Rubriky
Haftarot

Haftara le-jom acharon šel Pesach

Ješajahu (Izajáš) 10:32-12:6

Haftara (oddíl čtení z Proroků) pro osmý den svátku Pesach (Přeskoku), která se čte ke stejnojmenné sváteční paraši (oddílu čtení z Tóry) z Devarim (5. Mojžíšovy) 15:19-16:17 s maftirem („uzavírající“ čtené části z Tóry) z Bemidbar (4. Mojžíšovy) 28:19-25. Pokud jom acharon šel Pesach (poslední pesachový den) připadne na Šabat, pak je tato sváteční paraša považována za týdenní oddíl čtení z Tóry a v tom případě je v synagógách před čtením paraši čtena též Šir haširim (Píseň písní).

Výše uvedená haftara se čte proto, že osvětluje smysl zachovávání svátků včetně Pesachu, o nichž se pojednává v paraši.

10:32 „Ještě dnes stane v Nóbu …“ Podle rabínského výkladu dobyl asyrský král Sancheriv (Sancheríb) při svém vojenském tažení během jediného dne deset měst. Do rukou mu padlo i kněžské město Nov (Nób), jehož původní obyvatele nechal v minulosti vybít ostřím meče izraelský král ŠAUL (Saul) za to, že pomohli Davidovi, který před ním prchal.1 Ha-Šem (doslova „to Jméno“, Hospodin) za tento zločin ustanovil trest, který měl vykonat právě Sancheriv.2

„… a rukou mávne proti hoře sijónské dcery, proti pahorku jeruzalémskému.“ Talmud upřesňuje události, které se týkaly Sancherivova záměru dobýt při svém vojenském tažení především Jerušalajim (Jeruzalém), takto: „Řekli mu totiž Kaldejci: „Jestliže vyrazíš teď hned, přemůžeš jej. Pokud ne, nepřemůžeš ho.“ Cestu, na kterou by bylo třeba deseti dnů, ušel za jediný den. Když se přiblížil k Jeruzalému, narovnali mu hromadu matrací, on k nim přišel, posadil se na vrchní řadu a pohleděl na Jeruzalém. A když na něj pohleděl, zdál se mu malinký. I zvolal: „Tak toto je ten Jeruzalém, město, kvůli němuž jsem povolal celé své vojsko a kvůli němuž jsem dobyl všechny ty země? Což není mladší a slabší než všechny okrsky národů, které jsem dobyl máchnutím své ruky?“ Povstal, potřásl hlavou a [pohrdlivě] mávl rukou [proti] chrámové hoře, jenž je na Sijónu, a ke dvoru, jenž je v Jeruzalémě. Řekli mu: „Pojďme na něj hned.“ Řekl jim: „Nyní jste unaveni dlouhou cestou. Ale zítra mi každý z vás přinese kus jeho zdi.“ Ale stalo se pak té noci, že vyšel Hospodinův anděl a pobil v asyrském táboře sto osmdesát pět tisíc. Za časného jitra, hle samá mrtvá těla. Řekl rav Papa: Však také lidé říkají: soud okamžitě – nebo nikdy.“3

10:34 „Železem bude vysekáno lesní houští, Libanón padne rukou Vznešeného.“ Moudří tato slova vztahují k dobytí Jerušalajim a zničení druhého Chrámu skrze římské vojsko. Výraz Levanon (Libanón) se v tomto případě vztahuje na Chrám, který byl vybudován z bílých (hebrejsky LAVAN, לָבָן) kamenů, a BARZEL (בַּרְזֶל, „železo“) představuje římskou moc, jež odpovídá čtvrtému zvířeti Danijelova vidění, o němž je napsáno, že „mělo veliké železné zuby“.4 Vznešený (hebrejsky ADIR) je v takovém případě výkladu ztotožňován s Vespasiánem, který přitáhl k Jerušalajim jako vojevůdce, ale během obléhání „přišla z jeho města zpráva, že císař je mrtev. I bylo určeno, že se ujme království.“5 Samotný Vespasián však nebyl vznešený pouze tím, že dosáhl královského postavení, ale také tím, že při obléhání města jednak nabídl vzbouřencům možnost, jak uchránit město před zničením, a jednak tím, že po odmítnutí této možnosti vzbouřenci, umožnil Jochananovi ben Zakajovi, který uprchl z obleženého Jerušalajim, aby se svými žáky vybudoval středisko židovské učenosti v Javne. Podle některých vykladačů se výraz „lesní houští“ (hebrejsky SIVCHEJ HAJAAR) vztahuje též na asyrskou společnost té doby, kdy prorokoval Ješajahu.

