Rubriky
Brit šalom

Ochrana lidského života (zákaz krveprolévání)

Níže naleznete náš pracovní překlad stejnojmenného oddílu z knihy „Brit Shalom – Rabbi Oury Cherki“. Název knihy do češtiny přepisujeme jako „Brit šalom – Rabi Uri Šerki“, přičemž samotný název „Brit šalom“ by se dal přeložit jako „Smlouva míru“. Kniha dále nese ještě jeden název: „Noachidská přikázání pro běžný život“.

Objednat tištěnou verzi knihy Brit šalom
Objednat elektronickou verzi knihy Brit šalom
(prodej knihy si zajišťuje vydavatel sám, my jsme knihu pouze přeložili; z prodeje nemáme žádný zisk vyjma svolení uveřejňovat náš překlad také na tomto webu pro potřeby českých noachidů (pravidelně se scházíme online k jejímu studiu); překlad dostupný na našem webu se nemusí zcela shodovat s tištěnou a elektronickou podobou a může mírně zastarávat oproti vydáním, které lze zakoupit pomocí odkazů výše)

Přesto v otázkách zachovávání noachidských přikázání nemůže v žádném případě obsah překladu, který uveřejňujeme, sloužit jako plnohodnotná náhrada za odbornou poradu s oprávněným židovským učencem!

Pravidelně také doplňujeme výkladové poznámky k této knize:
Brit Šalom hlouběji

Obsah knihy Brit šalom

Český překlad (v plném znění včetně poznámek)

Bůh udělal člověka s Boží pečetí, a proto budiž člověkem prolita krev toho, kdo by krev člověka prolil!

Nevraždi!

