Haftara le-jom acharon šel Pesach

Ješajahu (Izajáš) 10:32-12:6

Haftara (oddíl čtení z Proroků) pro osmý den svátku Pesach (Přeskoku), která se čte ke stejnojmenné sváteční paraši (oddílu čtení z Tóry) z Devarim (5. Mojžíšovy) 15:19-16:17 s maftirem („uzavírající“ čtené části z Tóry) z Bemidbar (4. Mojžíšovy) 28:19-25. Pokud jom acharon šel Pesach (poslední pesachový den) připadne na Šabat, pak je tato sváteční paraša považována za týdenní oddíl čtení z Tóry.

Výše uvedená haftara se čte proto, že osvětluje smysl zachovávání svátků včetně Pesachu, o nichž se pojednává v paraši.

10:32 „Ještě dnes stane v Nóbu …“ Podle rabínského výkladu dobyl asyrský král Sancheriv (Sancheríb) při svém vojenském tažení během jediného dne deset měst. Do rukou mu padlo i kněžské město Nov (Nób), jehož původní obyvatele nechal v minulosti vybít ostřím meče izraelský král ŠAUL (Saul) za to, že pomohli Davidovi, který před ním prchal.¹ Ha-Šem (doslova „to Jméno“, Hospodin) za tento zločin ustanovil trest, který měl vykonat právě Sancheriv.²

„… a rukou mávne proti hoře sijónské dcery, proti pahorku jeruzalémskému.“ Talmud upřesňuje události, které se týkaly Sancherivova záměru dobýt při svém vojenském tažení především Jerušalajim (Jeruzalém), takto: „Řekli mu totiž Kaldejci: „Jestliže vyrazíš teď hned, přemůžeš jej. Pokud ne, nepřemůžeš ho.“ Cestu, na kterou by bylo třeba deseti dnů, ušel za jediný den. Když se přiblížil k Jeruzalému, narovnali mu hromadu matrací, on k nim přišel, posadil se na vrchní řadu a pohleděl na Jeruzalém. A když na něj pohleděl, zdál se mu malinký. I zvolal: „Tak toto je ten Jeruzalém, město, kvůli němuž jsem povolal celé své vojsko a kvůli němuž jsem dobyl všechny ty země? Což není mladší a slabší než všechny okrsky národů, které jsem dobyl máchnutím své ruky?“ Povstal, potřásl hlavou a [pohrdlivě] mávl rukou [proti] chrámové hoře, jenž je na Sijónu, a ke dvoru, jenž je v Jeruzalémě. Řekli mu: „Pojďme na něj hned.“ Řekl jim: „Nyní jste unaveni dlouhou cestou. Ale zítra mi každý z vás přinese kus jeho zdi.“ Ale stalo se pak té noci, že vyšel Hospodinův anděl a pobil v asyrském táboře sto osmdesát pět tisíc. Za časného jitra, hle samá mrtvá těla. Řekl rav Papa: Však také lidé říkají: soud okamžitě – nebo nikdy.“³

10:34 „Železem bude vysekáno lesní houští, Libanón padne rukou Vznešeného.“ Moudří tato slova vztahují k dobytí Jerušalajim a zničení druhého Chrámu skrze římské vojsko. Výraz Levanon (Libanón) se v tomto případě vztahuje na Chrám, který byl vybudován z bílých (hebrejsky LAVAN, לָבָן) kamenů, a BARZEL (בַּרְזֶל, „železo“) představuje římskou moc, jež odpovídá čtvrtému zvířeti Danijelova vidění, o němž je napsáno, že „mělo veliké železné zuby“.⁴ Vznešený (hebrejsky ADIR) je v takovém případě výkladu ztotožňován s Vespasiánem, který přitáhl k Jerušalajim jako vojevůdce, ale během obléhání „přišla z jeho města zpráva, že císař je mrtev. I bylo určeno, že se ujme království.“⁵ Samotný Vespasián však nebyl vznešený pouze tím, že dosáhl královského postavení, ale také tím, že při obléhání města jednak nabídl vzbouřencům možnost, jak uchránit město před zničením, a jednak tím, že po odmítnutí této možnosti vzbouřenci, umožnil Jochananovi ben Zakajovi, který uprchl z obleženého Jerušalajim, aby se svými žáky vybudoval středisko židovské učenosti v Javne. Podle některých vykladačů se výraz „lesní houští“ (hebrejsky SIVCHEJ HAJAAR) vztahuje též na asyrskou společnost té doby, kdy prorokoval Ješajahu.

11:1 „I vzejde proutek z pařezu Jišajova a výhonek z jeho kořenů vydá ovoce.“ Podle židovských vykladačů se tato slova vztahují na judského krále Chizkijahu (Chizkijáše),⁶ který dle dějepisce Davida Ganse nastoupil vládu v témže roce, kdy zemřel jeho otec Achaz, tedy v roce 3199 po stvoření světa, což odpovídá rokům 563–562 př. n. l.⁷ Svými slovy prorok Ješajahu vyslovuje naději, že po vysekání asyrského lesního houští, jež po jistou dobu sloužilo jako hlavní útočiště zla v tehdejším světě, nastoupí pro bnej Jisrael (děti Izraele) lepší, ne-li přímo mesiánská budoucnost, kterou začne znovu budovat král z potomků Jišaje, jenž naváže na to nejlepší z doby vlády svého praotce krále Davida.⁸

