Rubriky
Brit šalom

Zákony „žehnání“ Bohu (zákaz klnutí)

Níže naleznete náš pracovní překlad stejnojmenného oddílu z knihy „Brit Shalom – Rabbi Oury Cherki“. Název knihy do češtiny přepisujeme jako „Brit šalom – Rabi Uri Šerki“, přičemž samotný název „Brit šalom“ by se dal přeložit jako „Smlouva míru“. Kniha dále nese ještě jeden název: „Noachidská přikázání pro běžný život“.

Objednat tištěnou verzi knihy Brit šalom
Objednat elektronickou verzi knihy Brit šalom
(prodej knihy si zajišťuje vydavatel sám, my jsme knihu pouze přeložili; z prodeje nemáme žádný zisk vyjma svolení uveřejňovat náš překlad také na tomto webu pro potřeby českých noachidů (pravidelně se scházíme online k jejímu studiu); překlad dostupný na našem webu se nemusí zcela shodovat s tištěnou a elektronickou podobou a může mírně zastarávat oproti vydáním, které lze zakoupit pomocí odkazů výše)

Přesto v otázkách zachovávání noachidských přikázání nemůže v žádném případě obsah překladu, který uveřejňujeme, sloužit jako plnohodnotná náhrada za odbornou poradu s oprávněným židovským učencem!

Pravidelně také doplňujeme výkladové poznámky k této knize:
Brit Šalom hlouběji

Obsah knihy Brit šalom

Český překlad (v plném znění včetně poznámek)

Nechť chválí Boha všechny národy, nechť všichni všude vynášejí ho.

Každý, kdo by proklel svého Boha, ponese svůj hřích.

Žalm 117:1 (Fischl), 3. Mojžíšova 24:15b (Sidon)
  1. Jak noachidé, tak židé, mají zakázáno klnout či rouhat se Stvořiteli vesmíru.1
  2. Smyslem přikázání je, aby byly ze světa odstraněny všechny podoby škarohlídství (pesimistického pohledu na svět).2 Lidé, kteří v Božím světě vidí všude jen samé zlo, obvykle také ze všeho obviňují svého Stvořitele. Talmud3 uvádí, že toto přikázání bylo řečeno již Adamovi4 a jeho zachovávání proto patří k nejzákladnějším hodnotám lidství.
  3. Zákaz se vztahuje na užití všech Jmen Stvořitele včetně přívlastků jako např. „Milosrdný“ či „Soucitný“ i na jakákoliv jiná jména, která mezi lidmi vešla ve známost jako pojmenování Boha. Zákaz platí v případě užití jakéhokoliv jazyka.5
  4. Drzá či nestoudná řeč namířená proti Nebesům, tj. za užití ostrých slov vůči Stvořiteli, je zakázána.6
  5. Jsou tací, kteří za porušení tohoto zákazu považují i ateistický pohled na svět.7 Nicméně, člověk se musí mít obzvlášť na pozoru, aby dobře prozkoumal, s jakými úmysly se ten či onen jedinec k ateismu8 hlásí. Ve skutečnosti totiž někdy mohou tito lidé svým pohledem jen hlasitě vyjadřovat svůj nesouhlas s modlářstvím.9 A co se týče odmítání modlářství, Talmud říká: „Kdokoliv odmítá modlářství, je nazýván židem.“10