11:1 „I vzejde proutek z pařezu Jišajova a výhonek z jeho kořenů vydá ovoce.“ Podle židovských vykladačů se tato slova vztahují na judského krále Chizkijahu (Chizkijáše),6 který dle dějepisce Davida Ganse nastoupil vládu v témže roce, kdy zemřel jeho otec Achaz, tedy v roce 3199 po stvoření světa, což odpovídá rokům 563–562 př. n. l.7 Svými slovy prorok Ješajahu vyslovuje naději, že po vysekání asyrského lesního houští, jež po jistou dobu sloužilo jako hlavní útočiště zla v tehdejším světě, nastoupí pro bnej Jisrael (děti Izraele) lepší, ne-li přímo mesiánská budoucnost, kterou začne znovu budovat král z potomků Jišaje, jenž naváže na to nejlepší z doby vlády svého praotce krále Davida.8

11:2 „Na něm spočine duch Hospodinův: duch moudrosti a rozumnosti, duch rady a bohatýrské síly, duch poznání a bázně Hospodinovy.“ Podle rabína Izaaka Cylkowa mezi hlavní vlastnosti očekávaného krále patří tyto: CHOCHMA („moudrost“) neboli taková rozumová schopnost, která mu umožní přisuzovat každé záležitosti její skutečný význam, BINA („rozumnost“) neboli taková rozumová schopnost, která mu umožní přesně rozlišovat mezi jednotlivými věcmi a pojmy, ECA („rada“), která mu za všech okolností umožní učinit správné rozhodnutí, a GVURA („bohatýrská síla“) neboli tak silná vůle, která mu umožní uskutečnit každý vytčený záměr.9 Nejdůležitější jeho vlastností však má být ochota přijetí RUACH DAAT VEJIRAT HA-ŠEM („duch poznání a bázně Hospodinovy“) neboli ducha, který ho bude mravně a nábožensky oživovat a bude dávat všem jeho myšlenkám a činům správný směr.8 Ne nadarmo jsou zdůrazněny všechny tyto vlastnosti. Jistý rabínský výrok totiž „učí, že k poznání Boží existence je možné dojít na základě vlastního duchovního vědomí a že touto cestou Boha objevil Abraham a jiní“, mezi něž patřil právě i „Chizkijáš, judský král“.10

11:3 „Bázní Hospodinovou bude prodchnut. Nebude soudit podle toho, co vidí oči, …“ „Řekl rabi Alexandri: To nás učí, že ho [Bůh] naloží přikázáními a trápeními [těžkými] jako mlýnské kameny.11 Rava řekl: [Učí nás to také, že má zvláštní] vůni a soudí, …“12

11:4 „… Žezlem svých úst bude bít zemi, dechem svých rtů usmrtí svévolníka.“ Moudří poukazují na to, že v ústech Mašiacha (Mesiáše) bude v době jeho kralování nesmírná pravomoc. Například „když mu [tj. Mesiáši] řeknou: „To a to město se proti tobě vzbouřilo,“ on jim řekne: „Ať přijdou kobylky a zpustoší ho,“ neboť je psáno: A bude bít zemi žezlem svých úst (Iz 11,4). [A když mu řeknou: „Ta a ta oblast se proti tobě vzbouřila,“ (řekne:) „Ať přijde Anděl smrti a zničí ji, neboť je psáno: A duchem svých úst usmrtí zlovolníka (tamtéž 11,4)] … tj. když [Mesiáš] rozhodne, jeho slova budou trvale platná.“13 Podobně vysvětluje i Rambam ve svém dopise do Jemenu, že onen Mašiach „slovem i příkazem zahubí každého, kdo by si přál jeho smrt; a nevyvázne ani se před ním nezachrání nikdo“.14

11:6–7 „Vlk bude pobývat s beránkem, levhart s kůzletem odpočívat. Tele a lvíče a žírný dobytek budou spolu a malý hoch je bude vodit. Kráva se bude popásat s medvědicí, jejich mláďata budou odpočívat spolu, lev jako dobytče bude žrát slámu.“ Ve svém „Pojednání o zmrtvýchvstání“ Rambam uvádí, že tato slova mají být chápána jako podobenství a dodává: „Věz, že naše slova ohledně těchto a jim podobných slibů, o nichž zde tvrdíme, že jsou podobenstvím, naprosto nejsou závazná, protože se nám od Boha nedostalo zjevení, v němž by nás poučil, že by příměrem měly být. Ani jsme nenalezli tradici učenců, již by přijali od proroků a v níž by se vyjadřovali k podrobnostem těchto témat, totiž že jsou příměrem. … Úhrnem: Všechny tyto věci nenáleží mezi základy Zákona a není třeba přísně dbát na to, co se o nich bude věřit. Je třeba toužebně vyčkávat rozhodnutí, jak o těchto věcech smýšlet, dokud se neukáže, zda jde o příměr, nebo o zázrak. Kéž se tak stane brzy! Je známo, že bezvýhradně odmítáme myšlenku o změně řádu stvoření. Věru se mýlí a chybuje každý z těch, kdo nás předešel i kdo přijde po nás, jestliže nerozlišuje mezi ději, k nimž dochází zázračně a jež nemají dlouhého trvání, nýbrž nastanou z důvodu nutnosti nebo jako potvrzení proroctví, a mezi ději přirozenými, trvalými, které jsou „zvyklostí světa“, …“15

