13. sidra

שׁמות / ŠeMOT / "Jména"

Šemot (2. Mojžíšova) 1:1-6:1

  • 1. čtoucí: Šemot 1:1-17
  • 2. čtoucí: Šemot 1:18-2:10
  • 3. čtoucí: Šemot 2:11-25
  • 4. čtoucí: Šemot 3:1-15
  • 5. čtoucí: Šemot 3:16-4:17
  • 6. čtoucí: Šemot 4:18-31
  • 7. čtoucí: Šemot 5:1-21
  • MAFTIR (8. čtoucí): Šemot 5:22-6:1

Haftara k ŠeMOT

  • Podle zvyklosti Aškenazim (východoevropských židů):
    • Ješa‘jahu (Izaiáš) 27:6-28:13; 29:22-23

Berit Chadaša k ŠeMOT

  • Podle návrhu Davida H. Sterna:
    • Matitjahu (Matouš) 22:23-33; 41-46
    • Mordochaj (Marek) 12:18-27; 35-37
    • Uri (Lukáš) 20:27-44;
    • Ma‘asej Talmidim (Skutky) 3:12-15; 5:27-32; 7:17-36; 22:12-16; 24:14-16
    • Ivrim (Židům) 11:23-26

Hebrejský výraz ŠeMOT (שׁמוֹת) je nejen druhým slovem v hebrejském záznamu stejnojmenné sidry (oddílu čtení Tóry), ale zároveň slouží jako hebrejské označení Druhé knihy Mojžíšovy. ŠEMOT je množným číslem podstatného jména ŠEM (שׁם), které je mužského rodu a které může mít tyto významy: jméno, název, dobrá pověst, proslulý.

Slovo ŠEM se v židovských kruzích často používá tehdy, kdy má ten, kdo čte nebo promlouvá, na mysli vlastní jméno Boha Jisra’ele, jež je v hebrejském záznamu Bible psáno čtyřmi souhláskami JHVH (יהוה). V tomto případě ovšem přidává před ŠEM člen určitý HA (ה) a říká tedy HA–ŠEM (השׁם). V českých překladech se Boží vlastní jméno JHVH obvykle nahrazuje slovem „Hospodin“, pouze některé překlady používají chybný přepis výslovnosti v podobě „Jehova“ nebo pravděpodobnější přepis výslovnosti v podobě „Jahve“.

Nahrazování Božího vlastního jména výrazem HA-ŠEM (doslova to Jméno) je poměrně novodobý zvyk, který ovšem navazuje na starší zvyk, jehož kořeny lze bezpečně vysledovat až do 3. století před naším letopočtem, kdy byla z úcty k Bohu správná výslovnost jeho vlastního jména JHVH vypouštěna a nahrazována slovem ADONAJ (אדני, doslova pánové moji). Potvrzuje to první řecký překlad Bible, tzv. Septuaginta, který vznikl ve 3. století před naším letopočtem. V něm je totiž Boží jméno JHVH nahrazováno řeckým výrazem KYRIOS, jenž byl považován za řecký významový protějšek k hebrejskému slovu ADONAJ, a tento zvyk přejali i první řecky píšící TALMIDIM (učedníci) Ješuy ha-Mašiach (Ježíše Krista).

Dalším dokladem toho, že se Boží jméno JHVH již v čase prvních talmidim Ješuy ha-Mašiach nahrazovalo výrazem ADONAJ, jsou kumránské svitky Ješajahu (Izaiáše), v nichž je nad jménem JHVH obvykle nadepisován výraz pro čtení v podobě pěti písmen (אדוני), která se čtou jako ADONAJ.

(Zdroj: PÍPAL, B. Hebrejsko-český slovník ke Starému zákonu. Praha: Kalich, 2006. ISBN 80-7017-029-8; SLÁDEK, P. Malá encyklopedie rabínského judaismu. Praha: Libri, 2008. ISBN 978-80-7277-379-4. [str. 53]; NEWMAN, J., SIVAN, G. Judaismus od A do Z. Praha: Sefer, 1998. ISBN 80-900895-3-4. [str. 69–70]; WEINGREEN, J. Učebnice biblické hebrejštiny. Praha: Karolinum, 1997. ISBN 80-7184-345-8. [str. 34].)