Správné jednání

  1. Kdokoliv by zaslechl, jak se někdo rouhá Božímu Jménu, měl by kvůli závažnosti tohoto přestoupení roztrhnout svůj oděv.11
  2. Pohrdání Stvořitelem v jakékoliv podobě je zakázáno, i kdyby se tím člověk nutně nevystavoval trestu. Součástí tohoto zákazu je také zákaz ničení svatých knih, zápisů obsahujících Boží Jména či synagóg.12
  3. Je zakázáno vyslovovat kterékoliv z Jmen Stvořitele na nevhodných místech, a také je-li člověk ušpiněný nebo nahý.13 Rovněž lidé nesmějí skládat přísahu v Božím Jménu bez oprávněného důvodu (např. mimo soudní síň), a o to spíše se nesmí lhát pod přísahou.14
  4. Moudří učí: „Tři se podílejí na příchodu člověka na svět: otec, matka a Svatý, budiž pochválen.“15 Věta přirovnává úctu, jaká náleží rodičům, k úctě, jaká náleží Nebesům.15 Navíc úcta k otci a matce16 je známkou mravního života člověka, která je přijímaná po celém světě,17 stejně jako mít svou matku i otce v bázni.18 A netřeba snad dodávat, že člověk své rodiče nesmí nikdy udeřit19 ani jim klnout.20
  5. Co znamená ctít své rodiče? Zaopatřovat je jídlem a pitím, doprovázet je při příchodu a odchodu z domu a podobně. Co znamená mít je v bázni? Že si nesedáme na jejich místo, že se s nimi nepřeme nedůstojným způsobem, že je nevoláme jménem, ale užíváme uctivá oslovení jako „tati, mami“ a podobně.21
  6. Tóra nařizuje chovat se uctivě také ke starším lidem22 a stejně tak k židovským moudrým či moudrým z řad noachidů.23 Je správné být uctivý ke všem lidem.24 O to více je nepřípustné kohokoliv proklínat nebo mu sprostě nadávat.25
  7. Obzvlášť na pozoru bychom se měli mít před proklínáním veřejných činitelů či uznávaných osob,26 a o to více pak i izraelského národa.27
  8. Moudří Izraele chválili okolní národy světa, kdykoliv měli Tóru v úctě.28
  9. Člověk má mravní povinnost děkovat Stvořiteli za veškeré dobrodiní, kterým nás obdařuje.29 Právě toto pravidlo uplatnili moudří Izraele, když ustanovili děkovná požehnání, která se pronášejí, kdykoliv z tohoto dobrodiní čerpáme30 (např. jedení a pití) či u příležitosti radostných událostí. Jednotlivá požehnání spolu s veškerými podrobnostmi si lze dohledat v židovských modlitebních knihách neboli sidurech.31
  10. Měli bychom umět vzdávat díky také v těžkých dobách, protože i to je v konečném důsledku zamýšleno k dobrému.32
  11. Kdo druhého zaslechl pronést požehnání, měl by odpovědět „amen“33 a vyjádřit tak, že se plně ztotožnil s tím, co bylo vyřčeno. Pravidlo platí též v případě, kdy žid zaslechne pronést požehnání noachidu, ovšem musí být naprosto zřejmé, že je požehnání určeno skutečně jen Stvořiteli, a ne žádnému jinému jsoucnu.34
  12. Stalo se velmi dobrým zvykem děkovat Bohu za dar života vždy po ranním probuzení z nočního spánku. Tato krátká modlitba zní: „Vzdávám Tobě díky, Králi živý a věčný, žes mi vrátil mou duši ve Své milosti, Tvá věrnost je neskonalá.“35
  13. Nejvytříbenější a nejvznešenější požehnání je to, které pronášíme vždy po jídle, jehož součástí byl také chléb. Nejčastěji ho nazýváme jen „požehnání po jídle“.36
  14. Je zvláštní povinností udržovat svět Svatého, budiž požehnán, neporušený, jak to podává midraš: „Vše, co jsem stvořil, stvořil jsem pro vás. Proto si dobře dejte záležet na tom, abyste můj svět neznehodnotili nebo nezničili.“37 I z tohoto důvodu je židům zakázáno bezdůvodně ničit či poškozovat jakoukoliv rostlinu, zvíře nebo lidskou bytost. Tomuto zákazu nejčastěji říkáme: „Nenič!“38 Sluší se, abychom se tímto řídili všichni.