1. Mojžíšova 9:6, 2. Mojžíšova 20:13a (obojí Sidon)
  1. Rabi Akiva zdůrazňoval, že člověk je drahocenný proto, že byl stvořen k obrazu Božímu.1
  2. Rabi Akiva dále učil, že pravidlo milovat bližního svého jako sám sebe2 je jednou z nejdůležitějších zásad Tóry.3
  3. Lidský život byl dán Bohem a proto nikdo nemá právo ho jen tak ukončit. Kdokoliv vezme druhému život4, nebo si sáhne na svůj vlastní,5 přestoupil přikázání Stvořitele.6 Trestem za spáchání vraždy je poprava z rozhodnutí soudního dvoru.7
  4. Zákaz vraždy se vztahuje jak na vraždu spáchanou přímo či nepřímo, tak prostřednictvím někoho jiného. Ačkoliv trest smrti nařízený soudním dvorem je vyhrazen pro vrahy, kteří vraždu spáchají přímo, přesto i ten, kdo zavraždí nepřímo, zůstává vrahem a jeho trest je mu vyměřen v Nebesích.8
  5. Národní vlády mají pravomoc potrestat i takovou vraždu, která by jinak podle doslovného znění zákona mohla zůstat nepotrestaná.9
  6. Zákaz vraždy se vztahuje též na vyhnání plodu (potrat)10 a usmrcení na žádost či z milosti (eutanazie).11
  7. Jsou případy, kdy vyhnání plodu může být povoleno, obzvlášť v prvních 40 dnech těhotenství,12 je-li v ohrožení život matky. Nicméně tyto skutečnosti může posoudit jen způsobilý13 rabín.14
  8. Je zakázáno nějakým činným způsobem (aktivně) přispět k usmrcení člověka, který trpí nemocí. To však neznamená, že je zapotřebí takového člověka za každou cenu udržovat při životě. Podávání léků, které tlumí bolest, je dovoleno za předpokladu, že tím nevznikne přímá souvislost se smrtí člověka. Až okamžikem, kdy se zjistí, že člověk již zemřel, je možno odpojit zemřelého od přístrojů, které ho udržovaly naživu.15
  9. I v případech, kdy doslovné znění zákona umožňuje ukončit léčbu nemocného, který se již nalézá blízko smrti, přesto stále platí zákaz odpojování od dýchacích či jiných přístrojů, které nemocného udržují při životě. Rovněž je zakázáno odepírat nemocnému jídlo a pití. Kdykoliv v těchto záležitostech vyvstanou jakékoliv pochyby, vždy je na místě probrat to se třemi osobami: nemocným (nakolik je schopen vnímat), lékařem a rabínem.16
  10. Odebírání orgánů pro potřeby transplantace z těla zemřelého, tedy poté, co ustala srdeční činnost17 či byla zjištěna mozková smrt,18 je zákonné a dokonce i záslužné.19 Rovněž je dovoleno a považováno za ušlechtilost nabídnout v případě potřeby k transplantaci své vlastní ústrojí (např. ledvinu) za předpokladu, že je dárce zdravý a nebude tím ohrožen jeho život.
  11. Lékař smí provádět chirurgické zákroky, i takové, které jsou samy o sobě rizikové, je-li záměrem záchrana života.20
  12. Kdo zabije neúmyslně, vinou nedbalosti, není trestán smrtí. Ale kdo by nechtěně zabil a přitom se domníval, že se smí vraždit, takový za vraždu potrestán bude.21
  13. Je dovoleno narukovat do války jako voják za svou vlast.22
  14. Voják má dovoleno zabít sám sebe v případě, že mu bezprostředně hrozí zajetí, kde bude podroben mučení.23
  15. Je-li někomu vyhrožováno zabitím s tím, že si uchrání svůj život, pokud zabije někoho jiného, pak v takovém případě je i za cenu ztráty vlastního života zakázáno takovou výzvu přijmout.24
  16. Noachida se smí dopustit modloslužby či zakázaných vztahů, je-li k tomu donucen. V tomto případě nemusí pokládat svůj život, jen aby se tím vyhnul přestoupení.25
  17. Je-li člověk pronásledován a je mu přitom ukládáno o život, smí si zachránit svůj život tím, že pronásledovateli sáhne na život, není-li žádná jiná možnost, jak se zachránit. Ale pokud se může vysvobodit například tím, že pronásledovatele pouze zraní, pak ho smí zranit na těle, ale má zakázáno sáhnout mu na život.26
  18. Stane-li se někdo svědkem události, jak někdo pronásleduje někoho jiného s úmyslem zabít ho a pronásledovanému nelze pomoci například tím, že bychom pronásledovatele pouze zranili, v takovém případě je rovněž dovoleno pronásledovatele zabít.27
  19. Jdou-li dva pouští a jeden z nich má dostatek vody pouze sám pro sebe, aby se tím udržel na živu, nemá v takovém případě povinnost, aby se rozdělil o vodu s druhým člověkem, jelikož vlastní život má přednost před životem jiného člověka.28
  20. Rambam (Rabi Moše ben Majmon či jen Maimonides) učil: Ačkoliv jsou hříchy horší než krveprolití, žádný jiný nerozvrací svět tak jako krveprolití. Ani modloslužba, ani zakázané vztahy nejsou natolik zhoubné jako krveprolití. Jak modloslužba, tak zakázané vztahy jsou hříchy páchané mezi člověkem a Bohem, ale krveprolití jsou hříchy spáchané mezi člověkem a jiným člověkem. Ten, kdo se dopouští krveprolití, je naprostým zlovolníkem a žádné Boží přikázání ani dobrý skutek nemůže jeho zlo odčinit. Takový hříšník neujde přísnému soudu.29
  21. Je zakázáno kohokoliv napadat, ať už muže či ženu, dospělého nebo dítě.30 Je zakázáno druhé bít, zraňovat či jakkoliv jinak jim ubližovat. Rovněž je zakázáno jiného svést31 či znásilnit.32
  22. Ten, kdo udeří druhého člověka, je nazýván zlovolníkem.33 A uhodit žida je obzvlášť hanebné.34
  23. Je dovoleno usmrtit zvíře, které člověka ohrožuje.35
  24. Je zakázáno působit zvířatům bolest, nemá-li z toho člověk vůbec žádný prospěch.36
  25. Je dovoleno zabít zvíře s ohledem na prospěch člověka, např. za účelem obživy,37 zhotovení oblečení, lékařského výzkumu,38 ale zvíře při tom nesmí zbytečně trpět.39

