 „Jehošua však, stoje před tím andělem, byl oblečený do pokálených šatů.“ Slova odhalují,„že ustanovený velekněz nebyl způsobilý k výkonu … úřadu. Tradiční vykladači to vysvětlují tak, že Jehošuovi byla vytýkána jeho mladistvá nerozvážnost s následným uzavřením nerovného sňatku. Žel babylonský exil si vyžádal daň na židovském národu a do základu zkazil jejich morálku. Jejich nestálá konfrontace s babylonskými vlivy, morálkou a náboženstvím způsobila, že opouštěli své zásady a mimo jiné uzavírali sňatky s pohanskými ženami. (Targum a Raši) Naprosto stejně to bylo s Jehošuovými syny. Jejich vážený otec, Jehošua, nedokázal je natolik ovlivnit, aby si vybrali vhodné manželky, a nyní byl kvůli tomu kárán. Žalující anděl protestoval ohledně Jehošuova kněžského statutu, kvůli jeho neschopnosti zařídit všechny náležitosti. H-spodin bránil Jehošuu a argumentoval, že on zaslouží si zvláštní zacházení, protože on byl jako popálené dřevo vytržené z ohně.“1

Označení šatů, totiž že jsou pokálené, odkazuje na porušování zákazů psané Tóry neboli micvot lo taase (doslova „přikázání nedělej“), jichž je podle rabínského počítání 365, a nikoliv na neplnění příkazů neboli micvot ase (doslova „přikázání dělej“), jichž je 248. Maharal to vysvětluje takto: „Překročí-li člověk zákaz, ušpiní se hříchem a jeho šaty jsou „umazané výkaly“ (viz Zecharja 3:4). Neplní-li člověk příkazy, nemůžeme hovořit o ušpiněných šatech. V jeho případě se „pouze“ něčeho nedostává. Takovému člověku chybí svatost, kterou symbolizuje olej, určený k pomazání a zasvěcení (Chrámu, kněží, králů, proroků atd.).“4 Zákaz, který Jehošua v babylónském zajetí porušil, je v Talmudu popsán těmito slovy: „jeho synové si brali ženy, které nebyly vhodné ke kněžství a nezabránil jim, …“5

3:4 „A on pak odpověděl a pravil před ním stojícím, řka: „Svlékněte mu ty pokálené šaty,“ …“ Ha-Šem nařídil, aby byly z Jehošuy ty pokálené šaty sňaty, a to proto, že se Jehošua rozhodl napravit svoji chybu a ukončil manželské vztahy, jež Tóra v případě kohanim (kněží) zakazuje.