11:2 „Na něm spočine duch Hospodinův: duch moudrosti a rozumnosti, duch rady a bohatýrské síly, duch poznání a bázně Hospodinovy.“ Podle rabína Izaaka Cylkowa mezi hlavní vlastnosti očekávaného krále patří tyto: CHOCHMA („moudrost“) neboli taková rozumová schopnost, která mu umožní přisuzovat každé záležitosti její skutečný význam, BINA („rozumnost“) neboli taková rozumová schopnost, která mu umožní přesně rozlišovat mezi jednotlivými věcmi a pojmy, ECA („rada“), která mu za všech okolností umožní učinit správné rozhodnutí, a GVURA („bohatýrská síla“) neboli tak silná vůle, která mu umožní uskutečnit každý vytčený záměr.⁹ Nejdůležitější jeho vlastností však má být ochota přijetí RUACH DAAT VEJIRAT HA-ŠEM („duch poznání a bázně Hospodinovy“) neboli ducha, který ho bude mravně a nábožensky oživovat a bude dávat všem jeho myšlenkám a činům správný směr.⁸ Ne nadarmo jsou zdůrazněny všechny tyto vlastnosti. Jistý rabínský výrok totiž „učí, že k poznání Boží existence je možné dojít na základě vlastního duchovního vědomí a že touto cestou Boha objevil Abraham a jiní“, mezi něž patřil právě i „Chizkijáš, judský král“.¹⁰

11:3 „Bázní Hospodinovou bude prodchnut. Nebude soudit podle toho, co vidí oči, …“ „Řekl rabi Alexandri: To nás učí, že ho [Bůh] naloží přikázáními a trápeními [těžkými] jako mlýnské kameny.¹¹ Rava řekl: [Učí nás to také, že má zvláštní] vůni a soudí, …“¹²

11:4 „… Žezlem svých úst bude bít zemi, dechem svých rtů usmrtí svévolníka.“ Moudří poukazují na to, že v ústech Mašiacha (Mesiáše) bude v době jeho kralování nesmírná pravomoc. Například „když mu [tj. Mesiáši] řeknou: „To a to město se proti tobě vzbouřilo,“ on jim řekne: „Ať přijdou kobylky a zpustoší ho,“ neboť je psáno: A bude bít zemi žezlem svých úst (Iz 11,4). [A když mu řeknou: „Ta a ta oblast se proti tobě vzbouřila,“ (řekne:) „Ať přijde Anděl smrti a zničí ji, neboť je psáno: A duchem svých úst usmrtí zlovolníka (tamtéž 11,4)] … tj. když [Mesiáš] rozhodne, jeho slova budou trvale platná.“¹³

11:10 „V onen den budou pronárody vyhledávat kořen Jišajův, vztyčený jako korouhev národům, …“ Rabi „Tanchuma řekl: „Král Mesiáš přijde kvůli tomu, aby dal národům světa šest přikázání, jako např. [přikázání] suky, lulavu a tefilin, ale celý Izrael se bude učit Tóru od Svatého, budiž požehnán, …“¹³

„… a místo jeho odpočinutí bude slavné.“ Rabi „Chanina jménem r. Achy řekl: „Co [znamená verš]: A bude jeho darem¹⁴ sláva (Iz 11,10)? Že [Svatý, budiž požehnán] mu [tj. Mesiáši] dá podíl ze své horní Slávy. Proto [je psáno také]: Hospodine, ve Tvé síle se zaraduje král (Ž 21,1-2).“¹³

Naposledy změněno: 27. 4. 2024

1. Viz Šmuel Alef (1. Samuelova) 22:9-23. [↩]
2. Talmud Bavli, Sanhedrin 95a; viz SLÁMA, P. Tanu rabanan. Praha: Vyšehrad, 2010. ISBN 978-80-7021-722-1. Str. 427. [↩]
3. Talmud Bavli, Sanhedrin 95a; viz SLÁMA, P. Tanu rabanan. Praha: Vyšehrad, 2010. ISBN 978-80-7021-722-1. Str. 427-428; viz též Melachim Bejt (2. Královská) 19:35. [↩]
4. Danijel (Daniel) 7:7, Český ekumenický překlad, podrobnější výklad viz MAHARAL. Ner micva. O svátku Chanuka. Praha: P3K, 2006. ISBN 80-903587-5-6. Str. 37-45. [↩]
5. Avot de-rabi Natan mahadurat Schechter, znění podle SLÁMA, P. Tanu rabanan. Praha: Vyšehrad, 2010. ISBN 978-80-7021-722-1. Str. 360 [↩]
6. Melachim Bejt (2. Královská) 18:1. [↩]
7. GANS, D. Ratolest Davidova. Praha: Academia, 2016. ISBN 978-80-200-2535-7. Str. 82. [↩]
8. CYLKOW, I. Księga Izajasza. Kraków: Austeria, 2011. ISBN 978-83-61978-37-4. Str. 52. [↩] [↩]
9. Srovnej s Ješajahu (Izajáš) 9:5. [↩]
10. COHEN, A. Talmud /pro každého/. Historie, struktura a hlavní témata Talmudu. Praha: Sefer, 2006. ISBN 80-85924-49-8. Str. 36-37. [↩]
11. Jazyková hříčka založena na podobě slov הריחו (haricho, „prodchnut bude“) a ריחיים (richajim, „mlýnské kameny“. [↩]
12. Talmud Bavli, Sanhedrin 93b; znění podle SLÁMA, P. Tanu rabanan. Praha: Vyšehrad, 2010. ISBN 978-80-7021-722-1. Str. 418. [↩]
13. Midraš Tehilim, výklad k Žalmu 21, znění viz http://midrash.webnode.cz/texty/midras-tehilim/zalm-21-/. [↩] [↩] [↩]
14. Rabi Chanina v Ješajahu (Izajáši)  11:10 nečte slovo מנחתו jako MENUCHATO (מְנֻחָתוֹ, „místo odpočinutí jeho“), ale jako MINCHATO (מִנְחָתוֹ, „dar [obětní] jeho“, viz např. Berešit [Genesis] 4:4). [↩]