Správné jednání

  1. Někteří zastávají názor, že i noachidé mají zakázáno kleštit (kastrovat), ať už se jedná o člověka nebo zvíře.40 Ačkoliv tento názor není přijímán všemi, rozhodně je na místě vzít i tento zákaz v potaz.41
  2. Obecně přijímané mravní zásady ukládají člověku povinnost zachránit člověka, který se ocitl v nebezpečí.42
  3. Pokud některý noachida zabije neúmyslně, je správné, aby na sebe dobrovolně přijal vyhnanství někam do jiného města či do jiné země.43 V dobách, kdy židé uplatňují zákony ohledně útočištných měst,44 se usazený přistěhovalec, který by zabil neúmyslně, uchyluje do některého z nich.45
  4. Nesmíme ubližovat sobě ani vystavovat nebezpečí sebe nebo někoho jiného,46 a to obzvlášť v případech, kdy k tomu není žádný dobrý důvod. K porušení této zásady patří mimo jiné i nedbalé dodržování předepsaných rychlostí v silničním provozu.
  5. Podobně jako střešní prostor domu by měl být obehnán bezpečnostními zábranami,47 vhodná ochranná opatření zavádíme v případě jakéhokoliv hrozícího nebezpečí.
  6. Rovněž je třeba si dávat dobrý pozor na to, abychom nestavěli do cesty překážky, které by někomu mohly přivodit zranění.48 Kdykoliv je objevena nějaká překážka, která by kolemjdoucímu mohla způsobit škodu či přivodit zranění, je nutno postarat se o její včasné odstranění.
  7. Z obecně platných mravních zásad vyplývá, že zákaz vraždy v sobě zahrnuje zapovězení jakéhokoliv jednání, které by mělo za následek újmu na životě člověka – takové jednání může zahrnovat např. veřejné zostuzení,49 urážku, ale také nekalou hospodářskou soutěž apod.50
  8. Je zakázáno hovořit o někom ve zlém, i kdyby vše, co o něm říkáme, byla skutečně pravda,51 oč více je pak zakázáno rozšiřovat o někom lži.52
  9. Nicméně je dovoleno zveřejnit nekalé skutky zlého člověka s tím záměrem, abychom mu zabránili v pokračování takového jednání, které způsobuje škody jiným lidem, a také za účelem, abychom jej usměrnili.53 A stejně tak, je-li potřeba prozkoumat způsobilost daného člověka k zastávání určitého postavení, je dovoleno zjistit si jeho minulost a ověřit si všechny skutečnosti.54
  10. Je zakázáno, abychom tajně ve svém srdci nenáviděli nějakého člověka,55 aniž bychom mu kdy vyjevili, co vůči němu cítíme a proč. Samozřejmě je nejlepší, když vůči druhým nikdy ani nezačneme chovat jakoukoliv zášť.
  11. Co sám nenávidíš, nečiň druhému.56
  12. Ačkoliv bezúčelné vylévání semene není noachidům výslovně zakázáno,57 přesto se jedná o závažnou nepatřičnost.58 Výjimkou jsou pouze zdravotní důvody či léčba neplodnosti.59