Brit Šalom – Obsah

Poznámky

  1. 3. Mojžíšova 24:15-16; Sifra, Emor, 14. odstavec ד“ה איש; Bavli Sanhedrin 56a. [↩]
  2. Takto to vysvětloval Rabi Jehuda Léon Aškenazi. [↩]
  3. Bavli Sanhedrin 56b, Kuzari 3:73. [↩]
  4. 1. Mojžíšova 2:16; Bavli Sanhedrin 56b. [↩]
  5. Mišne Tora, Hilchot melachim 9:3; jsou tací, kteří tvrdí (Minchat chinuch, 70. micva; po vzoru Rambama), že člověka nemůžeme potrestat, pokud při klnutí Bohu neužije skutečné Boží Jméno. Naproti tomu ale jiní vyžadují, aby byl vyměřen trest každému, kdo prokleje Boha užitím kteréhokoliv zástupného Božího Jména (Meiri, Sanhedrin 56a). Avšak během svědčení proti tomu, kdo proklínal Boha, je možno jeho kletbu zopakovat náhradním způsobem jako například „ať Josi ztrestá Josiho“ – Josi je v tomto případě náhradní slovní výraz (eufemismus) užívaný z úcty k Božímu Jménu. [↩]
  6. Bavli Bava batra 15b, ohledně Ijova (Joba). [↩]
  7. Maharal, Gevurot ha-Šem, 66. kapitola, ד“ה ואלו שבע מצוות; Margalijot hajam k Sanhedrin 54a, odstavec 25. [↩]
  8. Poznámka překladatele: neboli myšlenkovému směru, který popírá náboženské učení o existenci Boha. [↩]
  9. Jelikož podle Rambama (Průvodce tápajících 1:59) poznání Boha roste úměrně tomu, čím více jsme schopni nalézt pravdivých důkazů, které bourají mylné představy o Bohu, může být v některých případech i ateistický pohled na svět vnímán kladně v tom, že vyvrací pověry. [Překladatel si zde ovšem není jist, zda vystihl Rambamovu myšlenku zcela správně.] [↩]
  10. Bavli Megila 13a; jelikož kořenem slova „žid“ (jehudi) je „vyznání“ (hodaa, הוֹדָאָה) a odmítnutí modlářství vyžaduje uznání Boží existence. [↩]
  11. Mišne Tora, Avoda zara 2:10. [↩]
  12. 5. Mojžíšova 12:1-4; Mišne Tora, Jesodej ha-Tora 6:1,7-8. [↩]
  13. Bavli Šabat 10b; Mišne Tora, Kriat Šema 3:5. [↩]
  14. 2. Mojžíšova 20:7, 5. Mojžíšova 5:11. [↩]
  15. Bavli Kidušin 30b. [↩] [↩]
  16. 2. Mojžíšova 20:12; Rašbach Gaon k Berešit 34:12; Ibn Ezra k Devarim 21:13. [↩]
  17. Jerušalmi Pea 1:1 ד“ה כיבוד אב ואם; Bavli Kidušin 31a, příběh Dama ben Netina. [↩]
  18. 3. Mojžíšova 19:3. [↩]
  19. 2. Mojžíšova 21:15. [↩]
  20. 3. Mojžíšova 20:9. [↩]
  21. Mišne Tora, Mamrim 6:1-3. [↩]
  22. 3. Mojžíšova 19:32. [↩]
  23. Bavli Kidušin 32b; Mišne Tora, Talmud Tora 6:9. [↩]
  24. Mišna, Avot 4:1. [↩]
  25. 3. Mojžíšova 19:14; Sifra, Kedošim, 2. paraša ד“ה לא תקלל; Sefer hachinuch, 231. micva. [↩]
  26. 2. Mojžíšova 22:27. [↩]
  27. 1. Mojžíšova 12:3. [↩]
  28. Bavli Chulin 92a-b. [↩]
  29. Bavli Sota 10b; Berešit raba, 49. paraša, siman dalet. [↩]
  30. Bavli Berachot 35a. [↩]
  31. Sidur Brit Olam obsahuje požehnání ve znění vhodném pro noachidy. [↩]
  32. Mišna, Berachot 9:5. [↩]
  33. Šulchan aruch, Orach chajim, siman 215:2. [↩]
  34. Jerušalmi Berachot, 9. kapitola; Šulchan aruch, Orach chajim, siman 215:2, Rama. [↩]
  35. Jsou různá znění tohoto poděkování, modlitba je velmi starobylého původu a je zmiňovaná např. v Seder hajom Rabího Mošeho ben Makira. [↩]
  36. 5. Mojžíšova 8:10; Sidur Brit Olam obsahuje znění, které je vhodné pro noachidy. [↩]
  37. Kohelet raba, 7. paraša, 13. siman. [↩]
  38. 5. Mojžíšova 20:19; Sefer hachinuch, 529. micva. [↩]