„… a jemu pravil: „Hleď, odňal jsem od tebe tvou vinu a kázal jsem tě obléknout do zásluh.“ „Jehošua dostal druhou šanci a ihned se rozhodl napravit svoji chybu a ukončit tyto nepřiměřené vztahy. H-spodin zareagoval na tento upřímný závazek a ordinoval Jehošuu do jeho prestižního postavení. Tato příhoda poodhaluje jedinečnou dimenzi H-spodinova mínění a soucitu. Vpravdě, Jehošua byl zodpovědný za své chování a logicky by měl opustit svoji váženou pozici. Ať tak nebo onak, H-spodin se zastal Jehošuy. V talmudu (Sanhedrin 93a) se praví, že hříšný Nebuchadnezar zkoušel Jehošuovu víru a nechal jej vhodit do ohnivé pece. Jehošua byl jako zázrakem vysvobozen a tím se utvrdila jeho oddanost k H-spodinu. My se domníváme, že toto byla H-spodinova odpověď na jeho oddanost. Jehošua byl naprosto odevzdaný samotnému H-spodinu a tím získal svůj privilegovaný statut. Jehošuova oddanost jej přivedla do H-spodinova úzkého kruhu vyznavačů a dostalo se mu zvláštní pocty. H-spodin se dívá na své blízké tak, že důležitým kritériem je právě oddanost a pak jim zajistí zvláštní privilegia. Po přezkoušení jejich loajality vůči H-spodinu jejich následující služba se stává neocenitelnou. Takoví zb-žní lidé oslavují H-spodina už pouhou svojí existencí a nepochybně zvýší tento jejich kredit tisíceronásobně za tuto jejich službu sám H-spodin. Ačkoli mohou být mnohdy nedokonalí a chybující, jejich kvalita oddanosti překonává všechno a poskytne jim odměnu za službu již v tomto světě. Tato situace se opakovala Jehošuovým potomkům právě během událostí kolem Chanuky. V dávných dobách Druhého chrámu byl židovský národ reprezentován vynikajícími veleknězi jako byl Ezra Ha Sofer a Šimon Ha Cadik. Během té doby sedmiramenná chrámová menora svítila v průběhu dne (ve dne svítilo všech sedm lamp, v noci jen tři). Tento stálý jev ukazoval světu H-spodinovu neustálou přítomnost mezi lidmi. Ale žel od dob Šimona byla kněžská služba pravidelně zanedbávána. Velekněžský úřad převzal politický statut a úřad byl získáván mnohdy skrze korupci a protekci. Četní hanební jedinci sloužili jako veleknězové, mnohdy po krátké období. Každým rokem H-spodin pranýřoval jejich nehodnost a trestal je pro vstupování do svatyně bez řádné přípravy (Joma 9a) a tak po letech nedůstojného zacházení s chrámem i s kněžským úřadem H-spodin reagoval a dovolil Řekům ovládnout Bejt Hamikdaš (= Chrám). Na tento nový vývoj reagovali mnozí židé odchodem do exilu, kde vytvářeli nové komunity. V této době vznikl i satelitní chrám v Leontopoli v oblasti nilské delty. Ten přežil jeruzalémský chrám o celé tři roky. Chašmonajim (Hasmoneovci) si vzali za úkol řešit vzniklou situaci a obětovali své životy, aby obnovili chrámovou službu. Oni ukázali nebývalou úroveň oddanosti a H-spodin jimi oslavený vrátil se prostřednictvím Šchiny6 do chrámu. Chašmonajim překročili tehdejší hranice a ustanovili se za vladaře nad celým židovským národem a dosáhli pozice, která do té doby patřila výlučně králi Davidovi. Podle některých pramenů Jan Hyrkanus a Alexandr Janaj jako králové zastávali i úřad velekněžský – po dobu osmdesáti let. (Berachot 29a) Přese všechno dynastie Chašmonajim prokázala svoji oddanost a zasloužila si zůstat v H-spodinově přízni. Jejich celkové odevzdání se H-spodinu vytvořilo vztah něžné lásky a náklonnosti a díky těmto vlastnostem byli nejvhodnějšími kandidáty na tuto službu. Mnozí vykladači vidí v této oddanosti a následné službě jádro Chanukové zkušenosti. Vysvětlují, že židovský národ se stal skutečně svobodným, až když byla obnovena služba v chrámu. Chašmonajim, potomci Jehošuy a Šimona Ha Cadika, porozuměli zprávě a rozhodnutí obnovit H-spodinovu slávu v centru svého vyvoleného národa. H-spodin reagoval na jejich oddanost a ta vedla k zázračnému vítězství. Rozsvěcujeme naši menoru jako výraz oddanosti k Hospodinu ke službě jeho Majestátu a toto naše rozhodnutí je tím pravým chanukovým poselstvím. Když tak sledujeme oddanost služby a odhodlání jaké měli Chašmonajim, vede nás to k tomu, abychom zkoumali naše pohnutky a věnovali naše srdce, mysl a duši Jemu a použijeme Chanukovou zkušenost k naší službě H-spodinu po celý další rok.“7

3:7 „… dám ti chodit mezi těmi, co tu stojí.“ Saadja Gaon8 vysvětluje, že ti stojící jsou „serafové“.9

3:8 „… i tví druzi, sedící před tebou, protože to jsou podivuhodní muži, …“ Výrazy VEEREJCHA („i tví druzi) a ANŠEJ MOFET („podivuhodní muži“) se vztahují na muže jménem Chananja (Chananjáš), Mišael (Míšael) a Azarja (Azarjáš),10 kteří byli v babylónském zajetí podobně jako Jehošua hozeni do rozpálené pece11 a zázračně přežili.12 Na rozdíl od Jehošuy, jehož šaty byly popáleny, o těchto třech mužích víry čteme, že z pece vyšli, „aniž byly jejich pláště změněny, aniž na ně byl přešel pach ohně.“13

4:2 „… spatřil jsem svícen celý ze zlata, …“ „Gemara říká, že sedmiramenná menora (svícen) v Chrámu představovala Toru ústní. Truhla smlouvy, která obsahovala dvě desky Desatera přikázání s Torou (ta byla uložena vedle truhly smlouvy) a byla umístěna ve velesvatyni, představovala Toru psanou. Tedy na druhé straně Chrámu před oponou byla menora, která osvěcovala celou chrámovou loď. Podobně ústní Tora je potřebná k objasnění Tory psané. A jak my jsme řekli, menora představuje ústní zákon, jehož synonymem je oběť. Světlo menory představuje oběť potřebnou k tomu, aby porozuměla a ozřejmila ústní toru, která osvětluje toru psanou. Bez této oběti se člověk nemůže duchovně vyvíjet. Duchovno podléhá oběti. Od té doby, co jsme fyzické bytosti, potřebujeme donutit tělesno k tomu, aby fungovalo duchovně, a tímto duchovnem je ona oběť. Je pravdou, že židé zvítězili nad Řeky a byli schopni porazit kdekoho – a to jen s několika málo dobrovolníky. Ale čím jsme si zasloužili tento zázrak? To je jen proto, že tam byla hrstka Chašmonajim (Hasmoneovců), kteří byli ochotni zemřít, pokud nemohou žít jako židé. To byla ona oběť a toto byl předobraz vítězství. Jak my víme, že právě tato oběť byla tím, co způsobila zázrak chanuky? Odpovědí je opět menora. H-spodin odhalil zázrak chanuky skrz světlo menory a ne skrze jiný zázrak.“14

