15. sidra

בּא / BO / "Jdi"

Šemot (2. Mojžíšova) 10:1-13:16

  • 1. čtoucí: Šemot 10:1-11
  • 2. čtoucí: Šemot 10:12-23
  • 3. čtoucí: Šemot 10:24-11:3
  • 4. čtoucí: Šemot 11:4-12:20
  • 5. čtoucí: Šemot 12:21-28
  • 6. čtoucí: Šemot 12:29-51
  • 7. čtoucí: Šemot 13:1-13
  • MAFTIR (8. čtoucí): Šemot 13:14-16

Haftara k BO

  • Jirmejahu (Jeremiáš) 46:13-28

Berit Chadaša k BO

  • Podle návrhu Davida H. Sterna:
    • Uri (Lukáš) 2:22-24
    • Jochanan (Jan) 19:31-37
    • Ma‘asej Talmidim (Skutky) 13:16-17
    • Hitgalut (Zjevení) 8:6-9:12; 16:1-21

Hebrejský výraz BO (בּא), což je čtvrté slovo v hebrejském záznamu stejnojmenné sidry, je sloveso v rozkazovacím způsobu. Toto sloveso je odvozeno od slovesného kořene B–V–’ (בּוא, zprava doleva čteme tato písmena: „bet“, „vav“ a „alef“), jenž může mít tyto významy: přijít, přitáhnout, přitrhnout, vcházet, vejít, vstoupit, vtáhnout; vyhovět, zacházet, dostát (slovu); přílet, když jdeš, směrem (PÍPAL, B. Hebrejsko-český slovník ke Starému zákonu. Praha: Kalich, 2006. ISBN 80-7017-029-8. [str. 25].).

Toto sloveso mnozí znají ze slovního spojení OLAM HA–BA (עוֹלם הבּא), což se dá přeložit doslova jako věk ten přicházející, jenž v rámci židovství odráží základní víru ve svět, který přijde po skončení tohoto světa, jenž je pro změnu označován jako OLAM HA–ZE (עוֹלם הזה, doslova věk ten tento). Představa OLAM HA–BA je těsně spjata s vírou v příchod Mesiáše a vzkříšení mrtvých.

Talmud (doslova učení, v našem případě rabínský spis zachycující tzv. ústní zákon; nejstarší jeho části byly sepsány okolo roku 200 n.l.) ujišťuje o tom, že všechen Izrael má podíl na světě, který přijde, vypočítává však skupiny těch, kdo z něj budou vyloučeni, i těch, kdo do něj budou zahrnuti. Mezi těmi, jimž se dostává ujištění, že budou mít své místo v OLAM HA-BA, jsou Židé, kteří učiní svým domovem EREC JISRA’EL (izraelskou zemi), učí své děti Tóře a pronášejí havdalu (doslova odlišení či oddělení, obřad zakončující Šabat a jiné svátky s výjimkou pátečního večera), hovoří hebrejštinou a ráno i večer čtou ŠeMA (doslova Slyš!, hlavní židovské vyznání víry, jež stvrzuje židovskou víru v jednotu Boha a poslušnost jeho lidu Boží vůli a přikázáním). Navíc mají podíl na budoucím světě zbožní ze všech národů (NEWMAN, J., SIVAN, G. Judaismus od A do Z. Praha: Sefer, 1998. ISBN 80-900895-3-4. [str. 146, 205, 221]).

Mesiánští židé 1. století n. l. za zbožné z národů považovali ty, kdo kromě víry v ha-Šem zachovávali tyto nezbytné příkazy: vyhýbejte se modloslužbě, krvi, masu zardoušených zvířat a smilstvu (Ma‘asej Talmidim [Skutky] 15:29). Tyto požadavky se v podstatě kryjí s dodržováním tzv. Sedmi přikázání pro potomky Noema (ŠeVA MICVOT ŠEL BeNEJ NOACH), jež od zbožných z národů vyžaduje Talmud.