Rubriky
Haftarot

Haftara le-Šabat chol ha-moed šel Pesach

Jechezkel (Ezechiel) 37:1-14

Haftara (oddíl čtení z Proroků) ke stejnojmenné paraši (oddílu čtení z Tóry) z Šemot (2. Mojžíšovy) 33:12-34:26 se zvláštním maftirem („uzavírající“ čtené části Tóry) z Bemidbar (4. Mojžíšovy) 28:19-25. Tato paraša a haftara je čtena pouze v případě, že Šabat připadne na některý prostřední den svátku Pesach (Přeskoku), tzn. mimo erec Jisrael (izraelskou zemi) na 3. až 6. den svátku. O tomto Šabatu platí pravidlo, že se před čtením z Tóry čte také Šir ha-širim (Píseň písní), neboť právě tato krátká kniha Tanachu (hebrejské části Bible) líčí jinotajným způsobem Boží lásku k bnej Jisrael (synům Izraele), která byla při východu z Micrajim (Egypta) nepokrytě provázená velkými divy a zázraky.1

Výše uvedená haftara se čte proto, že ubezpečuje o trvalé lásce ha-Šem (doslova „toho Jména“, Hospodina) k bnej Jisrael. Poukazuje totiž na to, že se tato láska neprojevila velkými divy a zázraky pouze v minulosti, ale že se projevuje stále a naprosto nepřehlednutelným způsobem se projeví na konci dní olam ha-ze (tohoto světa) při zmrtvýchvstání, kdy budou oživeni ti z am Jisrael (národa Izraele), kteří byli spravedliví anebo činili tešuvu (doslova „návrat“, pokání). Tito oživení mají získat jakýsi čas navíc jako náhradu za svá utrpení, kdežto hříšníci mají být oživeni až v olam ha-ba (světě příštím), aby byli souzeni a potrestáni.

V Talmudu je příběh o suchých kostech z Jechezkele 37:1-10 nazýván „pravdivým podobenstvím“2 proto, že obsahuje jak popis vzkříšení, které se uskutečnilo za života proroka Jechezkele, tak proroctví o vzkříšení, ke kterému dojde na konci dní olam ha-ze. Podle židovské tradice Jechezkel za svého života vzkřísil jak potomky Efrajima, kteří byli pobiti poté, co ještě před příchodem Mošeho (Mojžíše) předčasně opustili Micrajim (Egypt), tak izraelské mladíky, které pobil babylónský král Nevuchadnecar (Nebúkadnesar) na pláni Dura.

V midraši o pobitých potomcích Efrajima čteme: „Rabi Eliezer říká: Všechna léta, co Izrael sídlil v Egyptě, sídlili v bezpečí, klidu a míru, dokud nepřišel Jignon ze synů Efraima a neřekl jim: Svatý, buď požehnán, se mi zjevil, abych vás [po 400 letech] vyvedl z Egypta. Synové Efraima, z pýchy na svůj královský původ a stateční bohatýři ve válce, vzali své ženy a své syny a vyšli z Egypta, ale Egypťané je pronásledovali a pobili z nich dvě stě tisíc bohatýrů, poněvadž je řečeno (Ž 78,9): Dvě stě tisíc, všechno bohatýři Efraima.“3 A Talmud ohledně těchto pobitých dodává: „Rabi Eliezer, syn rabiho Josiho Galilejského, tvrdí: Mrtví, které vzkřísil Ezechiel, vystoupili do země Izraele, vzali si ženy a zplodili syny a dcery. Tu povstal rabi Jehuda ben Bytyra a prohlásil: „Já jsem jeden z jejich potomků. A zde jsou tfilin, které mi zanechal otec mého otce, [jenž byl] jedním z nich.“ … Ale Šmuel řekl: [Mrtví, které vzkřísil Ezechiel,] byli lidé, kteří popírali vzkříšení mrtvých, neboť je řečeno tu mi řekl: Lidský synu, tyto kosti, to je všechen dům izraelský. Hle říkají: Uschly naše kosti, zanikla naše naděje a byli jsme vyvrženi.4 Rav Jirmeja bar Aba řekl: Byli to lidé, v nichž není šťáva přikázání, neboť je řečeno kosti suché, slyšte slovo Hospodinovo.5 Rabi Jicchak Napacha řekl: Byli to lidé, kteří pokryli celý chrám ohavnostmi a plazy, neboť je řečeno a vešel jsem a uviděl všelijaká zpodobení plazů a ohyzdných zvířat a všelijaké hnusné modly izraelského domu, vyryté po zdech kolem dokola.6 A tamtéž je psáno a provedl mě kolem nich7.“8