Brit Šalom – Obsah

Naposledy změněno: 14. 1. 2023

Poznámky

  1. Mišna, Avot 3:13. [↩]
  2. 3. Mojžíšova 19:18. [↩]
  3. Sifra, Kedošim, 2. paraša, 4. kapitola; záměrem slov rabiho Akivy je, aby byla zdůrazněna všeobecná platnost lásky mezi člověkem a jeho bližním coby základní lidská hodnota. Šaarej keduša 1:5; Sefer ha-brit, 2. část, 5. kapitola, 13. esej. [↩]
  4. 1. Mojžíšova 9:5: „a od člověka, který prolil krev svého bratra, budu vymáhat život člověka!“ [↩]
  5. 1. Mojžíšova 9:5: „I vaši krev, vaše životy budu vymáhat, …“; Raši k témuž, Bavli Bava kama 91b; Rašbach Gaon k Berešit 34:12. [↩]
  6. Ačkoliv je přikázání „Nevraždi!“ (2. Mojžíšova 20:13) součástí desatera, které bylo dáno izraelskému národu, jedná se o poselství ke všem lidem na zemi (Rabi Jicchak Avrevanel). Kli jakar k Šemot 20:8. [↩]
  7. 1. Mojžíšova 9:6: „… budiž člověkem prolita krev toho, kdo by krev člověka prolil“; Targum Onkelos k témuž; Mišne Tora, Hilchot melachim 9:4. [↩]
  8. Mišne Tora, Roceach 2:2, souhlasí s názorem rabiho Jochanana v Berešit raba, 34. paraša, 13. siman, ale rabi Chanina v Berešit raba, 34. paraša, 14. siman, je naopak toho názoru, že i nepřímý vrah zasluhuje trest smrti rozsudkem bejt din (rabínského soudu). Shodně rozhodl také Meiri ve svém komentáři k Sanhedrin 57b; rav Moše Weiner, Ševa micvot ha-Šem, 2. část, str. 346, 18. poznámka. [↩]
  9. Mišne Tora, Roceach 2:4; tento zákon ohledně krále Izraele se vztahuje také na jakýkoliv jiný způsob vlády. Záměrně zde nezmiňujeme všechny zákony, podle kterých je člověk vinen trestem smrti anebo naopak zproštěn trestu, jelikož tyto záležitosti může posoudit jedině rabínský soud a nikoliv jednotlivec. [↩]
  10. Moudří chápali větu „je-li prolitá krev člověka člověkem“ (1. Mojžíšova 9:6, možný překlad hebrejské předlohy) tak, že hovoří o „člověku v jiném člověku“, tedy že se tím myslí plod v matčině lůně. Bavli Sanhedrin 57b. [↩]
  11. Mišne Tora, Roceach 2:7, Hilchot melachim 9:4. [↩]
  12. V tomto stupni vývoje totiž plod ještě není považován za živý. Mišna, Bechorot 8:1; Mišne Tora, Isurej bia 10:2. [↩]
  13. V této věci je hned celá řada zákonů, které je nutno dobře zvážit a posoudit, což vyžaduje jistou odbornost. [↩]
  14. Případně noachidský moudrý, který byl v tomto vyučen a má oprávnění o těchto věcech rozhodovat. [↩]
  15. Avraham Steinberg, Encyclopedia of Jewish Medical Ethics, „Terminally Ill“, 4. poznámka. [↩]
  16. Avraham Steinberg, Encyclopedia of Jewish Medical Ethics, „Treatment of Terminally Ill According to Halacha“. [↩]
  17. Bavli Joma 85a. [↩]
  18. Z rozhodnutí vrchního rabinátu v Izraeli (1986) je mozková smrt považována za úředně uznanou smrt ve všech ohledech. [↩]
  19. 3. Mojžíšova 19:16. [↩]
  20. Bavli Bava kama 85a. [↩]
  21. Mišne Tora, Hilchot melachim 10:1. [↩]
  22. Neciv mi-Voložin, ha-Emek davar k Berešit 9:5. [↩]
  23. Berešit raba, 34. paraša, 13. siman; tak se vyvozuje z příkladu krále Saula, který padl na svůj meč. [↩]
  24. Bavli Sanhedrin 71a; Jerušalmi Šabat 14; Jerušalmi Avoda zara 2:2; Jehuda Rozanis, Parašat derachim, Derech ha-atarim, 2. lekce. [↩]