11:9 „Nikdo už nebude páchat zlo a šířit zkázu na celé mé svaté hoře, neboť zemi naplní poznání Hospodina, jako vody pokrývají moře.“ Rambam poukazuje na to, že právě tato slova nejlíp svědčí o tom, že předchozí verše nemají být chápány doslovně. Bůh totiž jako důvod toho, proč v onen čas nebude nikdo páchat zlo a proč nebude šířit zkázu, uvádí to, že „zemi naplní poznání Hospodina“, a ne, že to bude zázrak. Nicméně i kdyby se v tomto směru udál nějaký zázrak v rozporu s během přírody, pak by byl onen zázrak omezen pouze na Chrámovou horu, kterou zde výslovně zmiňuje prorok Ješajahu.16

11:10 „V onen den budou pronárody vyhledávat kořen Jišajův, vztyčený jako korouhev národům, …“ Rabi „Tanchuma řekl: „Král Mesiáš přijde kvůli tomu, aby dal národům světa šest přikázání, jako např. [přikázání] suky, lulavu a tefilin, ale celý Izrael se bude učit Tóru od Svatého, budiž požehnán, …“13 Rabi Uri Šerki ve své příručce pro noachidy uvádí, že národy před příchodem Mesiáše jsou povinny dodržovat sedm noachidských přikázání s tím, že každý „noachida, který řádně přijal dodržování sedmi noachidských přikázání, a chtěl by vykonat nějaké určité přikázání ze všech ostatních přikázání Tóry za účelem mít z toho užitek, smí přikázání vykonat způsobem, jak to předepisuje židovské právo.“ Upozorňuje však na to, že v současné době platí tato omezení: „Noachida se má zdržet psaní svitku Tóry, tefilin či mezuzy a také nasazování tefilin.“17

„… a místo jeho odpočinutí bude slavné.“ Rabi „Chanina jménem r. Achy řekl: „Co [znamená verš]: A bude jeho darem18 sláva (Iz 11,10)? Že [Svatý, budiž požehnán] mu [tj. Mesiáši] dá podíl ze své horní Slávy. Proto [je psáno také]: Hospodine, ve Tvé síle se zaraduje král (Ž 21,1-2).“13

Naposledy změněno: 7. 4. 2026

Poznámky

  1. Viz Šmuel Alef (1. Samuelova) 22:9-23. [↩]
  2. Talmud Bavli, Sanhedrin 95a; viz SLÁMA, P. Tanu rabanan. Praha: Vyšehrad, 2010. ISBN 978-80-7021-722-1. Str. 427. [↩]
  3. Talmud Bavli, Sanhedrin 95a; viz SLÁMA, P. Tanu rabanan. Praha: Vyšehrad, 2010. ISBN 978-80-7021-722-1. Str. 427-428; viz též Melachim Bejt (2. Královská) 19:35. [↩]
  4. Danijel (Daniel) 7:7, Český ekumenický překlad, podrobnější výklad viz MAHARAL. Ner micva. O svátku Chanuka. Praha: P3K, 2006. ISBN 80-903587-5-6. Str. 37-45. [↩]
  5. Avot de-rabi Natan mahadurat Schechter, znění podle SLÁMA, P. Tanu rabanan. Praha: Vyšehrad, 2010. ISBN 978-80-7021-722-1. Str. 360 [↩]
  6. Melachim Bejt (2. Královská) 18:1. [↩]
  7. GANS, D. Ratolest Davidova. Praha: Academia, 2016. ISBN 978-80-200-2535-7. Str. 82. [↩]
  8. CYLKOW, I. Księga Izajasza. Kraków: Austeria, 2011. ISBN 978-83-61978-37-4. Str. 52. [↩] [↩]
  9. Srovnej s Ješajahu (Izajáš) 9:5. [↩]
  10. COHEN, A. Talmud /pro každého/. Historie, struktura a hlavní témata Talmudu. Praha: Sefer, 2006. ISBN 80-85924-49-8. Str. 36-37. [↩]
  11. Jazyková hříčka založena na podobě slov הריחו (haricho, „prodchnut bude“) a ריחיים (richajim, „mlýnské kameny“. [↩]
  12. Talmud Bavli, Sanhedrin 93b; znění podle SLÁMA, P. Tanu rabanan. Praha: Vyšehrad, 2010. ISBN 978-80-7021-722-1. Str. 418. [↩]
  13. Midraš Tehilim, výklad k Žalmu 21, znění viz http://midrash.webnode.cz/texty/midras-tehilim/zalm-21-/. [↩] [↩] [↩]
  14. MAIMONIDES. Výběr z korespondence. Praha: Academia, 2010. ISBN 978-80-200-1848-9. Str. 148. [↩]
  15. Výběr z korespondence, str. 271-272. [↩]
  16. Výběr z korespondence, str. 270-272. [↩]
  17. ŠERKI, U. Brit šalom. Noachidská přikázání pro běžný život. Jeruzalém: Brit Olam – Noahide World Center, 2021. Str. 126. [↩]
  18. Rabi Chanina v Ješajahu (Izajáši)  11:10 nečte slovo מנחתו jako MENUCHATO (מְנֻחָתוֹ, „místo odpočinutí jeho“), ale jako MINCHATO (מִנְחָתוֹ, „dar [obětní] jeho“, viz např. Berešit [Genesis] 4:4). [↩]