O pobitých mládencích na pláni Dura naproti tomu čteme: „A rabi Jochanan dodal: Pláň Dura sahá od řeky Ešel až po Rabat. V onu chvíli, kdy svévolník Nebúkadnesar odvedl Izrael do exilu, byli mezi nimi mladíci, kteří svou krásou předčili slunce. Kaldejky je viděly a vzplanuly po nich touhou. Oznámili to jejich manželům, manželé králi a král nařídil, aby mladíky pobili. Ale pořád planuly touhou. Král proto nařídil a rozšlapali je. Naši mistři mají tradici: V hodinu, kdy vhodil svévolník Nebúkadnesar Chananju, Mišaele a Azarju, aby je zničil ohněm, řekl Svatý-budiž-požehnán Ezechielovi: „Jdi vzkřísit mrtvé na pláni Dura.“ [Když je vzkřísil,] přišly jejich kosti, aby tomu svévolníku [Nebúkadnesarovi] daly pár facek. Zeptal se: „Co tu chtějí?“ Řekli mu: Přítel těchto [tří mládenců] křísí mrtvé na pláni Dura.“ Tu otevřel [Nebúkadnesar ústa] a pravil: Jak veliká jsou jeho znamení, jak mocné jsou jeho divy! Jeho království je království věčné, jeho vladařská moc po všechna pokolení.9 Řekl rabi Jicchak: Ať do úst onoho svévolníka nalijí rozžhavené zlato! Vždyť kdyby nepřišel anděl a neuhodil ho přes tvář, měl by v úmyslu zastínit všechny písně a chvalozpěvy, které vyřkl David v knize Žalmů. Naši mistři mají tradici: V onen den došlo k šesti zázrakům. Jsou to tyto: [1.] vzkypěla [tavící] pec a [2.] praskla, [3.] rozbil se její základ, [4.] socha [krále Nebúkadnesara] byla povalena na tvář, [5.] byla sežehnuta čtyři království a [6.] Ezechiel vzkřísil mrtvé na pláni Dura.“10

Naposledy změněno: 8. 4. 2023

Poznámky

  1. GREENWALD, Z. Šaarej halacha. Brány halachy. Mšeno: Agadah, 2012. ISBN 978-80-87571-02-6. Str. 332. [↩]
  2. Talmud Bavli, Sanhedrin 92b. [↩]
  3. Kapitoly rabiho Eliezera. Midraš. Z hebrejštiny přeložil Karol Efraim Sidon. Praha: Garamond, 2021. ISBN 978-80-7407-494-3. Str. 198. [↩]
  4. Jechezkel (Ezechiel) 37:11. [↩]
  5. Jechezkel (Ezechiel) 37:4. [↩]
  6. Jechezkel (Ezechiel) 8:10. [↩]
  7. Jechezkel (Ezechiel) 37:2. [↩]
  8. Talmud Bavli, Sanhedrin 92b; znění podle SLÁMA, P. Tanu rabanan. Praha: Vyšehrad, 2010. ISBN 978-80-7021-722-1. Str. 412-413. [↩]
  9. Danijel (Daniel) 3:23. [↩]
  10. Talmud Bavli, Sanhedrin 92b; znění podle SLÁMA, P. Tanu rabanan. Praha: Vyšehrad, 2010. ISBN 978-80-7021-722-1. Str. 413. [↩]