  25. Mišne Tora, Hilchot melachim 10:2; rabi Uri Šerki, Brit Šalom, Poznání Boha, 16. halacha. [↩]
  26. Mišne Tora, Hilchot melachim 9:4. [↩]
  27. Minchat chinuch, 296. micva, písmeno hej. [↩]
  28. Bavli Bava mecia 62a. [↩]
  29. Mišne Tora, Roceach 4:9. [↩]
  30. Tělesný trest udělený dítěti z výchovných důvodů se zde nezapočítává, přesto je ale nutno být ostražitý, aby dítě nebylo trestáno přehnaně, ve vzteku či z jiných nečistých pohnutek; Mišne Tora, Deot 2:3; ha-Gra (Rabi Elijahu z Vilny), Even šlema 6:4. [↩]
  31. Ramban k Berešit 34:13; Chatam Sofer, Responza, 6. část, 14. siman. [↩]
  32. Podle Rambana (k Berešit 34:13) je takové jednání zakázáno v rámci noachidského přikázání zřídit soudnictví; podle Minchat chinuch (35. micva, 22. odstavec) se jedná o druh loupeže, kterou noachidské právo zakazuje; podle jiného názoru (Berešit raba, 80. oddíl, 6. siman) je to obehnání zakázaných vztahů „plotem“ a tedy rovněž zakázané jednání v rámci noachidského práva. [↩]
  33. Bavli Sanhedrin 58b; Mišne Tora, Chovel 5:1-2. [↩]
  34. Bavli Sanhedrin 58b; Mišne Tora, Hilchot melachim 10:6. [↩]
  35. Rabi Šlomo Ganzfried, Kicur šulchan aruch 191:1. [↩]
  36. Šemot 23:5; Tosafot k Avoda zara 11a, ד“ה עוקרין; Rabi Jaakov Zeev Kahana, Responza Toldot Jaakov k Jore dea, 33. siman, ד“ה לכן. [↩]
  37. 1. Mojžíšova 9:3. [↩]
  38. Švut Jaakov, 3. část, 71. siman. [↩]
  39. Bavli Chulin 85b, Rabi Chija; Rabi Šlomo Ganzfried, Kicur šulchan aruch 191:1. [↩]
  40. Bavli Sanhedrin 56b, Rabi Chidka; Mišne Tora, Isurej bia 16:13 (podle výkladu Kirjat sefer a nikoliv podle Magid mišne); Sefer micvot gadol, záporná přikázání, siman 120. [↩]
  41. Šulchan aruch, Even ha-ezer, 5.siman, Bejt Šmuel k témuž; Rašbach Gaon k Berešit 34:12. [↩]
  42. V případě židů se jedná o micvu zvanou „nestůj nečinně nad krví svého druha“ (3. Mojžíšova 19:16). [↩]
  43. Mišne Tora, Tešuva 2:4, Roceach 5:1; ten, kdo je ve vyhnanství, je totiž považován za mrtvého, tudíž je to jeden ze způsobů, jak lze dojít smíření za své činy (Bavli Sanhedrin 37b). [↩]
  44. 2. Mojžíšova 21:13, 4. Mojžíšova 35:9-34, 5. Mojžíšova 4:41-42, 19:2-10. [↩]
  45. 4. Mojžíšova 35:15; Mišne Tora, Roceach 5:3; kdo je usazený přistěhovalec je vysvětleno v této části: rabi Uri Šerki, Brit šalom, Kdo jsou noachidé?, 7. halacha. [↩]
  46. Mišne Tora, Roceach 11. [↩]
  47. 5. Mojžíšova 22:8; Sefer ha-rokeach, 366. siman. [↩]
  48. 5. Mojžíšova 22:8; Šulchan aruch, Chošen mišpat, siman 427:8. [↩]
  49. Bavli Bava mecia 58:2. [↩]
  50. Bavli Bava batra 21:2. [↩]
  51. Žalmy 50:16-20; Mišne Tora, Deot 7:2 [↩]
  52. 5. Mojžíšova 22:13-19; Bavli Arachin 15b. [↩]
  53. Chafec Chajim, Hilchot lašon ha-ra, 4. pravidlo, zajin. [↩]
  54. Chafec Chajim, Hilchot lašon ha-ra, 4. pravidlo, jud alef. [↩]
  55. 3. Mojžíšova 19:17. [↩]
  56. Bavli Šabat 31a; Sefer Tovja (Tobiáš) 4:15. [↩]
  57. Jsou ovšem Moudří, kteří tento zákaz staví na úroveň zákona, viz další poznámka. [↩]
  58. 1. Mojžíšova 6:12, 38:9-10; Bavli Sanhedrin 59b; Šeiltot deRav Achaj Gaon 165; Mišne la-melech k Hilchot melachim 10:7. [↩]
  59. Šeilat Jaavec, 1. část, 43. siman; Responza, Har cvi, 4. část (Even ha-ezer, siman 1:6). [↩]