4:3 „A nad ním byly dva olivovníky, …“ Maharal vysvětluje, že dva olivovníky znázorňují židovské učence Tóry v Bybylónii, kteří si vzájemně ztrpčovali život, přičemž poukazuje na trpkou chuť nezpracovaných oliv. Maharal tyto židovské učence z Babylónie ztotožňuje s jednou z holí, o nichž se prorok Zecharja zmiňuje dále,15 a sice s holí, jež je označena jako CHOVELIM, což Maharal překládá jako „Ničitel“ – v českých Biblích je hebrejský výraz překládán jako „Pouto“(Český ekumenický překlad), „Svornost“(Český studijní překlad), „Jednota“(Bible 21. století), „Spojení“ (Jeruzalémská bible) či „Svazky“ (Pavlíkův studijní překlad). Tuto hůl srovnává s druhou holí, jež je nazývána NOAM (Maharal překládá jako „Laskavost“) a představuje učence v erec Jisrael (izraelské zemi). Maharal vysvětluje: „A je třeba pochopit tyto dvě charakteristiky učenců. Protože je země Izrael svatá, tak ani Tóra v ní neopouští řád a souměrnost stejně jako člověk stojící uprostřed kruhu. Babylonie získala své jméno, když v ní Bůh lidem popletl (BALAL) jazyky. Proto v Babylonii chybí lidem jednota a více se hádají. A nemylme se. Tento stav vůbec neznamená nižší postavení babylonských učenců. Naopak! Ostrá diskuse brousí rozum, je sama o sobě rozumem, a proto vše ostatní přesahuje. Jenom jejich diskuse – jak vyplývá z přirozenosti Babyloňanů – se vedou velmi útočně. Proto Gemara tvrdí, že se babylonští učenci „vzájemně nesnášejí“. Izraelští učenci nazývali babylonské kolegy hlupáky, protože ten, kdo opouští vyváženost středu, nemůže být moudrý. Ale babylonští učenci svůj handicap překonali a díky svým ostrým debatám dospěli až ke správnému pochopení podstaty věcí. Na druhou stranu je ovšem pravda, že v intelektuálně náročných přích nemohli uspět zdaleka všichni a ty, kterým se v debatách příliš nevedlo, pak Izraelci právem označovali za hlupáky. Ale když některý z Babyloňanů přesídlil do Izraele, vydal za dva místní učence, protože k vybroušené logice získal i moudrý klid, čímž znásobil své poznání.“16

Naposledy změněno: 19. 12. 2022

Poznámky

  1. Šavua tov č. 9/5767, str. 8, http://www.olam.cz/aktuality/sidry/5767/beresit/vajesev.pdf. [↩] [↩] [↩] [↩]
  2. Danijel (Daniel) 3:27, Český ekumenický překlad [↩]
  3. Jirmejahu (Jeremjáš) 29:21-23 [↩]
  4. MAHARAL. Stezka návratu Výběr z knihy Netivot olam. Praha: P3K, 2007.  ISBN 978-80-903587-7-5. Str. 26 [↩]
  5. SLÁMA, P. Tanu rabanan. Antologie rabínské literatury. Praha: Vyšehrad, 2010.  ISBN 978-80-7021-722-1. Str. 417 [↩]
  6. Šchina, přepisováno též jako Šechina, doslova „Přebývání“, chápáno ve smyslu Boží přítomnosti v hmotném světě. [↩]
  7. Šavua tov č. 9/5767, str. 8-9. [↩]
  8. SA‘ADJA GA’ON. Kniha zjevených pravd a rozumových argumentů. Praha: Academia, 2021. ISBN 978-80-200-3225-6. Str. 290. [↩]
  9. Ješajahu (Izajáš) 6:2 [↩]
  10. Viz Danijel (Daniel) 1:6-7 [↩]
  11. Viz Danijel (Daniel) 3:23 [↩]
  12. Babylonský talmud, Sanhedrin 93a, viz SLÁMA, P. Tanu rabanan. Praha: Vyšehrad, 2010. ISBN 978-80-7021-722-1. Str. 415. [↩]
  13. Danijel [Daniel] 3:27, Pavlíkův studijní překlad [↩]
  14. Šavua tov č. 10/5767, str. 2, http://www.olam.cz/aktuality/sidry/5767/beresit/mikec.pdf. [↩]
  15. Viz Zecharja (Zacharjáš) 11:7. [↩]
  16. MAHARAL. Stezka Tóry. Výběr z knihy Netivot olam. Praha: P3K, 2008. ISBN 978-80-87186-01-5. Str. 77-78. [↩]